Jezevčík drsnosrstý

O plemenu

Drsnosrstý, mezi lidmi nazývaný také hrubosrstý, jezevčík svým zjevem nejvíce připomíná teriéra. Suchou a štíhlou hlavu opticky zaobluje střapaté obočí a vous, u správně upraveného psa srst dokresluje tvar těla.  

Jezevčík se vyskytuje ve třech velikostních rázech, rozlišovacím měřítkem je obvod hrudníku ve věku minimálně 15 měsíců:

standardní – nad 35 cm

trpasličí – 30-35 cm

králičí – do 30 cm

Historie

Kresby nízkonohých psů se nám dochovaly již z dob starého Egypta, sošky podobných zvířat byly nalezeny také v Číně, Latinské Americe a v Řecku.  

Toto rozšíření nízkonohých psů na většině světadílů je tím zajímavější, že podle současně dostupných informací, může za krátké nožky pouze jediná změna v genetické informaci. Délku končetin redukuje předčasné zkostnatění chrupavčité části dlouhých kostí, ke kterému dochází při pomnožení genu pro růstový faktor – FGF4.  

Drsnosrstý jezevčík je nejmladší varietou jezevčíka. Vyobrazení podobných psů známe sice již z konce středověku, nicméně v 19. století, kdy probíhala regenerace plemene, hrubosrstí jedinci nebyli k dispozici a tak byli k jeho znovuvytvoření použiti vydraři, knírači a nízkonozí teriéři.  

Patrně v důsledku těchto zásahů je drsnosrstý jezevčík exteriérem nejméně jednotnou variantou mezi jezevčíky, což mu však nijak neubírá na oblibě mezi myslivci i zájmovými chovateli.

Povaha

Drsnosrstý jezevčík je velmi silnou osobností, vyniká temperamentem, samostatností a veselou povahou.

Velmi dobře hlídá, žádnou návštěvu nebo pohyb za dveřmi neopomene ohlásit, což může poněkud komplikovat sousedské vztahy v bytových domech.  

Vůči svým lidem se chová přátelsky, při zvládnuté výchově respektuje i starší děti, se kterými rád běhá a neúnavně si hraje. Při kontaktu s malými dětmi je zapotřebí určitá opatrnost a bedlivý dohled dospělého, když se drsnosrstému jezevčíkovi něco nelíbí nebo se lekne, mohl by zareagovat chňapnutím.

Výcvik

Inteligentní a chápavý jezevčík se lehce učí - pokud sám chce. Právě jeho tvrdohlavost a sklon k náladovosti jsou příčinou, proč se nedoporučuje úplným začátečníkům.  

Klíčem k úspěšnému výcviku však není extrémní přísnost či hrubost, ale pečlivá socializace, pozitivní motivace a klidná důslednost. To neznamená, že jezevčíka nesmíte nikdy fyzicky usměrnit, ale každý takový zákrok je zapotřebí uvážit, zda je nezbytný a v žádném případě nesmí být bolestivý (bití) či zdraví nebezpečný („vycukání“ vodítkem ohrožuje krční páteř a průdušnici). 

Zdraví / nemoci

Velmi dlouhé tělo s sebou nese vysoké riziko onemocnění páteře, především výhřezu meziobratlové ploténky, což je příhoda, která může skončit až ochrnutím. Vyvarujte se proto pohybu po kluzkých površích, nevhodná je také chůze ze schodů. Zpozorujete-li zhoršený pohyb zadních nohou, vrávorání, zakopávání, vyhledejte veterináře, jak rychle je to jen možné - dojde-li ke stlačení míchy, závisí plné uzdravení často na rychlé operaci a uvolnění míšního kanálu.

Z dalších onemocnění se u jezevčíků častěji objevuje epilepsie a Cushingův syndrom (endokrinologické onemocnění). 

Krmení

Na trhu jsou k dostání jak granule, tak i konzervy určené přímo pro toto oblíbené plemeno. Kvalitní suchá krmiva jsou zlatým standardem, kterým nic nezkazíte, ne vždy ale platí, že dražší = kvalitnější. Proto čtěte složení a výživové hodnoty, případně se poraďte s veterinářem nebo zkušeným chovatelem.  

Jezevčíci snadno tloustnou, což představuje vážné zdravotní riziko již při mírné nadváze, protože každé deko tuku navíc zbytečně zatěžuje už tak zvýšeně namáhanou páteř. Hlídejte tedy kondici vašeho psa, nejlépe pravidelným vážením.