Kokcidióza – postrach exotářů

Kokcidióza je parazitární onemocnění trávicího ústrojí (střev a jater). Kokcidie jsou jednobuněční příživníci z rodu Eimeria. Žijí v tenkém a tlustém střevě, kde porušováním střevní sliznice působí až krvavé průjmy. Tato nemoc se projeví především u mláďat, která trpí chudokrevností a zaostávají v tělesném vývinu. Kokcidie se rozmnožují oocystami, které ve výkalech opouštějí hostitele a v zevním prostředí dozrávají (sporulují). Po pozření s krmivem dokončují svůj vývoj ve střevech. Invazní stadia kokcidií jsou velmi odolná. Aby oocysty dosáhly stadia invazijního, musejí se ve vlhku, teple (optimum je okolo 20 °C) a za přítomnosti vzdušného kyslíku uvnitř obalů oocysty, nejprve vytvořit 4 sporocysty, které se pak rozpůlí a tak vznikne v oocystě celkem 8 sporozoitů. Celé zrání může v optimálních podmínkách proběhnout během 48 hodin. Vznikne-li takto dozrálá oocysta spolu s potravou do organismu ptáka, napadne 8 zárodků buňky sliznice střeva. V nich dochází k mohutnému nepohlavnímu rozmnožování cizopasníka, v každé napadené buňce více než 200 nových zárodků (merozoitů). Napadená buňka nakonec praská, uvolněné zárodky okamžitě vnikají do dalších buněk sliznice střeva. Tento nepohlavní způsob rozmnožování se několikrát opakuje, čímž dochází ke stále většímu rozpadu buněk střevní sliznice. U napadeného ptáka dochází v tomto stadiu ke krvácení do střeva. Trus bývá krvavý, řídký, ptáci jsou chudokrevní, zimomřiví, načepýření, trpí žízní. Pro mladé ptáky mohou být silné invaze i příčinou úhynu. Mláďata mohou být již v prvním týdnu života invadována zkrmením zralých oocyst spolu s potravou svými rodiči. Většinou však invaze kokcidií nepříznivě ovlivňují vývoj jedince, snižují jeho výkon, produktivitu. Po několika fázích nepohlavního rozmnožování cizopasníka přecházejí zárodky ve fázi pohlavního rozmnožování, jejíž konečným produktem je oocysta – kokcidie. Ta se z buňky dostává do obsahu zažívadel a s trusem odchází do zevního prostředí. Zde po dozrání slouží jako zdroj invaze pro další hostitele, nebo může v případě reinvaze – po vniknutí do téhož ptáka – vyvolat další zhoršení nemoci, celý vývojový cyklus se pak opakuje. Jak vysvítá z popsaného vývojového cyklu, poškozují prvoci při nepohlavním množení buňky sliznice střevní, čímž uvolňují cestu různých bakteriím nebo virům k proniknutí do organismu. Také se u ptáků invadovaných kokcidiemi častěji setkáváme se salmonelózou, jejíž průběh bývá vždy těžší, komplikovanější. Při pitvě ptáků napadených kokcidiózou jsou zjišťovány nejvýraznější změny na sliznici tenkých střev. Bývá zde krvavý katar s větším množstvím hlenů. Výrazná je i anémie – chudokrevnost zvláště prsního svalstva, při akutním průběhu invaze jde vlastně o vnitřní vykrvácení hostitele. Diagnózu může potvrdit mikroskopické vyšetření seškrabu se změněných částí sliznice – přímým průkazem oocyst kokcidií nebo jejich vývojových stadií. U živých ptáků můžeme diagnózu stanovit nálezem oocyst při mikroskopickém vyšetření vzorků trusu flotačními metodami. První oocysty v trusu hostitele můžeme zjistit již za týden po invazi. Diferenciálně diagnosticky je důležité vyloučit salmonelózu, střevní trichomoniázu, ornitózu, popřípadě i invaze dalších střevních cizopasníků. K léčbě kokcidióz u ptáků bylo již vyzkoušeno mnoho preparátů, takřka každý rokem jsou na trh uváděna nová kokcidiostatika. Pro chovatele ptáků je nejdůležitější prevence, jak předejít promoření chovu, jak se ubránit rozšíření cizopasníka a předejít tak klinickým projevům parazitózy. Silnější