100 LET ORGANIZOVANÉHO CHOVATELSTVÍ VE STUDÉNCE

Letos 13. května oslaví základní organizace ČSCH ve Studénce výročí 100 let od svého založení. Dějiny organizovaného chovatelství ve Studénce se začaly psát dne 13. května 1906, kdy byl na ustavující valné hromadě v místním hostinci pana Bartoše založen „Králíkářský spolek pro Studénku a okolí“. V den vzniku chovatelského spolku čítala chovatelská základna 25 členů. Mezi plemena králíků chovaných v prvních letech existence spolku patřili vídeňští modří, stříbrní, belgičtí a ruští králíci.

Dne 8. prosince roku 1906 se konala první společenská akce pořádaná spolkem, jednalo se o králíčí hody spojené se zábavou v Bartošově hostinci. Dne 24. února roku 1907 na celoroční valné hromadě bylo navrženo panem Josefem Stecherem, aby místní králíkářský spolek přistoupil k Ústřední jednotě Českoslovanské, což bylo schváleno většinou členů. Rovněž bylo schváleno konání první malé králíkářské výstavy, která byla naplánovaná na prázdniny roku 1907 u pana Jana Bartoše. Dne 14. dubna roku 1907 bylo na výborové schůzi usneseno, podat žádost na Zemskou vládu Rakouského Slezska o udělení dotace na podporu chovu králíků pro králíkářský spolek ve Studénce. V této době začínají členové prodávat králíky ze svých odchovů také prostřednictvím inzerátů v dobových časopisech („Ruch“, v „Milotickém hospodáři“ a v časopisech „Králíkář českoslovanský“ a „Svět zvířat“).

