Chov snovačů ve společných voliérách

Chovem těchto ptáků se zabývám asi devět roků. V roce 2000 se mně podařil první odchov a to u snovačů kaferských (Euplectes orix). Vlastnil jsem jeden pár. Samec postavil pět hnízd na trsech vysoké trávy. Páté hnízdo ve výšce asi devadesát centimetrů od země, zhotovené ze zelených listů srhy říznačky a nastříhaného sisálu, samice obsadila a vystlala sisálem. Snesla tři světle modrozelená vajíčka. Po dvanácti dnech sezení se vylíhnula dvě mláďata. Za dalších dvanáct dnů opustila hnízdo a už se do něj nevrátila. Byla krmena hlavně smýkaným hmyzem, kuklami lučních mravenců, octomilkami a moučnými červy. Ve voliéře měli všichni ptáci ještě proso zelené, žluté, lesknici, ptačí zob, travní semena suchá, kokošku pastuší tobolku, naklíčený červený senegal v klasech a občas dozrávající trávy: bojínek, srhu říznačku, ovsík, jílek atd.

• Mládě snovače rudozobého.

• Skupina snovačů ohnivých.

• Mládě snovače černobřichého.

• Hnízda snovače Napoleonova.

Úspěšně v tomto roce hnízdili i ostatní ptáci: APT, stehlíci, zvonohlíci zahradní, Čečetky zimní, čížci lesní a hýlové obecní, kteří dělali společnost snovačům. „Kaferák“ se často ozýval hlasitým cvrlikáním, hlídal si svůj revír a odháněl všechny ptáky od svých hnízd (i hýly). S hnízdní sezónou jsou mohl být spokojen. V roce 2001 jsem do stejné voliéry 9×3,5×1,75 m (výška) vypustil ptáky v podobném složení jako v roce předešlém. Snovač (kaferský – samec) se rychle rozkoukal a začal stavět hnízda. Bohužel jeho agresivita byla daleko větší než v minulém roce. Hnízdní teritorium si zvětšil a ostatní ptáci nenašli dostatek klidu na hnízdění. Snovače jsem musel z voliéry odchytit, jinak bych u ostatních ptáků nic neodchoval. Mladé i chovné „kaferáky“ jsem přenechal jinému chovateli, který se chovem snovačů zabývá dlouhou dobu. Má pro ně vybudovanou velkou voliéru asi 10×11×6 m (výška), kde ptáci hnízdní se střídavými úspěchy. Podle jeho slov jsou zde dominantní textoři velcí. Já jsem postupně vybudoval ještě dvě menší voliéry, zrušil chov evropských ptáků (z důvodu nutné registrace) a opět rozšířil chov exotů. Z asijských druhů jsem choval hýly dlouhoocasé, sýkořice vousaté a později sýkory azurové. Na snovače jsem stále myslel a když se uskutečnil (asi v roce 2002) dovoz snovačů černobřichých (Euplectes nigroventris) ze Zanzibaru, neváhal jsem a zakoupil pět kusů. První léto byli tito snovači venku asi dva měsíce, seznámili se s větší voliérou a samozřejmě přezimovali v ptačí místnosti. V následujícím roce byla skupina (dva samci a tři samice) snovačů s dalšími exoty (APT, modroušci, astrildi vlnkovaní, sýkořice vousatá) vypuštěna začátkem května do venkovní voliéry. Jeden ze samců postavil hnízdo a vybral si samici (pouze jednu), se kterou úspěšně zahnízdil. Ostatní samice i další ptáky od hnízda odháněl. Následující rok 2006 už hnízdil se dvěmi samicemi a odchovali čtyři mláďata. Ponechané mládě z odchovu je také samička. Ve stáří jednoho roku si jí ještě nevšímal, ale v roce 2007 (to už byla dvouletá) stavěl hnízda i pro ni. Takže v tomto roce úspěšně hnízdili už tři samice a bylo odchováno osm mláďat. Napočítal jsem čtrnáct dokončených hnízd. Asi šest mláďat v hnízdech v loňském roce uhynulo z důvodu náhlého ochlazení – především nízké ranní teploty měly neblahý vliv … (V budoucnu chci tento problém řešit pomocí topného kabelu s bezpečnostním transformátorem. Káblík chci omotat kolem hnízd a při poklesu nočních teplot takto hnízda ohřívat.) Samice černobřichých snovačů snáší dvě až tři zelenomodrá vejce a odchovají jedno až dvě mláďata z jednoho hnízda. I když se vylíhla tři mláďata, nikdy nebyla všechna odchována. Přičítám to také tomu, že v našich podmínkách samice reagují na nižší teploty tím, že zesilují vnitřní stěny hnízda. Tak se už relativně malé hnízdo tvaru kukaně ještě více zmenšuje. Samice zahřívá mladé několik dnů (maximálně šest dní), potom už se do hnízda nevejde a ani tři mláďata nemají dost místa. Kritická doba nastává právě v této době. Pokud je v hnízdě „malý vrabčák“ opeřený, starý jedenáct až dvanáct dní, mám radost, protože už vydrží. Dvanáctý den mláďata i tohoto druhu snovačů vylétají z hnízda a hned je kroužkuji kroužky s vnitřním průměrem tři milimetry, což se ještě dá zvládnout. Vyjímkou v letošním roce bylo hnízdění samice z odchytu, která asi pochopila, že v Česku jsou jiné letní teploty než v Tanzánii nebo na Zanzibaru a zahřívala mládě až do věku deseti dnů stáří.

