Prosím o radu (ne o urážky a rýpance), jestli jste se někdo setkal s podobným problémem - jak jste to řešili ? Kobylka je 10ti letá, po 1 hříběti, já ji jezdím 3tím rokem, pravidelně jízdárnu, víkendy vyjížďky. Moje jezdecké schopnosti jsou myslím víc než dobré, jezdím 20 let. Kobča je bohužel trochu psycho - hodně se leká, špatně snáší nové prostředí, vyhovuje jí pokud možno jeden jezdec, sama bez koní je dost vynervačená, do 15 min splavená, ale zvladatelná (venku), jízdárna více méně bez potíží, po půl hodince se sbalí a šlape jak hodinky.Venku máme velký problém, chodí jak žitrafa, což znamená, že se stává neubrzditelnou i tak je dopředná, ale jaklmile naklušem, hlava hore, zrychluje, zrychluje, musím ji brzdit ostře a opravdu vší silou, zpomalí, jedem dál - do 5min znovu hlava hore, zrychlení (když ji nechám tak nacválá a cválala by až dom) a zas ji rvu za hubu a to se mi nelíbí a myslím, že ani jí ne. Dokud má hlavu dole je to ok, ale jak ji šetrně přinutit aby ji tam nechala i při zrychlení venku - to se totiž ovládat dá v pohodě (vím z jízdárny). Vyzkoušela jsem už i různá udidla, a nějak vyvazovat a svazovat, mi je proti srsti. Potřebuji prostě docílit toho aby šla i venku s hlavou dole, čímž je krásně jezditelná a reaguje dobře, ale jen rukou a sedem při klusu na louce nejsem schopna jí tam tu hlavu udržet. A moc mě to mrzí a jsem z toho špatná a není to ono a však víte...Ta hlava nahoře bude i z důvodu její psycho povahy, ale tu asi jen tak nezměním. Poraďte ! Děkuji.
Jak se venku chová když půjdete s jiným koněm, je v klidu?
Jak se venku chová na ruce? Většinou koně pochopí, že na ruce se chodí jen krokem a jsou mnohem víc v klidu. Možná by i vás chození s přerostlým psem bavilo více než ježdění na takové mišuge kobyle. Když vezmete kámošku s druhým koněm, mělo by to být už uplně v pohodě.
Já bych s ní venku chodila jen krokem + drezurní práce na loukách. Tím ji přepnete do psychického režimu jízdárna a bude v klidu. Do toho hodne chválit a klidně i pamlskovat, ať z toho koby taky něco má.
Nie som zástancom zbytočného vyviazania koní, ale vo vašom prípade by som skúsila na vychádzku prevlečky. Je to "nástroj" ktorý môžete použiť práve na tú chvíľu kedy ho potrebujete, kedy vám dá tú hlavu hore. Keď sa ukľudní tlak povolíte. Keby ste s ňou pracovala krátko a nemáte skúsenosti tak vám toto neporadím, ale u koňa ktorý je pravideľne jazdený a vy ste dobrý jazdec by to mohlo pomôcť.
Píšete, že kobylu jezdíte 3roky.A to, co popisujete dělá pořád?
Nebo byla někdy v pohodě a až od určité doby začala nervačit a obracet se?
Dělá to i když je na vyjížďce s koňmi, pokud ano i když jde jako první?
Jak často chodí pod sedlo?Co žere?Pobývá spíše ve výběhu se stádem, nebo je boxovaná?Je vysoko v krvi?
Zkoušela bych jí zklidnit.Aby zjistila, že venku s vámi je a bude pohoda.Nic jí nehrozí, naopak, vyjížďka je věc příjemná.
Vytipujte místa, cesty, kde je klidná, choďte v kroku.Zkoušejte různé blbiny jako obcházení stromů, překračování klacků, chození loužemi apod.Aby nešla jen tupě dopředu a neměla čas vymýšlet.Máte li někde louku nebo sjízdné pole, tam bych udělala třeba velký kruh a naklusala.Jestli to nepůjde, zas do kroku.Klidně někde zastavte, dovolte kousnout, prostě pohoda.
