Plemena králíků se změněnou srstí 3 Angorský králík

Kdo by neznal angorského králíka … Společně s českým strakáčem a králíkem kalifornským patří k nejznámějším plemenům králíků, která jsou známá i široké veřejnosti. Tento díl seriálu bude věnován speciálně angorskému králíkovi, který zanechal (a věřím, že stále zanechává) skutečně silný dojem.

Původ

Králík angorský (angora) patří k nejstarším kulturním plemenům králíka domácího. Jeho vznik je opředen různými historickými podklady či legendami, nicméně jisté je, že se přesný vznik nikdy nedozvíme. Poměrně hodně autorů klade vznik předků angorského králíka do oblasti dnešního Turecka. Tamním hlavním městem je Ankara, a proto je toto králičí plemeno spojováno právě s tímto regionem. Nicméně jiní autoři uvádí, že různě dlouhosrstí králíci byli známi již podstatně dříve, a to v šestém století v oblasti jižních Karpat. Zde žil tehdejší národ Treliciánů, kteří tyto králíky drželi a později se naučili jejich vlnu spřádat. Další hypotéza počítá s myšlenkou, že dlouhosrstí králíci vznikali souběžně nezávisle v králíkářsky vyspělých zemích mutacemi. Autoři se domnívají, že původně byli prapředci angory divoce zbarvení, později se patrně vyštěpila i známá albinotická forma. Tak či onak, jisté je, že vznik angorského králíka je a patrně i zůstane skutečně zahalen tajemstvím. Za kolébku určité sofistikované podoby angory je považována Anglie, kam byli dovezeni v roce 1723. V roce 1777 zorganizoval dovoz anglických angor do Německa chovatel von Meyersbach. K nám se první angorští králíci dostali v roce 1785 za přispění francouzského kazatele Ch. S. Mayera z Obernreitu. Ve světě rozeznáváme několik typů angor, např. anglickou, francouzskou, německou, obří. Rozdíly jsou v délce srsti, rovnoměrnosti rouna či ve velikosti. Speciální formou je saténová angora kombinující v sobě i saténový lesk.

Chov angor byl u nás dlouho chápán jako ryze sportovní záležitost. Teprve po přelomu 19. a 20. století přišla změna a angory se začaly mohutně rozšiřovat pro svoji produkci kvalitní vlny. Logickým vyústěním popularity bylo založení speciálního chovatelského klubu jen pro angory. K tomu došlo již v roce 1933, a tak se tento klub řadí mezi nejstarší u nás. Chov angor naznal svého významu zvláště za válek, kdy po druhé světové válce Československo patřilo mezi známé exportéry kvalitní angorské vlny. Angorská vlna je ceněna pro své technologické vlastnosti a jemnost (12–17 mikrometrů). Nejvíce angorských králíků bylo registrováno v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Poté chov angor spíše upadal. V současné době se jedná opět o jednoznačně sportovní chov s cílem zkvalitnění exteriéru.

Popis plemene

Angora je dlouhosrstým plemenem střední velikosti. Hmotnostní rozmezí je poměrně široké – 3,50 až 5,0 kg, především díky hlavnímu znaku plemene. Tvarové požadavky na angoru se shodují se všeobecnými ustanoveními pro jiná plemena králíků. Jedná se o správný průběh hřbetní linie, postavení a polohu končetin, polohu pírka (ocasu králíka), utváření zevních pohlavních orgánů a upnutí kůže. Vzhledem k bohatému osrstění angory je vhodné při posuzování zejména utváření zádi věnovat větší pozornost, protože husté rouno může zakrýt případné nedostatky. Typ těla má být válcovitý se střední zavalitostí, končetiny jsou silné. Hlava je široká v čelní i nosní partii, s výrazně vyvinutými skráněmi. To se týká především samčího pohlaví. Uši jsou vzpřímené, masité struktury, těsně u sebe postavené a otevřené do stran. Jejich délka je 11–12 cm. Srst je maximálně hustá s vysokým podílem podsadových vlníků. Ty odpovídají za jemnost vlny. Rouno samotné by mělo být vyrovnané a kompaktní. Délka srsti je asi 6 cm. Mezi specifické tzv. plemenné znaky angory (se zřetelem právě k dlouhé srsti) se řadí čtyři náležitosti:

Čelenka – dlouhá srst na čele a mezi ušima, která spadá dopředu.

