Rezohlávek mravenčí (astrild mravenčí)

Jsou na světě věci, o kterých bezpečně víme, že jsou takové, jaké skutečně jsou. Jsou však také věci, o kterých to nevíme zase až tak bezpečně, ale jen věříme, že takové ve skutečnosti jsou. Přesto většinou vůbec nerozlišujeme mezi věděním a vírou. Tohle nás učili ve škole, proto to tak je a basta fidly. To však může být zatracený omyl. Ve skutečnosti většině věcí jen věříme, přičemž se divíme, že někdo jiný věří něčemu úplně jinému. Vlastní pohled je podle mého myšlení k nezaplacení. Nebo aspoň snaha o vlastní pohled. Jen si všimněte, že kdykoliv se začne hovořit o nějakém, byť jen zdánlivě odborném námětu, okamžitě se v textu, či hovoru objeví termín „vědci“ nebo také nějaký cizí termín, jako „ekologové“, čímž je okamžitě vymezeno, že VY jste ti neznalí (blbci), zatímco ti na druhé straně jsou hlavy pomazané. Avšak pozor na „vědce“! Ve skutečnosti jsou to lidé jako vy, tudíž, porušují přikázání desatera stejně jako každý jiný smrtelník. Najdeme mezi nimi takové, kteří lžou, kradou, ba i vraždí a o tom, že chodí za manželkou bližního svého není třeba mluvit. Pokud jde o vědu, kupodivu některé smyšlené, přímo z prstu vycucané věci, které se podařilo publikovat na správném místě, se potom přenášejí dále do tak zvané odborné literatury s takovou úporností, že je to až zarážející. Následující odbornou literaturu tak usvědčují z prachobyčejného papouškování. To není zase až tak jednoduchá věc. Zvláště, když máme na mysli třeba exotickou ornitologii. Já dnes píši o ptáku, kterého jsem na vlastní oči nikdy neviděl! Jenže. Když studuji texty jiných autorů, jsem přesvědčen o tom, že jej ani oni nikdy na vlastní oči neviděli. Jen zlomek z nich snad viděl mrtvý vzorek, ať již něco v lihu naloženého, případně tak zvaný balek. To je opravdu zajímavá situace, protože je nám předkládán hotový výsledek. Já jej ovšem nějak nemohu pozřít. Jsou skutečnosti, i když zase jen popisované literaturou, které svědčí o tom, že takhle to prostě být nemůže. Zařazení do systému a tím i české jméno astrild mravenčí budiž této situaci příkladem.
Toto jméno se v naší odborné literatuře objevuje poprvé u Rudolfa Víta. Karásek tohoto ptáka ještě nepopisuje. Není divu, protože jde o ptáka prakticky neznámého, hlavně však se do Evropy nikdy nedovážel. Vědecké pojmenování a jeho zásady se v tomto případě projevují jako opravdu spásná věc, protože jen pomocí studia prvotních materiálů můžete proniknout do celé záležitosti hlouběji. Rudolf Vít cituje dva německé prameny, z nich se jeho text nejvíce podobá textu z knihy Vögel in Käfig und Voliere, teil Cf, Die Prachtfinken, od Dr. Joachima Steinbachera a H. E. Wolterse. V této knize je jen poznámka pod čarou, kde se říká, že Ameisenpicker se vyskytuje ve čtyřech formách, z nichž některé formy mnozí autoři uvádějí jako samostatné druhy. Živí se převážně živočišnou potravou. Zobák je úzký, delší, podobný, jako mají naše pěnice. Svým způsobem života se podobá našemu dobře známému králíčkovi obecnému. Prý dává při sběru hmyzu přednost mravencům. Tato informace byla dokonce v modernější knížce rozvedena v podobě kreslené ilustrace tak daleko, že pták byl zobrazen v pozici na zemi, jak zobe mravence. Odkud se vůbec vzala informace, že dává přednost mravencům a jak se vůbec tento druh ptáka dostal ve „vědeckém“ systému mezi astrildy, když oku patrné jeho tvary těla a zobáku zvláště, tomu vůbec neodpovídají? Je to spíše překvapení než otázka, nicméně je zřejmé, že autoři všemožných systémů si tím hlavu nelámali. Někdo to někdy udělal a až dosud se tento názor nekriticky jen přebírá. Papouškuje. Abychom si udělali nějakou představu, musíme začít od začátku.

