Uživatel s deaktivovaným účtem

Hele, já řeším podobnou věc. Koupila jsem 4letou welsh part bred kobylku. Byla prezentována jako velice klidná, se stoprocentním charakterem. Když jsem jí zkoušela, tak v přítomnosti koní opravdu taková byla. Sama byla plašan i ve známém prostředí. Na ošetřování v pohodě, co jsem stihla zaznamenat.
Ale - u nás, již cca 1,5 měsíce, je stále poměrně labilní. Někdy by si nechala vydrbat kožich, stojí, přispává, ale třeba má pořád respekt z kartáče na čištění (to jsem za svých 20 let u koní nezažila). Má hysterii z repelentů (stříkacích), od vody v hadici prchá přes zadní... naprostá panika. Stačí mokrý kartáč a taky vyšiluje :(
Tedy práce vypadá jak s úplným hříbětem - pořád klidný hlas, hlazení, seznamování... ale moc rychle to nepostupuje. Stále je velice závislá na druhém koni - stačí, aby odešla pár metrů za roh a už capuje, řičí...
Pokud si člověk "dovolí" být ve špatném rozpoložení, je ona taky rozrušená; je třeba velice dobře zvažovat zvýšení hlasu, nebo plácnutí (předbíhá při vodění, když je "mimo")...
Na druhou stranu je velice inteligentní, často "odtuší", co člověk chce... nejspíš při hodně velké trpělivosti a správnosti výcviku to bude velice dobrý parťák. Ale stále řeším, zda mám na toto kapacitu... původně to měl být za pár let charakterní parťák pro moje děti na pony-sport, ale jistá si tím vůbec nejsem...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Hele, já řeším podobnou věc. Koupila jsem 4letou welsh part bred kobylku. Byla prezentována jako velice klidná, se stoprocentním charakterem. Když jsem jí zkoušela, tak v přítomnosti koní opravdu taková byla. Sama byla plašan i ve známém prostředí. Na ošetřování v pohodě, co jsem stihla zaznamenat.
Ale - u nás, již cca 1,5 měsíce, je stále poměrně labilní. Někdy by si nechala vydrbat kožich, stojí, přispává, ale třeba má pořád respekt z kartáče na čištění (to jsem za svých 20 let u koní nezažila). Má hysterii z repelentů (stříkacích), od vody v hadici prchá přes zadní... naprostá panika. Stačí mokrý kartáč a taky vyšiluje :(
Tedy práce vypadá jak s úplným hříbětem - pořád klidný hlas, hlazení, seznamování... ale moc rychle to nepostupuje. Stále je velice závislá na druhém koni - stačí, aby odešla pár metrů za roh a už capuje, řičí...
Pokud si člověk "dovolí" být ve špatném rozpoložení, je ona taky rozrušená; je třeba velice dobře zvažovat zvýšení hlasu, nebo plácnutí (předbíhá při vodění, když je "mimo")...
Na druhou stranu je velice inteligentní, často "odtuší", co člověk chce... nejspíš při hodně velké trpělivosti a správnosti výcviku to bude velice dobrý parťák. Ale stále řeším, zda mám na toto kapacitu... původně to měl být za pár let charakterní parťák pro moje děti na pony-sport, ale jistá si tím vůbec nejsem...
No naše kobyla plašan není, ve stádě ani bez koní a běžné věci ji nevadí, jen se nudíme :) Takže to bude asi něco jiného...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Aha :) myslela jsem, že právě potřebujete trénovat, aby se nebála... takže souhlas, úplně něco jiného. Jste v nepoměrně veselejší situaci
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Aha :) myslela jsem, že právě potřebujete trénovat, aby se nebála... takže souhlas, úplně něco jiného. Jste v nepoměrně veselejší situaci
Ona se nebojí, jen je mladá a tak ji chci zvykat na co nejvíc věcí, ale jen tak rekreačně, aby to nepřerostlo zase v dril :) cvičím jen jak nás to obě baví, takže někdy 30minut a někdy 5minut :D jen na procházky chodíme teda na dýl, aby jsme vůbec někam došly :D.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Hele, já řeším podobnou věc. Koupila jsem 4letou welsh part bred kobylku. Byla prezentována jako velice klidná, se stoprocentním charakterem. Když jsem jí zkoušela, tak v přítomnosti koní opravdu taková byla. Sama byla plašan i ve známém prostředí. Na ošetřování v pohodě, co jsem stihla zaznamenat.
Ale - u nás, již cca 1,5 měsíce, je stále poměrně labilní. Někdy by si nechala vydrbat kožich, stojí, přispává, ale třeba má pořád respekt z kartáče na čištění (to jsem za svých 20 let u koní nezažila). Má hysterii z repelentů (stříkacích), od vody v hadici prchá přes zadní... naprostá panika. Stačí mokrý kartáč a taky vyšiluje :(
Tedy práce vypadá jak s úplným hříbětem - pořád klidný hlas, hlazení, seznamování... ale moc rychle to nepostupuje. Stále je velice závislá na druhém koni - stačí, aby odešla pár metrů za roh a už capuje, řičí...
Pokud si člověk "dovolí" být ve špatném rozpoložení, je ona taky rozrušená; je třeba velice dobře zvažovat zvýšení hlasu, nebo plácnutí (předbíhá při vodění, když je "mimo")...
