Moskevský strážní pes

O plemenu

Moskevský strážní pes je impozantního, respekt vzbuzujícího vzrůstu, pevné konstituce a mírně prodlouženého tělesného rámce. Ačkoliv délka těla není oproti kohoutkové výšce příliš rozdílná, kvadratická stavba se považuje za vážnou vadu.  

Pohlavní výraz musí být jasně definován, psi jsou nápadně statnější než feny a bývají o více než 10 kg těžší. 

Historie

Moskevský strážní pes vznikl po druhé světové válce v sovětské chovatelské stanici Rudá hvězda. Stanice spadala pod vojenskou kynologickou školu, jejímž vedoucím byl generálmajor G. N. Medvěděv, který celou plemenitbu řídil.  

Jeho úkolem bylo vyšlechtit plemeno pro potřeby armády, především k výkonu strážní služby důležitých objektů (věznice, armádní budovy a pozemky atd.). Mělo jít o velké zvíře, chovatelsky nenáročné, vůči narušitelům pozemku velmi ostré, ale přitom svým psovodem dobře zvladatelné.  

Jako rok vyšlechtění „moskeváka“ bývá uváděn rok 1950, i když první popis plemene byl vypracován až o osm let později. Prvním psem plemene moskevský strážní pes byl samec jménem Orslan, který byl výsledkem křížení bernardýnů, kavkazských ovčáků a ruských strakatých loveckých psů.  

Protože šlo o plemeno určené výhradně pro potřeby armády, byl první oficiální standard publikován až na sklonku komunistické éry, roku 1985. O sedm let později byl plemenný standard schválen Ruskou federací pro pracovní psy a o dalších pět let později i Ruskou kynologickou federací a uznám oddělením pro chov zvířat Ruského ministerstva zemědělství. FCI plemeno zatím neuznává. 

Povaha

Jako dobrý hlídač je „moskevák“ velmi teritoriální a oddaný své rodině, především jednomu majiteli, kterého vnímá jako vůdce smečky. Svůj pozemek či dům, stejně jako svou rodinu chrání neohroženě a razantně.

Ačkoliv při obraně „svých“ lidí a majetku postupuje velmi tvrdě, ke své rodině nebývá dominantní ani agresivní, nesnaží se o získání vedoucího postavení. Je inteligentní a jednou naučené si dlouho pamatuje, často po celý život. Na jedné straně je to výhoda, na straně druhé se díky této jeho vlastnosti chyby ve výchově hůře napravují. 

Výcvik

Zejména v mládí a dospívání je zapotřebí  vybudovat si s „moskevákem“ blízký vztah a vzájemnou důvěru, je to pes jednoho pána, kterého bezvýhradně miluje a brání. Výchova je zapotřebí důsledná a nekompromisní, ale rozhodně se nesmí uchylovat k tvrdým metodám.  

Vhodné vyvážení přísnosti a laskavosti může být obtížné najít, proto se moskevský strážní pes hodí spíše pro zkušené chovatele.  

Zdraví / nemoci

Moskevský strážní pes patří mezi zdravá a odolná plemena, kvůli jeho statné postavě je o něco náchylnější k dysplazii kyčlí a loktů, vedle kvalitní výživy je důležitou prevencí také přiměřený pohyb v mládí – psa nepřetěžovat a nenechat běhat na kluzkém povrchu.  

V horkých letních dnech může být náchylný na přehřátí, ze stejného důvodu není vhodným plemenem pro rychlostní sporty. 

Krmení

Dospělý pes není na potravu příliš náročný, vystačí si s krmením střední, standardní kvality (podezřele levné granule pochybného složení nejsou vhodné pro žádného psa).  

V období vývoje kostí a kloubů, kdy zvíře intenzivně roste, však velmi záleží na dokonale vyváženém složení potravy, především na správném poměru vápníku a fosforu.  

Pokud je splněno výše uvedené, je lhostejné, zda bude krmen granulemi, vařenou stravou nebo BARFem (syrovou potravou). Přirozeně, domácí příprava krmné dávky je náročnější na práci i znalosti.