Pudl velký

O plemenu

Velký pudl je zvětšeným obrazem vývojově nejpůvodnějšího pudla středního. S ostatními velikostními rázy pudlů sdílí také jeden standard a podobají se i povahou. Královský pudl však bývá nejklidnější povahy, rozvážnější a důstojnější, než jeho menší "bratři". V posledních letech je na vzestupu jeho využití jako asistenčního či vodícího psa, klienti oceňují zejména jeho nelínavou a pro citlivé osoby také méně dráždivou srst. 

Historie

Ohledně pravlasti pudlů se názory jednotlivých kynologických organizací rozcházejí. FCI, pod kterou spadají i naše chovatelské kluby, uznává jako zemi původu Francii, naopak  anglický Kennel Club (KC)  nebo Americký Kennel Club (AKC) stavějí vznik pudlů na území Německa. První dochované zmínky o psech, které lze s jistotou označit za pudly, pocházejí ze 16. století, kdy byl z francouzského barbeta a irského vodního španěla vyšlechtěn nový lovecký pes pro vodní práci. Tento hbitý aportér se vyznačoval zvláštní srstí, která se již tehdy upravovala stříháním, byť šlo o úpravu čistě funkční a nikoliv módní.  

Atraktivní vzhled spolu s milou povahou však brzy neunikl pozornosti „smetánky“ z vyšších kruhů a tak již o dvě století později pudl v podstatě ztratil své lovecké upotřebení a stal se oblíbeným společníkem aristokracie a zámožných měšťanů.  Roku 1936 byl ve Francii vytvořen první standard plemene, závazný pro členy FCI, a od té doby se pudl drží mezi několika nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými plemeny. 

Vzhled

Hlava je úměrná velikosti těla. Je dobře modelovaná, nesmí být těžká ani masivní, ale ani přehnaně jemná. Při pohledu shora se jeví oválná, z profilu je lehce konvexní. Čelní rýha je široká mezi očima, lehce se zužující směrem k silně vyjádřenému týlnímu hrbolu. Nosní houba stejně jako pigment víček a pysků je u černých, bílých a stříbrných pudlů černá, u hnědých jedinců hnědá, u pudlů se zbarvením aprikot a červenoplavých je hnědá nebo černá. U pudlů je vyžadován nůžkový skus. Oči jsou posazeny v úrovni stopu, lehce šikmo a mají mandlový tvar. Je požadována co nejtmavší barva duhovky, i když u hnědých jedinců může být barva očí tmavě jantarová. Uši má pudl dosti dlouhé a volně spadající podél lící. Jsou ploché, pod nasazením širší, na špičkách zaoblené, pokryté velmi dlouhou zvlněnou srstí.

Krk je silný, středně dlouhý, šíje za zátylkem lehce klenutá. Hlava je nesena vysoko a hrdě. Lalok se netvoří. Délka trupu je lehce větší než kohoutková výška. Hřbet je krátký a hřbetní linie je pevná. Záď je zaoblená, nikoliv však spáditá. Hrudní koš dosahuje až k loktům. Břicho a slabiny jsou vtažené, ale nikoliv přehnaně. Ocas má pudl nasazený dosti vysoko, v úrovni beder. Může být ponechán přirozeně nebo kupírován na 1/3 nebo o 1/2 délky. V pohybu je šikmo zvednutý.

Pudl má lehký a pružný krok. Je to harmonicky stavěný pes, elegantního a hrdého zjevu. Hrudní končetiny jsou zcela rovné a rovnoběžně postavené. Stehna jsou dobře osvalená a silná. Pudl nesmí mít při narození na pánevních končetinách paspárky. Tlapy všech čtyř končetin spíše malé, pevné, tvořící krátký ovál. Prsty jsou dobře klenuté, těsně přiléhající. Drápy jsou u černých a stříbrných pudlů černé, u hnědých jsou černé nebo hnědé. U bílých pudlů mohou být drápy zbarveny v celé škále odstínů od rohoviny až po černou. U aprikot a červenoplavých pudlů jsou drápy hnědé nebo černé.

Velikost velkého pudla: nad 45 až do 60 cm, s tolerancí +2 cm. Velký pudl musí představovat zvětšenou a vyvinutou obdobu středního pudla a musí si zachovat jeho typické znaky.

