Český albín

O původu králíků bylo vypracováno velké množství úvah, studií a vědeckých pojednání. Všichni autoři se shodují v tom, že prapředci králíků byli známí již na počátku čtvrtohor, tj. v době 600 tisíc let před Kristem. Tito se nejvíce vyskytovali na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe. Ve druhém tisíciletí př. Kr. vozili při svých námořních cestách Féničané zvířata - králíky, kteří byli zdrojem čerstvého masa. Tak se stávalo, že v přístavech se dostávali na pevninu. Iberijci - obyvatelé dnešního Španělska a Portugalska je začali chovat v podzemních norách, později v ohradách a lze hovořit o prvém zdomácňování králíků.

V našich zemích měl chov králíků zpočátku sportovní zaměření. Dovážela se různá plemena, byly i první výstavy. Vůbec prvé vystavení králíků na veřejnosti bylo v městě Březnici dne 7. září 1863. Zde Jednota hospodářského kraje píseckého uspořádala Výstavu hospodářských i lesních výrobků, všeho druhu dobytka, nářadí a strojů. Podobné výstavy se konaly již desítky let. Z počátku to byly ovce, potom koně a skot, později i prasata a drůbež. O králících se však dosud nevědělo. Proto i v pozvánce na Březnickou výstavu se zdůrazňovalo, že jsou přichystané odměny: za koně dukáty, za skot dukáty, za ovce pochvalné uznání, za prasata také dukáty. Pro vystavovatele drůbeže byl připraven 1 tolar a 1 zlatník. K překvapení návštěvníků se našel první králíkář, který nedbal posměchu a štiplavých poznámek. Vynesl svoje králíky z přítmí stáje a dal je do řady vedle ostatních vystavovaných zvířat.

O chovu králíků se začalo psát i v odborné literatuře. Velmi pozitivně působily články Dr. Kodyma v “Hospodářské čítance”, v roce 1873 byla vydána knížečka p. Mališe “O chovu králíků”, dále byla osvěta v dalších časopisech, kalendářích z pera nadšenců pro chov králíků. V roce 1877 byl v Praze založen “Spolek pro zvelebení chovu drobného hospodářského zvířectva.”

• samec C2-1 S-176, 94,5 bodu

Na Moravě byl v Brně založen “Králíkářský spolek” v roce 1904 a ten usměrňoval chovatelskou činnost v širokém okolí. Brněnským chovatelům však patří výstavní primát. Při králíkářské výstavě 3.-6. června 1933 v Brně-Králově Poli se podařilo soustředit králíky téměř 50 plemen. Vedle již chovaných plemen viděli návštěvníci mnoho novinek, jako např. novozélandský červený, modrý liščí, poděbradský dančí, beranovití strakáči, pražští černošedí, düsseldorfští, švýcarští veveří, Urbanův králík srnčí, oposum, kuní a další. Nechyběli ani oblíbení kříženci - leporidi.

Znatelně stoupá zájem o lepší formy chovu, to podporují nová plemena, moderní způsoby chovu. Králík se stává důležitým zdrojem masa a kožešnicky použitelné kožky.

Z odborné literatury i osobních sdělení jsme zjistili, že Dr. Žofka byl významným chovatelem králíků. Z počátku je choval čistě z důvodů profesních. Byl doktorem přírodních věd a tak si v praxi ověřoval platnost Mendelových zákonů. Chtěl představit výborného králíka v plodnosti, růstu a také s kožešnicky využitelnou kožkou. Ta měla být vhodnou surovinou pro šití kožíšků pro děti a ženy z nižších ekonomických vrstev.

Pan profesor sledoval pokusy s různými plemeny králíků vytvořit vhodnou “odrůdu” pro široké vrstvy dělnického obyvatelstva kladenských horníků a hutníků. To se mu podařilo v roce 1928, kdy na výstavě v Kročehlavech poprvé vystavil nové bílé plemeno a nazval jej český albín.

Barva srsti je sněhobílá, lesklejší než u BOA, pesíky jsou kratší, přiléhavé. Překvapující je hustota srsti, vlnitá podsada. Není bez významu, že výborná kvalita srsti je po celém těle. Tvar těla je zavalitý, kostra silná, krk krátký, uši krátké, měřící 11 - 12 cm, pěkně držené vzhůru, pírko krátké a široké.

Až teprve 30.5. - 7.6. 1931 byl při Hospodářské výstavě v Praze Sborem soudců schválen standard králíků českých albínů a nové plemeno bylo uznáno. Celkem bylo vystaveno 5 těchto králíků. Toto uznání bylo schváleno až na třetí pokus.

Z literárních pramenů je známé, že český albín byl spolu s dalšími českými plemeny vystaven na VI. světovém drůbežářském kongresu 1936 v Lipsku. Předseda soudců pan Paul však československou účast nepochválil, vytýkal nedostatek originality a odlišnosti našich plemen od králíků již ve světě rozšířených, ovšem pod jinými názvy.

Z historických pramenů se dočítáme, že český albín i v období před 2. světovou válkou si nepožíval velké přízně. Pomalu se rozšiřoval na Kladensku, podporu nezískal ani negativním hodnocením své ukázky na výstavě v Lipsku. V průběhu II. světové války bylo provedeno rozdělení povolených plemen Protektorátu na tzv. hospodářská, do kterých se však ČA nedostal, a tak pokles jeho stavů byl patrný. Vzorník z roku 1941 uváděl váhu 3-4 kg, v odborných časopisech byl český albín nabízen k dalšímu chovu, asi bez větší odezvy.

