O chovu pyrurů (rod Pyrrhura)

Papoušci rodu Pyrrhura mají u nás mnoho obdivovatelů. Vůbec se není co divit, protože to jsou ptáci klidní, nelekají se, nekřičí a neničí dřevěné části voliér. Lze říci, že se jedná o ideální druhy pro chov ve voliérách, které lze také poměrně snadno odchovávat. Chci vás nyní v krátkosti seznámit se zkušenostmi zahraničního chovatele.

Voliéry

Po dobu hnízdění jsou pyrurové, kterých chová osm druhů, umístěni ve sklepních prostorách a ptačím domě po páru. Voliéry mají přibližně tyto rozměry: 2,50 x 1 x 2,20 a 1,40 x 0,65 x 2,20 m. Dříve byly v těchto ubikacích chovány různé druhy astrildovitých pěvců a různé druhy holubů. Konstrukce voliér je zhotovena se střešních latí nebo z úzkých dřevěných trámků. Čtyřhranné pletivo je potaženo umělou hmotou, což se vůbec neosvědčilo, protože papoušci zelenou hmotu z větší části oloupali.

Aby mohly být voliéry řazeny těsně jedna vedle druhé, musí být styčné stěny z dvojitého pletiva. Pokud toto opatření není, páry se vzájemně skrz pletivo napadají a dochází k poranění nohou. Zadní stěny voliéry jsou zhotoveny z dřevěných desek, které znemožňují průhled o další řady sousedních voliér. V každé voliéře je trvale zavěšena hnízdní budka, kterou pyrurové bezpodmínečně potřebují k nocování.

Mimo hnízdní období umisťuje chovatel pyrury a také papoušíčky vrabčí do větších voliér společně, což se mu plně osvědčuje. Není vůbec rozhodující, zda dává do voliér páry nebo jednotlivé kusy, mladé nebo starší ptáky. Důležitý ale je počet umisťovaných kusů. Ve voliéře o ploše 6 m2 přezimuje přibližně 10 - 15 kusů. Doporučuje osazovat voliéry určenými ptáky současně, což ale není vždy možné. Při umisťování nových kusů nebo párů do skupiny zde již zabydlených dochází někdy k šarvátkám, které ale netrvají dlouho a již po uplynutí jedné hodiny nastane ve voliéře opět klid. Přesto se doporučuje situaci dále sledovat. Jistě stojí za zmínku, že v tomto chovatelském zařízení jsou stěny voliér natřeny různými barvami (např. zelenou, hnědou, žlutou) a stropy v barvě modré různých odstínů.

Krmení

Pyrurové se v přírodě živí především různým ovocem a semeny v různých stádiích zralosti. Ke krmení se mohou přidávat také různé bobuloviny, ořechy, květy, jakož i hmyz a jeho larvy. Důležitou součástí výživy je také hlína s obsahem minerálií. Podrobně o tom pojednáme v jiném příspěvku.

Odchov

Při dodržování všech nutných podmínek bývá hnízdění obvykle úspěšné. Budky mají rozměry 21 x 21 základna, 38 cm výška, vletový otvor má průměr 5 - 7 cm. Vhodným materiálem jsou 19mm silné truhlářské desky. Pro usnadnění vstupu a výstupu pyrurů do budky je uvnitř pod vletovým otvorem 7 cm široký pruh pletiva. Kontrolu hnízda usnadňují malá vrátka v dolní části budky. Dno budky je vyplněno asi 4cm vrstvou bukových pilin. Čistění hnízda se podle počtu mladých provádí po 20 až 25 dnech po vylíhnutí mladých.

Samičky pyrurů snášejí obvykle 5 - 6 vajíček v rozmezí 2 - 3 dnů. Inkubace je 21 - 25 dnů. Vylíhlá mláďata mají kůži zbarvenou masobarvě a jsou pokrytá bílým chmýřím. Ve stáří 14 dnů se mladým otevírají oči a objevují se první brčka. V tomto stáří lze mladé kroužkovat uzavřenými kroužky o průměru 5,5 mm (použitelné jsou i kroužky 5 mm). Mladí opouštějí hnízdo po uplynutí 48-52 dnů, často se tam v průběhu dne vracejí, pravidelně zde nocují.