Rozela penantová, mutace červeně plavá (Fallow)
Chovem této mutace se zabývám již šestnáct let. Počátkem devadesátých let minulého století se vyskytlo v tehdejší ČSSR podobné zbarvení u penantů. N...
Chovem této mutace se zabývám již šestnáct let. Počátkem devadesátých let minulého století se vyskytlo v tehdejší ČSSR podobné zbarvení u penantů. Nebyl bych to ani já, abych nezačal v tomto mutačním zbarvení experimentovat. Nehledě na finanční zátěž. Bohužel, s nevalným úspěchem. Papoušci byli zřejmě, dle mého názoru, z opakovaného příbuzenského spojení. Odchov nebyl vitální, velikost podprůměrná.
Následně, po ročním pátrání, mně byl umožněn v letech 1994–95, dovoz penantů. Přivezl jsem si z Belgie jednoho samce a tři samice, mutace červeně plavá. Jednu samici převzal chovatel pan Sýkora ze Žiliny, druhou chovatel z Moravy. Zbývající samici a samce jsem si ponechal a napároval s přírodně zbarvenými jedinci, již vyzkoušenými ve vlastním chovu. Na jaře 1995 oba páry zahnízdily. Mezi tyto páry jsem umístil pár rozel černohlavých (Brownových), který pocházel z Holandska, ze Zwolle, z roku 1994. Každý pár obýval voliéru 4×2×1 m.
V květnu, kdy penanti již hnízdili, samec Rozely černohlavé projevoval známky apatie, pospával a méně přijímal potravu. Bylo třeba situaci řešit. Neprodleně jsem kontaktoval paní veterinární doktorku ve Vyškově a odvezl na rozbor vzorky trusu a krmiva i z okolních voliér. Veterinární lékařka nezjistila přítomnost plísní v krmivu, taktéž vzorky trusu byly údajně negativní. Doporučila injekční aplikaci léku na posilnění organismu a homeopatika. Pro jistotu jsem odchytl na veterinární ošetření, mimo páru rozel Brouwnových, i dva samce penanty od hnízdících samic. Jeden kus plavý, druhý kus přírodně zbarvený. Po aplikaci „posilující látky“ jeden uhynul hned v ordinaci a ostatní cestou zpět. Paní doktorka mě uklidnila telefonicky: „Dělala jsem co jsem mohla.“ Já neměl ani svědka, natož doklad o ošetření. No pohroma. To byl malý úvod k počátkům, ale nevzdal jsem to.
Z hnízdících osamocených samic penantů jedna snůšku opustila. Samice plavá vyvedla sama čtyři mladé, přírodně zbarvené, štěpitelné na plavou mutaci. Jeden kus převzal z odchovu chovatel z Kladna. K dalšímu šlechtění mi zůstala jedna samice chovná plavá a tři odchovaná mláďata přírodně zbarvená. Vzhledem k tomu, že v té době byli u nás z nových mutací převážně modří penanti a já je měl v chovu od roku 1990, v perfektní velikosti, uvažoval jsem co dál. Na další plavě červené penanty nebyl ani kontakt, potažmo ani finanční krytí. Následně jsem proto požádal pana Rudolfa Víta o pomoc a informace ze zahraničních materiálů, zabývajících se genetikou křížení mutací penantů, konkrétně spojení – penant modrý a červeně plavý. Pan Vít mně ochotně přislíbil spolupráci a zanedlouho, prostřednictvím časopisu Fauna (ročník 1995) sdělil odpověď (cituji): z páru plavý×modrý odchováte ptáky zelené, štěpitelné na plavé a modré. Pár sestavený z těchto mláďat může dát mimo jiné 6,25 % jedinců plavě modrých. V dosažitelné literatuře jsem dosud nenašel zmínku o existenci plavé mutace rozely penanta. Připomínám, že ptáci plavé mutace mají trvale červené oči. Pokud by měl penant červené oči po vylíhnutí a za několik dnů by mu ztmavly, jednalo by se o mutaci skořicovou (jejich dědičnost je vázána na pohlaví). Od páru penant skořicový×modrý odchováme samce normální (přírodně zbarvené) štěpitelné na skořicové i modré a samce skořicové, štěpitelné na modré.
Rodiče s odchovem.
Další nové mutace penantů byly u nás v té době jen v malé míře zastoupené, v zahraničí byly k mání za vysoké ceny. Sestavil jsem tedy pár – 1,0 modrý×0,1 plavá chovná. Výsledkem byla čtyři přírodně zbarvená mláďata, štěpitelná na plavé a modré. Pár přírodně zbarvených sourozenců štěpitelných na červeně plavé jsem ponechal spolu. Po dvouletém hnízdění, kdy se zpravidla vylíhlo ze čtyř až pěti vajíček, vždy jedno až dvě mláďata mutačně zbarvená, která následně do dvou měsíců uhynula, jsem rodiče rozpároval s přírodně zbarvenými penanty.
Zřejmě se také jednalo v minulosti o opakovanou příbuzenskou plemenitbu. Ze zkušenosti v chovu holubů vím, že pokud nezná chovatel čtyři pokolení zpětně, příbuzenské spojení udělá více škody než užitku. A naopak, v případě předchozí nepříbuznosti je možno příbuzenskou plemenitbu použít k upevnění požadovaných znaků. Ovšem i zde se mohou naopak projevit znaky záporné, ale již s menším rizikem, než u plemenitby úzce příbuzné (první až třetí generace spolu, rodiče a potomci apod.).
Letící mládě.
