Kardinál ohnivý – Cardinalis phoeniceus (Bonaparte, 1838)
Kardinál úzkozobý (Cardinalis sinuatus) obývá velmi teplá a suchá území Arizony, Nového Mexika, Texasu a Mexika, proto je někdy označován jako kardinál pouštní. Má typické, nezaměnitelné zbarvení. Samec je zbarven šedomodře, okolí zobáku, očí, prsa, břicho a chocholka jsou výrazně krvavě rudé. Samička je stejně jako většina ostatních druhů kardinálů zbarvena nevýrazně. Kardinál červený (Cardinalis cardinalis) je nejrozšířenějším červeným kardinálem, který obývá rozsáhlá území střední, východní a jižní části USA. Dále se vyskytuje v Mexiku, Belize, Guatemale a na Bermudských ostrovech. Je možné jej pozorovat ve velmi rozdílných biotopech.
Není plachý a často je možné jej spatřit u lidských obydlí v městských parcích a zahradách. V USA je to velmi oblíbený pták, symbol nejméně sedmi států, kde je často zobrazován na vánočních pohlednicích. V USA to byl také velmi oblíbený klecový pták, chovaný jako domácí mazlíček. V současné době je chráněn a jeho odchyt je zakázán. Mezi evropskými chovateli je kardinál červený velmi oblíben. Je to relativně často chovaný druh, který se v zajetí úspěšně rozmnožuje. Zbarvení tohoto druhu je velmi podobné jako u kardinála ohnivého a v literatuře byly tyto dva druhy někdy zaměňovány.
Kardinál ohnivý (Cardinalis phoeniceus) je tropickým, jihoamerickým druhem, který se vyskytuje pouze na úzkém pásu území na severovýchodě Kolumbie a severu Venezuely. Je poměrně vzácným druhem, zdržujícím se nejvíce v hustých trnitých houštích prorostlých kaktusy a nízkých keřích na pobřeží Karibiku. Žije v párech a na rozdíl od výše zmíněného druhu je velmi plachý. Samci se chovají teritoriálně i mimo hnízdní sezónu. Kardinál ohnivý je v zajetí držen jen výjimečně a v chovech evropských chovatelů se s největší pravděpodobností vůbec nevyskytuje. Když se mi naskytla příležitost pozorovat pár kardinálů ohnivých ve volné přírodě, zaznamenal jsem mezi výše zmíněnými dvěma druhy několik, na první pohled jasných odlišností. Zásadní rozdíl je v samotném základním zbarvení samců.
Zbarvení kardinála červeného je karmínové, kardinál ohnivý má opravdu barvu ohně. Je sytě oranžovočervený, konce křídel přecházejí přes hnědou až k černé barvě. Černá maska okolo zobáku je nevýrazná, nezasahuje k očím jako u kardinála červeného a černé zbarvení na krku zcela chybí. Velmi silný zobák je světle žlutošedý a má výraznou černou špičku. Zobák kardinála červeného je načervenalý a bez černé špičky. Rozdíl je i ve zbarvení končetin. Kardinál ohnivý je má žluté, zatímco kardinál červený opět s různým nádechem červené. Nápadný rozdíl je i v držení těla obou druhů, který lze rozpoznat i na větší vzdálenost. Postoj kardinála ohnivého je vzpřímený a jeho velmi dlouhý špičatý hřebínek, držený přímo nahoru, připomíná plamínek ohně.
Rovněž zbarvení samiček je odlišné. Samička kardinála ohnivého je zbarvena pestřeji, výrazněji. Na hřbetě je pískově hnědá, spodní část těla má okrovou a ocas temně červený. Na šedé hlavě s úzkou černou maskou má výrazný hřebínek v barvě samečka. Zbarvení zobáku a končetin je stejné jako u samečka. Samotné pozorování těchto nádherných ptáků je nezapomenutelným zážitkem. Ačkoliv jsem za vyhlédnutým párem kardinálů chodil několik dní, kdy jsem je mohl vždy ve stejnou dobu a na stejných místech pozorovat, jejich fotografování bylo velmi obtížné.
Samička alespoň občas vylétla na volně stojící stromy za potravou, sameček rozsáhlé, nedostupné a trnité houštiny neopouštěl. Avšak zatímco samička svým zbarvením téměř splývala se svým okolím a prozradila se pouze za letu, sameček ohnivě zářil všude, kde se objevil. Jak nečekaně se objevil, tak záhadně však dokázal zmizet. Pokud se na chvíli někde usadil, bylo to vždy na bezpečném místě, v hustém pichlavém křoví. Neustále přelétával z větve na větev, ze stromu na strom, zmizel a znovu zazářil stejně jako poskakující plamínek ohně. Odtud zcela jistě pochází jeho pojmenování.
