iFauna.cz » Články » Okrasné ptactvo »

Chov papoušků v Austrálii IV

Předchozí příspěvek se zabýval chovateli v okolí metropole Brisbane a také mezinárodním seminářem v Graftonu. V tomto díle se posuneme směrem na jih, kde je chovatelů papoušků podstatně více než na severu. Teploty v zimě v této oblasti běžně klesají pod bod mrazu. Přesto však místní chovatelé voliéry zpravidla nevytápí a design zařízení tak zůstává podobný jako u chovatelů z teplejších zeměpisných šířek.

Fotografie:

 

 

 

Návštěva Noddy Connors

Zmíněný mezinárodní chovatelský seminář AVES v Graftonu byl od začátku organizován asi nejznámějším australských chovatelem papoušků Nevillem Connorsem. Naši chovatelé budou možná znát toto jméno z knihy Černí kakaduové, která byla vydaná nakladatelstvím DONA v českém jazyce a jejímž autorem byl právě Neville. Obzvláště úspěšný byl v chovu těžko odchovatelných kakadu hnědohlavých. Rok před mým příjezdem do Austrálie však tento chovatel bohužel zemřel, tudíž jsem ani neměl možnost ho osobně poznat. Ve snaze zachovat tradici semináře se pořadatelské role ujala jeho žena Noddy, stejně jako celé jeho kolekce papoušků. A právě na toto místo se všichni přednášející a také spousta účastníků po skončení semináře vypravili.

Nutno říct, že Nevillovo zařízení je opravdu úctyhodné. Jednalo se o jednu z největších sbírek papoušků, kterou jsem v Austrálii zahlédl. Kromě samotných opeřenců mě však zaujala také krásně upravovaná zahrada. Co se týče druhového složení chovaných ptáků, mohli jsme zde zahlédnout opravdu všechno: od malých mutačních papoušíčků až po velké kakadu bělouché. Součástí zařízení byla jedna velká společná voliéra osázená zelení s velkým jezírkem, ve které se nacházeli jak papoušci, tak hrabaví ptáci a tropičtí holubi. Zbytek byl tvořen závěsnými voliérami o různých délkách v závislosti na chovaných druzích. Zálety byly kryté. Velké druhy arů a černí kakadu měli k dispozici klasické průchozí voliéry přes tři metry vysoké a asi pět metrů dlouhé. Ze zajímavých papoušků bych zmínil lutino mutaci amazoňana modročelého, která je ve světě považována za velkou raritu. Druhová diverzita amazoňanů mě celkově v tomto zařízení překvapila, poněvadž v Austrálii se kromě několika základních zástupců jedná o poměrně vzácné ptáky. Jedna větší část zařízení byla věnována chovu loriů – jak mutačních, tak přírodních exotických druhů. Například na evropské poměry poměrně vzácný lori modrobřichý molucký (Eos squamata obiensis) zde byl také k zahlédnutí. Z mutací loriů mě zaujala lutino mutace loriů rudopáskových, u které výrazně kontrastuje oranžový límec se žlutým základním zbarvením.

 

Strakatý alexandr rudohlavý?

Po návštěvě Noddy jsem se s jedním chovatelem svezl nazpátek do Brisbane a vyzvedl zde auto a přítelkyni, která se mnou návštěvu semináře neabsolvovala. Společně jsme pak jeli stejnou trasou zpět na jih. Další chovatelská návštěva nás čekala ve městě Singleton, které leží asi tisíc kilometrů jižně od Brisbane. Jednalo se o menší zařízení zaměřené na chov mutačních „mnichů“ a alexandrů. K vidění zde byli pro nás celkem běžní, na australské poměry však vzácní papoušci mniší lutino. Opačně tu byl v Austrálii celkem běžný, ale v Evropě vzácný alexandr vousatý modrý. Asi nejvíce mne však zaujal strakatý alexandr rudohlavý. Těžko říct, jestli byla tato mutace podmíněná geneticky, nebo se jednalo o nějaký veterinární problém, pták to byl každopádně zajímavý. Z dalších papoušků byli zastoupeni například kakadu růžoví lutino, mutační papoušci zpěvaví nebo alexandři holubí. Při této návštěvě jsem opět zažil obrovskou australskou vřelost a pohostinnost. Dotyčný nám připravil výtečnou večeři a nabídl nocleh ve svém domě, čehož jsme využili. Dokonce byl zklamaný, že se nemůžeme zdržet déle. Kromě chovaných ptáků mě zaujali také divocí papoušci. Na vlastní oči jsem viděl, jak pár rozel pestrých hnízdí na vysokém stromě hned vedle voliér a divocí papoušci zpěvaví sedí na střeše domu.

