Lavinoví psi mají širší využití

Kynologové Horské služby České republiky uplatňují všestranné nasazení svých lavinových psů. Ukázalo se, že letní výcvik a pátrání po nezvěstných osobách ve zbořeništích, v sutinách, na rozlehlých plochách či dokonce ve vodě, nikterak nesnižuje úroveň jejich zimní specializace. Naopak se potvrdilo, že každá nová zkušenost psa, při pátrání po živých i neživých osobách, přispívá k jeho univerzálnosti a samostatnosti.

Členové horské služby nikdy neví, kdy a kde budou nasazeni se svými psy a to nejen na horách, ale kdekoliv doma nebo v zahraničí v rámci integrovaného záchranného systému. A tomu všemu přizpůsobují výcvik svých psů.

Vyrůstá na horách

Příprava lavinářů se trochu odlišuje od běžného výcviku psů. Výchova na horách od útlého věku se považuje za nejvhodnější. „Štěně se přirozeným způsobem sžívá s podmínkami, ve kterých bude sloužit. Stává se otužilým, získává potřebnou fyzickou kondici a dokáže se s naprostou jistotou pohybovat v přírodním i civilizovaném horském prostředí. Přitom se učí komunikovat s lidmi, cvičí se v poslušnosti. Současně je štěně vedeno formou her k vyhledávání ukrytých oblíbených předmětů a také svého páníčka. Výcvik se psíkovi stále stěžuje, a to jak v létě, tak v zimě, kdy nejprve hledá jen pod slabou sněhovou pokrývkou,“ vysvětluje trenér lavinových psů a jeden z prvních psovodů HS v Krkonoších Mikuláš Sitte. Pak už přichází opravdová příprava v kurzech a na lavinách.

Mezinárodně

Vlastní lavinový výcvik je organizačně i finančně náročný. Vyžaduje velký prostor, pozemní i vzdušnou přepravní techniku a dostatek figurantů. Proto není v silách záchranářů menších zemí provádět ho často. Horská služba ČR pořádá jeden kurz lavinových psů na počátku zimy v prosinci, druhý v dubnu. Do jarního kurzu jsou zvaní psovodi ze zahraničí a na oplátku čeští kynologové vyjíždějí na výcvik do Tater, Alp a Dolomit. Mezinárodním propojením horských záchranářů lze zajistit kvalitní výcvik lavinových psů několikrát ročně a neméně důležitá je přeshraniční výměna zkušeností. Čeští psi tak potvrzují svoje kvality skládáním nejvyšších záchranářských zkoušek na lavinách v zahraničí.

Žádná idylka

Co vše je potřebné k výcviku, si můžeme představit například podle loňského lavinového kurzu na Luční boudě v Krkonoších. Na třiadvacet účastníků z šesti zemí připadalo dvanáct figurantů a další členové HS zajišťovali pomocí skútrů odvoz osob, psů a materiálu pro figuranty (lopaty, vysílačky, teplé nepromokavé přikrývky do záhrabu aj.). Kromě toho jsou potřební trenéři a pomocníci na zahrabání figurantů. K zákrokům na lavinách se pak psovodi a psi při příznivém počasí přepravují pomocí jednoho policejního a jednoho armádního vrtulníku. Aby výcvik probíhal hladce, musí skupina horalů už v předchozím týdnu vybudovat nejméně deset úkrytů ve spadlých lavinách. Těch, na kterých by se dalo bezpečně cvičit, u nás nebývá mnoho, tak se obvykle tři až čtyři vytváří uměle, navršením sněhu rolbou. V pravých i umělých lavinách se pak vyhloubí dva metry hluboké záhraby pro ukrytí figurantů. Takový kurz tedy nemá nic společného s idylickým cvičením pejsků na horách, jak by se nezasvěceným mohlo zdát.

