Díl 3.: Když se zuby obrušují špatně

V minulém díle jsem se zmínila o tom, že koňské zuby – na rozdíl od člověka nebo třeba jeho psa a kočky – se výrazně obrušují a, aby se brzy úplně nezmenšily, do jisté míry i dorůstají. Jedná se o velmi dobré a účinné přizpůsobení se přirozeným potravním návykům koní. Pokud však kůň žije ve změněných „domestikačních“ podmínkách, toto obrušování a „dorůstání“ může být problémem. Nejčastěji se jedná o situaci, kdy kůň žvýká méně než v přírodě, zuby však stále „dorůstají“. Dochází tak k jejich nerovnoměrnému obrušování a to s sebou nese mnoho zdravotních komplikací.

Jak kůň žvýká

Nejdříve se ještě jednou vrátíme ke stoličkám koně. O jejich tvaru a stavbě jsme se již zmiňovali, podívejme se však, jaké postavení zaujímají vůči sobě horní a dolní řady stoliček a jak s nimi kůň při žvýkání pracuje. Dolní čelist je asi o 1/3 užší než horní čelist, což se nazývá odborně „anisognathie“ (= nestejné čelisti). To znamená, že v klidu, když kůň nežvýká, se dotýká pouze 1/3 žvýkacích ploch horních stoliček (ta vnitřní, obrácená k jazyku) a polovina žvýkacích ploch dolních stoliček (vnější) (obr. 1).
Když kůň začne žvýkat, jeho dolní čelist trochu poklesne a posune se natolik na stranu, že se celá plocha dolních stoliček dostane až k vnější straně žvýkací plochy horních stoliček. Přitom jazykem vsune sousto do mezery, která vznikla mezi stoličkami na druhé straně. Dolní čelist se nyní co nejvíce vychýlí na druhou stranu, stoličky mezi sebe stisknou vsunuté sousto a pohybem dolní čelisti zvenčí dovnitř (od tváře k jazyku) ho rozdrtí jako mlýnské kameny. Toto se opět opakuje (sousto je stále jen na jedné straně huby), dokud není houževnatá rostlinná potrava pořádně rozmělněná (obr. 2). Přitom se sousto pomalu sune od prvních stoliček (premolárů) směrem dozadu, dobře prosliněno se přibližuje k hltanu, aby bylo snadno polknuto. Už minule jsme se zmínili, že kůň žvýká vždy jen jednou polovinou stoliček a strany mění přibližně po 15 až 30 minutách. A zmínili jsme se také o tom, že 1 kg sena zpracovává přibližně 30–45 minut, zatímco 1 kg jádra pouze 10–20 minut. Je zcela zřejmé, že pouze při žvýkání sena (nebo jiné píce = senáž, sláma, tráva) může rovnoměrně pracovat na obou stranách a tím je i rovnoměrně obrušovat. Koně, podobně jako lidé, upřednostňují ke žvýkání vždy jednu stranu stoliček. Pokud budou žrát především jádro, dokonce jádro namočené, nejenže bude jejich žvýkání velmi omezené, ale může se stát, že na méně oblíbenou stranu stoliček vůbec nedojde! Zuby se budou obrušovat nerovnovměrně, horní stoličky se začnou zešikmovat směrem ven, dolní směrem dovnitř (obr. 3)

Fyziologické obrušování zubů koní

Už několikrát jsem tady použila pojem obrušování zubů. Podívejme se na něj trochu blíž.
Pokud jde vše správně a kůň dostatečně dlouho a oboustranně žvýká, všechny stoličky se obrušují stejnoměrně.
Stoličky koně vyčnívají asi 1,5–2 cm z dásní (obr. 4). Podle tvrdosti krmiva se přitom každoročně zkrátí asi o 3–4 mm. Toto zkracování se u mladých koní vyrovnává prodlouženou dobou růstu zubu. Asi do 6. roku života tak zuby mají stále stejnou délku, protože obrušování a dorůstání se navzájem vyrovná. Přibližně do 15–20 let věku se pak stoličky postupně „vysouvají“ z čelisti do dutiny ústní, takže se sice obrušováním zkracují, ale nad dásní stále ční potřebných 15–20 mm a jejich žvýkací plocha si stále udržuje potřebnou strukturu a tím i funkci.