 

PRIAM

Na další zastávku jsem se velmi těšil, naším cílem totiž bylo navštívit zařízení PRIAM poblíž hlavního města Austrálie Canberry, které je jako jediné schopné z Austrálie legálně vyvézt původní druhy papoušků. Poprvé se tak stalo před několika lety, kdy se uskutečnil export několika párů černých kakadu na ostrov Kypr. Později vyvezli také kakadu hnědohlavé do Německa. V Evropě se přitom do té doby choval pouze jeden jediný kus v Dánsku. Před několika týdny německé zařízení ohlásilo, že docílili první snůšky. Pokud by se jim opravdu podařilo odchovat, jednalo by se pravděpodobně o evropský prvoodchov. Vraťme se ale k PRIAM. Toto zařízení je soukromá zoologická zahrada a úzce spolupracuje na ochraně kriticky ohrožené neofémy oranžovobřiché s australskou vládou. Díky těmto vazbám má možnost papoušky exportovat mimo kontinent.

PRIAM klade velký důraz na specifický design voliér a komfort ptáků. Při stavbě zařízení se snaží proto co nejvíce imitovat přirozené prostředí chovaných druhů. Hned na první pohled je zřejmé, že ptáci mají k dispozici spoustu stimulů k zabavení. Voliéry jsou plné čerstvých větví a houpacích bidel. Každé mládě je socializováno. Zaujalo mě, že jsem viděl v jedné voliéře odrostlá mláďata amazoňanů s ary, ale také třeba s kakadu nebo africkými papoušky. Podle chovatele je však jejich soužití až do dosažení pohlavní dospělosti bezproblémové. Co se týče druhového složení, zahlédl jsem zde především černé kakadu, ale také několik druhů arů, amazoňanů a papoušky rodu Poicephalus. Vzhledem k tomu, že v této oblasti klesají teploty v zimě několik stupňů pod bod mrazu, byly ke dnu budky namontované vytápěné podložky, které zabraňují podchlazení vajec, popřípadě mláďat.

 

Kolekce černých kakadu

Po PRIAM jsme pokračovali ve své cestě na jih do státu Victoria. Rozhodli jsme se navštívit dalšího chovatele, v jehož sbírce papoušků byli zastoupeni hlavně černí kakadu, ale také jiní velcí papoušci jako kakadu molučtí, arové ararauny nebo kakadu růžoví lutino. Dotyčný měl v chovu obě formy kakadu bělouchého, kakadu hnědohlavé, kakadu přilbové, několik poddruhů kakadu havraních a kakadu žlutouché. Jednalo se o úplně nové zařízení, které se skládalo z velmi prostorných průchozích voliér, nikoliv závěsných, jak bývá v Austrálii zvykem. Každá ubikace byla čtyři metry vysoká, přes metr široká a přibližně pět metrů dlouhá. Chovatel považoval za problematické kakadu přilbové, jimž se u něj daří odchovávat až ve věku deseti let, a také kakadu hnědohlavé, kteří jsou velmi složití na ruční odchov.

