Puli

O plemenu

Puli je středně velký ovčácký pes, nezaměnitelný díky své šňůrovité srsti. Vzhledem se mu podobá i další maďarské pastevecké plemeno - komondor, který je však mnohem větší a vyskytuje se výhradně ve světlé barvě. 

Tělesná stavba je kvadratická, tedy délka těla odpovídá kohoutkové výšce. Postava je štíhlá, šlachovitá a dobře osvalená, u dospělých psů se však ztrácí pod bohatým osrstěním, které navíc tvoří provazce (tzv. šňůrovitá srst). 

Historie

Maďarský puli patří mezi honácké psy asijské vývojové linie. Na území dnešního Maďarska přišel pravděpodobně již před dvěma tisíci lety s kočovnými pastevci z východu. 

Po staletí pracoval spolu s komondory - malý a čilý puli přes den pomáhal pastýřům - ovce usměrňoval a naháněl. Mohutní komondoři drželi stráž především v noci, jejich hlavním úkolem byla ochrana před vlky a medvědy.

Od toho se odvíjí i jejich rozdílné povahy - zatímco komondor musel být především ostražitý a silný, u puliho byla vysoce ceněná inteligence, hbitost a učenlivost.

V průběhu novověku docházelo ke křížení tradičních pasteveckých plemen se psy z východu i ze západní Evropy, puli se tak ocitl na pokraji vymizení. 

Lví podíl na zachování plemene mají veterinární lékař Dr. Emil Raitsits a ředitel ZOO Budapešť, Adolf Lendl. Díky nim krátce před vypuknutím první světové války vznikl pod záštitou zoologické zahrady chovný program zaměřený na stabilizaci plemene puli. 

Roku 1915 vznikl první plemenný standard, který však byl schválen až několik let po skončení první světové války.

Druhá světová válka znamenala pro evropskou populaci puliho katastrofu a chov se podařilo obnovit především díky silné populaci v USA, kam byl puli přivezen ve 30. letech 20. století. 

FCI puliho plně uznala roku 1954. V současné době jde o méně časté, nikoliv však raritní plemeno. 

Povaha

I když dnes stále častěji plní roli společníka, pořád je to energický pes náročný na pohyb i zaměstnání. Hodí se tedy především pro sportovně zaměřené lidi s dostatkem času, kteří mu dokáží každý den zajistit potřebné množství pohybu a zaměstnání. 

Na své rodině lpí a potřebuje poměrně intenzivní kontakt, proto se nehodí k trvalému ubytování venku. Velmi dobře hlídá, návštěvu hlasitě oznámí, zpravidla však nebývá příliš ostrý. 

K cizím lidem přistupuje lhostejně, nějakou dobu mu trvá, než se skamarádí s nově příchozím. Je nebojácný a vyrovnaný.

S ostatními psy většinou vychází, pouze samci si někdy mohou dokazovat nadřazenost. 

Výcvik

Puli má bystrou a učenlivou povahu. Rychle chápe a jednou naučené si dlouho pamatuje. Někdy však bývá svéhlavý či roztěkaný, motivovat ho ke spolupráci vyžaduje určitou zkušenost. 

Vedle pasení se dobře hodí i pro celou řadu kynologických sportů, od agility a flyballu přes obedience až po tanec se psem. 

Při správném vedení zvládne i pokročilý výcvik. 

Zdraví / nemoci

Jedná se o houževnaté plemeno, které se většinou těší pevnému zdraví až do vysokého věku. 

Z dědičných chorob, ke kterým má puli určité dispozice, stojí za zmínku progresivní retinální atrofie (onemocnění sítnice oka) a degenerativní myelopatie (DM). 

DM je progresivní neurologické onemocnění vedoucí postupně k ochrnutí a úhynu. Dědí se autosomálně recesivně, tedy ze spojení dvou zdravých přenašečů může vzniknout postižený jedinec. Genetické vyšetření chovných psů a fen tak dokáže zabránit zplození postižených štěňat. 

Krmení

Toto odolné plemeno je nenáročný strávník bez specifických požadavků na výživu. To však rozhodně neznamená, že ho můžeme odbývat. 

Pokud dáváte přednost granulím, volte pečlivě značku i konkrétní produkt. Základní surovinou by mělo být maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), naopak chybět by měla přidaná sůl a umělá dochucovadla. Nejste-li si jisti volbou, konzultujte výběr se zkušeným chovatelem. 

Preferujete-li domácí stravu, základem úspěchu jsou opět kvalitní a čerstvé suroviny. Zasmrádlé maso nebo zbytky z lidského stolu do psí misky nepatří.