Soustředila bych se na vedení sedem a hlasem, tahání za hubu bych zkusila omezit.
Po nějaké době byste třeba mohla zkusit klusat směrem od domova, půjde li to.Na kobyle byste měla poznat, jestli je v klidu, nebo začíná bublat a podle toho na ní klást nároky.
Zkuste pohledat spouštěče jejího neklidu a nejistoty, určitě na něco přijdete.
Buďte hodně trpělivá, držím palce.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Taky nejsem pro zbytečné vyvazování, ale než průvlečky, které považuji za dost ostré (a chcete se vyhnout rvaní v hubě), mám dobrou zkušenost s "vidličkami" - do podbřišníku zapnutý popruh, vedoucí mezi předními nohami se rozdvojuje a zapne se na karabinky do udidla. Stačí to mít na dlouho - koně to vede dopředu-dolů a má volnost v krku, jak potřebuje. Ale když by chtěl hlavu vyvracet nahoru, nedovolí mu to. Používá se i v kvalitních stájích pro počáteční uvolňování před prací... ;)
Každopádně bych nejdřív vyzkoušela na place...ale koně je stášejí velice dobře, protože je to neomezuje ve většině pohybů hlavy / krku, vyjma zvedání hlavy nad kohoutek.
Moc děkuju za vaše reakce, myslím, že budu zkoušet všechno, chození na ruce a zkusím i ty průvlečky a nějaké to rozptýlení při vyjížďce. Když jdeme s jiným koněm, je to výrazně lepší, to její chování, je klidnější a tolik nespěchám a když ji vodím, tak sice jde pomalu ale trochu jde o život - co leknutí, to uskok, nebo přikleknutí, takže spíš mám strach o sebe, protože v tu chvíli neřeší kam uskakuje. Je to prostě psycho !
Ale bývala horší, od té doby co ji mám jsme postoupily myslím správným směrem. Jen se s ní nechci tolik prát a otupit jí hubu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Taky nejsem pro zbytečné vyvazování, ale než průvlečky, které považuji za dost ostré (a chcete se vyhnout rvaní v hubě), mám dobrou zkušenost s "vidličkami" - do podbřišníku zapnutý popruh, vedoucí mezi předními nohami se rozdvojuje a zapne se na karabinky do udidla. Stačí to mít na dlouho - koně to vede dopředu-dolů a má volnost v krku, jak potřebuje. Ale když by chtěl hlavu vyvracet nahoru, nedovolí mu to. Používá se i v kvalitních stájích pro počáteční uvolňování před prací... ;)
Každopádně bych nejdřív vyzkoušela na place...ale koně je stášejí velice dobře, protože je to neomezuje ve většině pohybů hlavy / krku, vyjma zvedání hlavy nad kohoutek.
To mě těší, něco podobného jsem také použila, domácí výroba - s gumových popruhů, možná by to ale chtělo něco pevnějšího.
