Česká jména ptáků

Koncem minulého roku vydalo muzeum Komenského v Přerově publikaci, která nese jméno SOUSTAVA A ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ PTÁKŮ SVĚTA. V předmluvě je zmíněno i moje jméno, skutečně jsem se k některým částem vyjadřoval, proto hodlám zveřejnit svoje stanovisko. Než řeknu cokoliv dalšího, chci zdůraznit, že v žádném případě jsem se nepodílel na podobě názvosloví papoušků! Tento oddíl dopadl podle mého názoru velice špatně, já sice cítím podíl viny, když jsem se vyjádřit nestihnul, ovšem byl jsem ujištěn, že je snaha, aby jména odpovídala jménům z publikací Milana Vašíčka.

Autoři názvosloví

Autory názvosloví jsou Karel Hudec, Miroslav Čapek, Jr., František Hanák, Jiří Klimeš & Roman Pavíza. Z knihy není samozřejmě poznat, kdo jaký oddíl zpracovával, to se můžeme jen dohadovat. Lze ovšem postupovat vylučovací metodou. Základní kolektiv autorů je totožný s autory názvosloví z tak zvaného Goslerova atlasu. Jak známo, z tohoto názvosloví naskakovaly pupínky všem, řadovými chovateli počínaje a panem profesorem Veselovským konče. Nutno poznamenat, že toto nové názvosloví představuje výrazný pokrok oproti Goslerovi. V poslední části této práce jsem se z několika stran doslechl, že pan Dr.Hudec nechce již s touto činností mít nic společného. Je zřejmé, že jeho vliv na konečnou podobu neodpovídá velikosti jeho jména pro českou ornitologii. Papoušky rozhodně nedělal. Roman Pavíza je po smrti, Jiří Klimeš přistoupil až dodatečně. Pan Dr. František Hanák, kterého sice osobně neznám, jeví se mi jako člověk rozumný a přístupný podle telefonického i písemného styku, rovněž není autorem pasáže papoušci. Naopak se domnívám, že právě jeho zásluhou zmizeli všeobecně odsuzovaní traváčci a vrátili se nám neofémy i některé další názvy. Takže nám nakonec vychází, že autorem oddílu papoušci je pan Ing. Miroslav Čapek Jr. Z některých písemných podkladů je více než zřejmé, je to dokladovatelné, že pan Čapek bohužel papoušky vůbec nezná. Jeví se dokonce jako člověk značně svéhlavý a k připomínkám nepřístupný. To vše v zemi, kde je tak ohromný počet lidí, kteří mají minimálně základní přehled o papoušcích, v zemi, kde papoušci naprosto převládají v chovech ptáků. Já sám se při rozhovorech o papoušcích vyjadřuji jen velice opatrně, protože jsem si zatraceně dobře vědom toho, že okolo mne žije nejméně tisíc lidí, kteří tyto ptáky znají lépe než já! Ne, že bych snad byl naprostý laik, to zase ne, ale jsou tu samozřejmě větší znalci.

V oddílu jsou prohřešky čistě zoologické. Je nevyvratitelné, že ideálem názvosloví je vlastní rodové jméno pro každý rod. Všichni však vědí, že tento ideál je z rozmanitých důvodů nesplnitelný. Jestliže tedy zruším všeobecně používaná rodová jména, jakými jsou například pyrura, tirika, aymara a podobná a vrátím se k všeobecnému pojmenování papoušek, potom je to ze zoologické stránky neomluvitelné, je to prohřešek. Takovými příklady se to bohužel v tomto oddílu jen hemží. Jsou tu však věci daleko horší, naprosto nepochopitelné. Uvedu několik příkladů, které jsou přímo šokující. Příklad první. Northiella haematogaster – nazván roselou modrokřídlou. Že nevíte o jakého ptáka jde? Tak já vám napovím. Je docela dobře znám. Obvykle je řazen do rodu Psephotus. Teď již zajisté víte. Obvykle se česky jmenuje papoušek rudobřichý. A přikládám ještě fotku, aby bylo zřejmé, že je to pojmenování dosti výstižné. Proč jej pan Ing. Čapek přiřadil k rozelám nepochopí asi nikdo. A zvolené jméno druhové, když všechny rozely mají modrá křídla, vypovídá o zvláštní schopnosti geniálně zamotat všechno. Dávno pak používáme rozela se z. Pan Ing. Čapek je nezastavitelná výrobní linka synonym. Příklad další. Psittacula cyanocephala = alexander rudohlavý. Jméno změněno na alexandr indický, protože prý hlava není rudá! Ponechávám bez komentáře, který si každý může udělat sám. Agapornis pullarius = agapornis savanový. Jméno oranžovohlavý změněno, protože hlava je prý červená! Opět geniální, kromě jednoho druhu jsou všichni ostatní ptáci tohoto rodu ptáky savan.

Astrildovití

Obávám se, že až jedna třetina jmen je změněna a to většinou na základě takto kvalitních argumentů. Sami si můžete udělat závěr, nakolik pan Ing.Čapek ovládá papoušky.