 

Chovatelé v Benalle

Ve státě Victoria najdeme nejvíce chovatelů ze všech australských států. V jednom menším městě Benalla se dokonce nacházeli hned tři důležití představitelé australského chovatelství. První z nich měl v minulosti obrovskou sbírku černých kakadu, která čítala více než 250 ptáků. Úspěšně se mu dařily odchovávat všechny druhy. Naše debata se opět stočila na problematické kakadu hnědohlavé. Podle něj můžeme mít jeden pár kakadu havraních a v sousední voliéře pár kakadu hnědohlavých. Oba budeme krmit naprosto stejně standardní směsí semen a oba nám bez problémů odchovají mláďata. Jakmile je však odebereme k ručnímu dokrmení, kakadu havraní snadno přežijí, zatímco kakadu hnědohlaví uhynou po pár dnech nebo týdnech. Stejně tak jsme hovořili o chovu kakadu přilbových, kteří jsou v Evropě považováni za velmi vzácný druh. V zařízení dotyčného chovatele tito ptáci odchovali už ve věku dvou a půl let! Se stejnou informací jsem se setkal také u několika dalších chovatelů v jižní Austrálii a usuzuji z toho, že pro úspěšný odchov těchto papoušků je zásadní sezonní střídání teplého a studeného počasí, což ptáky stimuluje k hnízdění. Nemyslím si, že by hrála klíčovou roli výživa, protože někteří z navštívených chovatelů krmili kakadu přilbové suchým pečivem a slunečnicí, a přesto odchovávali. Dokonce je v Austrálii i jeden člověk, který pravidelně odchovává tento druh ve skupině.

Tento chovatel má v dnešní době zařízení podstatně menší, než tomu bývalo v minulosti, protože se rozvedl a poté přestěhoval do jiného domu. Stále však v jeho voliérách najdeme vzácnější druhy loriů, jakým je třeba lori žíhaný, lori ozdobný nebo lori rudočelý. Dále vlastnil také zmíněné kakadu přilbové, kakadu naholící, několik druhů amazoňanů a pyrurů.

Druhý chovatel v Benalle byl specialista na lorie. Vzhledem k tomu, že jsem se chovem těchto ptáků sám několik let zabýval, byla pro mě tato návštěva velmi zajímavá. V Austrálii se loriové krmí převážně komerčním suchým nektarem, někteří (stejně jako tento chovatel) si však mixují své vlastní tekuté směsi. Dotyčnému se dařilo pravidelně odchovávat lorie rudočelé, lorie zelenoocasé, lorie černé, obě formy loriů tmavých, lorie čárkované, lorie korunkové, lorie malé a další. Úplně největší raritou v chovu však byla modrá mutace loriho mnohobarvého. V jednom z předešlých dílů jsem zmínil, že neexistuje pouze jedna modrá, ale celý gradient zbarvení mezi zelenou a modrou. Tyto mutace se nazývají aqua, tyrkysová, parblue atd. V Austrálii existují fotografie několika málo exemplářů modrého loriho mnohobarvého, které však měly výrazně menší intenzitu modrého zbarvení než právě tento pták. Jednalo se o odchytového jedince. Kombinace temně modré a sněhově bílé je opravdu úchvatná a zaujme každého na první pohled. Lori byl odchycený v minulém roce, jedná se o samici, a už je spárovaný s přírodně zbarveným jedincem. Jestli je plodný, se teprve uvidí.

Kromě loriů byli ve zmíněné sbírce papoušků zastoupeni také kakadu hnědohlaví, několik druhů amazoňanů a aratingů.