Po válce se český albín na výstavách téměř nevyskytoval. Při výstavě 1956 v Brně nebyl vystavován vůbec, v roce 1962 byl pouze jeden kus chovatele K. Smetany z Vysokého Mýta. Sice chovy ČA se tu a tam vyskytovaly, ale byla velice úzká krevní základna, bylo bezplánovité zapouštění. V letech 1960 se projevuje snaha Antonína Nováka z Nesvačil u Benešova o řešení nepříznivé situace v chovu českého albína. V roce 1961 se sešla tehdejší Ústřední odborná komise chovatelů králíků, která řešila i otázky obnovy chovu některých našich původních plemen, například českého albína.

• samec c2-0 p-9, 95,5 bodu

Jak uvedeno výše, byl Klub českého albína založen při Okresní výstavě v Benešově, Černém lese v roce 1966. Bohužel z ustavující schůze se nedochovaly žádné písemné záznamy a tak lze jen konstatovat, že hnací silou nového Klubu byl nadšený chovatel králíků Antonín Novák z Nesvačil u Benešova. Byl to on, který mobilizoval všechny chovatele českých albínů, aby předvedli na výstavě stav chovu v naší republice.

V roce 1967 byl Ministerstvem zemědělství uspořádán nákupní trh králíků pro nově vznikající velkochovy. Byla soustředěna nabídka mladých i dospělých králíků všech masných plemen. Tehdy byla vykoupena i skupina českých albínů a dle pozdějšího sledování se v nových chovech velmi dobře osvědčila. Klub ČA za tuto činnost obdržel od MZVŽ “Čestné uznání”. Pan Novák již v té době spolupracoval s doc. Zelníkem z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Nitře, který v té době začínal se šlechtěním králíka nitranského. V Praze na Vysoké škole zemědělské byli k použití králíci Nb i Db, jejich krve bylo pak využito ke křížení s českým albínem. Asi to byl tenkráte krok velice nutný a nevyhnutelný, protože stávající chovy ČA byly neuspokojivé kvality.

V sedmdesátých letech byl na VŠZ Praha-Suchdol založen srovnávací pokus se sledováním plodnosti, mléčnosti, růstu a jatečné kvality několika plemen králíků. Zvířata byla ustájena v klecovém systému samostatného pavilonu a lze dnes doplnit, že garant pokusu i ošetřující personál zvládali vysloveně za pochodu všechny zvláštnosti chovu králíků v moderních technologiích a ve velkém soustředění. Byla testována tato plemena: Kal, Vss, Db, Nb, MO, Vb, ČA, Bu a Čv. Plemenitba byla použita čistokrevná, vždy v rámci příslušného plemene. Úkoly pro rok 1981 - rozšíření krevní základny českých albínů, kombinace rodičovských párů z pohorských a nížinných oblastí, prověřit “přikápnutí krve Db, Nb”, které se jeví jako nejoptimálnější opatření při regeneraci českého albína. V chovech některých členů se pokusit o 4 vrhy v kalendářním roce, nadpočetná mláďata vykrmovat pro státní nákup.

Jedinci i kříženci ČA se v testaci neztratili, je otázkou, jaká byla kvalita zatajovaných zvířat Nb, Kal a zvláště Bu, kde dosahovaná užitkovost je podstatně nižší než bylo publikováno o speciálních chovech ČR. Z hlediska historického však platí, že i domácí plemena mohla konkurovat jedincům dovezeným do chovů velkovýroby.

Na Slovensku se chovem masných plemen vedle doc. Zelníka zaobíral E. Barát, který sledoval chov Nb, Kb, Vss, Ni, Bu, ČA, Kuv, MS. Doporučuje, aby hmotnost rodičů byla v rozpětí 4 - 4,8 kg, ve věku 3 měsíců by měli králíci vážit 2,00 - 2,40 kg ž. hm. Poznamenává, že je dosud velká škoda, že původní národní plemeno český albín dosud nenašlo potřebné zájemce o jeho chov. Povzbudivé bylo hodnocení ČA na CVMK Nové Město na Moravě 1993, kde bylo konstatováno, že chov českých albínů zaznamenal další zlepšení. Trvá však dále úkol - oddělit typ od Nb.

Před chovateli ČA stojí i dnes stále mnoho šlechtitelské práce. Jednak trvá eliminace vlivu zušlechťujících plemen, které byly použity k regeneraci. O zásahy ve výběru a selekci se hlásí ujednocení tvaru - zádě, kyčelní hrboly, volná kůže na prsou, lalůčky. U typu pak - vzpřímený postoj, osvalení těla, délka uší, jejich osrstění a tvar. Srst je hlavním znakem plemene. Musí být hustá v podsadě s výraznými pesíky. Barva krycího chlupu po celém těle čistě bílá, lesklé pesíky dodávají stříbřitý nádech. Barva očí je růžová s karmínovou panenkou. Drápy jsou bílé, čistě bílá barva krycího chlupu se stejnoměrně rozkládá po celém těle včetně hlavy a uší. Barva podsady se shoduje s barvou krycího chlupu s výjimkou stříbřitého lesku. Ideální hmotnost dospělého kusu je 4,5 kg.

S radostí lze konstatovat, že kvalitní zvířata lze již dnes spatřovat na různých výstavách a bude nyní jen záležet na všech příznivcích českého albína, jak budou tyto špičky chovatelské činnosti dále využívány ve prospěch zlepšování úrovně celého plemene. Lze vyjádřit přesvědčení, že současné dobré základy vytvářejí optimální předpoklady pro dobrou budoucnost českého albína.

(Stručný výtah z nové publikace “Český albín”, kterou si můžete objednat na adrese: Těšínský Jaroslav, Chotěměřice 10, 584 01 Ledeč nad Sázavou, tel.: 0452/622 515)