Vlastní kůň, díl 31: Bolí mého koně hřbet? 

Umíme už vyšetřit celkové zdraví koně, zdraví jeho končetin, ale co ten zbytek – hřbet, krk, záď čili trup? Vždyť hřbet nosí jezdce, záď je motor pohybu koně a krk je pro jeho snadnou manipulovatelnost tou nejzranitelnější částí koňského těla! V tomto díle vám ukážu, jak jednoduše zjistit, zda vašeho koně nezlobí i některá z těchto částí těla; protože pouze tak můžete začít řešit jeho problém, vyskytne-li se.

 

Problém s končetinou se obvykle pozná snadno: kůň kulhá. Bohužel v případě problémů s trupem to je mnohem složitější a příznaky jsou nejasnější. Často se zdá, že kůň je „jen“ protivný, neposlušný, vymýšlí si nebo nemá dostatek respektu vůči člověku. Skutečně, prvními známkami toho, že koně bolí hřbet, je často neochota provádět cviky, které dobře zná a umí, nebo nepodávat výkony, na něž je jezdec zvyklý. Odmítá skákat nebo se na skoky vrhá příliš rychle, nechce couvat, odmítá nacválat na jednu nohu, prodloužit klus, chodí asymetricky, neohne se na jednu ruku, vybočuje zádí a podobně. Objevit se může nedůtklivost při manipulaci, například při čištění kopyt nebo při kování, kdy koně nejsou ochotni držet zvednuté především pánevní končetiny a snaží se je po chvíli vytrhnout. Mohou se chovat celkově podrážděně, nervózně nebo ustrašeně či naopak agresivně, a to vůči jiným koním nebo i lidem. Běžně jsou takoví koně nepohodlní pro jezdce, především v klusu, ale někdy i ve cvalu jezdce různě natřásají, nechtějí ho vzít „na hřbet“, takže je problém usedět jejich pohyb v plném sedu.

Je to samozřejmé; problémy se hřbetem se obecně projevují bolestí, a to při určitém pohybu nebo celkovou bolestivostí, ale také ztuhlostí či omezenou pohyblivost, slabostí, případně i snadnou unavitelností a poruchami koordinace, rovnováhy apod. 

Jak zjistit, zda koně bolí hřbet, nebo s ním má problémy?

Určitě je třeba podívat se na něho jako na celek, protože trup – hřbet – propojuje jednotlivé části těla (hlavu, krk, končetiny, záď, ocas) a může ovlivnit (nebo být ovlivněn) zbytek těla.

Pořádně si koně prohlédněte: 

– Jaký má výživný stav? Jaká je jeho kondice, osvalení?

– Nemá po těle známky po úrazu (jizvy, rány, otoky…)?

– Nemá polámanou, vydřenou nebo jinak zbarvenou srst?

– Jak stojí? Neulevuje některé končetině? Nevystavuje ji? Jak drží hlavu, krk, ocas? Nemá je našikmo?

– Když ho něco zaujme (třeba zašustění sáčku), otočí za tím hlavu nebo udělá krok? Ohne se celý?

Nyní si ho postavte na rovnou zem tak, aby měl končetiny rovnoměrně zatížené pěkně vedle sebe a kolmo pod tělem. Budete sledovat:

– korektnost a pravidelnost postoje hrudních i pánevních končetin (řiďte se zootechnickými příručkami pojednávajícími o posouzením exteriéru koně);

– stejnoměrnou výšku sousedních kopyt, spěnek, ramen, hřebenů lopatek, hlezen, sedacích a kyčelních hrbolů a polovin zádě.

– Ze stran je třeba posoudit i linii krku, jeho nasazení na kohoutek, průběh hřbetu, beder, kříže a kořene ocasu, ale i dolní linii hrudníku a břicha se slabinami. 

–Poté je dobré posoudit při pohledu zezadu/shora průběh pánve a páteře, nasvalení plecí a držení krku a hlavy v týlu. 

Jakékoli odchylky od standardního exteriéru a jakékoli odchylky od symetrie mohou být příčinou i následkem problémů zvířete.

Když máte koně prohlédnutého, položte na něho ruce a prohmatejte ho. Získáte tím velmi důležité informace!

1. Nejdříve zjistěte teplotu jednotlivých částí těla, ideálně tak, že se rukama nebudete koně dotýkat, ale jen budete vnímat teplo sálající z povrchu jeho těla ve vzdálenosti asi 1 cm od kůže a srsti. Hledáme místa teplejší, což může být následek působení slunce nebo toho, že zvíře se pohybovalo, ale je to i jeden z příznaků akutního zánětu. Problematičtější mohou být místa se sníženou teplotou, protože to většinou indikuje poruchu prokrvení následkem chronického problému, spasmy svalů, blokády, městnání lymfy či stažení fascií.

