sárinka:3

XXX.XXX.200.48
Prosím vás jsem zoufalá chtěla by jsem koně ale bojím se to rodičům naznačit, ti si myslí že jsem v jezdeckém klubu spokojena ale jsem strašne stydlivá takže se moc nekamarádím.
Moji rodiče mají měsíční příjem 25 000 a 12 000 kč. Myslíte že by to mohli měsíčně utáhnou s pěnezi. Když samozřejmě nebudu počítat koupi koně. díky za jakou koliv radu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.42.7
sárinka:3
napsal(a):
Prosím vás jsem zoufalá chtěla by jsem koně ale bojím se to rodičům naznačit, ti si myslí že jsem v jezdeckém klubu spokojena ale jsem strašne stydlivá takže se moc nekamarádím.
Moji rodiče mají měsíční příjem 25 000 a 12 000 kč. Myslíte že by to mohli měsíčně utáhnou s pěnezi. Když samozřejmě nebudu počítat koupi koně. díky za jakou koliv radu.
Nesmíš se koukat jen na to, jaký mají rodiče měsíční příjem, ale taky na to, jaké mají měsíční náklady (bydlení, jídlo, domácnost, benzín, leasing nebo půjčka), a pak najednou zjistíš, že těch cca 6000Kč měsíčně, co by vás stál kůň, je veliká položka v rodinném rozpočtu .
Pokud jsi stydlivá, tak si zkus najít nějakou menší stáj nebo soukromníka - pokud budeš pracovitá a šikovná, tak ti někdo šanci dá moc rád.
Co dělat? Dospět, dostudovat, postavit se na vlastní nohy, najít si práci a pak to třeba s tím vlastním koněm zkusit. Do té doby získávat zkušenosti, protože vlastní kůň je odpovědnost na spoustu let a drahá záležitost, i když se nic nečekaného nepřihodí. V životě ti nic neuteče, všechno má svůj čas.
Uživatel s deaktivovaným účtem

sárinka:3
napsal(a):
Prosím vás jsem zoufalá chtěla by jsem koně ale bojím se to rodičům naznačit, ti si myslí že jsem v jezdeckém klubu spokojena ale jsem strašne stydlivá takže se moc nekamarádím.
Moji rodiče mají měsíční příjem 25 000 a 12 000 kč. Myslíte že by to mohli měsíčně utáhnou s pěnezi. Když samozřejmě nebudu počítat koupi koně. díky za jakou koliv radu.
Holčičko, já bych toho chtěla...
Blaire

XXX.XXX.37.252
Je pravda, že vše má svůj čas, jestli je kůň to, co bys chtěla, počkej si na to. Jednou přijde správná chvíle a až to přijde budeš pyšná sama na sebe, žes to dokázala a bůh ví, třeba i bez pomoci rodičů. Zatím choď kde můžeš, sbírej zkušenosti. Záleží, kde koníka chceš mít, pokud máš prostředí domova. Dejme tomu, že můžeš mít jen výběh s přístřeškem nebo box, ale možná budeš mít i šanci pronajmout kus pastvy od někoho, kdo prostor nevyužívá. Pokud budeš mít koníka doma, bude to o hodně levnější, nevím kolik to vyjde mě, je to různé. Někdy potřebujeme víc někdy méně, ale není to měsíčně ani 1500 pokud nestrouháme například nebo neutrácíme za nějaké potřeby. Nejvíce pěněz to chce do začátku (vybavení, nějaká lékárna) Vše musíš mít připraveno, ale jsou to věci, co se ti pak hodí a vydrží takže investuješ dobře většinou. :).
sárinka:3
napsal(a):
Prosím vás jsem zoufalá chtěla by jsem koně ale bojím se to rodičům naznačit, ti si myslí že jsem v jezdeckém klubu spokojena ale jsem strašne stydlivá takže se moc nekamarádím.