invaze kokcidií se mohou v chovu ptáků vyskytnout jen v tom případě, dochází-li k závažným hygienickým nedostatkům. Nález klinických forem kokcidiózy v chovu vždy svědčí o vážném zanedbání především čistoty. Pouze znalostí vývojového cyklu kokcidií má chovatel možnost pravidelným odstraňováním trusu zabránit reinvazím ptáků vysporulovanými oocystami. V průběhu kokcidiózy v klecích nebo voliérách je nezbytně nutné nejméně každý druhý den odstranit trus s vyloučenými oocystami, tj. dříve než mohly vysporulovat, stát se invazními, zdrojem dalších napadení ptáků. Za normálních podmínek postačí čištění nejméně dvakrát týdně, v zimním období, kdy je spolupráce zbržděna, jednou týdně.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat okolí napáječek a krmítek, aby zde bylo sucho, rovněž tak zařízení na podávání dalších důležitých složek. Toto zařízení je nejlépe jednou za dva dny spařit ve vřelé vodě, čímž se okamžitě zničí oocysty. Zvýšenou hygienou v klecích a voliérách se chovatel postupně zbaví kokcidiózy u svých ptáků i bez terapeutického zákroku. Síla invazí bude stále ustupovat. Tam, kde chovatel pravidelně denně odstraňuje trus z klecí a voliér a dezinfikuje krmná zařízení, bývá u ptáků nález kokcidií vzácný, ojedinělý. I invadovaní, do těchto chovů přikoupení ptáci, se v takto udržovaném prostředí postupně nakonec uzdraví.
Skutečnou ozdobou klecí a voliér jsou kardinálové červení (Cardinalis cardinalis), což nejsou vysloveně hmyzožraví ptáci. Je o nich známo, že mají jakousi náchylnost ke kokcidiím. Z toho důvodu musí být všichni ptáci dvakrát ročně vyšetřeni na kokcidiózu prostřednictvím trusu. Obzvláště důležité jsou vyšetření trusu u všech nově získaných jedinců. Je dokázáno, že více než 50 % nově zakoupených kardinálů červených bylo napadeno kokcidiemi. V žádném případě nechci vyvolávat paniku, avšak chci jen upozornit na to, že při chovu kardinálů se dříve nebo později můžeme setkat s tímto problémem. Nejčastěji se to týká mladých ptáků, kteří potom hynou v období před a po odstavení od rodičů. Nákaza se může vyskytnout v odstavných voliérách pro mladé ptáky, kde výletci po odstavení od rodičů se nachází v počtu 10 až 15 kusů v prostoru 4 m2. Jeden z rodičů je často hostitelem kokcidií, aniž by sám onemocněl. Vyměšuje ale neustále oocysty a stará se tak o jejich další rozšiřování. Akutní průběh nemoci je vedle načepýřeného posedávání skoro stále doprovázeno rapidním úbytkem hmotnosti. Nemocný pták může v průběhu několika dnů vyhubnout až na kost. Pokud nebudou takoví ptáci ihned ošetřeni (léčeni), nemají žádnou šanci přežít. Při včasném léčení se pták většinou znovu rychle zotaví. Nové získaného ptáka nebo podezřelého ptáka z vlastního chovu umístíme do klece, která má dno vyložené alobalem, plastovou fólií nebo plochou miskou z umělé hmoty. Potom se nechá trus lehce oddělit od nečistot (kupř. peří, obilních plev nebo zrní) a sebraný trus určený k vyšetření samostatně zabalíme do malého plastikového sáčku, dózy od filmu nebo alobalu. To vše dáme do obálky, odešleme poštou nebo osobně předáme do laboratoře. Také ve voliéře můžeme rozmístit pod jednotlivá bidla lapače trusu, aby také odtud mohly být odebrány vzorky. Trus musí být sbírán po dobu 24 hodin, přičemž je nutné brát ohled na to, že ptačí organismus vyměšuje oocysty kokcidií v podvečer. Protože červi nevylučují oocysty každý den, je zapotřebí sbírat trus nejméně 3 dny a uchovávat jej v chladničce. Nejrychleji probíhá vyšetření vzorků trusu na střevní parazity, když vám jej provede váš veterinární lékař.
