Kakadu růžový

Tento kakadu je jediným ze všech druhů kakadu, který je zbarvený růžově a šedě. Je to nejmenší kakadu, velikosti asi kavky. Dovezení jedinci si ve velmi krátké době vzniknout na svého ošetřovatele. Jsou nenároční, vůči chladu jsou málo citliví. Je škoda, že vlohy na mluvení jsou velice malé, většinou se naučí jen pár slov, to ale plně vynahradí krásné zbarvení a zmíněná přítulnost každého jedince.
Jen krátce připomenu třídění.
Řád: Psittaciformes - papoušci
Čeleď: Cacatuidae
Podčeleď: Cacatuinae
Rod: Kakatua Cuvier - Kakadu
Německy: Rossakakadu
Anglicky: Cockatoo Roseata
Francouzsky: Cocatoes rosalbin
Rozlišují se tři zeměpisné formy:
Kakadu růžový australský (Eolophus roseicapillus roseicapillus), kakadu růžový velkochocholatý (Eolophus roseicapillus assimilis) a kakadu růžový páskovaný (Eolophus roseicapillus kuhli).
Všechny uvedené formy se od sebe málo liší.

Mezi mnoha druhy kakadu nalezneme kakady růžové u chovatelů jen zřídka. Před druhou světovou válkou byl tento druh kakadu hojně a za přijatelnou cenu dovážen. Krátce po ukončení světové války byl vyhlášen zákaz vývozu mnoha druhů ptáků z Austrálie. Důsledkem toho bylo, že se staly v Evropě velikou vzácností, což platilo i pro kakady růžové. V Austrálii je tento druh velice hojný, a proto jsou škody, které na polích způsobuje nevyčíslitelné. Australští farmáři je s povolením australských zákonů nemilosrdně hubí, ale stejné zákony neumožňují ptáky odchytit a exportovat chovatelům papoušků. Zkušenosti dokládají, že i přesto se početní stavy zvyšují. Snad se v budoucnu situace změní a místo další likvidace se obnoví export do jiných zemí světa.
Popis: kakadu růžový má tělo zbarvené tmavě růžově, horní polovina hlavy je světlejší. Chocholka je menší a pohyblivá podle nálady ptáka. Záda, křídla a ocas jsou zbarveny šedě. Oči mají tmavě hnědou duhovku a holé, růžové oční okruží. Zobák je bílý, nohy jsou šedé. Samičku lze od samce rozlišit podle červené oční duhovky. Zobák je šedobílý, ozobí je porostlé růžovými peříčky, nohy jsou černé s šedými šupinami. Mláďata mají peří na hlavě a na prsou šedé. Základem per je barva růžově červená. Velikost: délka 370mm, křídlo 270mm, ocas 130mm.
V celé Austrálii obývá nížiny a kopcovité krajiny, především ve vnitrozemí. V posledních desetiletích proniká též do krajů pobřežních, kde byly vymýceny lesy. Kromě doby hnízdění se zdržují ve skupinách čítajících většinou 15 až 20 jedinců. Ve vnitrozemí nocují společně velká hejna. Za měsíčních nocí je slyšet hlasitý křik až do rozednění. Potom se kakaduové rozlétají v menších skupinách po širokém okolí. Nejsou vůbec plaší a navštěvují dokonce zahrady, kde se přiživují s drůbeží. Kdyby chtěl některý chovatel chovat úspěšně kakady růžové v bytě, měl by si opatřit ptáka mladého, nejlépe ručně odchovaného. Starší nebo dokonce importovaný pták se k tomuto účelu nehodí i když se mohou vyskytnout výjimky. Umístíme-li je do zahradní voliéry, zůstanou trvale plaší a opatrní. Proti chladu jsou málo citliví, ale přesto musí být voliéra zateplena. Přikláním se k názoru, že by se tito kakaduové měli po dobu zimních měsíců umístit do teplého prostoru. I když se říká a píše, že nevyžadují velkou péči, nepochybuji o tom, že se každý chovatel bude snažit připravit jim optimální podmínky. Pro zkrácení dlouhé chvíle je nezbytné jim poskytnout čerstvé větve na oštipování. Rádi se pustí i do nahnilých pařízků.