Povaha

Mnoho lidí je přesvědčeno, že různě barevní jedinci pudlů mají různé vlastnosti více či méně výrazné než jedinci jiných barev, jak je to známo např. zejména u anglických kokršpanělů. U pudlů to však není tak jednoznačné. Důvodem je nejen velká variace barev a někdy i různobarevnost v jednom vrhu, ale také čtyři velikostní rázy, které nemusely ani vzniknout ze stejného základu. Navíc povahový rozdíl mezi toy pudlem a velkým pudlem je nepřehlédnutelný, a to bez ohledu na barvu. Přesto existují výzkumy a vypracované tabulky, kde se dozvídáme, do jakého průměru jaké konkrétní vlastnosti jednotlivých pudlů dle barev spadají. Tak například za nejhravější, ale zároveň i nejenergičtější jsou považováni černě zbarvení pudlové. Naopak za zbytečně spontánní a o malinko hůře cvičitelné jsou považováni aprikot varianty. 

Přesto velikost v chování pudlů znamená víc. Velký a střední pudl zpravidla nedělá ukvapené závěry. Dále jsou považováni za nejlépe cvičitelné, snadno motivačně naladitelné a nejvšestranněji využitelné pudly. Čím menší varianta pudla, tím potřebuje více socializace a chytré výchovy, aby nabral sebevědomí a choval se klidně. Asi nejsnadněji se dá rozladit či vyprovokovat trpasličí a Toy pudl. Zároveň však platí pravidlo, že čím menší jedinec, tím menší nároky na množství pohybu. Toy a trpasličí pudlové jsou „skladní“ a prakticky se hodí do jakéhokoliv bytu. Toy pudlové jsou dokonce doporučováni i majitelům s omezenou pohyblivostí. Přesto, i když je toy pudl ze čtveřice pudlů nejmenší, je to pes se vším všudy. Rozhodně při alespoň malé snaze o výchovu pudl nikoho nezklame.

Výchova

Pudl je vhodný jak pro starší či osamělé lidi, tak do rodin s dětmi. Zároveň je výborným společníkem pro aktivní lidi. Jak je možné, že se hodí do klidného i živého prostředí současně? Protože pudl je neuvěřitelně přizpůsobivý nárokům a chování jednotlivých rodin, ve kterých žije. V dospělosti je energický tak, jak jeho pán potřebuje.

Milují celou svou rodinu a nemají tendence doma škodit. K dětem jsou kamarádští, rádi si s nimi hrají, ale k těm menším dětem jsou lepší střední či velcí pudlové. Pudlové, kteří nevyrůstají s dětmi, mohou být v dospělosti překvapeni jejich hlučností a nevypočitatelnými pohyby. Proto je dobré, aby štěně přicházelo do styku s malými dětmi, i když v rodině malé děti nejsou. Děti má rád, ale jak dítě, tak pes se musí od základu učit, jak se k sobě vzájemně chovat, co je dovoleno a co zakázáno.

Výcvik

Charakter psa velmi ovlivňuje výchova. Přesto jistá osobnost je psovi dána, ať se ji snažíme zkazit či vylepšit sebevíc. Pudlové rádi něco nosí, aportují a hrdě (až královsky) tuto věc přenášejí. Dokonce je i schopen uchopit nějaký předmět a lákat s ním druhou bytost ke hrám a běhání.

Může být výborným průvodcem jezdcům na koni, stejně tak partnerem při joggingu či bruslení. Je až k neuvěření, jak jsou vytrvalí. Je neobyčejně učenlivý, vnímavý a je schopen bez větších problémů dlouho udržet pozornost, a tedy i fixaci na svého pána. Důležitá je motivace, důvěra ve spolehlivost a pocit psa, že něco pro člověka může udělat. Je schopen naučit se až téměř 80 různých cviků! Vedle border kolie, německého ovčáka, zlatého a labradorského retrívra je považován za nejchytřejší a nejlépe se učící plemeno.

