Které plemeno kočky si vybrat? 4. část
Bengálská kočka
Máte-li chovatelské zkušenosti, milujete pravou šelmí povahu a její nevypočitatelnost, zamyslete se nad pořízením bengálské kočky. Ale uveďme vše na pravou míru. Není to tak dávno, v roce 1963, co se genetičce Jean Millové povedlo zkřížit kočku domácí s chráněným druhem Felis bengalensis. Jedná se o divokou kočku, která má úchvatný kožich a pronikavý pohled šelmy. Je patrné, že od tohoto počinu již chovatelé podnikli kus vzrušující cesty šlechtění a v současnosti využívají ke křížení pouze kočky, již několik generací vzdálené od divoké šelmy, přesto se mohou objevovat tací, kteří je ještě pořád přikřižují. Je tedy dobré navštívit chovatelskou stanici a dobře si prohlédnout, v jakých podmínkách tyto kočky chovatel má. Je však pravdou, že v ČR je pravděpodobnost daleko menší než v kolébce tohoto plemene, v USA. Hlavním cílem chovatelů je šlechtit domestikované zvíře divokého vzhledu.
Zvláštní pozornost se pak věnuje zabarvení kožichu. Bengálské kočky mají srst zabarvenou od zlaté či rezavé až po pískový, slonovinový i stříbrný odstín. Kresba srsti by měla být kontrastní a výrazná. Skvrny na kožichu mohou vytvářet i několikabarevné rozety ohraničené tmavší barvou. Jsou i další typy skvrn, které se u bengálek vyskytují. V kombinaci se zeleným pohledem je exteriér téhle kočky více než impozantní. Současní chovatelé se však obávají nechutných praktik se vzácnou kůží zvířat. Musejí si opravdu pečlivě vybírat nové majitele svých koťat. Nechovají přece tak krásné kočky proto, aby se pak producíroval jejich kožíšek po páté avenue.
Důležité však je, že tito kočičí fešáci mají opravdu hodně temperamentu a hromadu vnitřní energie. Tato kočka prakticky neustále loví a číhá. Vše, co uloví, ráda přinese ukázat, je to velmi hravá kočka. Je zapotřebí zmínit, že toto plemeno je šlechtěno tak, aby to byla milá a přátelská kočka. Nelze se tedy obávat toho, že by nebyla vůbec přítulná nebo naopak odtažitá. Tato kočka má ráda lidi a nemá problém vyjít ani s jinými zvířaty. Bengálská kočka má dlouhé a svalnaté tělo, má krásný ocas, který je na svém konci vždy černě zabarven. Srst je sice krátkosrstá, ale velice hustá. Této kočce je zapotřebí se dostatečně věnovat, především hrám. Přebytečnou energii si může tato kočka vybít na vodítku venku na dvorku nebo ve venkovní voliéře větších rozměrů. Je o ní známo, že má ráda vodu.
Ocicat
Další divoce vzhlížející plemeno vzniklo také v USA v 60. letech. Na rozdíl od bengálské kočky, toto plemeno vzniklo vlastně náhodou, připomíná egyptskou mau. První takto zbarvená kočka byl vlastně kocour, narodil se ze spojení siamské kočky a kočky s habešskými znaky a nápadně připomínal divokého ocelota. Dcera chovatelky jej nazvala ocicat. Tento kocour však nebyl zakladatelem šlechtění, naopak byl vykastrován, ale předtím stihl jednu výstavu, po které se strhla vlna zájmu, a začalo se pracovat na vytvoření takového chovatelského plánu, aby se povedlo vyšlechtit plemeno podobného vzhledu. K vyšlechtění tohoto plemene byly přikřižovány kočky americká krátkosrstá, siamská i habešská. Ocicaty můžete vidět buďto v plné barvě, anebo stříbrné vždy s tečkováním připomínajícím šelmí vzhled. Ocicati působí atletickým vzhledem, mají pružné osvalené tělo, v uších mohou mít i rysí štětičky, oči mají výrazné, mandlovité všech barev a odstínů kromě modré. Je důležité si uvědomit, že k vyšlechtění tohoto plemene nebyla nikdy použita divoká kočka, chovatelé se pouze pokusili o divoký vzhled, což se povedlo. Ocicat má v sobě geny upovídané a společenské siamky, veselé a hravé habešanky i geny koček amerických. Temperament těchto koček je tedy mnohem mírnější, než je tomu u bengálek. Jsou to hravé, přátelské kočky, jsou velice přítulné a umazlené, mají také rády pohyb, aktivní hru, chození na vodítku není výjimkou. Skvěle vychází i se psy, miluje aportování i složitější logické úlohy. Má ráda děti. Dorůstá až do 7 kg, srst nevyžaduje zvláštní péči.
