Pták ze západní Afriky, od pobřeží Guinejského zálivu, je rozšířen na mnohem menším území než jeho větší bratr. Je o něco menší, šedivá barva je znatelně tmavší a ocas není zářivě červený, jen kaštanový.
Až do roku 2010 byl systematicky řazen jako poddruh žaka velkého (kongo). Nyní jsou tyto dva druhy oddělenými zástupci rodu Psittacus (žako). Někteří ze systematiků jej však stále pokládají spíše jen za zeměpisnou formu. Jeho početní stavy u chovatelů nejsou v současnosti lépe odhadnutelné. Lze však předpokládat, že tito ptáci zde stále existují.
V zimě vyžadují nejméně temperovanou místnost. Čas od času vyšetření trusu na přítomnost střevních parazitů.
Tyto ptáky lze od velkých žaků odlišit pouhým pohledem. Rozdíly již popsány výše. Žakové však byli zapsáni na přílohu CITES 1, to znamená, že se s ptáky chycenými v přírodě již nesmí obchodovat. Žako liberijský už byl sice také v Evropě odchováván, ale v daleko menších počtech. Je proto otázkou, jestli se v evropských chovech udrží dostatečný počet ptáků, aby byl jejich chov zachován i nadále.
Protože žako liberijský je natolik příbuzný s žakem velkým, i jeho způsob chovu je stejný. Chovatelé by si měli uvědomit, že zpřísnění podmínek pro chov podle CITES ohrožuje tuto menšinovou populaci v evropských chovech natolik, že by chovatelé měli zesílit svoje úsilí o odchovy, které jsou legální. Nedržet žádné ptáky jako domácí mazlíčky, ale sestavovat chovné páry, jak jen to jde.
Nemají žádné velké nároky na prostor, avšak k odchovům je samozřejmě lepší držet je alespoň v menší voliéře.
Jako základní krmení podávat směs semen pro velké papoušky, která se prodává již v hotovém stavu. Doplňovat o ovoce, zeleninu, ořechy, naklíčená semena, granule, grit. Větve na okus.