Panenky – rod Lonchura 24. díl

Chůvička domácí – Lonchura domestica

Synonyma: Chůvička japonská, chůvička
Anglický název: Japan Gull, Bengalee
Německý název: Japanisches Möwchen

Velikost u tohoto druhu nebudeme uvádět, protože velikost původně vyšlechtěných ptáků je shodná s velikostí panenek bronzových (Lonchura striata) a u dnes chovaných ptáků (hlavně pro standard) je výrazně větší. Velikost tohoto druhu stanoví standard, který udává délku 13–14 cm, ale tento standard byl zveřejněn v roce 1979 (W. Wiener – Standard cizokrajného ptactva, SZN). V současné době chovaní ptáci jsou ale znatelně větší.
Druh je zvláštní tím, že se nevyskytuje ve volné přírodě. Byl vyšlechtěn ve východní Asii. Dlouho se věřilo, že v Japonsku. Dnes není názor na místo vzniku tohoto druhu jednotný. Některé prameny udávají jeho původ v Číně, jiné v Japonsku. K jeho vzniku došlo před 250–300 lety. Pravdou je, že ptáci se dostali do Evropy z Japonska. Na vyšlechtění chůvičky, tedy výchozí materiál, panuje také několik názorů. Podle některých bylo použito ke křížení několik druhů panenek (Lonchura), podle jiných jde o domestikovanou formu panenky bronzové (Lonchura striata).

• Chůvička domácí tmavě hnědá.

V původním (základním) zbarvení jsou ptáci na horních prsou hnědí až černohnědí, hlava je bronzová. Týl a záda černohnědá, se světlejšími stvoly per. Ruční letky černé. Kostřec je světle šedý s tmavě hnědým vlnkováním. Ocas černý, spodní krovky ocasní hnědé. Břicho je světleji hnědé. Pera mají tmavší lemy, které tvoří vlnkování. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. V průběhu let bylo ale vyšlechtěno mnoho barevných rázů (mutací) chůviček.
Chůvička patří k nejčastěji chovaným druhům a její odchov bývá většinou snadný. Problematičtější chov může být někdy u standardizovaných, pro výstavní účely chovaných chůviček. Je to zčásti dáno i tím, že její šlechtění bylo zaměřeno na snadný odchov v zajetí.

• Chůvička domácí rezavá.

Nároky na prostředí u tohoto druhu nejsou nijak velké. V mimohnízdním období postačí denní teplota okolo 15 °C (ale může být i nižší), s možným nočním poklesem i pod 10 °C, při vlhkosti asi 50 % r. V době odchovu by měla být denní teplota 16–20 °C, s nočním poklesem na 12–10 °C, při vlhkosti asi 60 % r. Nároky na prostor jsou také malé. Chov lze realizovat v klecích o délce 40–60 cm. Obvykle hnízdí v kleci lépe, nežli ve voliéře (R. Vít).
Z veterinárního pohledu je asi největším nebezpečím cochlosomóza, která podle některých výzkumů postihuje až 75 % chovů (40–80 % ?). Dále se může objevit invazní tracheobronchitida (prskavka), která ale není častá a kokcidióza.

• Chůvička domácí nugátová.

Pokud realizujeme odchov v klecích, držíme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Při zaměření na chov standardizovaných ptáků je to i nutností. V době mimo hnízdění je můžeme chovat odděleně podle pohlaví, ve skupině stejného druhu nebo i ve společnosti ostatních astrildovitých. Chůvičky jsou snášenlivé ke všem spoluobyvatelům a projevy agresivnějšího chování jsou velmi vzácné.
Páry zahnízdí krátce po jejich sesazení. Na výběr partnerů nejsou ptáci nároční a obvykle spolehlivě vyhnízdí v párech sestavených chovatelem. Hnízdí v budkách nebo košíčcích, o rozměrech asi 15×15×15 cm. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři. Jako hnízdní materiál předkládáme seno, kokosová nebo sisalová vlákna apod. Tok je podobný jako u většiny druhů panenek (Lonchura). Snůška činí 4–8 vajíček, inkubační doba je asi 14–16 dnů. Mláďata se líhnou holá a mají růžovou barvu. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7 mm (u výstavních ptáků někdy i 3 mm). Na jejich krmení se podílejí oba rodiče, kteří je také pečlivě zahřívají. Vyletují po 18–22 dnech a za další dva týdny jsou samostatná. V tomto okamžiku je můžeme odstavit, aby mláďata nemohla znečišťovat hnízdo, kde samice již většinou sedí na nové snůšce. Mladí začínají přepeřovat ve stáří asi tří měsíců. Chovné páry necháme vyhnízdit maximálně třikrát za sezónu (u výstavních ptáků raději pouze dvakrát) a pak je rozdělíme.

• Chůvička domácí šedá.