Na druhou stranu je velice inteligentní, často "odtuší", co člověk chce... nejspíš při hodně velké trpělivosti a správnosti výcviku to bude velice dobrý parťák. Ale stále řeším, zda mám na toto kapacitu... původně to měl být za pár let charakterní parťák pro moje děti na pony-sport, ale jistá si tím vůbec nejsem...
Nebojte, to bude dobrý. Já koupila kobylku jako čerstvě dvouletou, co neměla výchovu ani stádem (byla s dalším koněm v jednom boxe, protože nevydržela sama ani v boxe vedlejším, s jinými koňmi moc do kontaktu nepřicházela), ani tu lidskou. Pohladit šla přes box, když vykoukl ven ten druhý kůň, jinak na ni nešlo šáhnout, neznala čištění, vodění, ohlávku jí radši ani nesundávali atd.
Až po měsíci jsem si troufla vyjít s ní na dohled výběhu na uvaziště a musel u toho být další kůň, i tak z toho neměla zrovna radost. Po třech měsících jsme už chodily na samostatné procházky. Půjde to, nebojte, hlavní je, že u kobylky vidíte ochotu.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Díky za podporu. Vlastně - rukama mi fakt prošlo už hodně koní, ale takovýhle charakter prvně... tak jsem z toho krapet nervózní. Ono koupit šikovného a charakterního sportovního poníka tak, aby nebyl starý a nestál majlant (když člověk prd ví, jestli vůbec v budoucnu budou chtít vlastní děti jezdit...), tak je fakt těžké. Buď mají nějaké neduhy (mno, to má tato taky...kupovala jsem jí se sarkoidem), jsou to ročči, max. dvouletci, nebo stojí hromadu peněz. Takže nezbývá, než si pořídit mladého a udělat si ho "k obrazu svému". Jenže jak se tak potýkám s tím neklidem a nedůvěrou, pořád pochybuju, jestli to byl dobrý krok. Na druhou stranu - přijde mi, že člověk nejčastěji může volit buď mezi "chladnou hlavou", od které zas nemůže čekat nějaké extra výkony nebo ochotu, nebo mezi jezdeckým ponym, který zas prostě je víc krevnatý a vzrušivý. A časem se to stabilizuje a zklidní. Takže jsem šla do druhé možnosti. Neříkám, že se nenajdou výjimky, ale těch je daleko míň, než těch "ideálních" poníků pro děti.
Takže teď už "jen" čekat, zda se děti pomamí a budou chtít jezdit a závodit a že se podaří s kobylkou pracovat, jak potřebuje a vychovat z ní opravdového parťáka.... Hlavně vytrvat :)
PS: Ta kobylka, co popisujete, to byl teda vážně exot. Ale chápu - chuděra, z takovéhohle prostředí, co jiného než "asociál" z ní mohlo vyrůst.. tak hlavně, že se dostala do zkušených a chápavých rukou
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ona Vám brzy začne věřit. A pak to půjde lépe a lépe. Já na odcházení od koní šla přes žrádlo. Brala jsem kobylku napást, nejprve jen na kraj ranče. První minutu už nevěděla, jestli dřív žrát, nervozitou hrabat nebo koukat kde jsou koně. Tráva zvítězila- takže se mě nepokoušela odvléci. Jak začala být ještě nervóznější, popocházet, zabalila jsem to vždy včas domů. Pak o pár metrů dále na louku na 10 minut atd. Takhle to šlo lehce, je to naštěstí pažravec.
U chovatele koní bylo víc, ale výběh jen jeden menší a nepouštěli se do něj všichni naráz, ale prý po dvojicích, trojicích, prostě nebyla ve stádě. A nesmělo zrovna pršet a to či ono. Že se jí nevěnovali mělo pochopitelnou příčinu, majitel dostal rakovinu a neměl na to sílu, většinu koní rozprodali, syn nebo bůh ví kdo to byl si jich nechal jen pár a těm se věnoval. Moje zbývala poslední z koní určených k prodeji. Jinak to tam vypadalo slušně a koně nestrádali. Já zas tak zkušená nejsem, setkávala jsem se v minulosti až na pár hříbat s koňmi až od tří, čtyř let věku. Kobylku vychovalo stádo a uklidnil pobyt 24/7 venku, já jsem jen doplněk k tomu.
Spousty námětů padlo.
Jestli jsem správně pochopila, vy chodíte s kobylou na ruce a vymýšlíte jí strašáky.A to na jízdárně, nebo venku?
Docela dobré je navykat koně na rány.Petardy, rachejtle, prskavky apod. Odpadne vám stres na Silvestra.
Někteří měli zpočátku problém vlézt do podjezdu či tunelu.Třeba pod vlakovou trať.Časem se to propiluje, i s vlakem nad hlavami jedoucím.
Nebo pouhé projití pod mostem, kdy koni za zadkem a zároveň nad hlavou frčí auta, když třeba podlézá dálnici.
Totéž v opačném gardu, kdy vy jste na mostě a auta zajíždí pod koně a zas mu vyjíždí zpod nohou.
Civilizace poskytuje spousty dobrodružství.