2. Nyní koně prosahávejte systematicky od hlavy přes krk, plece, trup až po záď a pak všechny končetiny shora dolů. Mějte na něm položené vždy obě ruce a postupně je po těle suňte, abyste ho nepřekvapili. Někdy je třeba nejdříve kůži „uhladit“, aby se předešlo přecitlivělé reakci na lehký dotyk. To platí hlavně u některých koní. Hmatat byste měli nejdříve lehce, povrchově, nad osvalenými místy pak i hlouběji. Hmaty mají být měkké a plynulé, pomalé, nesmíte zvíře překvapit nebo ho píchnout nehtem či kloubem prstu. Opatrně je třeba hmatat především nad kostěnými hrboly a v místech, kde je málo svaloviny. Rukama postupně

–zjišťujte pohyblivost kůže,

–zjišťujte tonus a konzistenci svalů a měkkých tkání (otoky, tuhá místa, uzly, „žížaly“, dolíky a jiné propadliny),

–sledujte reakce zvířete v podobě celkového ztuhnutí (zvednutí hlavy, vyvalení očí, zatnutí čelistí, rozšíření nozder), zatnutí svalů v okolí pohmatu, prohnutí, šklebení, zvednutí končetiny, ukročení, snahy kousnout, kopnout. Někdy mohou zvířata reagovat konejšivými signály (olizování, zívání, přivírání očí, přežvykování, oklepávání se, drbání hlavy o majitele apod.).

Pokud najdete na těle místo, které je výrazně chladnější, tužší, nepohyblivější nebo kůň reaguje citlivě, zkuste tam chvíli ruku nechat a jen působit měkkým tlakem a teplem. Až kůň projeví úlevu (přestane se otáčet, olizovat, házet hlavou nebo jen přestane být ostražitý či zatuhlý), pokračujte dál. Někdy mu už i tento lehký a citlivý tlak či dotyk může přinést úlevu.

Velmi důležité je i zde vyšetření v pohybu. Nebudete sledovat jen kulhání, ale i rozsah pohybu kloubů, schopnost zatížit končetiny, uvolnit hřbet a krk, udržet rovnováhu a správnou koordinaci. Kromě pohybu končetin je nutné sledovat i pohyblivost páteře, držení hlavy a ocasu a samozřejmě i ochotu se pohybovat. Na rozdíl od klinického ortopedického vyšetření (tzv. diagnostika kulhání) se pro fyzioterapeutické vyšetření pohybu využívají pokud možno všechny základní chody, tedy krok, klus i cval, k tomu i couvání a přechody (zastavení-krok-zastavení, krok-klus-krok apod.) a obraty a změny směru. 

Vyšetření se začíná většinou na rovině na pevném a neklouzavém povrchu, dále se zvíře pohybuje na kruhu (např. lonži či vodítku) na pohodlném povrchu (tráva, písek, koberec). 

U koní se na lonži často provádí i tzv. obřišníková zkouška, kdy se zjistí pohyb koně bez jakékoli výstroje na hřbetě, poté se mu zapne a přiměřeně utáhne lonžovací obřišník a kůň se nechá vyklusat. V případě zkrácení pohybu hrudních končetin, vyhazování, odmítání klusat apod. lze předpokládat bolestivost hřbetu, žeber, hrudní kosti a přeneseně i plecí. Koně je vhodné předvést i pod jezdcem.

Kromě kulhání je známkou problému se hřbetem především:

– málo aktivní záď, 

– krátké nízké kroky,

– asymetrie pohybu končetin.

V jednotlivých chodech se mohou projevit další specifické příznaky:

– v kroku: ztuhlý hřbet projevující se tzv. mimochodem (lateralizace kroku);

– v klusu: pohyb bez kmihu, neochota prodloužit kroky, zvednutá hlava a krk;

– ve cvalu: „hrbolatý“, rozložený cval až křižování či kontracval, vyhazování při nacválání;

– v couvání: neochota couvat, „skákání“ dozadu.

Jestliže jste při vašem vyšetření zjistili jakoukoli odchylku od normálu, je potřeba ji prokonzultovat s veterinářem a/nebo koňským fyzioterapeutem. Tito odborníci mohou přijít na to, kde a jaký je skutečně problém, vyřeší ho a vám doporučí další práci a cvičení při zacházení s koněm, aby se tento problém pokud možno nevrátil a váš kůň se cítil dobře, silně, zdravě a spokojeně.

Obrázek

Postup vyšetření trupu koně:

Modře: odkud a na co se díváme: A – zepředu sledujeme symetrie ramen a prsou, B – ze strany průběh linie hřbetu a C – křížové hrboly, D – zezadu posoudíme symetrie kyčelních hrbolů a zádě a E – sedacích hrbolů, F – zezadu/shora pak můžeme vidět symetrie lopatek.

Červeně: kde a co prohmatáváme:

1 – čelistní kloub, 2 – týl, 3 – horní krční svaly a m. trapezius, 4 – krční páteř a m. brachiocephalicus (důraz na jeho úpon před ramenem), 5 – m. subclavius a hrana lopatky, 6 – dorzální kraj lopatky a m. rhomboideus, 7 – m. triceps brachii, 8 – ramenní kloub, 9 – prsní svaly a hrudní kost, 10 – hluboký prsní sval, 11 – m. trapezius po stranách kohoutku, 12 – m. longissimus, 13 – okolí kyčelního hrbolu, 14 – trnové výběžky páteře, 15 – hýžďové svaly, oblast kříže, 16 – kaudální stehenní svaly, 17 – Achillova šlacha, 18 – koleno.