Jak chovat amaranty tmavé

Tento druh amarantů, podobně jako ostatní druhy rodu Lagonosticta, vyžaduje maximální péči a především umístění v teplém prostředí. Tuto skutečnost je třeba zvýraznit a podtrhnout. Teplota v uvykací místnosti by neměla nikdy klesnout pod 20 °C a délka světelného dne by měla být nejméně dvanáct hodin. Potrava musí být pestrá, vyvážená a střídavá. V době aklimatizace musí být zajištěn dostatek klidu a nepřeplňování klecí. Jakékoliv stresové situace jsou pro amaranty velice nebezpečné, neboť je ohrožují na životě. Po úspěšně odbyté aklimatizaci (po dobu nejméně čtyř týdnů), můžeme teplotu mírně snížit a také ptáky můžeme přemístit do větších prostor. Umisťování amarantů do větší společnosti s jinými druhy musí být prováděno jen pozvolna a opatrně. Když tyto první popsané akce proběhnou úspěšně, budou amaranti tmaví odolní jako jiné druhy dovezených astrildovitých pěvců a nebudou mít vysoké nároky. Někdy se ale můžeme dočíst, že mohou amaranti ve venkovních voliérách přespávat i při poklesu teploty na 5–8 °C. Po mých osobních zkušenostech bych s takovým postupem rozhodně nesouhlasil. Při umisťování amarantů do společnosti jiných druhů amarantů je nutná velká opatrnost, vyžadující stálé pozorné sledování ptáků. Mohou se vyskytnout náhlé závažné problémy, které ohrozí na životě již i dobře aklimatizované ptáky. Minimální prostor pro pár by měl být jeden metr krychlový, ale jen na kratší dobu. Umisťování na delší dobu, zvláště má-li se uskutečňovat chov, má být zásadně ve voliérách nejen dostatečně prostorných, ale také dobře vybavených rostlinstvem.

Jako u většiny druhů chovaných ptáků, má i u Amaranta tmavého způsob krmení zásadní význam. Rozdíly ve složení krmiva s přihlédnutím k období klidu a období hnízdění by měly být samozřejmostí. Ve skutečnosti tomu tak vždy není, v tom se shoduje mnoho chovatelů. Jen málokterý chovatel omezuje v době klidu některé dávky dostatečně a často argumentuje tím, že pro své ptáčky chce dělat maximum a přinášet jen to nejlepší. V některých případech lze tento názor hodnotit jako omyl a způsobování škody. Doporučuji každému chovateli, aby tyto zásady náležitě zvažoval.

V mimohnízdním období lze k dennímu krmení doporučit směs prosa senegalského, mana, moháru, červeného malozrnného, japonského, bílého a lesknice. Německý zdroj AZN 6/04 doporučuje podávat směsi pro konopky a zvonohlíky. Tato směs obsahuje niger, perilu, řepku, lesknici, travní semena, salátové semeno, smrkové semeno i semeno čekanky. Tato semena je dobré dvakrát v týdnu zjemňovat kapkou bodlákového oleje. Denně můžeme natrhat čerstvé léčivé bylinky, svázat je do svazků a zavěsit uvnitř voliéry ke stropu. Přidávat můžeme kolečka salátové okurky, která amaranti velice vítají. Zvláště jsou salátová kolečka vyhledávána v době pelichání. Je vhodné podávat také zrniny naklíčené. Stále k dispozici mají mít amaranti dřevěné uhlí, grit, hlínu z bukového pařezu a vápno. Živočišná potrava se má amarantům trvale nabízet v době klidu, jen v omezeném množství podle spotřeby. Nabízet můžeme živé zelené mšice, malé pavoučky, čerstvé kukly lučních mravenců a docela malé moučné červy (ještě lépe bílé, právě převléknuté). Oblíbené jsou také octomilky (Drosophila), zvláště laboratorní kmen se zakrnělými křidélky. Musím zdůraznit, že živočišná potrava je nepostradatelná, protože amaranti běžné vaječné míchanice odmítají a raději vezmou naklíčené nebo jen máčené zrniny, protože jsou měkké. V době odchovu a v době pelichání je prospěšné přidávat do vody dvakrát týdně multivitaminový přípravek.

Amaranti tmaví mají v porovnání s jinými druhy exotů velmi široký hlasový projev. Zpěv je hlasitý a mnohotvárný a nelze ho v žádném zařízení přehlédnout. Zpívá nejen sameček, ale také samička, a to v mnoha různých tóninách, což je to potěšitelné.