Vyjadřoval jsem se především k astrildovitým, pěnkavovitým, strnadovitým, zelenáčkovitým, kardinálovitým, vrabcovitým, snovačovitým, vdovkovitým, turakovitým. Nebylo to jednoduché a na celou tuto činnost bylo velice málo času. Velice obtížná je čeleď strnadovitých. Není totiž vůbec jasné, co je nebo není strnadem. Mnohé druhy se velmi častou přesouvají mezi různými čeleděmi. Například u použitého systému napočítáte celkem 73 rodů strnadovitých. U systému Woltersova napočítáte shodný počet rodů, tím však shoda končí, neboť dobrá třetina rodů je jiná, respektive v systému je umístěna jinde. Tady byly některé moje připomínky přijaty, jiné nikoliv. Abych objasnil, jak obtížně se hledá shoda, použiji jednoho příkladu. V Karáskově knize najdeme pod číslem 39. druh Sporophila nigroaurantia = kněžík oranžový. Když toho ptáka uvidíte, tak vás na první pohled toto pojmenování napadne, protože oranžová barva na něm skutečně převládá. Na skutečnost, že tento druh jméno má jsem upozornil a současně i na jeho podobu. V Goslerově atlasu jej najdete pod jménem Sporophila bouvreuil a nese jméno kněžík čepičatý. V současném názvosloví nese jméno skořicový. To vcelku odpovídá, i když to není přesně ono. Ta barva je stejná jako u jikavce a tady je popisována jako oranžová a i v jiných jazycích je oranžový. Je to ovšem jenom drobnost. Vcelku však mohu říci, že tyto všechny skupiny zaznamenaly oproti Goslerovi výrazný pokrok.

S čeledí astrildovitých, na které jsem byl nejvíce zainteresován a kterou jsem komentoval do poslední chvíle, jsem spokojen. I tady najdeme změny, jsou to ale změny buď vyplývající z použitého systému, kdy některé zeměpisné formy byly povýšeny na samostatné druhy, anebo jsou to změny, řekl bych k lepšímu. Tento systém je řazen tak, že začíná rodem Parmoptila. Jsem přesvědčen, že ptáci mezi astrildovité nepatří, ostatně v minulosti je můžeme najít mezi květozoby, sýkorami nebo pěnicemi. Jelikož se předpokládá, že nakonec budou opět přesunuti, je rodové jméno astrild nevhodné a bylo změněno na rezohlávek. S tímto jménem se pak dají přesunout kamkoliv. Druhu Pytilia afra se vrací spíše používané jméno astrild Wienerův a jméno žlutohřbetý by se nadále používat nemělo, neboť žlutou na jeho hřbetě sotva najdeme. U rodu Lagonosticta = amarant najdeme několik nových druhů na které byly povýšeny dřívější zeměpisné formy amaranta tmavého. Jsou to druhy amarant světlezobý, kulikoro a nigerijský (vhodnější by sice bylo šedokrký, ale v době připomínek jsem jeho skutečnou podobu neznal). Amarant rudohřbetý byl nově objeven. Astrild čtyřbarvý je dřívější zeměpisná forma astrilda šedoprsého. Astrild arabský je spíše považován za formu astrilda šedého a astrild černobrvý za formu astrilda vlnkovaného. Zebřička nám zůstala zebřičkou, ale její ostrovní forma je v tomto systému považována za samostatný druh. Když se teď dívám na zvolená druhová jména, mělo být asi pestrá použito pro australský druh, což mi při připomínkách nedošlo. Nekontroloval jsem to, ale jelikož si myslím, že takovéto pojetí nejspíš nevydrží, domnívám se, že je to v podstatě jedno. K druhu Chloebia gouldae se vrací jméno amada Gouldové, stejně těm ptákům nikdo jinak neřekne. U rodu Lonchura = panenky, najdeme teprve v roce 1996 popsaný druh panenka kaštanová. Poslední změna nastala u druhu Lonchura nevermanni = nyní panenka světlehlavá, dříve žlutokrká nebo Nevermannova. Tady nebylo proti čemu protestovat, jméno bylo změněno přiléhavě, když dokonce podle množství světlé barvy na hlavě lze rozlišovat i pohlaví. To jsou všechny změny, které můžeme najít u astrildovitých. Všechna ostatní pojmenování zůstala stejná jako u názvosloví vypracovaného kdysi Rudolfem Vítem. Kontinuita zůstala zachována, což považuji za velké vítězství zdravého rozumu a musím se přiznat, že se mi velmi ulevilo. Domnívám se, že v této partii se nové názvosloví může dobře používat nejméně v tomto století a mohu je s čistým srdcem doporučit. V tomto případě chci poděkovat panu Dr. Hanákovi, který astrildovité zachránil, když měl nesporný vliv na tento konečný výsledek.

Na závěr však chci znovu říci, s názvoslovím papoušků nemám pranic společného, ale nepřestanu si vyčítat, že jsem nebyl pilnější. Škoda.