Bažant krvavý a jeho chov v Evropě (Ithaginis cruentus, Harwicke 1882)

Bažant krvavý je drobný druh bažanta velikosti podobný orebici. Část peří na jeho hrudi, krku a ocasu má zbarvení temně červené. Žije zejména ve vysokohorských oblastech Nepálu, Tibetu a Číny. Je popsáno celkem deset poddruhů tohoto druhu vyskytujících se na odlehlých územích Himálaje v nadmořských výškách od 3 500 do 4 800 metrů. Nominátní poddruh Ithaginis cruentus cruentus žije na území státu Sikkim (malý stát na severu Indie ležící mezi Nepálem, Tibetem a Bhútánem) a je jeho národním ptákem.

Bažanti krvaví patří k nejvzácnějším ptačím druhům drženým v lidské péči. Tito vysokohorští ptáci velmi špatně snáší jakoukoliv změnu klimatu. Jsou pak náchylní na různá střevní i plicní bakteriální, plísňová a parazitární onemocnění. 

Dalším problémem je i jejich poměrně vysoká potravní specializace. Živí se mechy, lišejníky, květy rododendronů, bambusovými výhonky, listy bylin, bobulovinami a hmyzem. Při nedostatku vlákniny z těchto rostlin u nich dochází k metabolickému rozvratu a následným poruchám funkce ledvin a jater. Bažanti krvaví odchycení ve volné přírodě z důvodu stresu i výše uvedených příčin často v krátké době uhynou.

Chov v Evropě

Někdy koncem osmdesátých let minulého století se dvěma anglickým obchodníkům se zvířaty podařilo uskutečnit jediný import bažantů krvavých do Spojeného království. Jednalo se o několik desítek kusů nominátního poddruhu Ithaginis cruentus cruentus. Pravděpodobně nikdy předtím a zcela jistě nikdy potom bažanti krvaví tohoto ani jiného poddruhu do Evropy již dovezeni nebyli.

Ptáci z importu se dostali jen do dvou zoo na území Anglie a k několika významným soukromým chovatelům tamtéž. Brzy se podařilo několik kusů získat soukromé chovatelce Urszule Willmering do Německa. Jednalo se o výměnu za její odchovy tetřevů hlušců, tetřívků obecných a jeřábků lesních. 

Tato dnes již legendární chovatelka byla první, které se podařil odchov bažantů krvavých v Evropě. Pak následovaly i úspěšné odchovy ve dvou evropských zoo (Londýn, Berlín). Odchovaná mláďata od paní Willmering se dostala i k několika soukromým chovatelům v západní Evropě. Odchovy u těchto chovatelů byly ojedinělé a vylíhlá kuřata v lepším případě jen nahrazovala úhyny dospělých kusů. 

Počty mláďat odchovaných v témže roce byly nižší než počty uhynulých dospělých ptáků. Stavy bažantů krvavých tak stále klesaly a příbuzenská plemenitba se zvyšovala. Již koncem devadesátých let byl počet bažantů krvavých na celém území Evropy nižší než v době jejich importu.

Někdy v té době se úspěšný chovatel mnoha druhů bažantů Belgičan Francoa Bernar rozhodl získat co nejvíce bažantů krvavých od zbývajících chovatelů. Jednalo se víceméně o jednotlivé kusy „posbírané“ od chovatelů napříč západní Evropou. Několik let se mu dařilo bažanty krvavé odchovávat, avšak vždy jen v počtu 1 až 5 kusů. 

S Francoa Bernarem jsem byl od roku 2007 v kontaktu a snažil jsem se bažanty krvavé získat do chovu. Mé místo v pořadníku zájemců však bylo v nekonečnu. V té době jsme chovali také tetřevy hlušce, tetřívky obecné a jeřábky lesní, které jsme dlouhodobě i úspěšně odchovávali. První kuřata těchto tří druhů jsme získali z Německa od Urszuly Willmering. S touto chovatelkou jsem byl stále v kontaktu, a tak věděla vše o našem chovu i o tom, že odchováváme také v té době vzácně chované satyry Cabotovy. 

V roce 2012 odchoval Francoa Bernar 5 kuřat bažantů krvavých. Bohužel se jednalo o vůbec poslední odchov tohoto ptačího druhu na území Evropy. Jelikož mu záhy uhynula poslední chovná slepice, rozhodl se s jejich chovem skončit a nadále se specializovat hlavně na chov satyrů. Všechny bažanty krvavé slíbil přenechat chovateli do Portugalska. Když se dozvěděl o našem chovu satyrů, ozval se mi sám s nabídkou výměny dvou kuřat bažantů krvavých za tři páry satyrů Cabotových. Každý chovatel by se této nabídce asi zasmál. Já však neváhal ani minutu. 

Bylo mi jasné, že žádného odchovu od těchto ptáků nejen kvůli dlouhodobé příbuzenské plemenitbě nedosáhnu. Mít ale tyto nádherné a na chov velmi choulostivé bažanty jako jediný ve východní Evropě bylo lákavé. Byla to velká chovatelská výzva. Léta zkušeností s chovem tetřevovitých pak byla dobrou průpravou. 

Pár bažantů krvavých byl umístěn do prostorné kryté celoroční voliéry společně se sojkovci lesními a timáliemi čínskými. Ptáci mají celoročně k dispozici mech, kapradiny, listy bylin, bambusové lístky i výhonky, čerstvé nebo rozmrazené bobuloviny, granule pro tetřevovité, směsi pro plodožravé a hmyzožravé ptáky a sezonně hmyz. 

Slepice již druhým rokem na jaře a pak pravidelně po několik let snášela 4 až 6 vajec. Některý rok si vyhrabala jamku u kmene cedru, jindy snášela do proutěného košíku umístěného ve výšce 1,5 metru v hustém bambusu. Pouze jednou jsme několik vajec odebrali do líhně, jinak jsme je vždy ponechávali pod slepicí, která na nich bez problémů seděla. Ačkoliv se pár pravidelně pářil, byla vejce neoplozená.

V roce 2012 bylo v celé Evropě 16 bažantů krvavých, v roce 2014 deset, v roce 2018 už jen tři. V roce 2020 byl poslední pár v Evropě na území České republiky. Slepice uhynula v roce 2020 ve stáří osmi let. Devítiletý kohout je v roce 2022 posledním bažantem krvavým v Evropě.