Podle okolností se můžete ihned dozvědět výsledek vyšetření. V opačném případě pošlete vzorky trusu na vyšetření do Státního veterinárního ústavu nebo do nějaké jiné laboratoře. Abychom co nejrychleji obdrželi nález, musíme si za 1 až 2 dny zavolat. Písemný nález totiž někdy trvá týden. V současné době jsou na trhu 2 opravdu dobré preparáty, tj. Esb 30 % a Baycox. O preparátu Baycox je známo, že velmi dobře ochraňuje střevní flóru. 1.–3. den dáváme 1,5 ml do 1 litru pitné vody a 4.–10. den podáváme vitamíny.

Léčebná kůra s preparátem Esb 30 % probíhá následovně:
1.–3. den 1 gram do 1 litru pitné vody,
4.–5. den vitamíny bez B-komplexu,
6.–8. den Esb 30 % = 1 gram do 1 litru pitné vody,
9.–20. den vitamíny s B-komplexem.

Při použití tohoto preparátu je nutná dávka vitamínů, protože pták kvůli narušené střevní flóře nemůže jiným způsobem získávat dostatek vitamínů a proces uzdravování by byl značně omezen. Dávka vitamínů ve 4. a 5. dnu léčení nesmí obsahovat žádné vitamíny B-komplexu, abychom zabránili zbytečnému zhoršení úspěšné terapie. Kokcidie totiž nezbytně potřebují ke svému rozmnožování vitamín B. Dokáží být velice tvrdošíjné a před vznikem již zmíněných léků uplynulo více než 10 roků, kdy vzorky trusu obsahovaly oocysty. Obzvláště silně byly postiženy vzorky ve voliéře mladých ptáků. Zde to trvalo někdy jen 2 měsíce po vyléčení kokcidiózy a vzorky trusu byly opět pozitivní. Toto spočívalo za prvé ve všeobecné malé odolnosti mladých ptáků, která se k lepšímu změnila teprve po dovršení 4. měsíce života, za druhé na příliš velkém počtu ptáků ve voliéře (10. až 15. výletků na 4 m2). Nejúzkostlivější čistota a nejpřísněji prováděná desinfekce sice přinášela určitá zlepšení, ale nemohla zabránit kokcidióze. Dovoluji si upozornit na skutečnost, že ne všechny dezinfekční prostředky jsou zde vhodné k použití. Oocysty a vajíčka oblých červů můžeme zničit jen s prostředky rozpouštějícími tuk, protože příživníci obsahují ve svém obalu právě tuk. Desinfekční prostředek, který je vytvořen na účinných látkách rozpouštějících tuk, není pro ptáky snesitelný. Z tohoto důvodu musí být všichni ptáci ještě před desinfekcí z voliéry odstraněni. U některých dezinfekčních prostředků je ještě nutné dočištění čistou vodou. Pokud máme ve voliéře hliněnou podlahu, připravíme si vápenné mléko a po dobu dvou týdnů jím ošetřujeme celý prostor. Také chovatelé voliérových holubů jistě potvrdí, že po použití vápenného mléka již nemají problém s kokcidiózou. Někteří chovatelé si pletou léky s potravinovými doplňky. Existuje potravinový doplněk s názvem Bio-digest, který funguje jako střevní kondicionér a pozitivně se projevuje na žaludeční a střevní flóře. Je dokázáno, že po pravidelném podávání tohoto potravinového doplňku v průběhu tří měsíců nastal průlom v boji proti kokcidiím a žádný vzorek trusu již nebyl pozitivní.