Není třeba pochybovat o to, že umístíme-li amaranty tmavé do velkých a přírodně vypravených voliér a budeme-li je správně krmit, není pochybností o tom, že patří mezi ty astrildovité, kteří spolehlivě hnízdí a vychovávají mladé. Amaranti tmaví si stavějí hnízdo nejraději v houští, volně. S oblibou používají kokosová vlákna, cupaninu, ale neodmítnou i jemnou lesní trávu, psineček obyčejný (Agrostis vulgaris). Tento druh se mi velice osvědčil. V srpnu jsem si nanosil hodně výhonů, uložil je na půdě, kde dobře uschly a byly k dispozici. Bohaté laty s květy se nelámou ani nedrolí. Stébla se nelámou ani po uschnutí, takže si z něho mohli ptáci dobře plést hnízda. Na výstelku hnízda přijmou amaranti i peří, ale to není nezbytné. Hnízdo staví společně samec se samičkou. Během stavby provádí sameček taneční produkce. Hnízdo má kulovitý tvar s malým postranním vletovým otvorem. Tokání probíhá podobně, jak ho známe u motýlků. Sameček drží na samém konci stéblo trávy, při tom poskakuje, předklání se přihlížející samičce, rozevírá a přitahuje zpět nožičky, zobáček směřuje do výšky. Kopulace se odbývá buď na zemi nebo ve větvích zcela nízko u země. Snůška čítá čtyři nebo pět vajíček, která zahřívají přes den střídavě samec i samička, v noci ale jen sameček. Doba vysezování trvá třináct dnů a líhnutí mladých proběhne jeden den. To je důkazem, že amaranti začnou zahřívat snůšku teprve po snesení třetího nebo čtvrtého vajíčka. O mladé pečují oba rodiče společně. Nemá-li pár k dispozici dostatek odchovného krmiva, již druhý den mladé z hnízda vyhodí a tím skončí naděje na odchov. Vylíhlá mláďata mají kůži tmavě modrošedou, porostlou řídce bělavým chmýřím. Ozobí zobáčku zdobí modravě červené papily. Při velké pozornosti chovatele a respektování situace v okolí hnízda, je možno kontrolu hnízda provádět bez obav, že by je staří opustili. Za příznivých okolností opustí mladí zcela opeřeni hnízdo asi za dvacet dnů. V německé literatuře jsem se dočetl, že mladí opustí hnízdo již po uplynutí 14 až 15 dnů. V tuto dobu nejsou mladí ještě přepeřeni a ani letuschopni. Podle mého názoru k takové situaci dochází, když je blízko hnízda neklid, což není žádoucí. Hlásky mladých jsou dobře slyšitelné již sedmý den po vylíhnutí. Při loudění o potravu otáčejí hlavičkou intenzivněji, než jak to známe u jiných druhů amarantů. Rodiče se starají o své potomky velice svědomitě a to i v době, kdy vylétnou z hnízda. Asi osmý den po vylétnutí již létají s rodiči na zem, aby zde hledali potravu a postupně si ji zvykli konzumovat. Mladí získají soběstačnost již v krátké době, ale i potom své rodiče stále žádají o dokrmování. V tuto dobu mají mláďata typickou barvu ostatních amarantů, tedy šedohnědou. Po odstavení mladých začne chovný pár ihned hnízdit podruhé a po jeho skončení i po třetí. Potom musíme ale další hnízdění znemožnit a poskytnout chovnému páru klid k načerpání sil pro budoucí chovnou sezónu. Přepeřování začíná již čtvrtý týden po opuštění hnízda a tvá asi šest až osm týdnů.

Současný stav amarantů tmavých je u chovatelů určitě mizivý, stejně jako u mnoha jiných druhů ptáků. Tato situace je každému chovateli jistě dobře známá, protože to je věc celosvětová. Je to moc smutné a nezbývá než doufat, že se naše mladá generace dočká lepších časů pro své chovatelské záměry. Německý pramen IG Prachtfinek zaznamenal při doplňování evidence v roce 2005, že v Německu mají tři chovatelé deset samců a osm samiček chovných amarantů tmavých, a že v roce 2005 odchovali čtrnáct mladých. Mezi chovateli došlo k výměně amarantů, aby byla chovná základna více rozšířená, což je zajisté správné řešení.

Literatura: Wohrmann, H. J.: Der Dunkelrote Amarant

Gefiederte Welt 2/2007