Ara kaninda – jeho biologie a chov

Hned na první pohled je zřejmé, že tento druh papouška nápadně připomíná aru araraunu (Ara ararauna). Při bližším pozorování si však všimneme hned několika rozdílů. Základní zbarvení křídel, zad, týlu a temena je u ary kanindy (Ara glaucogularis) tyrkysově modré, u araraun zářivě modré. Kanindy mají také stejně zbarvené hrdlo (z toho odvozený anglický název Blue-throated Macaw) a jsou výrazně menší. Ararauny mají hrdlo černé, dalším rozeznávacím znakem je také zelené čelo, které mají kanindy tyrkysově modré.

Přestože je zbarvení obou zmíněných druhů podobné, chováním se velmi liší. Ara ararauna je klidný druh, který nebývá agresivní jak vůči chovateli, tak vůči ostatním ptákům ve voliéře. Naopak ara kaninda patří mezi velmi temperamentní druhy papoušků. U mladých ptáků se tato vlastnost tolik neprojevuje, ale jakmile dosáhnou období puberty a dospívání, mohou být velmi dominantní. Pokud tedy sháníme papouška na ochočení a nevíme, jaký z těchto dvou druhů vybrat, ararauna bude určitě klidnějším společníkem.

Český druhový název kaninda byl odvozen od původního latinského pojmenování Psittace caninde.

Život v přírodě

Tento druh se přirozeně vyskytuje ve státě Bolívie, konkrétně ho nalezneme v oblasti Beni na lokalitě Llanos de Moxos. Jedná se o potravního specialistu závislého na palmě Attalea phalerata. V regionu tedy přelétává podle toho, kde zrovna tyto palmy plodí. 

Na otázku, jestli je ara kaninda vzácným, nebo běžným druhem papouška, nelze jen tak jednoduše odpovědět. Přestože v zajetí je dnes početně zastoupený (viz níže), ve volné přírodě je zařazen podle IUCN do kategorie kriticky ohrožený, CITES ho pak řadí do první přílohy. Podle posledních dat sesbíraných v roce 2020 se předpokládá, že v místě výskytu – Bolívii – přežívá méně než 500 jedinců. Přesto je situace lepší než v devadesátých letech, kdy byla velikost populace odhadována na 50–100 kusů. V posledních letech tedy došlo k nárůstu v počtu jedinců a tento trend je považován za stabilní. I tak se ale ara kaninda stále pohybuje na hranici přežití.

Mezi hlavní faktory, které ohrožují ary kanindy ve volné přírodě, patří lov pro bushmeat, peří, ale také nelegální odchyt za účelem prodeje ptáků nebo nedostatek hnízdních dutin. Ten způsobuje jednak konkurenční boj s ostatními druhy arů a také výskyt invazivních afrických včel Apis millifera scutellata. 

V minulosti se uvažovalo také o vypuštění v zajetí odchovaných ptáků do volné přírody. Kvůli obavám o zavlečení nemocí do přirozeného habitatu se však od tohoto nápadu upustilo.

Chov v zajetí

V porovnání s ostatními běžnými druhy arů se ara kaninda dostal do evropských chovů až relativně pozdě. Poprvé se tito ptáci objevili v 70. letech ve Švýcarsku. V 80. letech pak dosáhla zoologická zahrada Loro Parque z Kanárských ostrovů světového prvoodchovu. Od té doby se zde podařilo odchovat více než 400 mláďat. Je kuriozitou, že toto číslo takřka převyšuje počet ptáků vyskytujících se ve volné přírodě. Jedná se tedy o další důkaz, že zoologické zahrady mají v ochraně fauny své místo a bez jejich existence by spousta druhů ve volné přírodě nepřežila.   

V České republice odchoval tento druh poprvé v roce 2005 chovatel arů Zdeněk Špalek. Dnes už ho rozmnožuje více chovatelů. Podle statistik ministerstva životního prostředí se nyní v České republice nachází přibližně 150 jedinců, přičemž se jedná pouze o ptáky registrované po roce 2004. Předtím nebyla centrální statistika vedena. Dalo by se tedy odvodit, že ara kaninda patří v České republice mezi stabilizované druhy. 