• Rezohlávek mravenčí – Parmoptila voodhousei.

Tento druh ptáků popsal Cassin v roce 1859. Jeho popis byl publikován v Proceedings of the Academy natural Sciences of Philadelphia, 11, 40. V prvopočátku si můžeme porovnat anglické a německé jméno, což se později ukáže i jako zajímavé. V angličtině zní jméno tohoto ptáka jako Flowerpecker Weaver – Finch (Ant–pecker). Weaver – Finch, tedy snovačovitá pěnkava, bylo zřejmě přidáno dodatečně. Původně tedy ozobávač květů, neboli česky květozob. Mravenci se objevují až v názvu druhotném. Němčina jaksi převzala pojmenování, které se v angličtině objevuje až následně. Kde se tohle jméno vzalo nebo kdo si vlastně všimnul, že ptáci žerou mravence, to dneska asi již nezjistíte. Jenom si uvědomuji, že mravence ptáci v Africe nemusí nutně zobat na zemi, protože se vyskytuje hodně druhů mravenců stromových, kteří, jak již jejich název napovídá, se celý svůj život pohybují v korunách stromů a také ve větvích, vysoko nad zemí staví svoje hnízda.
Pokud jsem tedy chtěl začít do celé věci pronikat, musel jsem si opatřit originální popis z Protokolů akademie přírodních nauk z Philadelphie, což je v USA. A celá publikace byla z roku 1859, takže mi bylo prorokováno, že tohle se mi asi jen tak nepovede. I my však máme instituce, které takové věci umí. Obrátil jsem se tedy na Národní knihovnu. Musíte však nejdříve projevit vážný zájem, který prokážete tím, že si koupíte takovou roční legitimaci. Stálo to něco okolo stovky nebo tak nějak, to si již nepamatuji, nehledě na to, že dneska to asi bude již dražší, každý musí brát v úvahu tudlectu inflaci. Důležité je, že na tuhle kartičku vás pak pustí dovnitř a to po dobu celého roku. Mají tam velký sál, množství různých kartoték, panuje tam akademické ticho a zástupy studujících čtou za stoly právě vypůjčené knihy. Při prvním pohledu do tohoto stánku studií jsem si uvědomil, že nemám dostatek trpělivosti, prokousat se až k tomu, co jsem chtěl najít. Obrátil jsem se proto na profesionály. Mají tam tak zvané oddělení zahraničních zápůjček. Zaplatíte a oni vám po nějakém čase seženou to, co hledáte, v nejhorším případě se omluví, že to nejde. Asi za měsíc jsem dostal zprávu, že to, co hledám, mohu získat u nás hned na třech místech, z toho dvě byla v Praze. Knihovna Národního muzea. Publikaci má prý zapůjčeno zoologické oddělení, kde se k tomu ovšem nikdo nechce znát. Znovu za knihovníkem, který mi cosi rozsáhle vysvětloval, přičemž jsem si uvědomil, že tahle ctihodná profese má nějakou vlastní řeč, které nerozumím. Nakonec jsem to tedy shrnul do otázky: takže se dá předpokládat, že to asi někdo písknul? Podíval se na mne přes obroučky brýlí a řekl: i tak se to dá říct! Tak tady už to nenajdu. Druhou institucí byla pak knihovna Akademie věd. Tady jsem odmítnul zaplatit legitimaci, nejdřív jsem chtěl vědět, jestli to vůbec mají. Měli. Je to ve skladu mimo Prahu, nic neplaťte, já vám pošlu kopii poštou. Tak se stalo, že asi po čtyřech měsících jsem měl v rukách originální text Cassinova popisu.
V prvním okamžiku jsem byl zklamán, protože ve skutečnosti jde jen o pár řádků. Pod číslem 66. je na straně 40 uveden slovní popis samce a samice, což zabírá celkem 8 řádků textu. Na straně 41 text pokračuje. Jsou uvedeny hrubé míry: celková délka samce okolo 4 coulů (coul = 2,54 cm), křídlo 2 coule, ocas 1,5 coule. Samice, celková délka 3,3/4 coule. Naleziště nebo domov, řeka Camma v západní Africe. Pták byl objeven Mr. P. B. Duchailluem. Pak je tam jedna věta, která je však z celého textu nejzajímavější. Budu ji citovat v originále, tedy v angličtině. This is the only bird from Western Africa that I have ever seen which belongs to the Pardalotidae. Tedy, že je to jediný pták ze západní Afriky, kterého kdy viděl a který patří mezi Pardalotidae, což se do češtiny překládá jako Pardalotovití nebo květozobové. Podle systému použitého pro nové české názvosloví je celá skupina dělena na více čeledí jako sýkorčíkovití, květozobcovití, květozobovití. Jsou to ptáci blízce příbuzní strdimilům, kteří jsou našim zájemcům o exotické ptáky asi nejznámější.