Velice dobře se vychovává a má výbornou paměť. Chyb člověka nezneužívá. Je citlivý na intonaci hlasu, a tedy se výchova obejde bez jakékoliv hrubosti. Stačí se k němu chovat srozumitelně a znát postupy, jak co psovi vysvětlit. Mnohé si domyslí pozorováním a napodobovací metodou. Díky své vnímavosti i v tomto vyniká. Ochotně až s nadšením se učí díky pamlskům, někteří i díky aportíkům. Každopádně brzy je přejde chuť spolupracovat jen kvůli pamlskům a začnou mít radost ze samotné radosti svého pána. Záhy je dobře ovladatelný i bez vodítka. Kdo nemůže se psem sportovat, měl by mu dopřát alespoň delší procházky, aby se nenudil a udržel si nějakou tu fyzičku. Je sice rád v těsné blízkosti svého člověka, ale zároveň má rád i pohyb. Je vcelku temperamentní.

Zejména muži mají velký odstup od spolupráce s pudlem pro jeho vzhled. Ale nutno upozornit, že právě spolupráce muže a pudla ve sportech neuvěřitelně funguje. Ať už se podíváme na agility, čtyřboj, přespolní běh, záchranařinu… Pudl je opravdu vhodný pro většinu sportů. Ať už je to agility, frisbee, flyball, obedience (tu milují) či různé závody v poslušnosti. Vedle talentu na všemožné cviky poslušnosti má také výborný čich a mnozí střední a velcí pudlové vynikají na stopách, či jsou dokonce schopni cvičit všestrannost (stopu, poslušnost, i příp. obranu). Dobrá poslušnost a čich jsou důležité také pro záchranářský výcvik, a to jak vodní, tak „pozemní“ v sutinách. I dnes by zastal práci schopného loveckého psa přinašeče, zejména ve spojitosti s vodní hladinou. Především v zahraničí se velcí pudlové používají jako psi pro nevidomé a psi asistenční. Je to plemeno, které se umí vcítit do konkrétního problému. Takoví jedinci musí být ke všem absolutně neagresivní a také klidní. Dokonce nesmí být přecitlivělí na nevhodné pohlazení. To vše většina velkých pudlů dokáže. K překvapení mnohých jsou pudlové, co zvládnou pastevecký výcvik a následně práci se stádem ovcí. A aby toho nebylo málo, např. ve Francii se pudlové využívají i k vyhledávání drog či výbušnin. Rozhodně tedy je z čeho vybírat, pokud se rozhodnete s pudlem něco dělat. Vynikají snad ve všem, co dělají.

Zdraví / nemoci

Tak jako u každého plemene, i u pudla dobrý chov dělá jeho zdraví, respektive míra genetického zatížení. A kupodivu, i když má pudl za sebou léta módnosti a neuváženého krytí některými chovateli (množiteli), a to ve velkém měřítku, rozhodně se nevymyká z průměru dědičných onemocnění počítaných u mnohem méně známých plemen, která nikdy nepodlehla módním trendům, a na svůj vývoj měla klid. Lidé se u pudlů v době jeho největší slávy zaměřili na srst, a tak tělesné partie zůstaly zdravě přírodní, neznetvořené abnormalitami.

Určitá onemocnění se zpravidla objevují u menších variant a jiná u větších. Tak například u velkého pudla je potřeba myslet na možné problémy s kyčelními klouby, s torzí žaludku, může se také objevit onemocnění mazových žláz či neonatální encefalopatie. Další onemocnění jsou více či méně společná pro všechny pudly. Ať už to je PRA (progresivní atropie sítnice), Von Willebrandova nemoc – onemocnění krve, přičemž správně nefunguje srážlivost krve, entropium, distichiáza (chlupy vyrůstající nevhodně na víčkách a dráždící oko), záněty zvukovodu, epilepsie, juvenilní katarakta a zánět tlustého střeva. Kožní problémy jsou méně časté. U pudlů se často objevují problémy se zubním kamenem již v poměrně mladém věku. Tento fakt je nutné nepodceňovat a udržovat zuby bez přílišného nánosu zubního kamene, aby nedošlo k předčasné ztrátě zubů. Pudlové se dožívají v psí populaci nejvyššího průměru let, i 16 až 18 let, o to důležitější je, aby zůstali fit co nejdelší možnou dobu.