V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Můžeme podávat ovoce, zeleninu, zelené krmivo, květy a pupeny stromů a keřů. Vitaminy a minerální látky dávkujeme způsobem obvyklým pro danou periodu.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčená semena a vaječnou směs. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.

• Chůvička domácí straka.

Chůvičky byly v minulosti, a mnohdy i dnes, využívány jako náhradní rodiče, při odchovech jiných, vzácnějších druhů astrildovitých ptáků. Názory na tento „odchov pod chůvičkami“ se liší. Mnohdy diametrálně. Jsou chovatelé, kteří tento způsob zavrhují a jsou ti, kteří jej realizují prakticky bez omezení. Je nesporným faktem, že nebýt chůviček, nebyl by dnes v Evropě silný a životaschopný kmen např. Amadiny Gouldové. Po zákazu vývozu ptáků z Austrálie, byly „guldy“ odchovávány v Japonsku pomocí chůviček „téměř průmyslově“. Na druhou stranu je také nesporné, že ještě koncem 80. let minulého století byl samostatný odchov amadin Gouldové výrazně problematičtější, než-li je dnes (z pohledu populace). Zda to bylo způsobeno častějším používáním chůviček právě v uvedených japonských „továrních chovech“ nelze jednoznačně tvrdit. Některé pokusy, které byly konány např. na zebřičkách (Poephila guttata) (Immelmann), měly prokázat, že mláďata odchovaná chůvičkami si vtiskávají chůvičky jako svoje budoucí sexuální partnery a v dospělosti pak nevyhledávají zebřičky, ale chůvičky pro tvorbu páru (podle výše citovaných výzkumů byl tento problém markantnější u samců zebřiček?). Toto je citováno i prof. Veselovským (Obecná ornitologie, Academia). Výsledky však nejsou zcela jednoznačné. Měl jsem ve svém chovu několik samců zebřiček, odchovaných pod chůvičkami, kteří měli normální partnerky – zebřičky a k odchovům docházelo bez problémů. Podobně je tomu i např. u pásovníků, amadin Gouldové apod. Pokud dojde k problémům (zdravotním aj.) u chovného páru vzácnějších druhů astrildů nebo k úhynu samice na snůšce, je podložení vajíček nebo mláďat pod chůvičky celkem legitimním způsobem pro záchranu odchovu. Na druhou stranu paušální chov hůře odchovatelných druhů pod těmito náhradními rodiči by neměl být cílem chovatelů.
Vždy je lépe podkládat vajíčka, než-li mláďata. Nemusí být ani nutné, aby měl chovatel připravený hnízdící pár chůviček. Některé páry chůvek se k hnízdění dají stimulovat tím, že je na noc uzavřeme do hnízdní budky s podkladky. Ty později nahradíme skutečnými vajíčky. Takovéto páry sedí pak často velmi dobře. Měl jsem velmi dobré zkušenosti s odchovem podložených mláďat pod dvěma samci. Pokud nastal v chovu problém, výše uvedeným způsobem je bylo možné „stimulovat“ k hnízdění. Pokud si dobře pamatuji, tak úspěšnost byla kolem 50 %. Jak jsem již uvedl, v případě nutnosti, je použití chůviček logickým způsobem záchrany mláďat jiného, často chovatelsky cennějšího druhu. Navíc dnes, při chovu výstavních, vysoce prošlechtěných jedinců chůviček, občas dochází k situaci, kdy tito exteriérově vysoce kvalitní jedinci hůře hnízdí a odchovávají mláďata.
Protože tento seriál není zaměřen na domestikované astrildovité ptáky, nelze se podrobněji zabývat jednotlivými mutacemi a barevnými rázy chůviček (ale i ostatních domestikovaných druhů astrildovitých), ani šlechtitelskou prací, nutnou ke získání kvalitních standardizovaných ptáků. Tato problematika je dnes tak široká, že by si zasloužila samostatnou publikaci. Uvedu pouze seznam barevných mutací a rázů chůviček se základním odkazem k jejich dědičnosti.
Chůvička japonská je nejvhodnějším druhem pro začínající chovatele, a to jak pro zájmové, tak i sportovní (soutěžní) chovatelství.

Použitá literatura pro seriál „Panenky – rod Lonchura“:
Knihy:
R. Restall – Munias and Mannikins, Pica Press, 1996
F. Robiller – Astrildovité vtáky, Príroda Bratislava, 1981
R. Vít – Cizokrajní ptáci v klecích – astrildovití pěvci, SZN Praha, 1978
P. Clement – Finches and Sparrows, Christopher Helm Limited a A and C Black, London 1993, 1994
Z. Veselovský – Obecná ornitologie, Academia Praha, 2001
W. Wiener – Standard cizokrajného ptactva, SZN Praha, 1979
Časopisy:
AZ Nachrichten, Gefiederte Welt, Die Voliere, Fauna, Informační zpravodaj – různá čísla.