Mám doma dvě kobylky. Jednu mladou S tou jsem nyní začala pracovat a ráda bych se zdokonalila, no co to jen půjde. A druhou mám babičku, která je se mnou polovičku mého života :).
Mám je obě dvě tedy doma. Jako na jednu stranu je to paráda. O koně se starám sama jak chci a nemusím se bát, aby stará kobylka dostala tolik, kolik potřebuje. Mladá aby zase nedostávala zbytečně moc. Máme hospodářství, takže seno, sláma, oves a odvoz hnoje, s tím si hlavu absolutně lámat nemusím. Jenže..
Nemám v blízkém okolí žádné koňáky. Na vyjížďky jezdím stále sama. Dokud jsem jezdila s mojí bábi, tak mi to ani tak nepřišlo. Kobylka byla hrozně hodná a já byla malá, tak jsem nic tak neřešila. Jenže čím je člověk starší, tím více si uvědomuje rizika, když jede sám a obzvláště na mladém koni. I když přesně hlásím kudy pojedu, tak pokud bych někde spadla a zůstala tam, než mě někdo najde, může být po mně.
Nemám tady ani kus rovný louky na ježdění. A když, tak je to 2 km od nás v prostředka lesa. No, nevím jak bych tam táhla trenérku. Zatím se tedy spokojuji s tím kouskem na kterém jezdím. Ale je to malé a z kopce, takže cvalová práce nepřichází v úvahu. S kobylou cválám v terénu. Ano mohu dojíždět na jízdárnu. Mám přívěs i řidičské oprávnění, ale zase nemám nikoho, kdo by jel se mnou. Pomohl naložit, složit. No vždycky se hodí ještě jeden člověk navíc při přepravě, že jo.
Taky mi chybí to, že někam přijdu do stáje a mám si s kým pokecat. Pracuji doma, koně mám doma a mezi lidi se téměř nedostanu.
Když jsem nemocná, tak se o koně nikdo nepostará musím sama. Rodiče jsou absolutní nekoňáci a můj přítel taky.
Tak už delší dobu zvažuji možnost dát si koně do ustájení. Ale zase se mi moc nechce, kvůli staré kobče. Je jí přece jenom 26 let a stěhování v jejím věku není moc dobré. Tak si říkám, jestli to tak neudělat až kobča odcválá na věčné pastviny. Mám buď možnost dát si mladou kobylu na ustájko až babča odcválá a nebo si k ní vzít nějakého chudáka na dožití. Aby nebyla sama.
Máte taky takové rozvahy ?
Podle vašeho popisu bych se asi přiklonila k variantě, kdy bych mladou dala do ustájení.
Pokud vám nedělá problém krmení doma, pak k babče přikoupit nějakého zachovalejšího společníka.
A než se vám stařenka odebere na věčné pastviny, třeba už budete mít jiné priority a vrátíte si domů tu momentálně mladší.Aby nezůstal společník sám
Škoda, že nemůžete k vám vzít ještě někoho na ustájení, nebo přikoupit pojízdného koně.Když k tomu nejsou rodiče, ani přítel, je to horší.
Také je v dnešní době nemožné sehnat někoho, aby spolehlivě chodil a pravidelně jezdil.Nebo někoho, kdo si k vám dá koně a opravdu bude platit a vydrží bez konfliktů delší dobu.
Momentálně máte pocit, že chcete mezi lidi a dělat s kobylou, tak bych to asi řešila takto.
No být ve vaší situaci, asi bych po babči už dalšího koně nepořizovala a kobylu dala do ustájení. Pokud teda nemáte problém s financema a taky že jste doma zařídili pastevko a pak to tam bude na nic.
Nedokážu si představit být pořád jen doma a potkávat pořád jen mé nejbližší. Pečovat o koně je super, ale v první řadě musíte pečovat o sebe a svou psychiku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já bych určitě volila dát si mladou někam do ustájení.
Ale jasně, že by bylo fér, nechat starou v téhle sestavě, doma, dožít..
Jsou to občas těžká rozhodnutí, ale věřte, že se Vám uleví, až Vás opustí ten neustálý pocit připoutání doma, kdy Vás nikdo nezastane a koně jsou na Vás stoprocentně fixovaní... dokud nemáte rodinu, je prima mít tu volnost a možnosti vypadnout z domu na pár dní
Držím palce, ať najdete dostatek odvahy!
Život máme jen jeden a je třeba si prožít v radosti, ne starostech. Ty si schovejte, až budou děti
petrušššš

XXX.XXX.41.2
Já bych se teda možnosti mít koně doma nevzdala ani za nic.
Nemáte možnost nabídnout někomu ustájení u sebe ? Vím, že by to byl zásah do soukromí, ale třeba zrovna narazíte na fajnového človíčka. Někoho se svým koněm, kdo by Vám pomohl se o koně starat alespoň na střídačku a na společné vyjížďky a právě ten pokec, co Vám chybí.