Moji rodiče mají měsíční příjem 25 000 a 12 000 kč. Myslíte že by to mohli měsíčně utáhnou s pěnezi. Když samozřejmě nebudu počítat koupi koně. díky za jakou koliv radu.
Už jsem psala v odpovědi na podobný příspěvek, že já se mezi koně dostala až v 16 letech. Do té doby mi rodiče nechtěli koně ani dovolit! Pak jsem 8 let jezdila porůznu po oddílech a klubech. Nejprve jako začátečník mezi 13 letýma holkama, mě bylo těch 16-17 let. Starší členové oddílu se se mnou, nováčkem, nebavili, ty malé holky taky moc ne, Ale nechodila jsem tam hledat kamarády, ty jsem měla mezi spolužáky, chodila jsem se tam naučit o koních co nejvíc. Později už to bylo lepší.
Takže pokud je jedinným problémem "jsem strašně stydlivá takže se moc nekamarádím", tak já to za problém nepovažuji. Problém by bylo, kdybys napsala např.
- ostatní mě šikanují, pomlouvají,
- kydám hnůj, čistím koně a do sedla se nedostanu,
- trenér mi nadává, nechápu jeho pokyny
- rodiče mi nedovolí chodit na koně,
- s koňmi se v oddíle špatně zachází
a pod.
Tví rodiče mají dohromady 37 tisíc, to vypadá jako hodně peněz. Ale nevíme, zda nesplácí hypotéku na dům a leasing na auto, nevíme, jestli máš sourozence atd atd. Pořízení koně bych odhadla na 50 tisíc Kč - cca 30 tisíc kůň,5 tisíc doprava od prodávajícího,5 tisíc sedlo a další výbava,10 tisíc rezerva na veterináře a podobné výdaje. Pak každý měsíc 2-7 tisíc ustájení koně, k tomu cca 1-2 tisíce měsíčně kovář, trenér, a pod.
Dejme tomu, že máš jednoho sourozence. Rodiče zaplatí minimálně 10 tisíc za bydlení včetně energií,15 tisíc za jídlo. Zbývá 12 tisíc na oblečení, boty, kroužky, školní pomůcky, vstupenky do kina, dovolenou, dále na internet, tel. poplatky, kapesné, cestovné (benzín, oprava auta, jízdenky MHD), apod pro 4 osoby. Tvůj podíl z toho je max.3 tisíce, když je dáš za ustájení koně a jeho potřeby, budeš chodit nahá? Chodit všude pěšky?
Jasně, že si tuhle rozvahu vymýšlím, každá rodina má strukturu výdajů jinou.
Gitule vrtule

XXX.XXX.148.31
sárinka:3
napsal(a):
Prosím vás jsem zoufalá chtěla by jsem koně ale bojím se to rodičům naznačit, ti si myslí že jsem v jezdeckém klubu spokojena ale jsem strašne stydlivá takže se moc nekamarádím.
Moji rodiče mají měsíční příjem 25 000 a 12 000 kč. Myslíte že by to mohli měsíčně utáhnou s pěnezi. Když samozřejmě nebudu počítat koupi koně. díky za jakou koliv radu.
Pokud se moc nekamarádíš, nechápu, proč to vadí.Chodíš do jezdeckého klubu kvůli lidem, nebo kvůli sobě a koním?Koukat jen na příjem rodičů je hloupost, když nevíš, co vše musí měsíčně platit a hlavně je určitě něco stojí tvůj jezdecký klub, kam chodíš.My si můžeme myslet, že to utáhnou jedna báseń, ale uvědom si, že koupě koně -pokud nechceš elitu v řádu stovek tisíc-je minimální částka, kterou tě kůň bude stát.Navíc je to spousta času, ne jen peněz.Až půjdeš někam na intr na školu, tak kůň bude jen stát a nic nedělat?Máte ho kam dát u vás na zahradě a bude sám, nebo bude mít společníka?Nebo si myslíš, že se zaparkuje někam do soukromý stáje, kde budou vaši měsíčně platit prachy a když nebudeš mít zrovna náladu, že se o něj pak někdo postará?Je spoustu otázek který by jsi měla probrat s rodičema, ne tady.Nesejde na tom, co si kdo z nás tady myslí, ale na tom, jaké možnosti a budoucnost u tebe vůbec kůň bude mít.
sárinka:3
napsal(a):
Prosím vás jsem zoufalá chtěla by jsem koně ale bojím se to rodičům naznačit, ti si myslí že jsem v jezdeckém klubu spokojena ale jsem strašne stydlivá takže se moc nekamarádím.
