Vypouštět ptáky z klecí a voliér do volné přírody, ano či ne?!

Protože naše časopisy zaměřené na chovatele exotického ptactva a i širokou veřejnost většinou nepostupují svůj obsah odborné recenzi, vzniká nebezpečí značného zkreslení skutečného stavu, pokud zůstanou některé články bez reakcí. K takovým určitě patří i článek Miloslava Exnera (Fauna č.6/2001).

Odborná polemika

Jeho názor, že lze některé exotické ptáky původně pocházející z výrazně odlišných biotopů, bez větších problémů vypouštět do volné přírody u nás, byl snad myšlen jen jako námět k odborné polemice.

Samozřejmě, že lze z praxe uvést úspěchy v reintrodukci některých druhů vzácných ptáků (orlosup bradatý aj.), v těchto případech se vždy jednalo o promyšlené a náročné projekty, na kterých spolupracovala řada pracovišť a odborných týmů. Cílem těchto projektů také bylo a je navrácení původního (nebo alespoň blízce příbuzného) druhu, zpět do jeho přírodních podmínek.

Objektivitu nelze zaručit

S tím jakési experimenty, popisované Miloslavem Exnerem, zda v našich podmínkách přežijí např. australské druhy papoušků, nemají nic společného. Nemluvě o jednoznačné dikci zákonů na ochranu přírody(s kterými je vypouštění ptáků do přírody v rozporu, tedy zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a zákon č.193/1994 Sb. o ochraně zvířat proti týrání).

V případě, že nejsou exotičtí ptáci u nás vypuštěni záměrně, ale dojde k nechtěnému úletu, jsou informace o jejich dalším chování a schopnostech přežití z chovatelského i přírodovědeckého hlediska určitě zajímavé. Musí se však jednat o seriózní a ověřená data a ne o vyprávění z “druhé” ruky. Soustředit taková pozorování, by určitě bylo velmi zajímavé a asi i čtivé. Vědecký a praktický přínos takového sborníku, by byl již z důvodu nezaručené objektivnosti mnohem nižší.