Koňský domácí lékař 8: (Růžové) skvrny na kopytech
Na kopytech se lze setkat s nejrůznější změnou barvy, přestože se zdá, že „bílá“ kopyta bývají postižená častěji, a jsou proto citlivější a méně odolná, není to pravda. Díky nepřítomnosti pigmentu pouze dobře ukazují jakékoli změny „pod povrchem“. Stejné problémy stejně totiž najdeme i na kopytech tmavých; tedy našli bychom, pokud by nám je pigment nemaskoval. A dokonce se dá říct: buďte rádi, když váš kůň má aspoň jedno bílé kopyto, protože to vám nejlépe ukáže, že je něco špatně, a dost pravděpodobně bude něco špatně nejen s ním, ale i s kopytem sousedním, byť díky své tmavé barvě vypadá nepoškozeně.
Skvrnek na kopytech může být skutečně mnoho s mnoha různými příčinami, například
– přirozeně proužkovaná a skvrnitá kopyta,
– černé skvrny způsobené odumřelou rohovinou, která může být napadená hnilobnými procesy (viz 3. díl seriálu o hnilobě kopyt),
– tmavé skvrny, kterými se projevují kopytní abscesy (viz 5. díl seriálu o kopytních abscesech),
– červené či černo–červené skvrny prozrazující nahromaděnou a někdy i částečně rozpadlou krev v rohovině, například po zranění či nadměrném ostrouhání,
– načervenalé, růžové či namodralé skvrny, které představují krevní podlitiny, často nazývané otlaky.
U posledního případu se zastavíme, protože to jsou ony skvrny, které člověk najde na kopytech svých koní nejčastěji. Kupodivu se nemusí jednat jen o kopyta bosá, ale objevují se i na kopytech okovaných. Většinou nezpůsobují žádné kulhání, kůň nevypadá, že by mu to nějak vadilo, nereaguje citlivě ani na tlak či poklepání v místě skvrny. Většina lidí říká, že se jedná o otlaky. Že se kůň otlačil chozením po štěrku či zmrzlé zemi. Ale ne vždy se to tak dá vysvětlit! Tyto skvrny se totiž nevyskytují pouze na chodidle, ale i na stěnách (jak se tam asi otlačí – že by ho kopl jiný kůň?), objevují se i u koní, kteří po celé dny neopustí měkký sníh …
Spíš než otlak od tvrdého povrchu se jedná o „otlaky“ vnitřní. Je to zánět kopytní škáry, při němž samozřejmě dojde k jejímu překrvení a tím i k zčervenání, podobně jako když se vám zanítí a zčervená přivřený prst. K tomuto zánětu dost pravděpodobně dochází proto, že je škára sevřená kopytní rohovinou tlačící proti kopytní kosti. Tento tlak ji dráždí, způsobuje její zánět, možná v těžších případech poranění krevních cév a vznik krevní podlitiny. Chladné počasí, omezené prokrvení kopyta v zimě či chození po tvrdém a nerovném povrchu – to vše podporuje poškozování kopytní škáry a je to pravděpodobně důvodem, že se tyto skvrny objevují právě v zimním období.
V lehčích případech, kdy se zanítí jen malá plocha škáry, se vlastně nic hrozného neděje; pokud tlak odezní, škára se zahojí a případné krevní výrony odrostou s rohovinou. Dojde-li však k zánětu větší plochy kopytní škáry, mohou se nabalit vážné komplikace v podobě odumření lístků a odloučení rohoviny od kosti – tedy k mechanickému schvácení kopyta.
Tyto růžové skvrny, otlaky nebo zdánlivé „otlaky“ nejsou samy o sobě nic závažného, pokud se jedná pouze o malé plochy. Přesto je však nelze brát na lehkou váhu! Jsou velmi důležitou indicií, že v kopytě vznikají v některých místech příliš velké tlaky. Dají se přirovnat k červenému výstražnému světýlku na „přístrojové desce“ kopyta; říkají: tady se kopyto kazí. A může dojít k průšvihu, pokud se však nezajistí oprava.
Kde na kopytě najdeme ony „otlaky“ a proč?
Růžové skvrnky, proužky či čárky můžeme najít skutečně ve všech částech kopyta. A vždy je třeba zjistit, co je zde s kopytem v nepořádku a jak to napravit.
• Skvrny na kopytní stěně. Bývají nejčastějším nálezem a jejich příčina je ve většině případů v zalomení stěny – obvykle si pozorným sledováním kopyta všimnete, že se zde kopytní stěna prohýbá, mění úhel, a to shora dolů (tzv. „sukně“) nebo zepředu dozadu (jako „křidýlka“). Právě ono prohnutí stěny působí jako páka na pevné spojení rohových stěnových lístků a lístků škárových na kopytní kosti. Ty se následně zanítí a dochází často i k poškození drobných cév, které prasknou a vypustí trochu krve.
• Růžové proužky nebo vodorovné čárky na kopytní stěně. Mohou se objevit těsně pod korunkou, a mohou dokonce kopírovat celou korunku kolem dokola. Ale někdy jsou kratší a lze je najít níž. I ony mohou vypovídat o nějaké kopytní nerovnováze, podobně jako skvrny popsané výš. Mohou ale být známkou přichvácení nebo schvácení, ať už mechanického, či dokonce systémového (tedy způsobeného trávicími či metabolickými problémy nebo nějakým jiným vážným zdravotním problémem v těle). Objevují se často i na jaře či v létě, když se koně přichvátili na jarní pastvě. Někdy je lze vidět na kopytech, která byla (třeba i na jiném místě) postižená kopytními abscesy. Obecně mluví o nemocném kopytě, nebo dokonce ukazují na celkově špatný zdravotní stav koně.