• Černoušek hnědoprsý – Nigrita bicolor.

Cassin pojmenoval ptáka na počest svého přítele W. Woodhouse, který se zasloužil o město, mladé přírodovědce, jakož i o poznání divokého západu.
Jako posuzovatel ptáků dobře vím, že první pohled bývá i pohledem nejpřesnějším. Cassin tedy tyto ptáky zařadil úplně jinam než je řadíme dnes a můj pocit mi říká, že to bylo správnější než je řadit mezi astrildy. Ostatně, dívám-li se na modernější systémy, nacházím tyto ptáky na prvním místě celé čeledi a něco mi napovídá, že tito autoři také mají rozporuplné pocity. Když ptáky umístí na předním místě, lze je snadno od celé čeledi v budoucnu „odstřihnout“. Jak se ovšem objevili mezi astrildovitými? To již tak snadno nezjistíte. Nicméně mi pomohla náhoda. Dr. Jiří Mlíkovský, který je dnes ornitologem Národního muzea, objevil práci Jamese P. Chapina, která se jmenuje The Classifications of the Weaver – Birds. S poznámkou k názvu, že se jedná o vědecké výsledky expedice do Konga. Chapin tedy měl ptáky zřejmě v ruce a některá jeho porovnání jej vedla k tomu, že jsou příbuzní k rodu Nigrita = černoušek. Křídlo je okrouhlé a první letka značně zkrácená, čímž jsou podobné druhy Parmoptila jamesoni a Nigrita fusconota. Porovnává rovněž zobáky u obou druhů. Tady je již rozdíl ve tvaru rozeznatelný, přičemž rod Nigrita stojí opravdu na rozhraní čeledi Estrildidae. Má tedy dojem, že na základě tvaru hnízda a hrdelních znaků u mláďat, patří tito ptáci mezi astrildovité.
Má to však několik háčků. Především do dnešního dne nebylo žádné jejich hnízdo nalezeno! Hrdelní znaky mláďat jsou pak odvozovány podle exponátů naložených v lihu, v Britském muzeu. Tyto exponáty byly původně popsány jako Lobornis alexandri, teprve následně se domníval Dr. Sharpe, že jde o Parmoptila woodhousei.
To je pro mne příliš náhod v jedné hromadě. Zařazení těchto ptáků tak dodnes vzbuzuje rozpaky. Pro širší pohled se můžeme ještě podívat na jejich zařazení u některých dalších starších autorů. Profesor Reichenow (1914) měl tyto druhy zařazeny mezi Paridae, tedy sýkory. Shelley ve své klasifikaci (1896) je uvádí mezi Sylviidae, tedy pěnicemi.
Čeleď astrildovitých je značně vyhraněná skupina zrnožravých ptáků, kteří vesměs semena, která požírají, loupou ze slupky. Jednoznačně přitom dávají přednost semenům moučného typu, což jsou především semena trav. Jsou to tedy ptáci spodního rostlinného patra. Takto se živí téměř všechny druhy a chovatelské zkušenosti to potvrzují. Jsou jenom malé výjimky. Některé Amady papouščí se živí jako stromoví ptáci semeny fíků, přičemž dužina je pro ně balast. A potom již zmíněný rod Nigrita má být převážně hmyzožravý. Ačkoliv jsou dnes již druhy černoušků, které byly v zajetí odchovány, nezachytil jsem dosud zprávu, jakým způsobem krmí svoje mláďata. Všichni astrildovití, tedy kromě černoušků, o kterých to nevím, svoje mláďata krmí potravou vyvrhovanou jim předtrávenou z volete. Tím se zásadně liší od klasických hmyzožravců, ale i od dalších zrnožravých, jako je třeba pěnkava obecná, kteří svým mláďatům vkládají usmrcený hmyz přímo do zobáků. Mláďata astrildovitých pak žadoní o potravu ve zvláštním postoji, kterým se výrazně odlišují od mláďat hmyzožravých ptáků, ale i od postoje jiných zrnožravců, kteří rovněž svým mláďatům vyvrhují potravu z volete. Většina mláďat astrildovitých má při žadonění o potravu tělo přitisknuté k podložce a hlavu otáčí do stran, přičemž kmitá jazykem. Vylétlé zebřičky zaujímají takový postoj i po opuštění hnízda. Tělo přitisknou přední částí k zemi a nízko položenou hlavu otočí do strany, přičemž ještě pozvednou křídlo, kterým cloní pohled krmícího ptáka na další mládě, konkurenci. Oproti tomu například mláďata kanárů vztyčují celé tělo co nejvýše. Postojem mláďat se nejvíce odlišují dva druhy rodu Amadina, jejichž mláďata rovněž vztyčují tělo do výšky. Ne tak výrazně jako kanáři, ale přeci jenom. Pro mne to signalizuje správnost zařazení těchto druhů na konec čeledi astrildovitých, kde pak tvoří přechod k ostatním zrnojedům, pěnkavovitým. Chování mláďat musí být nutně silně geneticky zakotveno a mělo by být při klasifikaci bráno v potaz.

