Český voláč sivý na vzestupu
Je jen málo u nás chovaných plemen holubů, která by za poslední čtvrtstoletí zaznamenala takový pokrok ve šlechtění, jako český voláč sivý. Je to...
Je jen málo u nás chovaných plemen holubů, která by za poslední čtvrtstoletí zaznamenala takový pokrok ve šlechtění, jako český voláč sivý. Je to především zásluha klubu, jeho funkcionářů a jeho předních chovatelů.
černopruzí
černopruzí bělohrotí
kapratí
kapratí bělohrotí.
Po celé desetiletí byl ČSV málo známým lokálním plemenem holubů a vzhledem ke svým dobrým vlastnostem - plodnosti, polaření, odchovávání zmasilých holoubat a zvláštní zbarvení - byl ve své domovině v Polabí, u venkovských holubářů velmi oblíben. Navíc i předválečná literatura o něm je velmi chudá. Proto také o jeho vzniku a původních plemenech, která se na něm podílela, prakticky dnes nic nevíme. Přitom jde o jediné plemeno voláčů ve světě, jehož barva vznikla působením genetického faktoru Ic (ledového f.), což dává tomuto plemeni značné šance k celosvětovému rozšíření, jako tomu bylo v minulosti např. u brněnských voláčů.
Současný ČVS již pevně zapustil kořeny i v zahraničí, nejprve ve Slovenské republice, později v Německu, Rakousku, USA a Kanadě. Na severoamerický kontinent se dostal zejména zásluhou našeho krajana a posuzovatele holubů Jaroslava Šindeláře. V USA probíhají i pokusy o vyšlechtění rázů v hnědé pigmentaci. Jeden kus byl vystaven i na EV BRNO 98, zůstal však neposouzen.
Často posuzuji na klubových speciálkách ČVS, výletci bývají v Libčicích n. Vltavou (v r. 2001 rekordních 136 kusů) a hlavní speciálka bývá v Plačicích, kde bývá více než dvěstě kusů a ve všech 4 rázech.
Na poslední EV ve Welsu reprezentoval ČVS dobrou kolekcí jen P. Čech, na celoněmecké výstavě v Norimberku 2000 bylo vystaveno 30 kusů ve všech 4 rázech. To je dokonce více, než na EV Brno 98, kde bylo jen 28 kusů ve 3 rázech!
Současná šlechtitelská práce klubu se zaměřuje na zlepšení tvarové stránky, zejména volatosti u holubic, odstraňování příliš krátkých nohou, délku ocasu a křídel, zbarvení oka a obočnice a tvar hlavy a zobáku, a také kresby zejména u kapratých. A také samozřejmě i na stěžejní znak plemene - upevňování čistoty barvy při zachování co nejtmavších letek u černohrotých.
• 1,0 čwský voláč sivý černopruhý, chov: Zdeněk Dragoun - šampion
černopruzí
černopruzí bělohrotí
kapratí
kapratí bělohrotí.
Po celé desetiletí byl ČSV málo známým lokálním plemenem holubů a vzhledem ke svým dobrým vlastnostem - plodnosti, polaření, odchovávání zmasilých holoubat a zvláštní zbarvení - byl ve své domovině v Polabí, u venkovských holubářů velmi oblíben. Navíc i předválečná literatura o něm je velmi chudá. Proto také o jeho vzniku a původních plemenech, která se na něm podílela, prakticky dnes nic nevíme. Přitom jde o jediné plemeno voláčů ve světě, jehož barva vznikla působením genetického faktoru Ic (ledového f.), což dává tomuto plemeni značné šance k celosvětovému rozšíření, jako tomu bylo v minulosti např. u brněnských voláčů.
• 0,1 pruhová bělohrotá, č. kl. 553, chov: Jiří Cik
Současný ČVS již pevně zapustil kořeny i v zahraničí, nejprve ve Slovenské republice, později v Německu, Rakousku, USA a Kanadě. Na severoamerický kontinent se dostal zejména zásluhou našeho krajana a posuzovatele holubů Jaroslava Šindeláře. V USA probíhají i pokusy o vyšlechtění rázů v hnědé pigmentaci. Jeden kus byl vystaven i na EV BRNO 98, zůstal však neposouzen.
Často posuzuji na klubových speciálkách ČVS, výletci bývají v Libčicích n. Vltavou (v r. 2001 rekordních 136 kusů) a hlavní speciálka bývá v Plačicích, kde bývá více než dvěstě kusů a ve všech 4 rázech.
• 1,0 ČVS kapratý bělohrotý, chov: Jiří Cik - čestná cena
Na poslední EV ve Welsu reprezentoval ČVS dobrou kolekcí jen P. Čech, na celoněmecké výstavě v Norimberku 2000 bylo vystaveno 30 kusů ve všech 4 rázech. To je dokonce více, než na EV Brno 98, kde bylo jen 28 kusů ve 3 rázech!
• 1,0 č. vol. sivý kapratý černohrotý, chov: Josef Fabián
Současná šlechtitelská práce klubu se zaměřuje na zlepšení tvarové stránky, zejména volatosti u holubic, odstraňování příliš krátkých nohou, délku ocasu a křídel, zbarvení oka a obočnice a tvar hlavy a zobáku, a také kresby zejména u kapratých. A také samozřejmě i na stěžejní znak plemene - upevňování čistoty barvy při zachování co nejtmavších letek u černohrotých.
Autor textu: Ing. Tomáš Sousedík
Autor fotografií zdroj: Ing. Tomáš Sousedík
Ohodnotťe tento článek:
Celkové hodnocení (0x):