Posvátná Birma, plemeno vzbuzující závislost

Legenda

Vznik tohoto fascinujícího plemene je opředen půvabnými legendami. Podle jedné z nich můžeme hledat jejich prapůvod v tajemném Tibetu, kde žili mniši vyznávající náboženství Kittah, uctívající boha Song - - Hyo a bohyni s nádhernýma safírovýma očima Tsun Kyan - - Kse. V chrámu žili s mnichy v naprosté harmonii i stovky nádherných bílých koček. Kočky měly v náboženství Kittah důležitou úlohu. Mniši věřili, že jejich duše je natolik čistá, že nemůže opustit zdejší svět a bohyně jí proto po smrti mnicha přidělí podobu posvátné bílé kočky.
Mezi chrámovými mnichy žil starý učený láma Mun - Ha. Říkalo se, že snad sám bůh Song - Hyo zapletl zlaté vousy z jeho bradky, symbolu pokory. Vždy, když rozjímal před zlatou sochou bohyně, stál mu po boku jeho oblíbený kocour se sněhobílou srstí a žlutýma očima jménem Sihn. Jedné noci byl chrám přepaden hordou loupeživých nájezdníků ze Siamu. Vydrancovali jej a zabili starého Mun - Ha. Ten zahynul pohroužen v motlitbách s očima upřenýma na zlatou sochu své milované bohyně se safírovýma očima.
A tehdy se stal zázrak. Barva očí Sinh, jenž ani po smrti neopustil svého pána se změnila na safírovou a bílá srst kočky se zbarvila zlatým leskem bohyně. Srst na nohách a ocase ztmavla a na obličeji se objevila tmavá maska. Pouze tlapky, kterými se kočka dotýkala hlavy svého pána získaly bílou barvu, na znamení mnichovi čistoty. Jen jednou Sinh odvrátil své oči od sochy bohyně Tsun Kyan - Kse. Pohlédl směrem k chrámové bráně a mnichům se ji jako zázrakem podařilo ihned zavřít a zastavit tak další drancování. Věrný Sinh seděl nehybně, bez jídla i vody, u svého pána následujících sedm dní. Sedmý den Sinh zemřel a odnesl duši Mun-Ha k jeho bohyni Tsun Kyan - Kse. Ještě téhož dne se všechny chrámové kočky zbarvily stejně jako Sinh. Tak se zrodily posvátné kočky z Barmy.
Legenda praví, že díky oddanosti, kterou tehdy Sinh prokázal, doprovází od té doby každou birmu po smrti mnich.

SBIa 21 kočka s modrými žíhanými odznaky.

Současnost

Příběhy o vzniku plemene Posvátná Birma jsou okouzlující, ale plemeno bylo ve skutečnosti vyšlechtěno až v nedávné době zkřížením siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky. Stalo se tak počátkem dvacátých let ve Francii. První Birmy měly podobnou barvu kožichu jako siamky, s tmavohnědými znaky, ale samozřejmě s výraznými bílými tlapkami.
Birma patří do skupiny II., tedy mezi polodlouhosrsté kočky. Je to středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem, který však nikdy nebude tak dlouhý ani hustý jako u kočky perské. Váha dospělé kočky se pohybuje mezi 2,5 až 4,5kg, kocour je robustnější, dosahuje váhy až 5kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18-ti měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4let.
Plemeno Birma je uznáno organizacemi FIFé, GCCF, CFA, WCF a TICA.

SBIb 21 kočka s čokoládovými žíhanými odznaky.

Standard

Hlava

Lebka: masivní, hlava nesmí být ani kulatá, ani špičatá. Má mít pěkně zaoblené lícní kosti, plné tváře. Zaoblená má být i čelní část, na kterou plynule navazuje nos. Měla by mít tvar otevřeného srdce.
Nos: je požadován takzvaný „římský nosík“. Měla by tedy mít středně dlouhý, prohnutý nos bez stopu. Stop, který je typický například pro Perské kočky je považován za vadu. Délka nosu by měla odpovídat délce čela po přehyb.
Brada: silná, trochu zaoblená a výrazná.

SBIn kočka s tmavěhnědými odznaky.