Kanindy dospívají ve čtvrtém roce života. Tento údaj je však potřeba brát s rezervou, někteří jedinci mohou zahnízdit až později. Sestavování párů je u středně velkých a velkých arů obecně složitější než u malých papoušků. Málokdy se stane, že zahnízdí bezprostředně potom, co dáme samce a samici dohromady. Ptáci zpravidla potřebují delší dobu na to, aby si na sebe zvykli. Běžně se také stává, že partneři neharmonizují a je potřeba je rozdělit. 

Hnízdní sezona začíná obvykle v jarních měsících a dá se stimulovat změnou krmné dávky, tedy zvýšením obsahu tuků a bílkovin. V tomto období pozorujeme změny v chování ptáků. Můžeme si všimnout, že obvykle bílé líce náhle zrudnou a rodičovský pár velmi agresivně brání svou voliéru. Chovatel tedy musí být obezřetný, obzvláště při kontrole budky. Při neopatrném postupu mohou rodiče rozbít snůšku, nebo dokonce usmrtit svá mláďata. 

Stejně jako ostatní arové se kanindy páří ze strany, samec tedy nevylézá na samici, ale při kopulaci sedí vedle ní. Snůška čítá obvykle 3–4 vejce. Pokud jsou neoplozená nebo dojde k jejich poškození, je obvyklé, že rodiče zasednou podruhé. Na konci léta je potřeba budku odebrat. Arové mají totiž při vhodných podmínkách tendenci hnízdit po celý rok, a pokud jim to umožníme, mohli by se vysílit.

Inkubační doba trvá 26 dní. Mláďata opouštějí budku po třech měsících. Při ručním odchovu se odstavují mezi 110. a 130. dnem. Dokrmování není složité a prakticky se neliší od ostatních arů. Základem je dokrmovací směs s vyšším obsahem tuků, která mláďatům dodá dostatek energie pro optimální vývoj. Jedná se o velké papoušky, kteří mají v pozdější fázi vývoje velkou sílu. Při krmení tedy tlačí zobákem proti pohybu krmení a může snadno dojít k jeho deformaci. Zahnutí zobáku můžeme předejít střídavým krmením z obou stran a také pravidelnými masážemi. 

Je vhodné odchovávat více mláďat najednou ve skupině tak, aby měla možnost lépe se socializovat. V poslední fázi odstavu ary umístíme do větší voliéry, kde mohou začít trénovat let. Ten je pro zdraví a správný vývoj muskulatury mláďat naprosto nezbytný. Během přechodu z tekuté směsi na tuhé krmení předkládáme kousky ovoce, piškoty, granule s malým množstvím semen a rozlouskaných ořechů. Pokud necháme mláďata na dokrmovací kaši příliš dlouhou dobu, začnou ztrácet hmotnost a dojde ke zpomalení jejich optimálního vývoje. 

Zajímavostí je vychýlený poměr pohlaví mláďat. Podle zkušeností chovatelů se odchovává více samců než samic.

Chovatelské zařízení

Jak už bylo výše uvedeno, kanindy jsou v porovnání s jinými druhy arů velice temperamentní. Od toho se možná odvíjí také jejich destruktivní sklony. Každý, kdo tyto papoušky doma chová, ví, že při stavbě chovatelského zařízení musíme myslet na každé slabé místo. Přestože nemají takovou sílu v zobáku jako jejich větší příbuzní ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus) nebo ara zelený (Ara ambiguus), jejich nejsilnější stránkou je vynalézavost a inteligence. V různých chovatelských zařízeních jsem viděl, jak dokážou rozmontovat různé druhy matek, šroubků, lanek nebo jiných zavíracích mechanismů. Vzpomínám si, že jeden pár se dokonce bavil tím, že nosil kamínky štěrku a vsazoval je do pletiva. Pokud se tedy rozhodnete pro chov těchto krásných opeřenců, určitě bychom při stavbě voliér měli vzít v úvahu tuto jejich vlastnost.

Stejně jako ostatní arové potřebují také kanindy možnost proletu. Minimální délka výletu by měla být alespoň 5 metrů. Prostorná by měla být také vnitřní část zařízení. Ptáci zde přece jen přes zimu tráví velké množství času, a pokud dojde mezi ptáky k šarvátce, je lepší, když mají prostor k manévrování. Je zřejmé, že žádný středně velký či velký druh ary se ve dvoumetrové voliéře neprolétne. Létání je přitom nezbytně důležité pro zdraví a dobrou tělesnou kondici každého ptáka. Arové se tedy do klecí a malých voliér nehodí.

