Irský vlkodav

O plemenu

Vlkodav je největší z chrtovitých plemen a nejvyšší ze psích ras vůbec. Oproti svému skotskému příbuznému, deerhoundovi, je mohutnější a statnější kostry, jinak jsou tato plemena velmi podobná.  

V chovu se preferují velcí a silní jedinci, ovšem velikost nesmí být na úkor celkové harmonie a typických plemenných znaků. 

Historie

Již na počátku našeho letopočtu chovaly keltské kmeny v Irsku nápadně velké, hrubosrsté psy připomínající obrovské chrty. Existenci těchto psů nám dokládají zápisy římských vojáků a úředníků, kteří v Irsku pobývali ve 4. století a několik jich dokonce poslali do své vlasti.  

Zlatým věkem vlkodavů byl středověk. Velcí a majestátní psi se postupně šířili Evropou, coby ceněné a žádané dary mezi vládnoucími rody. Dnešní pojmenování vlkodav dostal patrně v 15. století, kdy se ochrana pasoucího se dobytka před vlky stala jejich hlavní pracovní náplní.

Novověk však přinesl rozvoj palných zbraní a změnu způsobu lovu, kterému lépe vyhovovali menší ohaři, honiči nebo španělé. Rovněž populace vlků slábla, takže na konci 17. století zbýval jen zlomek původního počtu vlkodavů.  

K oživení plemene došlo koncem 19. století, kdy se zvedla vlna patriotismu a polozapomenutý vlkodav byl náhle vzkříšen, jakožto symbol irské kultury a historie. Vůdčí osobností znovuzrození vlkodavů byl kapitán G.A.Graham, který citlivě využil barzoje, německé dogy a především skotské deerhoundy, aby omezil příbuzenskou plemenitbu v malé populaci původních vlkodavů a přitom zachoval jejich typické vlastnosti.  

Moderní chovatelský klub byl založen roku 1885 a plemeno se začalo vracet do dob své slávy. 

Povaha

Navzdory krvelačně znějícímu jménu je vlkodav mírné, klidné a laskavé povahy, díky které je dnes úspěšným společenským psem.  

Má výjimečný cit k dětem, přistupuje k nim opatrně a má rád jejich pozornost. S ostatními psy vychází dobře, nemá zapotřebí bojovat o dominantní postavení. Zvířata jiného druhu většinou snáší, zvlášť, je-li na jejich přítomnost od mládí zvyklý.  

Je-li třeba, vyniká odvahou a neváhá uplatnit svou sílu. Dříve to bývalo při lovu, nyní se uplatní spíše při ochraně osob a majetku, i když většinu nevítaných hostů odradí již jeho přítomnost. 

Výcvik

S výchovou je třeba začít již v mládí, s klidem, trpělivostí a důsledností. Největším problémem u vlkodavů je sklon k paličatosti a tendence pronásledovat rychle se pohybující „kořist“, v našich podmínkách bohužel často představovanou běžcem nebo cyklistou.  

Vlkodav je snaživý, základní poslušnost se učí obvykle bez problémů, někteří psi zvládnou i náročnější zkoušky z poslušnosti.  

Ačkoliv se nejedná o typické dostihové plemeno, má svou závodní kategorii jak na oválné dráze, tak i v coursingu.

Zdraví / nemoci

Také pro vlkodava platí většina specifických vlastností chrtů, které mohou méně zkušenému veterináři zamotat hlavu - mívají odlišné některé hodnoty krevních testů a také jejich srdeční rytmus se liší od ostatních plemen. Závažné důsledky může mít podcenění jejich přecitlivělosti na některá léčiva a anestezii.  

Bohužel se nedožívají příliš vysokého věku, častou příčinou úhynu jsou nádorová onemocnění, zejména osteosarkomy (tumory kostí) a choroby srdce a cév. 

Krmení

Nejjednodušší metodou krmení jsou superprémiové granule, u kterých máte jistotu, že pes dostává vše co potřebuje. Navíc krmnou dávku snadno a rychle připravíte a také skladování není nijak náročné.  

V posledních letech nabývá na oblibě krmení syrovou stravou, tzv. BARFem. Tento návrat k přirozené potravě psu svědčí, pokud má chovatel potřebné znalosti a dokáže každý den připravit adekvátní porci vyváženého jídla.  

Velmi důležitá je prevence torze žaludku - rozdělení krmení do dvou až tří denních dávek, dodržení klidového režimu po jídle, podávání navlhčených granulí a misky umístěné do zvýšené pozice. 

Chovatelské stanice

• Z Melounova
• Siderit
• Surycan
• Moonvillage