Když ji vodím, tak sice jde pomalu ale trochu jde o život - co leknutí, to uskok, nebo přikleknutí, takže spíš mám strach o sebe, protože v tu chvíli neřeší kam uskakuje
tohle je potřeba natrénovat ze země. Pokud se tak chová i na jízdárně nacvičujte tam, pokud jen venku, jděte ze začátku jen kousek ven, vemte si sebou nějakou hůlku, tyč (já používám mrkvovou), jakmile chce jít kobča před nebo přes vás, tak jí hůlkou klepněte přes prsa, pokud nereaguje, zvyšte klepnutí, dokud neustoupí, popř. Přidejte hlas, důrazné ne, to by ji mělo zabrzdit, při leknutí musíte zareagovat ihned. Jinak když náš mladý nervil na vyjížďce, když se mu vzdálila kobča, tak jsem s ním vždy udělala kroužek, aby mě nepřeválcoval, při točení na vás nemůže skočit a zároveň jste pořád jakoby první a určujete směr, pokud šel "pouze" dopředu a předbíhal mě, tak jsem vždy zastavila, nechala ho zacouvat tak, až měl pouze hlavu na úrovni mého ramene, pak jsem zase šla, můžete ji nechat zacouvat až za vás, já mám mladého raději vedle sebe, abych viděla co dělá, on je schopný občas vymyslet lotroviny . To opakuji celou dobu, co mě předbíhá. Pokud budete důsledná a stejná, kobča za chvíli pochopí, že přes vás nemůže. A třeba vám bude i víc důvěřovat, může se zlepšit i chování pod sedlem, bude vás víc vnímat. Jinak ze sedla bych jezdila, jak vám radili výše, tedy ze začátku pouze krokem, při nervení dělat kroužky, ale nedělejte je dlouho, stačí 1-2, pak zase vyjít, ono pokud by jste kroužila déle, tak zase dosáhnete opaku, místo aby se kobča uklidnila, bude nervit ještě víc. Když půjde v klidu, zkusit vyklusat, opět jen chvíli, aby neměla čas se hecovat, popř. Zapracovat na sbalení. Jestliže ji jezdíte 3 roky, měla by jste ji už trochu znát, a tudíž její chování vycítit. Já třeba už na své kobči poznám v jaké je náladě, kdy je napružená, jen vystřelit, a poznám jak dlouho ji "dustit", když neposlouchá nebo mi vyvede nějakou skopičinu.
soukalova
napsal(a):
Moc děkuju za vaše reakce, myslím, že budu zkoušet všechno, chození na ruce a zkusím i ty průvlečky a nějaké to rozptýlení při vyjížďce. Když jdeme s jiným koněm, je to výrazně lepší, to její chování, je klidnější a tolik nespěchám a když ji vodím, tak sice jde pomalu ale trochu jde o život - co leknutí, to uskok, nebo přikleknutí, takže spíš mám strach o sebe, protože v tu chvíli neřeší kam uskakuje. Je to prostě psycho !
Ale bývala horší, od té doby co ji mám jsme postoupily myslím správným směrem. Jen se s ní nechci tolik prát a otupit jí hubu.
Také ale popřemýšlejte o tom, že jsou holt koně, kteří ven bez kolegy prostě nejdou...
Nicméně, začala bych chodit ven jen a jen s dalším koněm/koňmi, a třeba až po práci na jízdárně - tam koně opracovat, ocválat, aby se zahřál a "vylítal" přebytečnou energii. Ven chodit jen na chvilku, žádné dlouhé coury, třeba na dvacet minut, projít třeba les/louku kolem stáje. Pouze krokem, hodně chválit. Poté zkoušet venku chvilku klusat (zase s kolegy), hlavně žádné závody.
Když bude venku s koňmi ok, zkusila bych pak obejít "kolečko kolem stáje" bez koní, jen rychlovku (samozřejmě v kroku, nijak daleko), aby si, řekněme, nestihla uvědomit, že jde najednou sama.
Jináč - nechtěla byste pouvažovat po úplné změně přístupu ke koni? Já osobně velice uznávám práci s koněm ze země, přirozenou komunikaci... Líbí se mi přístup Montyho Robertse, z Čechů pak třeba Bořánka (i když nesouhlasím s ním úplně ve všem a znám jednoho koně, který před ním vyskočil z ohrady ), Zuzku Prokopovou...
soukalova
napsal(a):
Moc děkuju za vaše reakce, myslím, že budu zkoušet všechno, chození na ruce a zkusím i ty průvlečky a nějaké to rozptýlení při vyjížďce. Když jdeme s jiným koněm, je to výrazně lepší, to její chování, je klidnější a tolik nespěchám a když ji vodím, tak sice jde pomalu ale trochu jde o život - co leknutí, to uskok, nebo přikleknutí, takže spíš mám strach o sebe, protože v tu chvíli neřeší kam uskakuje. Je to prostě psycho !
Ale bývala horší, od té doby co ji mám jsme postoupily myslím správným směrem. Jen se s ní nechci tolik prát a otupit jí hubu.
Když jdete na jízdárnu, tak tam vlezete rovnou ze stáje? Psala jste, že se vám sbalí po půl hodině - to mi připadá jako dost dlouhá doba na uvolňování.