Přestože ara kaninda pochází z tropického podnebného pásu, jedná se o odolného papouška, který v našich klimatických podmínkách dobře snáší i nižší teploty. Zálety tedy můžeme přes zimu temperovat na teplotu kolem 10 °C. Chovat tyto papoušky dlouhodobě v teplotách pod bodem mrazu je nevhodné. Stačí, aby měl v tom období jedinec oslabenou imunitu kvůli viróze nebo bakteriálnímu onemocnění, a následky mohou být fatální.

Naprostou nezbytností při chovu těchto papoušků je zajištění enrichmentu (= podněty k zabavení). Všichni arové milují dřevo k okusování. To je potřeba předkládat ideálně každý týden. Za tímto účelem se dají použít větve borovice nebo ovocných stromů. Vždy dáváme pozor, aby stromy, ze kterých větve ořezáváme, nebyly ošetřeny postřiky. Větve různých velikostí potom můžeme nařezat na bidla, jež se připevní, dále je zavěsit svisle na háček se závitem nebo z nich v kombinaci s kovovými řetízky vytvořit houpačky. Počítejme s tím, že arové jsou schopni měkké druhy dřeva zlikvidovat během krátké doby. Někteří chovatelé proto používají tvrdé dřevo, ale to ptáky tolik nezabaví.

Co dáme na dno voliéry? Někteří chovatelé mají ary v závěsných voliérách. V takovém případě se ptáci pohybují po roštu a není potřeba používat substrát. Je-li dno omyvatelné, můžeme pravidelným čištěním udržovat hygienu v chovatelském zařízení na velmi vysoké úrovni. V případě, že jsou zálety klasické průchozí, můžeme jako substrát použít dřevěné štěpky nebo písek. Výlet se obvykle nechává zatravněný nebo vysypaný štěrkem.

Vzhledem k velké agresivitě těchto ptáků v období hnízdění je vhodné chovat je po párech, nikoliv ve skupině. Naopak mladí a nehnízdící ptáci se snáší dobře ve skupině. Vůči ostatním druhům arů se mohou ve stejné voliéře chovat dospělé kanindy útočně.

Krmení

Krmení těchto papoušků je podobné jako u ostatních arů. Ptáci milují slunečnici a ořechy, tedy vše, co obsahuje vysoký obsah tuku. Nesmíme však zapomenout i na minerály a vitaminy. Z toho důvodu je ideální našim opeřencům ráno nabídnout směs ovoce a zeleniny. Tím se hydratují, ale zároveň přijmou důležité živiny, které semena a ořechy neobsahují. Po obědě jim pak nabídneme suché krmení. 

Arové kanindy jsou sice středně velcí arové, ale mají velice silný zobák. Většinu ořechů proto dokážou dobře rozlousknout. Zůstává otázka, jestli je nezbytné ptákům nabízet velké množství různých druhů ořechů, nebo krmit jen těmi základními. Někteří chovatelé upřednostňují rozmanitost, jiní zase vycházejí z toho, že ptáci ve volné přírodě také konzumují jen jeden určitý nebo několik málo druhů ořechů.

Ary můžeme také úspěšně krmit granulemi. Na trhu dnes existuje široká škála různých značek.

Nemoci

Arové kanindy jsou odolní ptáci. Stejně jako ostatní jihoameričtí papoušci však trpí na dilataci žláznatého žaludku (PDD), kterou způsobuje bornavirus. Toto onemocnění může mít fatální následky a je prakticky neléčitelné. Na druhou stranu existují jedinci, kteří mají v těle tento virus celý život a neprojevují se u nich žádné příznaky. 

Dále se můžeme u arů setkat s dalšími papouščími onemocněními, která způsobuje polyomavirus, circovirus (PBFD) a další.

Účinná prevence, jež nám umožní vyvarovat se zavlečení těchto onemocnění do našich chovů, zahrnuje pravidelnou dezinfekci, dodržování karanténních opatření a testování ptáků. 

Mutace

V několika chovech se objevili jedinci s tmavším zbarvením (viz foto). Výskyt jiné mutace není znám. 

Kříženci

V literatuře se uvádí, že v minulosti došlo ke křížení tohoto druhu s arou araraunou (Ara ararauna) a také s arou vojenským (Ara militaris).