Péče o srst

Uznávané výstavní střihy, které jsou uvedeny v dodatku ke standardu, jsou:

Lví střih: Pudl s kadeřavou i šňůrovou srstí je vzadu ostříhán až k žebrům. Rovněž je třeba ostříhat: tlamu, obličejovou část nad spodními víčky a pod nimi; líce; hrudní a pánevní končetiny s výjimkou manžet nebo náramků a libovolných motivů na zádi; ocas s výjimkou kulaté nebo podlouhlé koncové bambulky. Pro všechny jedince je předepsán knír. Je dovoleno ponechat srst na hrudních končetinách (tzv. kalhotky).

Moderní střih: Na pánevních a na hrudních končetinách je povoleno ponechat srst za bezpodmínečného dodržení následujících předpokladů:

1. Ostříhat je třeba: tlapky hrudních končetin od drápů k drápu na karpálním prstu a dolní část pánevních končetin až do výšky odpovídající výšce střihu na hrudních končetinách. Pomocí strojku je povoleno ostříhat pouze srst na prstech. Dále pak hlavu a ocas podle výše popsaných pravidel. U tohoto střihu se výjimečně připouští: krátký vous na dolní čelisti, který by neměl být delší než 1 cm. Dolní linie se zastřihuje rovnoběžně s dolní čelistí. Vous v podobě „kozí brady“ není dovolen. Bambulka na ocasu může být vynechána.

2. Zkrátit je třeba: Srst na trupu tak, aby na hřbetě bylo patrné delší či kratší moaré v délce nejméně 1 cm. Délka srsti se postupně prodlužuje kolem žeber a nahoře na končetinách.

3. Upravené osrstění:

a) na hlavě, kde zůstává koruna (topknot) přiměřené výšky, podobně jako na krku, kde přechází vzadu ke kohoutku a vpředu bez přerušení v lehce šikmé linii od horní části předhrudí až k ostříhané části tlapy. V místě nasazení uší nanejvýš do jedné třetiny jejich délky se může srst zkrátit nůžkami nebo strojkem ve směru růstu srsti. Dolní část ucha zůstává pokrytá srstí, jejíž délka se směrem dolů postupně prodlužuje. Srst končí třásněmi, které lze zarovnat nůžkami.

b) na končetinách, kde „kalhotky“ tvoří zřetelný přechod k vystříhané části tlapek. Směrem nahoru se srst postupně prodlužuje, takže na plecích a na stehnech dosahuje (při natažení chlupů) délky 4 až 7 cm. Délka srsti musí být v poměru k velikosti psa; nesmí působit dojmem nadměrné objemnosti. „Kalhotky“ pánevních končetin musí podtrhovat typické zaúhlení končetin pudla. Jakýkoliv jiný střih, který neodpovídá výše uvedeným zásadám, vede k diskvalifikaci psa z posuzování. Nezávisle na použitém střihu nesmí střih nijak ovlivňovat hodnocení na výstavě. Všichni vystavovaní pudlové přihlášení do stejné třídy se posuzují a hodnotí společně.

Anglický střih: U tohoto střihu se ke lvímu střihu doplňují a modelují motivy – například náramky nebo manžety na pánevních končetinách nebo na hlavě koruna (topknot). U tohoto střihu není pevně předepsán knír. Absence ostrých prostřihů v srsti na pánevních končetinách se toleruje. Koruna (topknot) není pevně předepsána (je zakázáno používat lak nebo jinou látku k udržení koruny na místě).

Pudli, kteří nejsou ostříháni v souladu se standardem, nesmějí být posuzováni na výstavách nebo oficiálních akcích (dokud střih přetrvává), nejsou však vyřazeni z chovu.

Standard platný v ČR vydaný zemí původu pudla není totožný s každým standardem ve světě, což může mást nejen kynologickou veřejnost, ale i mnohé začínající chovatele.

Krmení

Pudl se již několik desetiletí drží na čelních pozicích pomyslného žebříčku populárních plemen psů. Tato skutečnost neunikla výrobcům krmiv a tak jsou na trhu produktové řady určené dokonce přímo pro pudly.  

Chovatelské stanice

• Banzette