• Skvrny na chodidle. Chodidlo je vystavováno velkým silám, protože jeho škára je zatíženou kopytní kostí tlačená proti kopytní kosti. Pouze řádná chodidlová klenba a úměrná vrstva rohoviny (cca 1 cm), která nikde netvoří silnější nánosy, může koni usnadnit pohyb po jakémkoli terénu. Jak kvalitní podrážka bot. Často se dělají otlaky pod přerostlými rozpěrkami nebo pod „nánosy“ staré, ale stále tvrdé rohoviny. Jako když má člověk pokrčenou ponožku či vložku do bot. V případě přerostlých rozpěrek je problém o to horší, že tyto jsou výrazně tvrdší než rohovina chodidla, takže svým tlakem narušují prokrvení její škáry a chodidlo špatně roste; je ještě slabší a tenčí a náchylnější na otlaky.
• Skvrny na patkách. Většinou jsou známkou toho, že je rohovina patkové stěny přerostlá a tlačí na chodidlo nebo přímo na málo chráněnou škáru patek a kůže nad patkami.
• Skvrny na střelu. Většinou se jedná o hrot střelu, kde lze občas najít růžové skvrny, dokonce i krevní podlitiny. Pravděpodobnou příčinou je příliš přerostlá rohovina v tomto místě, takže je při každém došlápnutí stlačená spolu se svou škárou mezi zem a tvrdou kopytní kost. Hrot střelu totiž ještě není dostatečně podepřen měkkým střelovým polštářem.
• Růžová bílá čára. Je to obvykle známka toho, že před nějakou dobou došlo k již zmíněnému mechanickému schvácení kopyta, čili kopytní stěna byla příliš páčená ven, protože se například prohýbala. Ale může to být i známka systémového schvácení kopyt či přichvácení, například právě následkem jarní pastvy. Často se tento nález spojuje s kroužky na kopytní stěně a někdy i s jejími růžovými proužky. Tito koně mohou výrazně častěji pokulhávat nebo chodit přinejmenším na tvrdším povrchu ztuhle, opatrně. Stačí si představit, že páčení kopytní stěny je vlastně páčení vašeho nehtu …
Co dělat, když se skvrny na kopytě objeví – a co dělat, aby se neobjevily
Pokud zjistíte, že na kopytě koně se objevila růžová skvrna či proužek, je v první řadě třeba vyhodnotit jejich další vliv na pohodu koně a ve druhé řadě zapátrat po možné příčině.
1. Zjistěte, zda toto místo koně nebolí, popřípadě zda nekulhá. Předveďte si ho v klusu na rovném a tvrdém povrchu a sledujte pravidelnost jeho pohybu a sílu dopadu kopyt. Poté načervenalé místo proklepejte kladívkem nebo promačkejte diagnostickými kopytními kleštěmi (které lze koupit v celé řadě e–shopů s podkovářskými nebo veterinárními potřebami). Pokud kůň vykazuje bolestivost, tedy kulhá či při poklepání/promačkání cuká, volejte hned veterináře pro další odbornou léčbu a koně zatím umístěte do prostředí s měkkým, rovným a ideálně i hlubším povrchem. Pokud kopyto hřeje, intenzivně ho chlaďte velmi studenou vodou, a to nejen kopyto, ale i celou holeň nad ním. Můžete končetinu zabalit do ledových obkladů, jejich velmi nízkou teplotu musíte stále udržovat.
2. Zjistíte-li bolestivou tmavou skvrnu na chodidle, patkách či střelu, může se jednat o kopytní absces. Ten bude třeba otevřít, vyčistit a drénovat, proto zavolejte veterináře.
3. Pokud se jedná o růžové proužky na kopytní stěně nebo růžovou bílou čáru, je třeba vždy myslet na možné poškození lístků a nejlépe je pak nechat koně prohlédnout veterinářem a/nebo zkušeným podkovářem či kopytářem.
4. V případě nebolestivých růžových skvrn na kopytní stěně, chodidle, střelu či patkách bude třeba vyhodnotit rovnováhu kopyta, tedy zda se někde nepáčí kopytní stěna, nepřerůstají patky či rozpěrky nebo není příliš velká vrstva staré rohoviny na chodidle. To nejlépe zjistí zkušený podkovář nebo kopytář. Ten zároveň může kopyto řádně upravit, odstranit příliš velké síly působící na citlivou kopytní škáru a zbavit ho nejen skvrn, ale i budoucích komplikací.
Samozřejmě není nutné denně důkladně zkoumat každé kopyto svého koně a hledat nejmenší známky narůžovění. Pokud kůň nekulhá nebo není bolavý, není ani nutné zbytečně se strachovat o jeho osud při výskytu růžové skvrny. Přesto je dobré – ba nutné – udržovat jeho kopyta přiměřeně krátká, s rovnými stěnami a korunkou, krátkými patkami, postavenými rozpěrkami a nepřerostlým střelem a chodidlem, ale ani zbytečně nevydlabaná a nezbavená ochranné vrstvy rohoviny; to platí pro koně bosé i okované. Tak zajistíte, že kopyta nebudou uvnitř vystavená působení nadměrných sil a nebude docházet k poškozování kopytní škáry. Zároveň tím zlepšíte jejich funkci a koni pohodlí při každém kroku po jakémkoli povrchu.