Doporučila bych alespoň krokovat někde mimo jízdárnu, aby se zvýšila doba, kdy chodí krokem mimo areál stáje. Potom zamakat na jízdárně a poté opět okrokovat venku. Prostě aby krok venku pod sedlem byla uplně běžná rutinní věc.
Ano, to musím souhlasit, práce ze země ač se nezdá má svá velká plus, i když ne ve všech případech jde použít a ne se vším souhlasím. Když jsem se zhruba před 20ti lety učila jezdit tak to bylo naprosté tabu a v mém okolí nebyl nikdo kdo by to uznával. Postupem času musím uznat, že některé "cviky a postupy" jsou opravdu fajn a účinné a čím dál více se k tomu přikláním, ale ne vždy mám na vše dostatečný čas ( po mateřské jsem se vrátila do práce takže v týdnu jsem ráda že stihnu vykydat a nakrmit - i tak to všechno dělám po tmě, a o víkendu musím zajistit hlídání dítěte aspoň na dvě hodiny a to mě musíte pochopit, chci si raději zajezdit než pracovat ze země), Nicméně je to přechodná doba - v létě bude déle světlo a syn bude také čím dál víc samostatnější. Ještě jednou děkuji za opravdu fajn reakce
Uživatel s deaktivovaným účtem

Pracovať s koňom, ktorý je komplikovanejšej povahy raz za týždeň absoltútne nemá zmysel. Tento typ koní vyžaduje pravidelnú a ideálne monotónnu prácu, aby bol schopný sústrediť sa a vnímať jazdca. To je rozumnejšie na neho nesadať a fakt sa venovať tej práce zo zeme.
Možno nebolo odveci skontrolovať kobyle zuby a sedlo, toto obvykle spôsobuje dosť časté problémy.
A určite by bolo vhodné sa zamerať aj na tú drezúrnu stránku. Práca na jazdiarni v žiadnom prípde nemá byť o balení hlavy. Možno by bol na mieste nejaký tréner, ktorýby sa na vás pod sedlom pozrel a trochu poradil...
Kašlete na udělátka... Být vámi změním kompletně přístup.
Zkusila bych pozitivní motivaci pomocí klikr tréninku (operativní podmiňování).
http://m.youtube.com/watch?v=BJrttyFJRyg
Více třeba tady: http://www.blizkekonim.cz/tag/operantni-podminovani/.
Vyvazováním si z dlouhodobého hlediska asi spíš uškodíte než pomůžete.
Doporučila bych začít více pracovat na uvolnění koně. Naučit koně na signál udidla odžvýknout a vytáhnout se dopředu a dolu. Trvá to sice déle než namontovat průvlečky, ale výsledek bude o 100% lepší. Přečtě si něco třeba o škole lehkosti Philippe Karla.
Taktiež mám takú kobylu, do terénu len v kroku nič iné nehrozí, prípadne ešte vyklusať kopček kde viem že nebude vládať na začiatku robí bordel a potom je rada že už je koniec... Pracujeme zo zeme viac ako jazdíme, chodím s ňou na ruke stále ten istý okruh a nič nepomáha, už vlastne na nej do terénov ani nejazdím, teraz nemáme nikoho kto by s nami šiel takže som to na teraz úplne vzdala
serafima
napsal(a):
Taktiež mám takú kobylu, do terénu len v kroku nič iné nehrozí, prípadne ešte vyklusať kopček kde viem že nebude vládať na začiatku robí bordel a potom je rada že už je koniec... Pracujeme zo zeme viac ako jazdíme, chodím s ňou na ruke stále ten istý okruh a nič nepomáha, už vlastne na nej do terénov ani nejazdím, teraz nemáme nikoho kto by s nami šiel takže som to na teraz úplne vzdala
Na jízdárně s ní pracujete? s koňmi tohoto typu se mi nejvíce osvědčilo s nimi pravidelně pracovat na jízdárně, aby měli kde vybít přebytečnou energii vhodným způsobem. Navíc správná přiježďovací práce je pro koně mnohem náročnější než vyjížďka, buduje dobré svalstvo a vnímání a respektování jezdce.