Pekingský palácový psík

O plemenu

Pekinéz je malý psík podlouhlého těla a překvapivě robustní konstituce,  po jeho zvednutí vás překvapí svou hmotností, kterou však nesmí tvořit zbytečný tuk, ale silné kosti a svaly.

Ve svém obličejíku s krátkým čenichem má aristokratický, mírně povznesený výraz, velké tmavé oči hledí na svět zkoumavě a bystře. Elegantní dojem podtrhují hedvábné převislé uši střední délky, volně rámující hlavu.

Historie

Pekingský palácový psík je dalším z rodiny starých orientálních plemen s bohatou historií. Jak napovídá název, po dlouhá staletí byli pekinézové chováni za hradbami císařského paláce v Pekingu a těšili se velké úctě. Protože právo vlastnit pekingského palácového psíka bylo striktně vázáno na císařskou rodinu, existovala pouze malá, velmi uzavřená populace těchto zvířat.

Rovněž se staré Číny pochází první podrobný popis plemene, který lze s trochou nadsázky označit jako neoficiální standard. Autorství tohoto dokumentu ze druhé poloviny 19. století se připisuje samotné císařovně Cch´-si z dynastie Čching.  

A právě v období vlády manžela Cch´-si, císaře Sien-fenga, se dostalo pět pekinézů do rukou Angličanům jako válečná kořist během druhé tzv. opiové války. Jednoho z těchto psíků dostala darem královna Viktorie, vévodkyně z Richmondu a vévodkyně z Wellingtonu pak dostaly každá po páru.  

Chov na anglické půdě se dobře dařil, pekingský palácový psík byl uznán Kennel Clubem roku 1896 a již o několik let později se pekinézové rozšířili i dále do Evropy. Ostatně to bylo velké štěstí, protože komunistický převrat v Číně původní populaci palácových psíků nelítostně zdecimoval.

Povaha

Na jedné straně je pekinéz milý, hravý a přátelský společník, na straně druhé má neústupnou a tvrdohlavou povahu, cizí mu nejsou ani projevy žárlivosti.  

Většinou si zvolí jednoho člena rodiny, kterého preferuje před ostatními a zcela respektuje. K cizím lidem bývá rezervovaný a ostražitý, nestojí o jejich pozornost a déle trvá, než si k nim najde cestu.  

Za předpokladu dobře provedené socializace si rozumí i s dětmi, vůči kterým pak bývá něžný a trpělivý.  

S ostatními psy stejného druhu nebo jiného malého plemene obvykle dobře vychází, dokonce má rád, když je v domácnosti chován ve smečce. Se psy většího vzrůstu se snáší hůře, může se jich bát či se projevovat agresivně. 

Výcvik

Pekinéz není vhodný pro úplné začátečníky, ani pro chovatele se sportovními či výcvikářskými ambicemi.  

Potřebuje klidné, důsledné vedení, dostatečně pevnou rukou, avšak bez hrubosti a nepřiměřených trestů. Kvůli nezávislé povaze dlouho trvá, než si zažije základní poslušnost a na pokročilý výcvik se nehodí vůbec. 

Zdraví / nemoci

Výrazně zkrácená čenichová partie s sebou nese dýchací problémy, nedostatečnou termoregulaci a následně vyšší náchylnost k nemocem oběhového systému, který je dlouhodobě přetěžován.

Mělce uložené, velké oči jsou zranitelné a náchylné na řadu onemocnění - vřídky, suché oko či katarakta. V chovu se také vyskytuje dědičná progresivní retinální atrofie sítnice.

Krmení

Drobní společenští psíci se obvykle krmí granulemi nebo masovými kapsičkami. V dnešní době je k dostání mnoho produktů rozdělených podle velikosti a věku psa nebo i speciální dietní krmiva pro zvířata s alergií či jiným omezením.  

Správná volba krmiva je klíčová pro dobrý zdravotní stav vašeho psa, proto věnujte výběru patřičnou pozornost.  

Pravidelně svého psa važte, pekinéz poměrně snadno tloustne a pod hustou srstí si nemusíte váhového přírůstku všimnout zavčasu.