Polský nížinný ovčák

O plemenu

Polský nížinný ovčák je patří mezi vzácná plemena. Je to menší pracovní pes kompaktní tělesné stavby, dobře osvalený a hbitý. 

Tělo je mírně obdélníkového rámce - poměr kohoutkové výšky ku délce těla je 9 : 10. 

Před nepřízní počasí ho chrání dlouhá a hustá srst v mnoha barevných variantách. Dlouhé chlupy se nacházejí také v obličejové partii.

Historie

Nejstarší historie polských nížinných ovčáků spadá pravděpodobně do 16. století. Mezi jeho příbuzné řadíme další ovčácká plemena s dlouhou srstí v obličeji - například bobtaily, katalánské ovčáky, holandské schapendoese či bearded kolie. 

Ve své domovině byl oblíbeným pasteveckým a ovčáckým psem. Zatímco mohutní podhalaňští ovčáci střežili stáda v horách, před vlky a medvědy, na malé nížinné ovčáky zbyla jemnější práce - nahánění a usměrňování ovcí.

Nevelký ovčácký pes obíhal stádo a svým upřeným pohledem ovládal i vzpurné ovce. I když nebyl žádný rváč, případné nebezpečí ohlásil také spolehlivě. 

Počátky moderního chovu polských nížinných ovčáků datujeme až do 20. století. Vůdčí osobností šlechtění a rozvoje plemene byla Marie Czetwertyńska–Grocholska, která plemeno poprvé představila na výstavě. 

Druhá světová válka zasáhla také chov nížinných ovčáků a po jejím skončení se jen obtížně navazovalo na započatou práci. Využít se tak museli i psi neznámého původu, kteří však vyhovovali povahou, zdravím a exteriérem. 

FCI uznává polské nížinné ovčáky od roku 1963, stále jde však o málopočetné plemeno. V České republice je vzácný, ale ne nedostupný.

Povaha

Ovčáčtí psi vždy zaujímají přední místa v žebříčcích nejinteligentnějších psích plemen. Polský nížinný ovčák není výjimkou. S člověkem ochotně spolupracuje, je pracovitý a učenlivý. 

Nejlépe si bude rozumět s aktivními lidmi, kteří mu nabídnou dostatek pohybu i zaměstnání mysli. 

Vlohy k pasení zůstávají zachovány, podobně jako upřený pohled, který může jiné psy poněkud dráždit, protože si ho chybně vyloží jako výzvu. Přesto ho potkáme spíše jako aktivního společníka a sportovce. 

Na vlastní rodině velmi lpí, nesnáší dlouhou samotu a není ani vhodným psem pro celoroční pobyt venku. 

Výcvik

Díky své přátelské a učenlivé povaze se polský nížinný ovčák hodí i pro začínajícího chovatele, dokáže-li mu zajistit dostatek pohybu. 

Zpravidla nebývá problém namotivovat ho ke spolupráci, je snaživý a kreativní. Výborně se hodí pro pozitivní výcvikové metody, kterým vévodí metoda zvaná Shaping (tvarování). Při tomto typu výcviku pes postupně nabízí psovodovi různé chování či triky a ty žádoucí a odměňované (často se používá klikr) si fixuje. Lze to připodobnit k dětské hře - přihořívá, přihořívá, hoří. 

Výborně se hodí pro mnoho kynologických sportů i pro pokročilý výcvik. 

Vzhledem k jeho málopočetnosti chybí rozsáhlejší zkušenosti s jeho nasazením pro práci záchranáře, canisterapeutického nebo asistenčního psa, lze však předpokládat, že i zde obstojí. 

Zdraví / nemoci

V zásadě jde o zdravé plemeno bez významných geneticky vázaných predispozic. 

Zaznamenán byl mírně zvýšený výskyt dědičného očního onemocnění PRA (progresivní atrofie sítnice). 

Přílišná zátěž či nevhodné podmínky v období růstu mohou zvyšovat riziko rozvoje dysplazie kyčelních kloubů či luxace čéšky. Mladé psy proto vystavujeme pouze mírné a přirozené zátěži (vycházky, běhání v přírodě), dbáme na vyváženou stravu a předcházíme úrazům.

Krmení

Toto houževnaté plemeno bylo zvyklé vyžít ze skromné stravy a nemívá tedy žádná výživová specifika. 

Pokud sáhnete po kvalitním výrobku a/nebo čerstvých a vhodných surovinách, je lhostejné, zda krmíte granulemi, či domácí stravou. 

Vždy je ale zapotřebí přizpůsobit množství a složení potravy věku, zdravotnímu stavu zvířete a v neposlední řadě i intenzitě fyzické zátěže.

I když polský nížinný ovčák nemá velké tendence k obezitě, je na místě sledovat jeho kondici a v případě potřeby upravit pohybovou aktivitu a krmné dávky. Vhodné je pravidelné vážení, protože pod dlouhou srstí si plíživého nárůstu hmotnosti nemusíte jen tak všimnout.