Moji rodiče mají měsíční příjem 25 000 a 12 000 kč. Myslíte že by to mohli měsíčně utáhnou s pěnezi. Když samozřejmě nebudu počítat koupi koně. díky za jakou koliv radu.
Rodiče ti platí jezdecký klub.Pravděpodobně aby ses naučila něco o koních.
A jestli se chceš někam chodit primárně kamarádit, to bych viděla spíš na skauta nebo takovou nějakou organizaci.
Před koňmi a asi ani před rodiči se stydět nemusíš.
Jediná rada, teď pár let pracuj na tom, aby ses dokázala dobře postarat o koně, naučila se i jezdit, taky abys měla vzdělání a práci, která ti umožní si koně koupit a sponzorovat.Pak už se nebudeš muset ani stydět, ani kamarádit a budeš mít, co si přeješ.
Já ti rozumím. Každý tady v tvém věku chtěl jistě koně, chtěl ho hned a měl zato, že rodiče by ho mohli utáhnout. Notak holky! Přiznejte se, že to jinak nebylo :D :D
Ale věř mi, že velmi málo rodičů má tu možnost takového koně pořídit a i když má, tak ho dětem nepořídí. Moje kamarádka je dcera ženský, která od nuly vybudovala vlastní zlatnictví, a o peníze nemá nouzi, rozhodně ne, dokonce by měli i pozemky, kam koně dát. Přesto koně nedostane, ač by ho chtěla.
Já to měla obdobně. Ale hlavně mě nikdo neměl rád. Sem silnější, jsem líná (nebo spíš nemám tu sílu) dodržovat striktní diety, který by mi pomohly, protože zatímco jiní mohou jíst jak prokopnutí a nic nepřibrat, já přiberu pomalu po jedný řádce čokolády za měsíc.
V našem okolí v mém dětství byly pouze tři stáje, kde nabízeli ježdění. A ze všech mě vyštípali. Většinou mě pomlouvali, a jelikož mě neměli rádi, dělali mi naschvály.
Nejdřív to byly maličkosti, schválně začali ke koním chodit dřív, aby měli všechno hotovo a nejlépe byli někde na vyjížďce a já už si nezajezdila a ani neměla co tam dělat, potom všude chodili a řvali, že vážím tolik a tolik kilo. Kradli mi věci, uráželi mě. Skončilo to tak, že v jedné stáji mi přestřihli zámek u skříňky, sebrali mi věci, rozkopali bedničku na čištění, to co ukrást nemohli rozházeli do bahna ve výběhu, aby to rozdupali koně.
S těhle stájích jsem to nakonec zapíchla poté, co mě v poslední možné stáji tamní slečny jednak odmítaly učit jezdit, během měsíce sem jezdila jen dvakrát, i když sem tam byla pomalu každý druhý den. Protože majitel u koní skoro nebyl a holky co se o ně staraly mě nechtěly přijmout a tak schválně jen řekly "já nestíhám", a odešly pryč. Tam jim teda majitel dost vynadal, protože zatímco já tam orpavdu pracovala, tak ony jezdily a mě nechtěly ani povodit. Takže mě schválně vzali na lonž na tříletého sotva obsedlého hřebce, a zčistajasna už ho hnaly cvalem a já skončila s vyraženým dechem.
Nejhorší na tom bylo, že moji rodiče mi nevěřili, prostě mi jen řekli ať to nějak skousnu a že to zveličuju.