Oči: mírně oválné, nesmí být ani příliš kulaté, ani příliš mandlové. Umístěné v přímé linii, mírně zešikmené ( vnější koutek by měl být položen výše, než vnitřní ), nesmí být příliš těsně u nosu. Uvádí se, že by vzdálenost očí měla být minimálně na šíři jednoho oka, pokud je však o něco větší, působí to příznivějším dojmem. Pohled Birmy by měl být laskavý.
Barva očí musí být co nejsytější modrá. Jako ideál je uváděná barva safíru. Je přihlíženo k celkovému zbarvení Birmy. Čím je tmavší, tím tmavší by měly mít barvu oči. Nejtmavší by tedy měly být u barvy sealové a světlejší jsou tolerovány například u krémové. Barva očí u koťat je většinou světlejší, než v dospělosti.
Oči nesmí vykazovat šilhavost. Jedná se o vážnou, vyřazující vadu.
Uši: posazené široce od sebe, spíše malé, zaoblené, směřující do stran. Musí být v harmonii s celkovým vzhledem hlavy. Případné ochlupení na konci boltců jako například u Maine coon není žádoucí a odstraňuje se.
Celkově musí hlava působit harmonickým dojmem. Nesmí připomínat hlavu perské ani siamské kočky.

Koťata.

Tělo

Silné, středně těžké, mírně protažené. Při pohybu musí být ladné.
 

Nohy

Krátké, silné, pevné. Dlouhé nebo příliš tenké nejsou žádoucí. Tlapky jsou oblé, zakončené sněhobílými ponožkami. Bílá barva na tlapkách by měla být symetrická, ponožky na předních nohách jsou rovně zakončeny, nezasahují přes horní část tlapek, znaky na zadních nohách by měly sahat až k zadním částem hlezen. Na zadních končetinách vybíhající bílá barva tvoří tzv. ostruhy, jenž mají tvar obráceného V a zasahují do 1/3 nebo 1/2 chodidla. Barva polštářků chodidel může být růžová, anebo smíchaná s barvou znaků.
 

Ocas

Je středně dlouhý, s dlouhým osrstěním, pružný a rovnoměrně zbarvený, dosahuje až k ramenům. Zálomky na ocase jsou vyřazující vadou. Ocas by měl být nošen hrdě vztyčený a tvořit chochol. Platí, že by ocas měl být v celkové harmonii s tělem Birmy.
 

Srst

Je polodlouhá s hedvábnou texturou a slabě vyvinutou podsadou. Délka musí být v souladu s odpovídající částí těla. Na tváři a nohou je krátká, na zádech, bocích a ocase je srst nejdelší. Díky absenci podsady srst neplstnatí a je nenáročná na údržbu. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě, u koťat nebývá patrný. Tak jako všechny polodlouhostrsté kočky mají i Birmy krátkou srst letní a dlouhou zimní.
Barva: vykazuje všechny charakteristiky známé u koček se zbarvením colorpoint s tím, že všechny čtyři tlapky jsou bílé (ponožky). Barva těla by měla být světlá, uvádí se barva vaječných skořápek s teplým zlatým tónem na hřbetě.
Odznaky: na obličeji, uších, ocase, končetinách a u kocourů na varlatech, jsou Birmy zbarveny tmavěji. Odznaky musí tvořit znatelný kontrast k ostatní barvě těla. Obličej kočky kryje maska, kterou opticky dělí od uší proužek světlé srsti. Okolí očí pysky a nos je zabarvený podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků (černý) nebo s kresbou (růžový). Birmy s větším barevným kontrastem by měly být upřednostňovány. Barva srsti plných znaků je nejdříve plně vyvinutá až po roce života kočky, u zředěných barev i o rok déle. Bílé skvrny v odznacích i jinde jsou považovány za vadu.
Barevné variety: podle barvy znaků je dnes uznáváno dvacet barevných variet. Zařazení každé kočky je dáno tzv. EMS kódem, který jednoznačně určuje plemeno a barevnou varietu kočky.
EMS kód pro plemeno Birma je SBI (z anglického Sacred Birman) a následuje jedno malé písmeno, určující barevnou varietu. Za tímto označením může být číslo 21, které označuje zbarvení tabby. Možné barevné variety jsou uvedeny v tabulce.

Kotě birma s tmavěhnědými odznaky.