Máme-li štěstí a získáme zdravý pár, nepochybuji, že se úspěch dostaví. Chovnému páru připravíme voliéru s minimálními rozměry 4m×2m×2m (dך×v). Část voliéry by měla být uzavíratelná, aby ptáci našli úkryt při špatném počasí a také ochranu před nebezpečím ze strany různých predátorů. Tímto tématem by se měl především budoucí chovatel intenzivně zabývat. Odborná literatura a také návštěvy u zkušených chovatelů jsou velice cenné. Při plánování chovů musíme také věnovat pozornost výběru hnízdní budky. V úvahu přicházejí buď budky ze silných (asi 2,5cm), nejlépe dubových prken. Ověřené rozměry jsou asi tyto: výška 1,5 - 2m×základny 25×30cm. Je také vhodné vyrobit konstrukci z kovu. Hnízdní kotlinku vysteleme hrubými pilinami, kousky naštípaných dřívek nebo nahnilé kůry.
Kakady růžové krmíme kukuřicí, slunečnicí, prosem, lesknicí, ovsem, pšenicí, různými druhy ořechů, plody šípkové růže, rybízu, jeřábu a dalšími (podle nabídky na trhu). Nesmí také chybět různé zelené podle ročního období a ovoce. V době odchovu musíme také zajistit dostatek vaječné míchanice. Podávat můžeme míchanici suchou nebo mírně navlhčenou s přídavkem lesního medu. Velice důležité je podávání zrní naklíčeného nebo ve stavu mléčné zralosti, poprášené mineráliemi, vitamíny a stopovými prvky. Je známo, že kakaduové jsou jedním z druhů papoušků, kteří jeví sklon k tloustnutí, proto se doporučuje, aby zrniny s vysokým obsahem tuku byly zastoupeny jen v malé míře. Podaří-li se nám sestavit nejen zaručený pár, ale také pár plně harmonující, již po krátké době se v hnízdě objeví vejce. Jsou snášena ve dvou až třídenních intervalech. Celá snůška čítá čtyři až sedm bílých vajec, na kterých sedí přes den střídavě oba rodiče, ale v noci pouze samička. Mladí se líhnou asi po třiceti dnech a oba rodiče se o ně velice pečlivě starají, proto již po uplynutí dvou měsíců opouštějí hnízdo. Rodiče se o ně starají ještě dlouhou dobu a přikrmují je. Zbarvení peří mladých ptáků je bledší než starších ptáků. Přepeřování mladých do šatů dospělosti skončí po několika měsících. Také bylo prokázáno, že kakaduové mohou projevit zájem o hnízdění až po velmi dlouhé době, podle některých pramenů až po čtyřech letech.

Během hnízdění jsou někteří kakaduové velice plaší, vůči svému ošetřovateli nejen zdrženliví, ale často i útoční, a proto se doporučuje poskytnout jim v tomto období co nejvíce klidu. Mladí kakaduové uměle odchovaní v obytné místnosti se často naučí velice zábavně „brebentit“. Kakaduové, kteří jsou drženi v bytě svého chovatele ztrácejí plachost a lze je vypouštět do přírody, odkud se spolehlivě zase vracejí. Když poprchává, prolézají mokré listy větví, až jsou zcela promáčeni. Při postřiku voliéry jemným rozprašovačem budou také velmi spokojeni. Chováme-li kakady ve voliéře chráněné silným dvojitým pletivem, je vhodné umístit do prostoru velký, dutý, již nahnilý pařez stromu, který by mohli oštipovat a tím se bavit. Samozřejmě by tak našli i bezpečný úkryt a způsob nocování, který mají raději, než nocování ve větvích.
V Austrálii se již před mnoha lety vyskytla mutace kakadu růžových albino. Šedá barva přírodně zbarvených ptáků byla nahrazena bílou, růžová barva na prsou zůstala zachována. Odchov této mutace se podařil v Anglii. Předpokládám, že se po výskytu této mutace vyskytla i mutace další. Uvítám, když nám o tom některý ze čtenářů poskytne informace.