Potom sem šla na intr a bylo to úplně stejné. Kterýkoliv klib jsem našla tak měl plný počet zájemců, nepřijímal začátečníky, nebo byl daleko a cesta tam byla moc vysoká. Po přestupu na druhou školu už sem nestíhala časově, protože jsem končila většinou kolem čtvrté či páté odpoledne, a než bych tam dorazila tak všechny hodiny končí a trenér už tam nebyl.
Chodila sem na jeden ranč, kde sem přespáala i víkendy a prázdniny. No.. nechala sem tam za přespání a za jídlo za ty roky suma sumárum cca tak 25 tisíc, ale na koních sem tam seděla asi 6x (za 6 let!). Zato sem tam ale makal po domě, vytírala, zametala, musela jim fotit krávy, telata i koně (asi jediná fajn věc).
Zkrátka a dobře mě to opravdu přestalo bavit.
Moji rodiče mi řekli "až budeš velká a mít práci, kup si koně ze svého." No tak ji mám.
A co? Jelikož bydlím pořád s otcem, tak m iřekl, ž e dokud budu bydlet u něj, žádného koně mít nebudu a že mě vyrazí z domu.
No... takže mám vlastní kobylu, a moje rodina u ní neví
ALE PROSÍM! NEBER SI ZE MĚ PŘÍKLAD! JSEM ZAČÁTEČNÍK! NIC NEUMÍM. Z KOBYLY JSEM BĚHEM TOHO PŮL ROKU SPADLA UŽ ASI 5x, JE TO TAK ŠPATNÉ ŽE UŽ SE V SEDLE NECÍTÍM MOC JISTĚ. TO MÁLO CO SEM UMĚLA, JE V HÁJI.
Jejjda lenacio po tvém příspěvku bych si radši koně ani nekupovala...
Jo holky od koní umí být dosti zlé stejně jako všechny děcka. U nás na jízdárně se mezi mnou a ostatníma začaly rozevírat pomyslné nůžky až kolem 16 let a výše, kdy holky začaly mít rády chlapy a alkohol. Já jsem nikdy nepila, nechodila s nima do hospody-radši jsem byla na jízdárně, ale do nenávisti to nikdy nepřešlo.
Jen majitelka ranče mě asi moc nemusela, byla jsem z nich poslední, kdo nekonvertoval k westernu, nepopíjela jsem s ní a celkově jsem nebyla nějak vlezlá co se její osoby týkalo. Po maturitě jsem se už tam nějak nevrátila, začala jsem pracovat, čtyři roky jsem na koně snad ani nesáhla a po čtyřech letech to přišlo jako blesk z čistého nebe "pořídím si koně" a koupila jsem si tehdy čtyřletou kobylku (což byla moje zásadní chyba kupovat tak mladého koně, ale prodat ji asi nikdy nedokážu, je prostě první a když nejezdíme tak naprosto zlatý kůň a já doufám, že si časem porozumíme i skrze sedlo) a nedávno k ní přikoupila i staršího valacha pro přítele.
Jen to musí chtít vůli a ne dupat jako urputné dítě "Já chci!".
mgtka
napsal(a):
Jejjda lenacio po tvém příspěvku bych si radši koně ani nekupovala...
Jo holky od koní umí být dosti zlé stejně jako všechny děcka. U nás na jízdárně se mezi mnou a ostatníma začaly rozevírat pomyslné nůžky až kolem 16 let a výše, kdy holky začaly mít rády chlapy a alkohol. Já jsem nikdy nepila, nechodila s nima do hospody-radši jsem byla na jízdárně, ale do nenávisti to nikdy nepřešlo.
