Švédský losí pes

O plemenu

Jämthund je největším zástupcem skandinávských losích psů (vedle šedého a černého norského losího psa). 

Je to velký špic obdélníkového tělesného rámce, vyvážené konstituce. Dobře osvalený, ale i rychlý a hbitý.

Samozřejmě nepostrádá typické rysy špiců, především protáhlou hlavu se zužující se čenichovou partií, vysoko nasazené špičaté uši a stočený ocas.

Historie

Nejstarší historie jämthunda je neodmyslitelně spojena s norským losím psem, za jehož větší formu byl původně pokládán. 

Po staletí používali seveřané odolné lovecké psy, přizpůsobené tamnímu podnebí, zvířeně i způsobu lovu. Losí psi pracují tiše, na stopě i během pronásledování zvěře. Teprve zastavenou zvěř ohlásí štěkotem lovci. 

Počátky čistokrevného chovu spadají do 19. století, byť tou dobou nebylo rozlišováno mezi norskými losími psy a jämthundem. 

Název „jämthund“ lze přeložit jako „pes z Jämtlandu“, ve svém názvu tak nese název historicky významné provincie v západním Švédsku. 

Nejstarší plemenný standard losích psů pochází z roku 1906, FCI jämthundy definitivně uznala na jaře 1954. 

Mimo skandinávské země jde o vzácné plemeno, ve své domovině se i dnes využívá k lovu i ke sportu.

Povaha

Jako většina seveřanů, také švédský losí pes je inteligentní, chápavý a má dobrou paměť. Je však také poněkud svéhlavý a pro někoho možná až příliš samostatný. Nehodí se tedy pro naprostého začátečníka. 

Má vyrovnanou povahu, vyniká odvahou a rozhodností. Svého pána a nejužší rodinu velmi miluje a v případě nutnosti je neváhá účinně bránit. K cizím lidem se chová netečně.

Při vhodných podmínkách mu nedělá problém celoroční ubytování venku. Potřebuje však dostatek pohybu a zaměstnání, není to pes na pouhé obcházení pozemku.

Vztahy s ostatními psy závisí do značné míry na individuálních sympatiích. Není to žádný rváč, ale také se nekamarádí s každým. Zejména samci mohou vůči dalším psům zaujímat dominantní postoj. 

Soužití se zvířaty jiného druhu vyžaduje pečlivou socializaci od raného věku, jde o lovecké plemeno.

Výcvik

Výchova švédského losího psa musí být založena na klidné důslednosti a přirozené autoritě majitele. Vedle zkušeností se psy je zapotřebí i určitá osobní zralost. 

Jämthund dobře reaguje na pozitivní výcvikové metody, nikdy to však nebude snaživka nedočkavě vyhlížející povely a úkoly. 

Pro vrcholový výcvik se tedy příliš nehodí, při dobrém vedení však může být příjemným společníkem, vhodným i pro některé sporty (typicky canicross, skijöring atd.). 

Zdraví / nemoci

Švédský losí pes se obvykle těší dobrému zdraví do vysokého věku.

Uvádí se mírně zvýšené riziko dědičné progresivní retinální atrofie (onemocnění sítnice oka), dále se může vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu nebo luxace čéšky. 

Mezi osmým a desátým rokem věku je vhodné provést podrobnější interní vyšetření včetně rozboru krve, zaměřené na včasný záchyt onemocnění souvisejících s věkem.

Krmení

Jämthund nemá žádná výživová specifika, dokáže přežít i na poměrně skromné stravě. To však neznamená, že ho lze odbývat.

Krmit můžete granulemi, BARFem nebo vařenou stravou, vždy přitom dbejte na kvalitu - dobré složení granulí (poradit může zkušený chovatel), čerstvé suroviny pro domácí kuchyni. 

Má-li příležitost, švédský losí pes se rád nají do úplné sytosti. Není-li příjem kalorií vyvážen dostatkem pohybu, může snadno přibrat na váze. Dbejte proto na přiměřenou kondici vašeho psa.