Postupné zatěžování

Nováčci jsou při individuálním výcviku i v lavinových kurzech postupně stále více zatěžováni. Osoby se ukrývají stále hlouběji pod sněhem, hledání probíhá na větších plochách a k tomu se přidávají občasné několikakilometrové přesuny k lavinám „po svých“. A takovou fyzickou zátěž vydrží opravdu jen trénovaný pes. Za vrchol výcvikové náročnosti považoval vedoucí psovodů horské služby Karel Novák mezinárodní výcvik v roce 2007 na Passo Rolle, asi 60 kilometrů od Bolzana: „Figuranty tam ukrývali do rour o průměru jeden metr a dlouhých čtyři metry. Na nich byla dvoumetrová vrstva sněhu utemovaného rolbami.“ A přesto jeho labrador Jago a německý ovčák Gery Michala Sitte z Pece pod Sněžkou, složili zkoušky na jedničku. Přitom na rozlehlé lavině pracovali v noci. Rozhodčí už znali kvality českých psů, a tak jim navíc ztížili úlohu tím, že museli propátrávat sektor po větru. K takovým výkonům ale vede cesta dlouhá několik let.

Za záchranu vděčí psům

Lavinoví psi zachránili v posledních letech život mnoha lidem. Nebylo to sice v lavinách, ale nalézt člověka v lese nebo na pláních, kde jsou stopy zaváté sněhem, je podobně obtížné. Navíc pátrání mnohdy probíhá v noci za nepříznivého počasí. Bez psa by si záchranáři těžko poradili. Svědčí o tom třeba tři případy z roku 2005, kdy německý ovčák Beis Jaroslava Sembdnera z Jeseníků, za tmy a jednou dokonce za sedmnácti stupňového mrazu a vánice, našel vyčerpané a prochladlé zbloudilce. Při jednom pátrání našel muže brodícího se ve sněhu a ve vodě Ponikého potoka třicet hodin. „V sedm hodin večer jsem nasadil psa v místě, kde odpoledne byla nalezena náhodným lyžařem mimo značené cesty mladíkova matka. Ta až v nemocnici vypověděla, že v horách je ještě její syn. Ve 20.45 nás Beis dovedl k silně podchlazenému nešťastníkovi,“ vzpomíná psovod na jednu z misí.

Nahradili stovky záchranářů

Záchranářští psi nemívají mnoho příležitostí k podobným nálezům. Mnohem častěji svým pátráním jen potvrdí, že se pohřešovaný člověk v prozkoumávaném sektoru nenalézá a že se má hledat jinde. Bylo tomu tak třeba při jednom z největší nasazení psů v Jizerských horách před třemi roky. „Celkem bylo povoláno šest psů. Propátrali jsme stovky hektarů Velké Jizerské louky a jižní část Smrku,“ spočítal psovod horské služby Pavel Hořejší. Psovodi se psy na tak rozsáhlém, často skalnatém, hustě zarostlém nebo podmáčeném území zastali práci stovek hledajících záchranářů. Psi jsou totiž v těžko přístupném terénu nejen mnohem pohyblivější, ale svým čichem dokáží prověřit široký prostor kolem sebe. Pátrání se tehdy díky psům rychle posouvalo dál, až byl pohřešovaný nakonec za týden nalezen v Krkonoších na Mísečkách. S hlavou v potoce.

Z hor do vody

K přípravě psů pro nasazení mimo zimní sezónu slouží kromě individuální přípravy také jedno letní společné soustředění. V posledních letech se nejvíce záchranáři scházeli na základně Spáleniště, která patří Jihočeské záchranné brigádě kynologů. A protože leží nedaleko vodní nádrže Lipno, došlo i na hledání utopených. „Naši psi nejsou na tuto práci nijak specializovaní, ale je dobře, když si čichové schopnosti rozvíjejí i při tomto zvláštním pátrání. Jelikož musejí vyhledávat v lavinách, na nezasněžených plochách a v sutinách rovněž neživé osoby, stačí jim na vodě několik nácviků a dokáží totéž dělat na mělčinách, někteří i ze člunů,“ dodal Karel Novák k všestrannému umění psů horské služby.