Jakmile samice mládě vyvede, dokrmuje ho minimálně ještě čtrnáct dní. V té době zvyšuje zdánlivě odpočívající samec svou aktivitu. Uplete jedno až dvě nová hnízda (u tohoto druhu ze sisálu a kokos. vláken). Samice si většinou jedno z nich vybere, vystele a pokračuje v hnízdění. Někdy odpočívá jeden až tři týdny a teprve potom snáší. Můj černobřichý samec staví hnízda na keřích pámelníku, na borovicových větvích, v rákosí a dokonce i na kopřivách. Letos jsou hnízda umístěna vletovým otvorem na západ. I když samičky trus mláďat vynášejí a hnízda jsou čistá, nikdy nepoužívají stejné hnízdo dvakrát. Proto mohu po odstřižení a úpravě hnízda toto použít i jako podložku pod hnízdo například u kruhooček. Chovný samec je v současné době už otcem jednadvaceti kusů mláďat. V loňském roce (2007) jsem zkoušel do voliéry 9×3,5×1,75 m přidat k nim jeden pár snovačů ohnivých (Euplectes hordeaceus). Předpokládal jsem, že dominantní bude ohnivý samec, který je i větší, ale šéfem byl opět snovač černobřichý, který při hlídání svého teritoria proháněl i mnohem větší dlasky východní. Snovač ohnivý měl pouze prostor a čas na pokusy o stavbu hnízda v přilehlých dřevěných domcích. Takže ohnivé budu raději umisťovat do menší voliéry se zlatoprskami a kruhoočky.

• Hnízda snovačů rudozobých.

• Hnízdo snovače černobřichého.

• Snovač černobřichý – samec.

• Snovač ohnivý – samec.

