Zdravím, potřebovala bych poradit. Přibližně půl roku mám nového koně, dostala jsem ho od přítelovy mamky. Obě jsme do koní nadšené, ona je chová celý život a já se teď od ní učím. Jezdit umím, jde mi spíše o získání důvěry koně. Jelikož jsem student VŠ, tak ke koni jezdim na prodloužené víkendy, nejčastěji od čtvrtka do neděle s tím, že každý den jezdíme na vyjizdky, pucujeme, občas hrajeme Parelliho hry, krmime, kydame, vše společně. Problém je v tom, že cítím, že kůň bere přítelovu mamku jako svého pána. Když přijdeme do ohrady obě, tak jde k ní, nechá se od ní pohladit (když ho hladím já občas se snaží mě štípnout). Vídá ji i přes tyden, kdy já jsem ve škole. Ráda bych, aby mě bral jako svého páníčka, ale nevím co pro to mám udělat. Věnuji se mu, chodívam jen tak do ohrady si s nim popovídat, v sedle s nim nemám problém, to poslouchá jako hodinky :) Prosím o rady jak si k němu najít cestičku.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Já bych poradil, ale né každý chce koně závisláka.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.252.37
Mě pomohla PK.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.20
Já s koněma nedělám nic, jen jim skáču kolem zadku a mám je za krkem věčně, co dělám špatně?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.231.71
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já s koněma nedělám nic, jen jim skáču kolem zadku a mám je za krkem věčně, co dělám špatně?
Kobče jde fantasticky drezůra.Co všechno už mě naučila holka.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
To chce čas.Přítelovu mamku taky zná mnohem déle asi.Mohu ovšem potvrdit, že trvá než Vám začne věřit, ale stojí to za to.Dokážou přesně odhalit vaši náladu, strach..Taky moc dobře poznají, jestli tu lásku jenom hrajete a nebo to myslíte vážně.
Oni si totiž ty koně taky vybírají nás... to je jen takové naše zbožné přání, že když si pořídím koně, tak bude můj... Já si vymazlila kobylu od hříbátka, dívala jsem se jak leze na svět, najezdila jsem si jí aby z ní byl kochací kůň do lesa pro moje staré kosti... Když dcera začala jezdit, koupili jsme jí westerňačku, na začátky, klidnou a milou kobylu, mimino bych jí svěřila na přebalení... Ale holky se na mě domluvily, na mojí kobyle jezdí dcera - že prý je appina nudná, běhá pomalu a neskáče. A appinka mě pasovala na svou paničku a vítá a chodí mi vstříc a přestírá že je vlastně pes...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
dsj
napsal(a):
Oni si totiž ty koně taky vybírají nás... to je jen takové naše zbožné přání, že když si pořídím koně, tak bude můj... Já si vymazlila kobylu od hříbátka, dívala jsem se jak leze na svět, najezdila jsem si jí aby z ní byl kochací kůň do lesa pro moje staré kosti... Když dcera začala jezdit, koupili jsme jí westerňačku, na začátky, klidnou a milou kobylu, mimino bych jí svěřila na přebalení... Ale holky se na mě domluvily, na mojí kobyle jezdí dcera - že prý je appina nudná, běhá pomalu a neskáče. A appinka mě pasovala na svou paničku a vítá a chodí mi vstříc a přestírá že je vlastně pes...
Oni koníci ty kupní smlouvy moc neřeší.
SárinkaaA¨

XXX.XXX.173.48
Tak...pro posílení důvěry jsou fajn strašáci, dotýkání se koně třeba pod krkem, na břiše...Francy... Jestli na něm budeš jezdit pokaždé když tam jsi, bude tě brát jako jezdce, rajtáka, ale když budeš občas jen tak s ním chodit, třeba si ani občas nesedneš s ním do sedla, jen okořeníš hodinu, bude se vždy těšit a napnutě vyčkávat, co se bude dít, směj se, hlad ho, zkus přirozenou komunikaci, nauč ho speciální triky, nos mu pořád jiné pamlsky, budeš zajímavější, nebo ho jen tak vezmi na ruce někam do trávy, sedni si s knížkou a nech ho aby se pásl, jen tak, okolo tebe, nic nedělej, občas na něj pískni nebo ho třeba pohlaď...možná by bylo fajn třeba někdy přes týden místo učení prostě sednout na bus a jet jen za ním...