Jako poslední jsme v Benalle navštívili zařízení, které patří v Austrálii mezi špičku. V kolekci dotyčného chovatele nalezneme hned několik velice vzácných papoušků. Jedná se především o mutace, konkrétně ara ararauna opalín, kakadu růžový modrý, amazonek černotemenný modrý a alexandr vousatý tmavě zelený. Mutace arů jsou obecně vzácné po celém světě. Nejvíce jich najdeme na Filipínách v zařízení Antonia de Diose. V Austrálii se nachází dvě mutace – lutino (již jsem zmiňoval v jednom z předchozích dílů) a opalín. Dotyčnému chovateli se zatím podařilo od jednoho ptáka odchovat pouze štěpitelné jedince. Více se mu dařilo s modrými kakadu růžovými, kterých za poslední rok odchoval sedm. Tato mutace je v Evropě zatím naprosto raritní a najdeme ji zde pouze v několika chovech. Také v Austrálii patří mezi vzácnější a stále si drží poměrně vysokou cenu. Pravděpodobně se opět nejedná o čistou modrou mutaci, poněvadž ptákům prokvétala skrz bílé opeření růžová pírka. Historii modrého amazonka modrotemenného jsem popisoval už v jednom z předchozích dílů. Z velkých papoušků měl dotyčný chovatel také kakadu molucké, přírodní ary ararauna, ary arakanga a ary vojenské. Z menších druhů mě zaujaly krásné opalinové neofémy tyrkysové, modré neofémy modrokřídlé (v Evropě pravděpodobně nejsou zastoupeny), alexandři holubí, alexandři vousatí modří a tmavě zelení a pyrurové červenobřiší. Dotyčný se chovem papoušků zabýval už déle než 30 let, a proto pro mě byla tato návštěva velkým přínosem.

 

Melbourne

Náš australský výlet jsme zakončili v metropoli Melbourne ležící na úplném jihu kontinentu. V této oblasti se nachází spousta chovatelů, nám však docházel čas, a proto jsme měli možnost navštívit pouze několik z nich. Na semináři v Graftonu jsem se setkal se známým australským veterinářem Staceym Gelisem. Jeho klinika je specializována na exotické ptactvo a on sám chová dlouhé roky lorie. Návštěvu jsem si tedy nemohl nechat ujít. Pohovořili jsme o nejčastějších veterinárních problémech, které jsou spojené s chovem loriů, tedy například PBFD, kvasinky a další. Konkrétně PBFD je zde často diskutovaným tématem, protože ohrožuje divoké populace původních druhů ptáků (např. neoféma oranžovobřichá). Překvapilo mne, jak je australská veterinární medicína v porovnání s tou naší v léčbě exotického ptactva rozvinutá. V zemi se nachází několik špičkových univerzitních pracovišť, kde se veterináři specializují právě na léčbu ptactva.

Na doporučení Staceyho jsem navštívil zoologickou zahradu Healesville Sanctuary. Ta se zaměřuje na chov několika kriticky ohrožených australských druhů zvířat a jedním z nich je právě neoféma oranžovobřichá. Bylo to poprvé, co jsem tento ptačí druh viděl na vlastní oči. V zajetí se na žádném jiném kontinentu nechová a ve volné přírodě zbývá méně než stovka kusů.

Tímto bych seriál o návštěvách australských chovatelů ukončil. Austrálie ve mně zanechala krásné vzpomínky jak z hlediska chovatelského, tak díky pozorování zvířat ve volné přírodě. Pokud jste milovníky papoušků, určitě návštěvu kontinentu protinožců doporučuji, nebudete litovat.

 

 

text a foto: Lubomír Tomiška

Diskuze k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé.
K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Komerční sdělení Vytvořit zde reklamu
PřesPlot.cz
To nejlepší z našich zahrádek. Online tržnice, inzerce zdarma.
DNA analýzy
DNA testy psov od 30 € (od cca 630 Kč). Pohlavie vtáctva od 7 € (od cca 189 Kč) alebo Poukazy na 20/50/80/100 vzoriek.
Sépiové kosti 1kg od 99 Kč  !!!
Sépiové kosti 1kg od 129 Kč, posíláme ČR i SR, sépiové ZLOMKY již od 99Kč/kg !!! www.abcpet.cz
OBCHOD-RYBARENI.CZ
Rybářské potřeby, prodejna a e-shop se spoustou akčních nabídek pro rybáře. Slevový program, doprava zdarma.