Co přinesla domestikace

A jsme u problémů, které se objevily s domestikací koní a se změnou jejich krmení: málo píce, hodně jádra, často ještě pomačkaného, šrotovaného nebo namáčeného - to vše vede k tomu, že původně výhodná stavba a funkce koňských stoliček je nyní zdrojem velkých problémů. Dokud kůň žvýká seno nebo jinou píci, vláknitá sousta se v jeho dutině ústní stmelí v malé chuchvalce, které jen tak nevypadnou ven. Kůň může posunout dolní čelist hodně na stranu a žvýkací pohyb je „velký“, takže se stoličky o sebe pořádně otřou. Pokud však žvýká jádro, to netvoří stmelené chuchvalce a jednotlivá zrnka snadno koni vypadnou z huby. Proto, aby ztráty nebyly velké, pohybuje kůň dolní čelistí jen málo, rychle mezi stoličky „chytí“ zrno a rozmáčkne ho. Celý proces se pak podobá například žvýkání u lidí, místo „rozemletí“ sousta dojde k jeho „rozmačkání“. Tím se však o sebe obrušují jen malé části žvýkacích ploch stoliček, konkrétně vnitřní plochy horních a vnější plochy dolních stoliček (obr. 3). Zbytek zubů se však nezkracuje, ční do prostoru dutiny ústní a vytváří tzv. hrany, často ještě zvýrazněné špičatými výčnělky (obr. 5, 6, 7, 8). Následkem fyziologické nestejnoměrností obou čelistí a nedostatečného pohybu dolní čelisti do stran při žvýkání jádra, vznikají ostré okraje na vnějších hranách horních stoliček a vnitřních hranách dolních stoliček. Protože kůň při žvýkání upřednostňuje jednu stranu, bývají vzniklé hrany na jedné straně větší a ostřejší, než na druhé. Tyto hrany či špičky mohou časem dosáhnout doslova ostří nože. Při žvýkání pořežou nebo rozpíchají sliznici tváří nebo jazyk. Pokud je tato situace neléčená léta, koně mohou mít tyto tkáně silně zjizvovatělé. Protože krev z ran je obvykle polknutá společně se slinami, majitel si toho nemusí vůbec všimnout. Koně to však bolí a snaží se bolesti vyhnout. Proto pohybuje dolní čelistí ještě méně. Ostré hrany jsou stále větší a stále více omezují pohyblivost čelisti koně. Začarovaný kruh! Jenže následkem anatomie zubních oblouků a nedostatečného obrušování zubů vznikají ještě další problémy: jedná se o tzv. háky (obr. 9). Jde o to, že zuby dolní čelisti leží trochu více vzadu, než zuby na horní čelisti. Poslední dolní stolička se tak ve své zadní části nemá o co otírat a časem se na ní vytvoří ostrý hák. Podobně tomu bývá na přední straně první horní stoličky. I menší hák může bolestivě zraňovat sliznici tváří, především ve chvíli, kdy kůň má v hubě udidlo! Po delší době může být tak velký, že se zaboří do dásně protilehlé čelisti. Navíc se tyto zuby při žvýkání více pohybují, než by měly, a časem může dojít k jejich uvolnění ze zubního lůžka.

Jak tedy pomoct domestikovaným koním?

V první řadě předpokládejte vždy, že i u vašeho koně, byť by žil co „nejpřirozeněji“, může k těmto problémům dojít, i na jeho zubech se mohou vytvořit ostré hrany nebo háky. Protože hrany a háky se často tvoří hodně vzadu, kde jsou pohyby dolní čelisti logicky nejmenší, bude třeba, aby koně vyšetřil veterinář, který k tomu použije kvalitní rozvěrač a baterku. Najde-li na zubech ostrá místa, podle jejich velikosti a umístění je zbrousí nebo uštípne kleštěmi. O tom, proč a jak provádět pravidelné kontroly nebo úpravy koňského chrupu, si řekneme v příštím díle seriálu.