• Rezohlávek červenočelý – Parmoptila rubrifrons.

Nakonec ještě pár poznámek ke vzhledu astrildů mravenčích. Jedinou kreslenou podobu mám z roku 1913. Původně byla tato ilustrace asi barevná. Fotografii neznám ani jedinou. První, skutečně věrohodnější zpodobnění se objevilo až v knize Finches & Sparrows od Petera Clementa. Ovšem pozor. Samec i samice jsou tady téměř stejně vybarveni, přičemž Cassin píše, že samice: No rufous on the head ner throad. Tedy, že samice není zrzavá na hlavě a hrdle! Zase rozpor. Nemáme tedy příliš spolehlivé zobrazení těchto ptáků. Podle čeho tedy mám ptáky nakreslit? Jako základ jsem tedy vzal vyobrazení z P. Clementa. Ptáky jsem nakreslil v těle, jeho tvar trochu přizpůsobil, zeštíhlil podle starší kresby, poněkud změnil tón podle původního popisu, opravil v počítači a posadil na exotické pozadí. Musím však upozornit – jde pořád o fikci.
Kdysi mě sdělil pan Vít dopisem, že si někdo dovezl několik párů těchto ptáků osobně z Kamerunu do Německa. Dlouho je na živu neudržel. Já bohužel dnes nevím, kde mám tento dopis právě uložen. Bylo to takové chovatelsky známé jméno. Možná má tento člověk třeba i fotografii. Byť by to byla i fotografie uhynulého ptáka, byla by vlastně nesmírně cenná. Možná by mohl pan Vít ještě něco dopátrat, protože jak já jej znám, má ve svých věcech brilantní pořádek, kterého já nejsem prostě vůbec schopen.
Nakonec ještě jedna poznámka. Hnízdo těchto ptáků nebylo až dosud v přírodě nalezeno. To spíše nasvědčuje tomu, že hledat takové hnízdo někde při zemi, tam kde hnízdí většina astrildovitých, je mylný předpoklad. Jde spíše o ptáky z korun stromů. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že bychom je mezi astrildovité řadit neměli. Nejde mi přitom o nějakou hlubokou vědu, ale spíše o to, co takové zařazení naznačuje. Chovatelům signalizuje chybně, jak se o takové ptáky mají starat. Ovšemže ani nepředpokládám, že by se ještě tito ptáci snad do evropských chovů dostali. Ale stejně. Takový test se může třeba uskutečnit přímo někde v Kamerunu. Také by to bylo přínosem.
Když jsem kontroloval svůj text, najednou jsem si vzpomněl, že astrild mravenčí jaksi nesouhlasí s novým českým názvoslovím. Vždyť ten pták se nyní jmenuje rezohlávek a jeho nové jméno umožňuje v budoucnosti přesunout jej bezbolestně v systému kamkoliv. Nejpikantnější ovšem je osoba, která si to jméno vymyslela. Ty starej vole, dyť sis to vymyslel ty! No jo, vlastně jo. Potřeboval jsem k tomu ovšem půl litru vermutu, ten mi dneska chybí, tak jak si mám zatraceně honem vzpomenout? Tak já ten nadpis opravím.