Nebo bych počkala, až starší kobča odejde a pak pořídila mladšího společníka ke druhé, na které by bylo možné také jezdit. A zkusila bych si sehnat opět nějakou kamarádku, která by mi na kobči docházela. Klidně začátečníka, kterého si vypipláte.
Koníky máme taky doma, přítel je koňák a děti taky zatím koníci baví, takže v tom bych problém neviděla...mám někdy taky chvilky, kdy bych to všechno prodala , ale nakonec stejně zjistím, že bych to bez nich prostě nedala, a i když ráda zajdu mezi lidi, vždy pak stejně skončím u koní.Spíš mě nebaví řešit otázky typu:na co ty koně máte, když na tom nevyděláváte a pod.Pokud máte finance na placení ustájení, zůstala by vám babča doma, a stěhovat ji je opravdu asi už nereálné, stejně budete řešit problém aby nebyla sama.Zkusila bych zvážit, jestli by nešlo vzít někoho na ustájení, měla by jste výpomoc a někoho k sobě..., ale jak zde bylo výše napsáno, je to běh na dlouhou trať, sehnat někoho zodpověného, spolehlivého, a plnoletého..., nám se to podařilo.
Nabízet ustájení nechci. V žádném případě. Měla jsem tu jednu známou na ustájení a to mě dokonale vyléčilo. A mám tu místo pouze na dva koně. přemýšlela jsem o tom, koupit nějakého staršího koně kolem 14,15 let a sehnat na něj jezdce. Jenže sem je dostupnost nula nula nic a sehnat jezdce, který by mi vyhovoval.. No jsem dost náročná, A mám strach, pokud by mi z toho koně sletěl a něco se vážného nedejbože stalo, že mě budou ještě tahat po soudech.
Že bych oplývala nějak moc penězi to se říct nedá, ale vím tady o slušném boxovém ustájení za 2 500 Kč měsíčně. Plus kdybych si třeba domluvila, že si od nás může odebírat seno nebo oves.. Sice nemají pískovou jízdárnu, ale to mi tak nevadí. Hlavně, že je nějaká a rovná.
Asi to ted budu muset "překlepat" dokud mám bábinku a pak se to nějak vytsříbří.
A je to opravdu hrozné potkávat "jen ty samé ksichty". No jsem z toho fakt někdy na nervy. I když jedu za přítelem, tak jsme většinou jenom s jeho kamarády a s těma si moc nepokecám Proto mi právě chybí kontakt i někoho jiného
koně
napsal(a):
Podle vašeho popisu bych se asi přiklonila k variantě, kdy bych mladou dala do ustájení.
Pokud vám nedělá problém krmení doma, pak k babče přikoupit nějakého zachovalejšího společníka.
A než se vám stařenka odebere na věčné pastviny, třeba už budete mít jiné priority a vrátíte si domů tu momentálně mladší.Aby nezůstal společník sám
Škoda, že nemůžete k vám vzít ještě někoho na ustájení, nebo přikoupit pojízdného koně.Když k tomu nejsou rodiče, ani přítel, je to horší.
Také je v dnešní době nemožné sehnat někoho, aby spolehlivě chodil a pravidelně jezdil.Nebo někoho, kdo si k vám dá koně a opravdu bude platit a vydrží bez konfliktů delší dobu.
Momentálně máte pocit, že chcete mezi lidi a dělat s kobylou, tak bych to asi řešila takto.
No vzít společníka můžu, třebas z Koňské záchytky. Když už budu brát, tak ať pomůžu. Ale babče je 26 let. Může tady se mnou být třeba 5 let stejně jako rok a pak zase budu tam, kde jsem byla..
Dep
napsal(a):
No vzít společníka můžu, třebas z Koňské záchytky. Když už budu brát, tak ať pomůžu. Ale babče je 26 let. Může tady se mnou být třeba 5 let stejně jako rok a pak zase budu tam, kde jsem byla..
No, to píšu
Že byste časem mohla k osamělému společníkovi vracet domů tu momentálně mladou.
Nevím, jak jste mladá, ale třeba za pár let už budete zakládat rodinu a budete chtít zase koně doma.Nebo naopak, budete s přítelem nekoňákem, tudíž ráda, že vám zbyde jen jedna kobyla v ustájení.Kdo ví?
Takže po názorech, co se vám tu sešly jste si aspoň ujasnila, že potřebujete akutně mezi lidi.K sobě a na své koně nikoho cizího nechcete.
A jestli máte ambice s kobylou něco dělat, tak taky nemůžete čekat léta letoucí.
V tomto případě by asi bylo asi jediné řešení, dát na ustájení obě.Protože babču samotnou si doma nenecháte.
Držím palce.