Chovatel Schwarz získal údajný mladý pár kakadu růžový. Již o dva roky později bylo jasně, že se nejedná o pár, ale že to jsou dvě samičky, protože v době mezi květnem a srpnem snesly dvanáct vajec. Samičky byly zcela krotké, nechaly se hladit a rády braly pochoutky z ruky svého ošetřovatele. Teprve za další tři roky se podařilo vyměnit jednu samičku za samečka. Od první chvíle se ptáci dobře snášeli a projevovali se jako dobří partneři. Jelikož byl v inkriminovaném roce leden mimořádně teplý, rozhodl se chovatel, že umožní ptákům hnízdění. Začal prodlužovat denní světelný režim a zvýšil teplotu ve vnitřním prostoru, a tak vytvořil vhodné, snad i optimální podmínky pro svůj záměr. Kakaduové měli na výběr dvě hnízdní budky. Jedna byla zhotovena z 2,5cm silných prken. Velikost byla 150cm výška, základna 25×25cm. Druhá budka byla z dutého kmene. Ptáci si obě budky neustále důkladně prohlíželi a rozhodli se zabydlet se v budce z prken. Do budky byla nasypána silná vrstva na kousky nastříhaných snítek jeřábu a vrby. Začátkem února bylo pozorováno páření a 4. února se v hnízdě objevilo první vejce. Každý třetí den následovalo další, celá snůška čítala pět vajíček, která byla podle doby snášení číslována. Snůšku zahřívali oba rodiče střídavě, ale samička byla při sezení trpělivější a svědomitější. V tuto dobu byl samec velice agresivní, zaútočil na každého, kdo se k voliéře přiblížil, i na svého ošetřovatele. Ten si musel při krmení vzít na hlavu klobouk. Po uplynutí 23 dnů se z vajec č. 3,4 a 5 vylíhli mladí, zbývající dvě vejce nebyla oplozená. Mladí byli porostlí jemným růžovým prachovým chmýřím. Když jim bylo dvanáct dnů, otevřela se jim očička a za další čtrnáct dnů se začala na hřbetě objevovat šedá pírka. Za dvacet pět dnů byla na krku a břichu růžová pera a také na hlavě byla pozorována první bílá pera. První mládě opustilo budku po uplynutí sedmi týdnů. Reakce rodičů byla jednoznačná. Za velkého pokřiku mládě chránili a totéž se opakovalo, když z budky vylétla další dvě mláďata. Krmení těchto mláďat zajišťoval především sameček. Když přiletěla samička a chtěla mu pomoci, sameček ji energicky zahnal i napadal. Toto chovaní považuje chovatel za přínos pro samičku. Po dlouhodobém krmení mladých v budce se tak může samička zregenerovat a získat síly pro příští hnízdění. Je známo, že harmonující pár může v jedné sezóně zahnízdit dvakrát. Pokud by se chovatel rozhodl k umělému odchovu, mohl by získat ještě hnízdění třetí. Ovšem k tomu můžeme mít leckterý chovatel odmítavé stanovisko.
Chovatel Schwarz říká, že mladí byli po čtyřech týdnech úplně samostatní, a proto je musel od rodičů z voliéry neprodleně odchytit. Krátce na to se kakaduové zajímali o budku a sedmý den bylo sneseno první vejce. Každý třetí den přibylo další. První vejce nebylo oplozené a ze zbývajících čtyř se vylíhla koncem června čtyři mláďátka. První vylíhlé a třetí vylíhlé bylo velmi slabé. Chovatel pro jejich záchranu zvýšil teplotu v chovné místnosti na dvacet pět stupňů Celsia. Docílil tím, že se mladí přestali k sobě mačkat, aby se zahřívali a přitom byl ohrožen jejich život. Nyní seděli pěkně jeden vedle druhého. Ještě několik údajů o váze: když bylo první narozené mládě 14 dnů staré, vážilo 220g, další dvě pouze 70g a nejmladší dokonce pouhých 50g. Druhá kontrola byla provedena, když bylo poslední vylíhnuté mládě 14 dnů staré, vážilo 150g, druhé a třetí mělo 300g a první narozené 320g. Ke kritické situaci při tomto hnízdění došlo ve chvíli, když rodiče krmení trochu omezili, aby tím donutili mladé k opuštění hnízda. Dvě mláďata byla trochu netečná, a proto jim chovatel z obavy, aby se nedostavil stres s následným ochrnutím, podával mladým během pěti dnů vitamin B12 v injekcích a v krmení hodně vitaminu B - komplex. Úplně se zotavilo jedno z mladých, druhému zůstali nožky trochu málo pohyblivé. To bylo zjištěno, když si chtělo mládě po opuštění budky sednout na bidlo. Chovatel přikládal tyto obtíže snížené hodnotě krmiva. Zjistil si, že během odchovu je nutno papouškům kakadu dodávat vitaminy a další doplňky pomocí stříkačky přímo do volátka. Jako příklad uvádí: 1mlB1, 1mlB12, 1ml B - komplex, glukózu a kalcium, všechny preparáty v injekční formě. V lékárnách jsou k dostání vyzkoušené přípravky na předcházení i léčení těchto nedostatků, je jen potřeba je aplikovat ve správných dávkách a v doporučených termínech. Když máme ve svém okolí veterináře, který se věnuje ptákům, je dobré využít jeho pomoci. Pro úspěšný chov i odchov musíme udělat všechno, co je k tomu potřeba.
 

Rudolf Vít