Postupujeme tím způsobem, že do 100 gramů zrní nakapáme 15 až 20 kapek olivového oleje lisovaného za studena, vše dobře promícháme, takže všechna zrna jsou lehce namočena v oleji. Potom dáme na těchto 100 gramů zrní mimo dobu hnízdění jednu odměrnou lžíci (asi 0,5 gramu) Bio-digestu a během doby hnízdění dvě odměrné lžíce (asi 1,0 gram). Toto zvýšené dávkování je potřebné, neboť během hnízdění spotřebují méně zrnin. Bio-digest můžeme podávat také prostřednictvím naklíčeného krmiva, avšak toho spotřebují podstatně méně. Přídavek Bio-digestu však nepodáváme po celý rok, aby se na něm ptáci nestali závislí. Léčebná kůra trvala čtyři týdny a odstup mezi kůrou byl zpočátku jen jeden měsíc a ke konci to byly již tři měsíce. Střevní kondicionér podáváme výletkům ve voliéře v průběhu tří měsíců. Považuji za důležité upozornit všechny chovatele na skutečnost, že Bio-digest samotný nestačí vyléčit akutní kokcidiózu. Je to jen jedno z opatření, jak zabránit napadení kokcidiózou. Při podávání olivového oleje lisovaného za studena je stále zapotřebí určitá disciplína, neboť se stoupající vnější teplotou olej také rychle žlukne. Krmivo, které je pokryto olejem, nesmí být podáváno déle než 24 hodin. Mimo to je bezpodmínečně nutné denně vymývat misky na krmivo vařící vodou, abychom se zbavili žluklého oleje. Pokud dáte čerstvé krmivo do neumyté misky na které ulpěl žluklý olej, bude také čerstvý olej mnohem rychleji žluknout. Je velice pošetilé se domnívat, že prováděním tzv. profylaktické kůry vše vyřešíme. Je jen otázkou času, kdy se kokcidie stanou rezistentní a to při provádění kůry pravidelné v odstupu jen 4. až 8. týdnů. Proti profylaktické kůře jednou ročně nelze nic namítat, ale je zapotřebí dodržet správné dávkování a dobu jejího trvání. Každé další léčení provádíme jen pro předložení pozitivního nálezu vzorku trusu. Pokud máme doma mikroskop, můžeme si sami provést vyšetření vzorků trusu na oocysty, což nám samozřejmě velice usnadní vyřešit tuto záležitost. Jistě se najdou šťastní chovatelé, kteří se nikdy u svých ptáků nesetkali s kokcidiózou. Určitě mají celou voliéru zastřešenou průsvitnou krytinou, aby slunce mohlo dovnitř svítit od rána do večera i přes pletivo bočních stěn. Na stropní části nezastřešené voliéry totiž přistávají divoce žijící ptáci, kteří skrz pletivo kálí do prostoru, kde máme nejen exoty, ale také misky s krmivem a vodou. Mohou to být hrdličky zahradní, kos obecný, vrabci domácí apod. Také hmyz z přírody může být mezihostitelem vývojových stadií parazitů. Pozor si dáme především na žížalu obecnou (Lumbricus terrestris). Přenašeči parazitů mohou být i spolubydlící ptáci jiného nebo téhož druhu (zpravidla dospělí), kterým samotné onemocnění v důsledku invazního přemnožení parazitů nehrozí. Považuji za chybné chovat kardinály červené ve společnosti okrasných kurovitých ptáků. Vždy je totiž lepší nemocem předcházet, než je potom léčit s velkými finančními náklady.
Za poskytnuté informace o dvou lécích a jednom potravinovém doplňku děkuji chovateli barevných kanárů panu Jiřímu Tichému z Prahy. Všem čtenářům přeji v roce 2006 jen zdravé chovy.