 

Povaha

Birma je mírná, klidná kočka s andělskou trpělivostí. Je zcela oddána svému pánovi a rodině. Jen minimálně se fixuje na prostředí kde žije. Je pro ni podstatné být se svým člověkem v co nejužším kontaktu. Miluje mazleni, tulení i nošení na rukou. Jako zvláštní projev přízně se vám budou třít hlavičkou o vaši tvář a přitom něžně vrnět.
Naše birmičky s námi bez problému cestují. Snadno snáší pravidelné přejíždění z bytu na chatu či chalupu. Bez problému snesou i pokud budete potřebovat přespat v hotelu nebo je sebou vezmete na dovolenou. Jsou velmi zvídavé a zvědavé a každé nové prostředí pro ně přináší i novou možnost zkoumání. Díky klidné povaze nemají tendence cokoliv ničit. Koťátka jsou samozřejmě jako všechna velmi hravá, ale jak dospějí, chovají se více než způsobně. Klidné je nechávají i vlající záclony, květiny ve váze nebo vánoční stromeček.
Birma si snadno zvykne na životní rytmus její rodiny. Pokud nebudete doma, bude spát, jakmile přijdete domů, začne pro ni zábava. Přiběhne vás přivítat se vztyčeným ocasem a slastným vrněním. Bude s vámi kontrolovat přinesený nákup, umývat nádobí, psát na počítači. Rozhodně není dotěrná, jen potřebuje vaši přítomnost. Pokud nechcete, aby se kočka pohybovala s vámi po celém bytě, nebo domů chodíte jen spát, pořiďte si jiné plemeno. Birma by to nesla velmi špatně. Pokud se jim však budete věnovat, zahrnou vás láskou a věrností.
Birmy milují děti a vyhledávají jejich společnost. Jsou nesmírně tolerantní. Mezi zvláštnosti krásek z Barmy patří i to, že téměř nepoužívají drápky. I při divoké hře s neméně divokými lidskými ratolestmi nedochází k poraněním. Birmičky mají drápky zatažené. Pokud se cítí ohroženy nebo jen prostě mají hry dost, raději se stáhnou a schovají do bezpečí.
Birmy jsou snášenlivé a velmi inteligentní kočky. Bez problému zvládnou i soužití s jinými domácími zvířaty, zvláště pokud si je pořídíte z prostředí, kde na jiná zvířata byly zvyklé už od narození. Milují společnost i jiných koček. A mezi námi, jedna birma, to je krása, ale pohled na hrající si elegantní birmy, jsou-li dvě nebo tři, je neodolatelný.

Kocour s červenými žíhanými odznaky.

Péče

Přestože se jedná o polodlouhosrsté plemeno s hedvábnou srstí, péče není nijak přehnaně náročná. Stačí jednou čí dvakrát týdně vykartáčovat. Trochu náročnější je péče při jarní a podzimní výměně srsti nebo při přípravě kočky na výstavu.
Na stravu nebývají birmy nijak zvlášť náročné. Jsou většinou dobří jedlíci a s vděčností sní granule, syrové i vařené maso, kapsičky a jako pro většinu koček je i pro ně delikatesou ryba či plody moře.

Tabulka barevných variant.

Základní barvy	Želvovinové	S kresbou	Želvovinové s kresbou
SBI n – seal SBI a – blue SBI b – chocolate SBI c – lilac SBI d – red SBI e – creme	SBI f – seal tortie SBI g – blue tortie SBI h – chocolate tortie SBI j – lilac tortie	SBI n21 – seal tebby SBI a21 – blue tebby SBI b21 – chocolate tebby SBI c21 – lilac tebby SBI d21 – red tebby SBI e21 – creme tebby	SBI f21 – seal tortie tebby SBI g21 – blue tortie tebby SBI h21 – chocolate tortie tebby SBI j21 – lilac tortie tebby

U Birem je možné křížit barevné variety mezi sebou.
 

Chov

Birma patří mez plemena, která jsou na chov náročná. Ani výběrem vysoce kvalitních rodičů není dána záruka kvalitního potomstva. Nejen, že musí koťátko určené na chov odpovídat typově, ale musí mít i tolik obávané ponožky. Pokud se kotě vybarví jak má a je správné typově, potom je to malá výhra. Proto je chovných birem stále málo a získání kvalitního kotěte je obtížné a drahé.
Koťátka, která mají nějakou exteriérovou vadu, většinou právě chybějící, nebo naopak příliš vysoké ponožky, se prodávají na mazlíky. Pokud se nechcete věnovat všestranně náročnému chovu těchto chlupatých krásek a přesto vás toto modrooké plemeno okouzlilo, je koupě mazlíčka ideálním řešením. Získáte kvalitní koťátko s pravou birmí povahou a cena bude oproti chovnému koťátku poloviční.