Kymerská kočka

O plemenu

Vedle krátkosrstých manxů je kymerská kočka jedním z nemnoha plemen s přirozeně zakrnělým ocasem. Se svým známějším příbuzným sdílí plemenný standard, můžeme se dokonce setkat i s označením „manská dlouhosrstá kočka“. 

Historie

Ostrov Man leží v Irském moři, zhruba ve stejné vzdálenosti od Anglie, Skotska, Irska i Walesu. A právě na Wales (Cymru) odkazuje název plemene - Cymric cat znamená „kočka pocházející z Walesu“.

Na Manu se bezocasé kočky vyskytovaly již před staletími, pravděpodobně v důsledku náhodné genetické mutace, která se v malé ostrovní populaci zafixovala snadněji, než by tomu bylo na pevninském území. 

V chovech krátkosrstých manxů se pravidelně tu a tam rodila koťata s delší srstí, avšak zájem šlechtitelů si tato odchylka vysloužila až ve Spojených státech, kde byl v 60. letech 20. století položen základ tohoto nového plemene. Plemeno nedlouho poté uznaly organizace CFA a TICA, FIFe s uznáním kymerských koček počkala až do roku 2006.

Pro výstavní účely jsou povoleny tři délky ocasu - zcela bezocasá „rumpy“, kočka s křížovými obratli, avšak bez ocasních obratlů se nazývá „rumpy-riser“ a varianta s krátkým, tupým ocasem „stumpy“. 

Vedle těchto variant se vyskytují i „longie“ (delší než „stumpy“, ale nikoliv plné délky) a „tailed“, s plnohodnotným ocasem. 

Tyto dva typy se nevystavují, avšak mohou („tailed“ dokonce musí) být využity v chovu. Gen způsobující zakrnělý ocas kymerských a manských koček je bohužel v homozygotní formě (obě alely genu nesou danou mutaci) neslučitelný se životem, proto je zakázáno připouštění dvou jedinců se zakrnělým ocasem - zhruba ¼ koťat z vrhu by totiž byli neživotaschopní homozygoté.

Páří se proto vždy bezocasý heterozygot (jedna alela s mutací, druhá normální) a kočka s plnou délkou ocasu (obě varianty genu bez mutace). Z tohoto spojení se narodí všechna koťata zdravá, přibližně ½ budou heterozygoti s krátkým či žádným ocasem, ostatní budou mít ocas plné délky. 

Povaha

Kymerská kočka má vlídnou, vyrovnanou a velmi příjemnou povahu. Bývá nekonfliktní a tolerantní, proto se dobře hodí jak k dětem, tak i do domácnosti s více kočkami či jinými zvířaty. 

Má střední temperament, ráda si hraje, ale ocení i klidné chvilky na klíně. 

Výchova a socializace

Toto přívětivé plemeno se dobře hodí i pro začínající chovatele. Pro jistotu však začněte se zvykáním na česání a další nezbytnou manipulaci již od kotěcího věku. 

Je to učenlivé, tak trochu „psí“ plemeno, při důsledném přístupu dokáže respektovat i určité mantinely (např. zákaz chodit do postele, skákat na linku atd.).

Krmení

Krmit lze buď vhodným granulemi (může poradit veterinář nebo zkušený chovatel), jako doplněk se hodí i oblíbené kapsičky, neměly by však tvořit hlavní část jídelníčku. 

Dáváte-li přednost domácí stravě, hlavní složkou by mělo být čisté a libové maso. Mléčné výrobky podávejte v omezeném množství a výlučně ty, které prošly fermentací - živý jogurt, zakysanou smetanu atd. 

Pro bytové kočky je nezbytností truhlík s nezávadnou trávou, jejíž konzumace funguje jako účinná prevence zdravotních potíží způsobených trichobezoáry (spolknutými chuchvalci chlupů). U dlouhosrstých koček existuje zvýšené riziko ucpání či omezení průchodnosti trávicího traktu.

Srst a péče

Pro kymerské kočky je typická polodlouhá srst s podsadou. Jemná, hustá a na dotek pružná. 

Povoleny jsou všechny barvy, jejich kombinace i kresby, není ani nijak limitován výskyt bílé. 

Co se péče týče, patří kymerská kočka ke středně náročným plemenům. Zhruba jednou týdně je vhodné pečlivé vykartáčování, jednou za měsíc pak zkontrolujeme také stav uší, drápků a dutiny ústní. 

Zdraví / nemoci

Kymerské kočky jsou poměrně zdravé a dlouhověké plemeno. Kvůli podsaditější tělesné konstituci mohou být zejména kastrovaní a starší jedinci náchylní k obezitě, dbejte proto na přiměřený výživový stav vašeho zvířete. 

Častým problémem koček je tvorba zubního kamene a následné záněty dásní, poraďte se s vaším veterinárním lékařem o vhodné prevenci - čištění zubů, doplňky stravy atd.