Licousy – dlouhá srst na skráních a lících králíka, která roste do strany.

Praporky – dlouhá srst na koncích uší.

Bačkory – dlouhá srst na spodních částech končetin.

Vystavují se pouze angory v rouně, nikoliv těsně po střihu. Zbarvení srsti je odrazem příslušného barevného rázu. Na výstavách u nás i v zahraničí jasně dominuje angora bílá červenooká, jedná se tedy o albinotický ráz angory. Vlna je čistě bílá, bez nažloutnutí. Podstatně méně rozšířená je angora s ruskou černou kresbou. Zde jsou koncové části těla – nosní partie, uši, spodní části končetin a pírko – černé barvy. Chov barevných angor je u nás sice staršího data, ale v průběhu 20. století se nikdy příliš nerozšířil. Mezi nejčastější barvy patří angora černá, modrá, červená či havanovitá. V rámci novošlechtění existuje angora saténová červená.

Podmínky chovu

Chov angor je skutečně specifický a vyžaduje zvýšenou péči o srst (pravidelné vyčesávání), potažmo vyšší úroveň hygieny. Většinou se používá částečný či kompletní roštový systém podlah kotců s odvodem moči mimo kotec. Snad i právě pro tuto náročnost je chov angor méně rozšířen jak u nás, tak v zahraničí. Vhodné je zařazení krmiv s vyšším obsahem některých látek, které podporují růst a kvalitu srsti. Vlna neustále dorůstá, a proto se musí čtyřikrát ročně stříhat. Poté se třídí a je připravena ke zpracování. Před připouštěcí sezonou je vhodné chovná zvířata ostříhat, zejména v zadní partii těla a u pohlavních orgánů.

Rozšíření

V současné době je chov angor soustředěn především vyloženě sportovním směrem. Bohužel, nenávratně pryč jsou doby před 60–80 lety, kdy angora patřila k nejvíce rozšířeným plemenům. Na tehdejší rozšíření mělo zásadní vliv i zařazení angory mezi tzv. hospodářská užitková plemena králíků. Největšího významu doznal chov angor za krizových situací, především v období válek. Tehdy lidé dokázali docenit nesporné přednosti angory oproti dalším plemenům. V současné době se chovu věnuje skutečně pouze „hrstka statečných“, a to především za účelem dalšího zkvalitňování zevnějšku plemene. Na celostátních výstavách lze spatřit průměrně asi 20 kusů angor, drtivě v bílé červenooké barvě. Určitou příjemnou výjimkou byla celostátní výstava v roce 2013, kdy bylo vystaveno 40 kusů angor. Na výstavách nižšího stupně (místní či okresní výstavy) jsou angory vyloženou raritou.

Význam

Angora má skutečně výsadní postavení mezi plemeny králíků. Jako jediné plemeno králíků může poskytnout užitek již za svého života, a to samozřejmě opakovaně. Vlna angory se dříve vykupovala speciálními podniky, které však většinou zanikly. Vlna angory je mimořádně kvalitní a dají se z ní vyrobit výrobky s dobrou tepelně izolační schopností. Avšak vzhledem k dnešním podmínkám, především časovým důvodům, zůstává domácí zpracování vlny angorských králíků naprostou výjimkou. Nezanedbatelný je i vliv angory na vznik či zušlechtění některých dalších plemen.

Kontaktní informace

Zájemcům o chov angorských králíků v počáteční orientaci jistě pomůže Klub chovatelů králíků angor. Na jeho webových stránkách www.angora.cz mohou návštěvníci nalézt základní informace o chovu i zpracování vlny angor na přízi. Dobré je navštívit nějakou vrcholovou výstavu Českého svazu chovatelů, kde je možné koupit chovný materiál, ještě lepší je domluvit se s konkrétním chovatelem angor a zajet si k němu vybrat chovná zvířata vytouženého plemene.