U párů – štěp./plavý samec a přírodní samice, čili „běh na delší trať“, jsem během dvou let, z odchovů vytipoval dvě samice na zpětné spojení s otcem. U tohoto spojení je velmi malá pravděpodobnost štěpitelnosti. Bylo to náročné na počet voliér, musel jsem zkoušet a zkoušet. Kamarádi vyšli vstříc a světe div se, v jednom páru vytypovaná z odchovu, přírodní samice, dala v dalším roce ve spojení s otcem štěp./plavý dvě plavá vitální mláďata a tři přírodní silné jedince.
To už nastala situace, kdy jsem měl mimo deseti párů penantů doma ještě sedm voliér u známých v pronájmu. Po roce 2004 jsem jednoho plavého napároval ve snaze o další mutace (žlutě plavou či žlutě plavou skořici) na samici žlutou skořici. Odchov byl sice jen jeden kus, ale je. Pátrání po internetu a zahraničních časopisech nevedla k získání dalšího nepříbuzného jedince pro založení další linie. V mém chovu je prioritou standardní velikost, proto bych se s drobným jedincem, ač v barvě, nesmířil a ani k chovu bych ho nepoužil, natož koupil. Bohužel, u importovaných papoušků je víc jak padesát procent nekvalitních ptáků dál používáno v chovech. To není můj případ. Raději přikřížím kvalitní přírodní penanty a počkám … Výsledek o to víc potěší.
Detail křídla.
Červeně plavá mutace penantů je jedna z nejméně zastoupených v Evropě. Je zde mnoho možností pro tvorbu dalších nových mutací, právě z tohoto základního zbarvení. V roce 2005 jsem získal z německého chovu, přes známé chovatele, červenou samici penantici, údajně štěpitelnou na červeně plavou mutaci, bez levé nožky a bez kroužku. Červenou penantici jsem pustil ke štěpitelnému samci červeně plavý/modrý. Ani se při rozletu nezastavila a vnikla do budky. Za hodinu samice pořád v budce. Když jsem budku sundal na zem, samice vyletěla. Odpoledne, při kontrole voliér, opět samice v budce na zemi. Budku jsem přenesl ke vchodu voliéry. Samice v budce zůstala. Vzdal jsem to. Na co dělat nová široká bidla? Holt, život je zkrátka boj. Tak jsem samici celý duben neviděl. Budka u vchodu, samec sám, úhyn žádný …
Začátkem května mě rozčarování již přešlo. Vejdu do voliéry, zvednu ze země budku k desinfekci a co vidím? Samice je živá a vyčuhuje vajíčko. Úžasný! Kapka moravské slivovičky spláchla hořkost předešlých dnů. Za dva roky jsem od ní odchoval jedenáct mladých. Viděl jsem ji jen při kroužkovaní odchovů, ze kterých byly tři kusy červeně plavých. Jeden z nich přišel o život při náletu hladového a chráněného chudáka krahujce.
Detail zádě.
V současné době mám v chovu: pět kusů červeně plavá, dva kusy štěpitelné na modré a žluté skořice, šestnáct kusů stoprocentně štěpitelných na červeně plavé, čtrnáct kusů přírodních nejistě štěpitelných na červeně plavé a modré.
Modře plaví jedinci jsou již údajně v České republice. Ty si ovšem můžu vyšlechtit sám, protože mám dostatek základního chovného materiálu. Ovšem více mě lákají další možnosti: žlutě plavý, žlutě skořicový plavý, oranž plavý, straky, oranž plavý straka. Problémem jsou prostory. Rád uvítám spolupráci, mám tři linie (díky „delší trati“ s přírodními kvalitními penanty). Z mého chovu jsem prozatím uvolnil: dva kusy červeně plavý, tři kusy stoprocentně štěpitelný (do Polska), jednoho samce štěpitelný/červeně plavý a jednu nejistou samici, která je ve stádiu zkoušky v České republice. Ostatní přírodně zbarvené jedince z odchovů neštěpících penantů na mutační zbarvení, jsem poskytl jiným chovatelům.
Pohled shora.
Z důvodu možné neinformovanosti části chovatelské veřejnosti si dovolím ještě dodatek: mutace penant červeně plavá (Fallow) má červené zbarvení světlejší než přírodní penant, světle modré líce, křídla bělošedá nebo šedomodrá, ve světlém tónu, bez černého zbarvení středu per, s červeným lemem per. Ocas je bělomodrý, oko červenohnědé. Zbarvení této mutace je variabilní, mohou se vyskytovat jedinci světlejší i tmavší. Dědičnost je recesivní, čili štěpí samci i samice. Není vazba na pohlaví.
Vím, že průměrný chovatel zná základy genetiky a pokud ne, tak se zeptá. Je to v zájmu chovu, není to ostuda. Zmiňuji se o genetice jen okrajově a hlavně proto, že postupem doby s výskytem dalších mutací se objevují nejen v mém blízkém okolí, ale i na chovatelských burzách, různí „genetičtí inženýři“, kteří sice bez praxe a zkušeností neodchovávají, ale mají genetiku štěpení v databázi (v hlavě) a šíří bludy. Perlička poslední doby z burzy v Uherském Hradišti: u plavé mutace penant a oranž – samice neštěpí!“ Obě mutace, plavou i oranžovou mám vyzkoušeny jako recesivní. Nejen z genetických tabulek, ale především z praxe. Začátečník má tvořit a nezapomínejte, že léta běží vážení …“ A tak se neřiďte heslem „úspěch se neodpouští“ a tvořte a hlavně z neznalosti neškoďte.