Jen majitelka ranče mě asi moc nemusela, byla jsem z nich poslední, kdo nekonvertoval k westernu, nepopíjela jsem s ní a celkově jsem nebyla nějak vlezlá co se její osoby týkalo. Po maturitě jsem se už tam nějak nevrátila, začala jsem pracovat, čtyři roky jsem na koně snad ani nesáhla a po čtyřech letech to přišlo jako blesk z čistého nebe "pořídím si koně" a koupila jsem si tehdy čtyřletou kobylku (což byla moje zásadní chyba kupovat tak mladého koně, ale prodat ji asi nikdy nedokážu, je prostě první a když nejezdíme tak naprosto zlatý kůň a já doufám, že si časem porozumíme i skrze sedlo) a nedávno k ní přikoupila i staršího valacha pro přítele.
Jen to musí chtít vůli a ne dupat jako urputné dítě "Já chci!".
Já mám 10 letou kobylku. ČT, ale má tam hromadu plnokrevníků http://www.sporthorse-data.com/d?i=10802147
Taky, ze země je hodná, u ričtěš by nám pomohl nějaký PHN kurz, ale v sedle to už prostě není ono, l já se nervuju, tím nervuju jí a všechno je to na pytel. Tuhle sem si na ní sedla, když byla uvázaná u plotu, prostě jen abych na ní seděla. A cítila sem ty nervy, nedokázala sem se uvolnit. A to je špatně.
Taky nemám to srdce ji prodat. Je to kůň snů, vždycky sem si přála isabelu.
Já ke koním tíhla od malička, jenže jsem z Prahy, takže JK všechny daleko na to, aby mě tam někdo vozil ( Zmrzlík přes hodinu a na druhém konci Prahy nevím, zda něco bylo). V 15 mi došlo, že by to rodiče stejně neutáhli, tak jsem se snu vzdala. V 21 letech se něco zlomilo, sice říkám, že to bylo vykoupené dost draze, ale necelý rok poté jsem začala jezdit na koni. Platím si lekce. V současné dobře dám za ježdění 35000 ročně a to je skoro maxim, co ze svého platu jsem ochotná dát, abych si ještě tvořila zásobu na horší časy, mohla chodit za kulturou a nemusela se vzdát úplně nakupování. A je mi jasné, že dokud budu sama, tak vlastního koně u Prahy prostě neutahnu tak, abych měla dostatečnou fin. rezervu a to v přepočtu na osobu beru o dost víc než rodina tazatelky...
kapička
napsal(a):
Já ke koním tíhla od malička, jenže jsem z Prahy, takže JK všechny daleko na to, aby mě tam někdo vozil ( Zmrzlík přes hodinu a na druhém konci Prahy nevím, zda něco bylo). V 15 mi došlo, že by to rodiče stejně neutáhli, tak jsem se snu vzdala. V 21 letech se něco zlomilo, sice říkám, že to bylo vykoupené dost draze, ale necelý rok poté jsem začala jezdit na koni. Platím si lekce. V současné dobře dám za ježdění 35000 ročně a to je skoro maxim, co ze svého platu jsem ochotná dát, abych si ještě tvořila zásobu na horší časy, mohla chodit za kulturou a nemusela se vzdát úplně nakupování. A je mi jasné, že dokud budu sama, tak vlastního koně u Prahy prostě neutahnu tak, abych měla dostatečnou fin. rezervu a to v přepočtu na osobu beru o dost víc než rodina tazatelky...
