S tímhle zážitkem se musím podělit, protože mě to dneska dostalo
Protože bylo hnusně, mlha hustá, že by se dala krájet a do toho mrholilo, tak jsme vyrazili s kobylou jen na krátkou vyjížďku..vyrazili jsme přes lesík kolem potoka, s tím, že se vrátíme přes vedlejší vesnici domů...klušeme si tak lesíkem, když v tom najednou kobyla zbystřila, zastavila a koukala jak péro z gauče Říkám jí:, Čany, co blázníš, vždyť tam nic není, a najednou zpoza stromů vylezl divočák a šel přímo proti nám...zastavil se přímo před námi a koukal...já přemýšlela, jak se na té úzký lesní cestičce otočíme a utečeme, ale pak se stalo něco, z čeho jsem byla úplně paf..kobyla snížila hlavu, pokývala hlavou dopředu a dozadu a odfrkla...prase se otočilo a v poklidu odešlo, žádný úprk...kobyla se rozešla a jako by se nic nestalo, sama si naklusala a pokračovala v cestě...já jsem z toho byla tak v prd.li, že jsem jí ani nezastavila, ale nechala ji jít...jakoby tomu praseti řekla, ať nám uhne z cesty, že dva se tam nevejdeme...stalo se Vám už někdy něco podobného?
UZ je to dlouhy roky zpet, ale taky si tak slapem s konikem a ten se najednou zastavi a nechce jit dal. Pak z housti vyleze divocak a kouka na nas, ale u nas byla reakce jina, kun se otocil a pelasil pryc. Dokonce jsme meli vyjizdku, kdy jsem museli zastavit aby pres cestu tesne pred konmi mohla projit cela rodinka, ani si nas pomalu nevsimli, jen koukli a sli dal. Myslim, ze se divocaky lidi zbytecne moc desi. Nerikam, ze je podcenovat, ale je to divoke zvire jako kazde jine v lese.
Nanny

XXX.XXX.199.180
Potkali jsme s koněm divočáky v lese už mockrát. Většinou přeběhnou přes cestu nebo se rochní v podrostu, když vidí koně (nebo lidi), tak jenom kouknou a odběhnou pryč. Nikdy nevypadali, že by chtěli zaútočit (samici s mladými jsme naštěstí nepotkali). Ale jinak se víc bojím cyklistů a rodinek s nevychovanými psy navolno nebo s neukázněnými dětmi, co lezou koni za zadek a případně u toho ještě ječí.
Já pro změnu s koněm v mlze vyděsila rodinku turistů. Mlha, že bylo sotva na krok vidět, mrholilo, podzim před dušičkama a já se na černém koni celá taky v černé vynořila před rodinou na výletě rovnou u křížku v místě bývalého popraviště.
S divočáky naštěstí tu čest nemám, nás děsí akorát srnky.
Z letošního léta mám zážitek s veverkama. Ráno v 8 kvůli vedru jsem byla vyslána s dětmi na vyjížďku. Užívala jsem si toho klidu a ticha po ránu, jen vrzání sedel, cinknutí udidel, zahozená otěž, kobča úplně zlatá a nejednou z ničeho nic stojíme a ona funí a zírá kamsi před sebe. Koukám, nikde nic, ticho. Pobídnu, pár kroků a zase zápich a dokonce pokus o otočku. Takže jsem posbírala otěže a funící kobylu s vyvaleným okem přiměla k pohybu v před. A po chvíli jsem zaslechla praskání větviček a uviděla to strašné strašidlo. Veverák naháněl veverka. Na omluvu chudáka koně musím říct, že to bylo prvně, co jsem s nima veverky viděla.
Nanny
napsal(a):
Potkali jsme s koněm divočáky v lese už mockrát. Většinou přeběhnou přes cestu nebo se rochní v podrostu, když vidí koně (nebo lidi), tak jenom kouknou a odběhnou pryč. Nikdy nevypadali, že by chtěli zaútočit (samici s mladými jsme naštěstí nepotkali). Ale jinak se víc bojím cyklistů a rodinek s nevychovanými psy navolno nebo s neukázněnými dětmi, co lezou koni za zadek a případně u toho ještě ječí.
Já ještě nemusím motorkáře (na krosce), taky nic příjemného.