Egyptská mau
Bengálská kočka byla vyšlechtěna křížením s divokou kočkou, ocicat vznikl náhodou a egyptská mau zde žila snad od nepaměti. Je to tedy taková prapraprababička v souvislosti s historií a vývojem ostatních plemen. Tečkovaná kresba vznikla přirozeně, již v Egyptě existovala vyobrazení koček podobných egyptské mau (mau nebo miu je egyptské označení kočky). Existence těchto koček se váže až k dobám faraonů. Byly uctívány jako božstvo, dokonce byly mumifikovány. Jako první okouzlily tyto kočky ruskou emigrantku, kněžnu Natálii Trubeckou, žijící v Itálii, která provedla první křížení, později příbuzenské křížení a po přestěhování do USA v 50. letech je samozřejmě převezla s sebou a dále pokračovala již na čistém chovu tohoto přírodního plemene. Genofond tohoto plemene je poměrně malý, proto chovatelé využívají stále nová importovaná zvířata ze Saúdské Arábie nebo z Egypta. Velice přísně si střeží podmínku, aby nebyla přikřižována zvířata jiných kočičích plemen a toto výjimečné plemeno zůstalo tzv. naturall breed, tedy přírodní plemeno.
Toto plemeno je velice vzácné nejen svým zevnějškem. Je známo, že tato kočičí kráska si jde tvrdě za svým. Je to kočka, která když bude chtít pohlazení, bude vás pronásledovat, bude-li si chtít hrát, budete muset. Má tedy opravdu královské manýry. Nesnáší také samotu, má ráda celou svou rodinu, zbožňuje, když je středem pozornosti, přesto si vůči cizím lidem vytváří odstup. Je také velice inteligentní, snadno se učí novým věcem, ráda loví a aktivně se zapojuje do hry. Má ráda pohyb venku, šplhání a běhání. Je také velice přítulná a přátelská i k jiným zvířatům. Může dosáhnout váhy až kolem 5 kg. Je svalnatá a pružná jako šelma. Rozeznáte ji podle typického „M“ na jejím čele, také podle tygřího kožichu a úžasných zelených až jantarových očí. Srst má krátkou a nenáročnou na údržbu.
Savannah
A teď se dostáváme ke kočce, která se dostala i do Guinnessovy knihy rekordů. Kočce tohoto plemene bylo naměřeno 43,43 cm v kohoutku, stala se tedy oficiálně nejvyšší kočkou světa. Savanová kočka je jedno z nejmladších plemen vyšlechtěných v USA. První savanové kočky se narodily ze spojení kočky domácí se servalem africkým v americké Pensylvánii v roce 1980. Ano, slyšíte správně „serval“! Cílem bylo vytvořit plemeno podobné servalovi, avšak s povahou domestikované kočky. Samozřejmě časem byly přikřižovány převážně domácí kočky, jejich vzhled i geny jsou na první pohled jasné.
Současné savanové kočky jsou však přátelské, hravé a zvědavé a především jsou to skokani. Žádná výška není příliš vysoká. Je to nebývale vysoká, štíhlá kočka s tmavými skvrnami, mimořádně dlouhým krkem a končetinami. Barva oka je možná jakákoliv. Má dobře vyvinuté svaly, zadní nohy má malinko delší než přední, srst je středně dlouhá, skvrny na srsti jsou jemnější srsti než zbytek kožichu. Celkově je velice hustá a lesklá, ocas má kroužkovaný. Tato kočka je uznaná zatím pouze TICA od roku 1996, FIFE ji zatím neuznala. Měla by být především sebevědomá, aktivní, veselá, inteligentní se smyslem pro lov, zároveň přátelská a krotké povahy. Majitelé těchto koček tvrdí, že je to kočka mimořádně přátelská a má ráda i děti i další zvířata. Hovoří se také o její lásce k vodě a koupání. Nejznámější je díky svým výskokům. Může vážit až 10 kg.
Příště se dozvíte více o dalších kočkách s vysokým temperamentem, a to o kočkách: Japonský bobtail, Sokoke, kurilský bobtail, Turecká angora, neva masquerville, skotská klapouchá kočka.
