Kůň v pohodě Díl 28.: Rychle a ještě rychleji
Jakmile s koněm bez problémů zvládáme tyto nenáročné vyjížďky (znovu připomínám, že se jedná o zhruba hodinové ježdění, kdy se střídá krok s klusem a dvakrát či třikrát si dáte příjemné pársetmetrové cvalovky) v nenáročném, čili lehce zvlněném pružném a nehlubokém terénu, jsme připraveni na další krok; tím je rychlost! Ano, budeme teď koně trénovat, aby zvládl pohybovat se ve větší rychlosti. Nejdříve krátce, pak déle a déle – jak budeme potřebovat. Protože bez schopnosti vydržet běžet větší rychlostí byste si třeba ani neškrtli na průměrně obtížném Hubertu … (O parkurových závodech, byť na úrovni hobby, nebo několikahodinových turistických „trekech“ ani nemluvě.) Dá se říct, že učíme organismus koně vydržet déle pracovat s větším nasazením. Díky tomu se kůň tak rychle neunaví, bude mít stále dost sil a to velmi přispěje i k tomu, že ho bude práce bavit. Komu by se chtělo den co den dělat něco, po čem se cítí jako zbitý pes?
Důležité je také to, že pouze a jen rychlým během, sprintem, lze posílit kosti. Rychlá práce také zpevňuje svaly a lépe stabilizuje klouby; kůň bude jistější na nohách, nebudou se mu tak zvrtávat klouby a bude i odolnější vůči natažení šlachy.
Rychlostní trénink přináší ještě jednu výhodu: kůň se naučí pracovat na kyslíkový dluh. Jeho svaly se naučí nejen hospodařit s kyslíkem, ale dokážou účinně pracovat i bez kyslíku a později, až kůň zpomalí, se naučí rychle a účinně se zbavit přebytečné kyseliny mléčné, která se v nich nahromadila. To je velmi důležité, aby se kůň „naučil“ zregenerovat své síly do dalšího dne i po náročnější práci.
Aby rychlost měla smysl
Kdo si myslí, že rychlostní trénink spočívá v tom, že koně jednoduše „nakopne“ a o pár kilometrů dále zabrzdí a půjde domů, ten se samozřejmě mýlí. Tímto způsobem by svého koně v lepším případě utavil, v horším zdravotně poškodil. Musí se na to totiž jít systematicky: začít tím, co už kůň umí – v našem případě se jedná o ony asi minutové „hopity“ cvalové úseky – a pokračovat tak, aby zvyšování zátěže bylo pozvolné. K tomu nám pomohou dva „pojmy“: intervalový trénink a hraní si s rychlostí.
1. Intervalový trénink sice zní velmi složitě, ale je to něco, co mnoho jezdců a trenérů dělá zcela intuitivně samo od sebe. Jde o to, že si práci (v našem případě například rychlejší cval) uspořádáme do jednoho nebo několika setů, čili několikrát prostřídáme vlastní práci (onen rychlý cval) s aktivním odpočinkem (například vyklušeme, vykrokujeme). Před každým takovým setem je nutné koně nejdříve rozhýbat a zahřát a každý set se pak musí ukončit konečným odpočinkem, většinou vykrokováním. Vypadá to asi takto:
1. set: práce > aktivní odpočinek > práce > aktivní odpočinek > … > aktivní odpočinek na konci setu (= set rest) > 2. set: práce > aktivní odpočinek > práce > aktivní odpočinek > … > aktivní odpočinek na konci setu > … > konec práce.
Intervalový trénink je účinnější, než kdybychom vlastní práci s koněm odjezdili celou najednou; pokud si tuto práci rozdělíme na menší části a mezitím mu dáme možnost trochu odpočinout, ve finále si kůň více „mákne“ a přitom bude paradoxně více pošetřený a rychleji se po práci zotaví. Jinými slovy: pokud budeme trénovat stylem „rozhýbat – máknout – oddech – máknout – oddech – – máknout – pauza – máknout – oddech – máknout – oddech – máknout – vykrokovat a domů“, bude nám stačit kratší doba, abychom dosáhli požadované kondice koně.
Intervalový trénink má pár zásad:
Dokud s koněm nepracujeme příliš intenzivně (například po koni požadujeme místo běžného pracovního tempa v klusu vyšlápnutí do klusu rychlejšího, středního), pak můžeme s koněm pracovat delší dobu (například pár minut) a odpočinek po práci bude trvat stejně dlouho jako samotná práce nebo dvakrát tak dlouho (např. 4 minuty svižný klus > 4 až 8 minut pomalé vyklusání nebo krok > 4 minuty svižný klus – atd.). Tuto práci pak včleníme do týdenního plánu třikrát (= obden půjdeme na vyjížďku takto pracovat s rychlými klusovými úseky).