Já jsem postižená koňmi snad od narození, jako v Praze narozené dítě jsem viděla koně tak max. na pouti, pak jsme se v mých asi 11 letech přestěhovali do baráčku na vesnici a hned jsem se chytla první stáje, co byla poblíž - co budu povídat...strávila jsem tam celou pubertu a byla to ta nejlepší léta u koní, co jsem zažila...sice jsem tam jen pracovala a starala se o koně, jezdila s nimi na závody jako pomocník, na koně mě vysadili párkrát, ale já byla šťastná jak blecha, že můžu pucovat koně Pak přišla škola, intr, už nebylo kdy...pak na střední jsem chodila s kamarádkou ke koním, kde jsem dostala tu nejlepší školu praxe v sedle...a od té doby si občas někde zaplatím vyjížďku či hodinu na jízdárně, asi dva měsíce jsem si platila výcvik v Radonicích, tam jsem se za těch pár hodin naučila dost, hodně mi to dalo, ale 2000 měsíčně je z mého platu fakt moc Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jaké všechny starosti vlastní kůň nese a mám dojem, že si na vlastního netroufnu nikdy, ta bezstarostnost už mě opustila a už to beru moc vážně..asi jsem ten správný čas prošvihla No uklidňuje mě to, že bych na něj stejně neměla Občas mi ty koně dost chybí (myslím to čištění a vůbec motání se kolem nich) ale není kdy se někam "nacpat" a chodit ke koním...Doma v pět z práce, vyvenčit pejska, auto nemám, jsem závislá na MHD a jet někam na hodinu je nesmysl a o pomoc jednou či dvakrát za měsíc nikdo stát nebude
Blaire

XXX.XXX.37.252
Ja jsem tez obhlizela kone, kde jsem mohla uz jako dite, nechtela jsem jezdit, ale spis u nich byt a starat se. Ucit se s nimi pracovat. Zasla jsem k soukromnikum i do klubu, ale nikdo nemel cas se mi venovat tak jsem se starala, uklizela, hladila, pamlskovala nebo jen drepela a koukala na stado koni, co delaji mezi sebou. Za deset let jsem se svezla asi 8x a pak zacla ve 20 chodit na lekce jezdeni. Jen zaklady. Mam skvele rodice, sami si vybudovali v zivote velky dum se zahradou na vesnici. Prosila jsem je o kone od mala. A odpoved vzdy stejna: "kun je spatne zvire na nemoci a je s nim hodne prace" mohla jsem prosit jak jsem chtela, ale pravdou je, ze i presto, ze jsme normalni prumerna rodina mi rodice nikdy nerekli na to nemame penize naopak me vzdycky ucili, ze nesmim nechat sve sny lezet jen na penezich a ja tomu verim dodnes. Penize se vzdy sezenou at driv ci pozdeji nebo za velke usili, presti sezenou. Tak ted mam u rodicu dva kone, tata dikybohu kutil mi udelal krasny vybeh a pristresek a ja mam splneny sen, ale kone jsem si poridila sama. :) Jsem rada, ze se toho rodice zucastnili a pomohli mi. Ted ve 22 letech mam svuj sen a vim, ze to bylo jen dobre, je to hrozne prace s nimi, ale je to na cely zivot. Jsem nesmirne vdecna rodicum, ze mi kone nikdy neporidili, kdyz jsem byla dite, protoze, kdyz to vezmu zpet takovou zodpovednost, praci a prece jen i nejake finance bych jako decko nezvladla. :) Pokud je kun sen cloveka, tak stoji za to vyckat. :).
Mě se jako dítěti v klubu také moc nelíbilo - jsem silně nekolektivní povaha, a seskupení více lidí mi nedělá dobře. Ale do klubu jsem chodila, byla to jediná možnost být u koní v okruhu mnoha kilometrů (tenkrát nebyli koně v každé vesnici - byl jeden oddíl ve městě a široko daleko nic jiného). Hloupé řeči od holek, které měly potřebu se do mě navážet, jsem musela buď snášet, anebo se vzdát koní a nejezdit. Později jsem si pořídila vlastní koně a nikdy jsem toho nelitovala a nelituji. Z holek z klubu jsou dnes stokilové maminy, které nejezdí vůbec... a jejich děti se chodí povozit na mých koních
Když se dívám na tvůj problém očima mámy, která chce, aby se její dítě mělo dobře - kdybys byla moje dcera a já se dozvěděla, že se ti v oddíle nelíbí, a že holky na tebe nejsou hodné, tak bych ti našla jiné místo na ježdění, kde bys zapadla lépe.Proto si myslím, že by bylo lepší si s rodiči promluvit a přiznat, že se tam necítíš dobře, a třeba se najde nějaké lepší řešení kam chodit jezdit.