Členské příspěvky činily v době vzniku 30 haléřů měsíčně a dne 29. března roku 1908 byly sníženy na 20 haléřů měsíčně. Pro srovnání pořizovací cena jednoho chovného králíka činila tehdy maximálně 15 korun. Činnost spolku na počátku 20. století sestávala z nákupu cizích králíků pro spolek, jednotliví králíci byli rozděleni mezi členy s tím, že kdo měl spolkového samce, byl povinen připouštět ostatním členům samice a ten kdo držel spolkovou samici, měl povinnost rozdat první hnízdo mezi členy. Za obsluhu spolkového králíka dostával člen každý rok od spolku odškodné ve výši 5 korun. Spolek pravidelně pořádal v letních měsících malé výstavy králíků, které byly často spojovány se společenskými akcemi. Králíkářský spolek se rovněž účastnil výstav jiných králíkářských spolků (Škvrňany, Brno, Příbor, Třebovice, Moravská a Slezská Ostrava, Plzeň atd.) a zároveň od nich nakupoval nebo si s nimi vyměňoval chovný materiál, doložená je například spolupráce se spolkem ve Vítkovicích. Dne 4. července 1909 bylo na výborové schůzi usneseno vstoupit do Ústřední hospodářské jednoty Opavské, což bylo spojeno s placením poplatku 40 haléřů ročně za každého člena spolku a s předplacením časopisu „Hospodářské rozhledy“ za předplatné 1 korunu ročně u Ústřední hospodářské jednoty Opavské. Postupně se stalo tradicí konání každoroční letní výstavy se zábavou, dále přednášek o chovu králíků a pořádání králičích hodů, nejčastěji na podzim nebo v zimě. Čistý zisk ze spolkových akcí se využíval pro obecné potřeby spolku nebo též bývala část zisku věnována na dobročinné účely (například v roce 1909 daroval výbor polovinu čistého zisku, tedy 15 korun, Ústřední matici školské). Dne 20. února 1910 žádal králíkářský spolek o další subvenci u Ústřední hospodářské jednoty opavské. V dalších letech byly dotace udělovány již pravidelně. Dne 18. června 1911 proběhla oslava pátého výročí založení spolku spojená s tradiční, každoročně konanou, zahradní slavností. Členská základna byla tvořena převážně obyvateli Studénky a obyvateli dělnické kolonie továrny Vagónky v Butovicích. Menší část členů pocházela také z blízké obce Albrechtiček. Zmíněné obce jsou dnes součástí města Studénky, tehdy však ještě byly samostatnými obcemi. Do králíkářského spolku se hlásili členové výhradně české národnosti, německé obyvatelstvo z jiných blízkých obcí o účast v českém spolku nejevilo zájem a rozhodně to nebylo z důvodu jazykové bariéry, protože německé obyvatelstvo v této části Opavského Slezska bylo většinou bilingvní. Od 9. června 1912 se spolková místnost přesouvá trvale z hostince pana Bartoše do hostince pana Steina rovněž ve Studénce, dále se schvaluje řád pro členy, jimž byl svěřen chov spolkových samců králíků. Dne 3. listopadu 1912 schválili členové vstup do Ústřední jednoty králíkářů českých v Praze (Ú. J. K. Č.). Ve stejném roce bylo docíleno zřízení samostatné „župy“ (správní jednotky) Ústřední jednoty králíkářů českých pro Slezsko se sídlem ve Studénce. V roce 1913 čítal spolek 28 řádných členů a disponoval osmi spolkovými samci. Na den 12. května 1913 svolal Spolek králíkářů ze Studénky sjezd slezských králíkářů do Svinova. Ve stejném roce se jako důsledek vstupu do Ú. J. K. Č. mění stanovy spolku a název na „Spolek králíkářů a chovatelů drobného zvířectva pro Studénku a okolí“. Na základě tohoto vývoje se ve Studénce zavádí organizovaný chov koz a čistokrevné drůbeže (plymutky, vyandotky, minorky, vlašky). Spolek obdržel jako dar od Ústřední jednoty opavské trojici sánských koz (kozla a dvě kozy) a násadová vejce nových plemen drůbeže. Po vypuknutí první světové války dochází k částečnému omezení činnosti a hlavně výstav, také řada členů narukovala do rakouské armády. S rostoucí cenou masa během války nabývá chovatelství velkého významu. Spolek dále získává časté dotace od Ústřední hospodářské jednoty. Po sporech s panem Steinem, majitelem hostince kde sídlil spolek, bylo sídlo v roce 1917 přestěhováno do hostince „Špice“ ve Studénce. Po ukončení první světové války vyplatil spolek ze své kasy malé odškodné všem rodinám po padlých členech. Po vzniku samostatné Československé republiky se činnost chovatelů ze Studénky opět rozbíhá naplno a pokračuje v tradičních akcích s ještě větší intenzitou než tomu bylo před světovou válkou. Organizace poskytovala svým členům nejrůznější výhody. Přes spolek bylo možno výhodně objednat vše, od krmiva, přes chovná zvířata až po uhlí. Do králíkářského spolku se začínají hlásit v menší míře i občané německé národnosti z blízkého okolí, proto spolek nechává vyhotovit své stanovy i v německém jazyce. Ke 4. únoru 1920 čítal spolek již 82 členů. K tradici každé valné hromady spolku, konané jednou ročně vždy v lednu nebo v únoru, patřily volby nového výboru, který volilo výhradně členstvo prostřednictvím tajných voleb. Ke dni 13. února 1921 čítal spolek 105 členů, kteří chovali 510 králíků, 96 vepřů, 176 koz, 185 slepic a 116 hus. Spolek si pronajímal louky a pole pro svou potřebu ve Studénce, Nové Horce a Bartošovicích a následně je rozděloval mezi své členy k zajištění jejich chovů. Od roku 1922 se mezi chovateli eviduje mimo jiné i 85 holubů. V průběhu dvacátých let získává spolek 14 hektarů půdy ze studénského panství v důsledku pozemkové reformy prováděné státem. V roce 1928 měl spolek 79 členů, kteří chovali 12 kusů hovězího dobytka, 87 kusů králíků, 273 kusů drůbeže, 77 kusů hus, 23 kusů holubů a 35 vepřů. V roce 1929 se navíc ještě u členů eviduje 82 kusů sánských koz a 8 psů. Na řádné valné hromadě 15. března 1930 byla konána přednáška o „drůbežnictví“ svazovým řečníkem panem Ctiborem z Moravské Ostravy, která přispěla k dalšímu zvýšení odborných znalostí místních chovatelů. Další přednášky byly pak konány pravidelně vždy u příležitosti každoroční valné hromady spolku. V třicátých letech získali ve spolku převahu členové z dělnické kolonie v Butovicích a název se posléze upravil na „Spolek chovatelů drobného hospodářského zvířectva v Butovicích“. V letech 1936 až 1938 probíhala výstavba spolkového domu s bytem v Butovicích, ve kterém pak byly konány veškeré schůze. Po záboru sudet Německem v roce 1938 se činnost spolku zastavuje z důvodu zákazu neněmeckých spolků na území říše. Spolkový dům byl zabaven a využíván jako administrativní budova „Severní dráhy“(železnice). Chod spolku byl obnoven až po osvobození v roce 1945. Dům byl vrácen a chovatelé na něm provedli dokončovací práce (venkovní omítky atd.), které nestihli do konfiskace objektu. Chovatelé se dále soustředili zejména na chov koz, drůbeže, králíků a v malé míře také holubů. Ke dni 20. července 1957 sdružoval spolek 47 členů, z nichž se 28 zabývalo chovem koz, 14 členů chovem králíků a 5 členů chovem holubů. Rovněž k tomuto datu byl změněn oficiální název spolku na „Československý svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva, místní pobočka - Butovice. V dalších letech se členové zabývali dále chovem koz, králíků, drůbeže, ale také chovem nutrií. V roce 1976 bylo rozhodnuto o změně názvu organizace na „ZO ČSCH Studénka“ (v padesátých letech se totiž Butovice staly součástí města Studénky) a tím bylo navázáno na původní spolek založený v roce 1906 ve Studénce. V osmdesátých letech sdružovala organizace chovatele šesti odborností: drůbež, králíci, holubi, kozy a ovce, nutrie, exoti. Převratným zlomem ve vývoji chovatelské organizace ve Studénce však byla výstavba nového chovatelského areálu v osmdesátých letech. Středisko bylo zkolaudováno v roce 1988 a slavnostně otevřeno dne 4. 11. 1988 při příležitosti první chovatelské výstavy v novém areálu. První okresní výstava ve Studénce proběhla v roce 1989 a od roku 1997 zde byly okresní výstavy pořádány již každoročně. Nový areál vytvořil místním chovatelům příznivé zázemí, které umožňuje konání dvou výstav v roce. Jedna výstava je konána v listopadu a má statut okresní výstavy a druhá v únoru se statutem místní výstavy.

Letos 13. května 2006 zde proběhnou také oslavy stého výročí založení chovatelské organizace ve Studénce. V současnosti má základní organizace ve Studénce 39 řádných a 2 čestné členy. v posledních letech sdružuje chovatele tří odborností: chov králíků, drůbeže a holubů. Chovatelská organizace ve Studénce prošla velmi složitým vývojem plným nejrůznějších zvratů, aby se dnes právem zařadila mezi nejsilnější a nejprestižnější základní organizace ČSCH v České republice.