Na podzim v roce 2007 jsem si pořídil snovače rudozobé (Quelea quelea). Letos v květnu jsem zkusil větší voliéru obsadit těmito druhy ptáků: 1,1 dlask východní, 1,1 Astrild rákosní, 1,1 APT, 1,3 snovač černobřichý a 1,3 snovač rudozobý. Asi po čtrnácti dnech, kdy ptáci uvykli novému prostředí, došlo ke zdánlivě nebezpečné rvačce. Samci snovačů rudozobých s černobřichým se v letu poprali. Od té doby si rozdělili prostor voliéry tak, že levou část obsadil rudozobý a pravou černobřichý. K dalším vážnějším potyčkám už nedochází. Nyní snovač rudozobý dokonce staví hnízda i na polovině snovačů černobřichých. 27. května jsem nalezl na rákosové rohoži hotové hnízdo snovače rudozobého, které ještě upevnil ke keři pámelníku rostoucího u rohože. Druhého června už následovala snůška jedné ze samic – celkem tři vejce. 14. června se vylíhlo jedno mládě a 15. 6. druhé mládě. Takže podle mě sezení trvá také dvanáct dní. Jedno mládě vylétlo 27. 6. večer, druhé mládě 28. 6. ráno – což odpovídá stáří třinácti dní. Hned po vylétnutí se mi je podařilo okroužkovat kroužky s vnitřním průměrem tři milimetry. Jejich otec mezi tím postavil dvě hnízda na keři pámelníku, ale zatím je žádná samice neobsadila.

Dalším druhem, který vlastním, jsou snovači napoleonovi (Euplectes afer). Dovezl jsem si je v únoru v roce 2005. Nyní už je jisté, že to je pár. Zatím je na jaře vypouštím do voliéry 4,5×1×1,7 m. Letos jsou v této voliéře s APT a kruhoočkami. Samec ve svatebním šatě je krásně žlutočerný. Jeho pokusy o stavby hnízda dosud končily oplétáním větviček sisálem a kokosovým vláknem. Situace se změnila asi před pěti týdny, kdy jsem sehnal ještě dva nevybarvené snovače tohoto druhu a přidal je do voliéry. Samec se ozýval zvonivým hlasem a konečně postavil celé hnízdo. Je podobné hnízdu snovačů černobřichých, ale s větším vletovým otvorem. S odchovem ještě nelze počítat. Nový snovači si teprve zvykají, což může trvat i delší dobu.

• Textor hnědoprsý – samec.

• Hnízdo snovače Napoleonova.

• Hnízdo snovače rudozobého.

• Vejce snovače rudozobého vlevo a černobřichého vpravo.

Posledním druhem snovačů, který nyní mám, jsou čtyři kusy textorů hnědoprsých (Textor melanocephalus). Jsou to mláďata z roku 2007. Mám je ještě v chovné místnosti a ve stáří čtrnácti měsíců právě dokončují přepeřování (tři samci a jedna samice). Literatura uvádí, že se jedná o mírumilovný druh, a tak se pokusím v roce 2009 tyto ptáky přidat do větší společné voliéry.

Snovači jsou ptáci odolní a dlouhověcí, což je důležité při současném nedostatku drobných exotů v Evropě. Asi rekordního stáří se letos dožila samice snovače ohnivého u českého chovatele - dvacet dva roků (a stále žije). U snovačů rudozobých lze určit pohlaví poměrně brzy, a to už ve stáří několika měsíců (tím si vysvětluji jejich ohromné počty v přírodě – dříve dospívají a hnízdí). Další druhy například rodu Euplectes – kaferský, oranžový, černobřichých apod. se „dostanou“ do svatebního šatu v zajetí ve stáří dvou až tří let (dle sdělení českých chovatelů). Zakoupené mládě snovače ohnivého v mém chovu právě dokončuje přepeřování do svatebního šatu ve stáří patnácti měsíců (sameček). V kleci je vůči jiným ptáků poměrně agresivní – např. zebřičkám zakrátil ocásky …

Nás chovatelů snovačů (trpělivých) není mnoho, ale přesto se úspěchy dostavují. Někomu zatím „nejdou“ snovači rudozobí, ale odchovává ohnivé a textory hnědoprsé. Další chovatel odchoval snovače černohlavé, červenohlavé, rudozobé, občas oranžové. Zoo Dvůr Králové odchovávala snovače žluté, zoo Plzeň a zoo Ohrada u Hluboké snovače zahradní atd. Každý přispěje svou trochou do mlýna, abychom tyto krásné ptáky v chovech udrželi. Přidejte se k nám.