Pokud však už s koněm pracujeme skutečně ve větších rychlostech, například do cvalu začínáme vkládat sprinty, musíme sprintovat krátce (například na začátek jen 30–50 metrů) a aktivní odpočinek po tomto sprintu bude 5–6 krát delší (např. 5 sekund sprint > 25 s pomalý cval > 5 s sprint > 25 s pomalý cval > vyklusat atd.). Takto lze trénovat 3–4× během 14 dní (= asi každé 3 až 4 dny).
Podle potřeby, chuti či situace pak vždy po dvou až třech týdnech můžete buď trochu prodloužit úsek rychlého klusu / sprintu, nebo pak třeba i zvýšit rychlost, udělat více rychlých klusů / sprintů apod. Časem (po několika týdnech) to můžete koni ztížit i tím, že ho necháte rychle klusat / sprintovat do mírného svahu.
Hrajeme si s rychlostí
A jsme u toho: jak tedy zlepšovat rychlost koní? Jaké jsou na to cviky a triky? Jak už jsem řekla, docela zábavné, a to pro koně i pro vás. Skutečně se většinou jedná o sprinty a různé jejich obměny.
1. Hrátky s rychlostí, o kterých jsme psali o pár řádků výš, jsou jednoduchou a pro začátek nejvhodnější metodou, jak do tréninku začít začleňovat rychlost. Čili po řádném rozcvičení se budou podle zásad intervalového tréninku střídat rychlejší a pomalejší úseky, ať už v klusu nebo – asi častěji – ve cvalu. Velký význam tu mají krátké cvalové sprinty, přičemž je třeba, aby zrychlení do sprintu a následné zpomalení bylo pozvolné. V praxi to často znamená, že si zvolím úsek asi 30–50 metrů dlouhý, dojedu k němu pomalejším tempem a od zvoleného „startu“ postupně přidám do sprintu, u zvoleného „cíle“ zase začnu pozvolně brzdit; to vše zopakuji. V této podobě bude rychlostní práce poměrně šetrná na zatím nenatrénované kosti, klouby a šlachy; prudký „odpich“ či prudké „brždění“ je pro nenatrénovaného koně již dost náročné.
Takto si hrát s rychlostí prospěje všem, kteří koně připravují na „dynamické“ využití, například parkury, westernové sporty, ale i drezuru, kde je prodloužení chodů potřebné, Huberty či aktivní vyjížďky. A samozřejmě je to výborná metoda, jak koním posílit kosti, jak zpevnit svaly a vyrýsovat tělo, například „zatáhnout“ pověšené břicho.
Jak už jsem psala výš, postupně, tedy po dvou až třech týdnech, můžete sprint trochu prodloužit, nebo zrychlit, nebo třeba uděláte prudší zrychlení do sprintu či náhleji koně budete brzdit. A tady už postupně přejdete k dalšímu způsobu, jak zlepšovat rychlost svého koně:
2. Začnete za stále stejných podmínek trénovat zrychlování, odpich. Podstatou je, že z nízké rychlosti, později rovnou ze zastavení, kůň co nejvíce zrychlí a pak krátce zasprintuje a postupně přejde zpět do pomalého tempa. Samozřejmě nejdříve se zrychluje pomaleji a kůň sprintuje na kratší vzdálenost, postupně se zrychluje prudčeji, sprint se prodlužuje, nakonec lze to vše provádět i do mírného kopce. Toto cvičení je dobrou přípravou na dynamické sporty plné zrychlování, opět uvedu parkury, či jiné skokové sporty, rychlé westernové disciplíny, ale výborné účinky má toto cvičení i na oživení „líných“ koní či na posílení a vytvarování zádě koně. Ostatně právě k tomu, aby byla záď silnější, například pro skákání či výstupy prudších svahů, je vhodné začít právě s takovými „odpichy“. Po pár týdnech, kdy kůň dokáže zrychlit z nuly na sto s naprostou bravurností, můžeme postupně vplout do dalších hrátek s rychlostí:
3. Další variantou rychlostního tréninku je překonávání setrvačnosti. Jde vlastně o práci plnou změn rychlosti, směru, ale i o skákání; u toho všeho totiž kůň musí překonávat setrvačnost. Něco, co lze provádět na jízdárně: rychlé, okamžité přechody, změny směru, obraty … Překonávání setrvačnosti je nepostradatelnou součástí tréninku koní využívaných v disciplinách plných výrazných změn tempa a směru, ale i pro ostatní disciplíny má svůj význam: zlepšuje poslušnost, obratnost koně, připravuje jeho svaly, šlachy i klouby na náhlé „nehody například v terénu.
Pokud máte mladého koně, který teprve svoji kondici buduje, uplynulo už pár měsíců; pokud však pouze navracíte koně do kondice po zimní nečinnosti, zabere vám návrat k původní rychlosti jen několik týdnů. A můžeme přejít k dalšímu, vyššímu stupínku: posilování.
