Vyměnit jízdárnu?

Hledejte, zkoušejte, jeďte se podívat na jiné jízdárny, promluvte si tam s cvičitelem/trenérem. Takhle se rozhodně jezdit nenaučíte, když člověk začíná už ve vyšším věku, tak se prostě i víc bojí, a strach vám při učení nepomůže. Já začínala taky až po třicítce a vystřídala jsem asi pět jízdáren, než jsem našla tu pravou, kde se mi věnovala chápavá a rozumná trenérka, začala se mnou od začátku, k ničemu mě nenutila, vybírala mi klidné koně, na kterých jsem se nebála...Dneska mám vlastního koně a jsem jí za ty základy vděčná. Kdybych zůstala na některé z předchozích jízdáren a jenom se snažila překonat strach, tak už dneska nejspíš vůbec nejezdím.

Určitě vyměnit...za ty prachy najdete lepší a ještě se něco naučíte...mně to přijde že vám to dělají naschvál...češi už jsou takoví...taková šikana jako na vojně...my jsme si to taky museli prožít, tak ty taky...na takovejch bláznivejch koních nemá cenu se ani učit..a co když vás jednou sundá tak, že zůstanete ochrnutá do konce života...v lepším případě jenom rozdrcená pánev...takovejch úrazů jsou mraky akorát se neevidují jako úrazy v práci...je to za míň něž za vteřinu a stálo by vám to za to?Takže za mě vyměnit...hodně štěstí. na prochajdy a courání zkuste western style.

Svatá pravda.

Vyměnit, na tyhle koně patří jen zkušení jezdci, kteří je mají tyto neduhy odnaučit!
Tohle je dnešní neduh, podle mě tito koně člověk naučí tak maximálně uzdržet se ve všech chodech, jenže když se člověk pere s koněm co nerespektuje jezdce, tlak a otěž, tak nemá čas na tu naučit se, jak se má doopravdy správně jezdit a pracovat s tím koněm.

Já se "naučila" jezdit za týden na rychlokurzu. Po revoluci byly tyto kurzy hodně. Na koni jsem se taky začala učit ve 30 letech.
Další dlouhé roky jsem se pak odnaučovala všechny zlozvyky, které jsem při tom rychlém učení získala
Zvednuté paty, špičky od koně, zvednuté ruce, naklánění dopředu, zvedání v sedle místo "sezení na zadku" atd., atp.
Základy je potřeba se naučit na dobrém koni a s profesionálem cvičitelem.
Pak je možné sedat i na živější koně, ale pod dozorem, ať víte a zkusíte, co a jak.
Sázet začátečníka na koně se zlozvyky, je cesta do pekel.
Platíte si? Pak požadujte dobré služby, pokud nejsou ochotni Vám vyjít vstříc, běžte jinam.

Řekněte trenérce, že chcete jezdit pouze na tom starším koníkovi min. prozatím, že se na něch druhých koních prostě necítíte. Platíte si, tak na to máte právo

Pokud si Vás bude chtít udržet jako klienta, tak svolí, pokud ne, tak se rozhlédněte jinde

Jé no já vám všem moc děkuju za názory - skoro totožné.. Jsem domluvená, že se příští týden půjdu podívat na jinou jízdárnu, tak uvidím jak to bude vypadat tam.. každopádně pro mě jako začátečníka je těžké rozlišit, jestli je to takhle správně nebo špatně, protože nemám srovnání a u koní jsem prostě nováček, takže když mi trenérka svěří koně, předpokládám že je pro mě vhodný..jenže pak ho nezvládám a cítím se jako naprostý antitalent, který se nikdy jezdit nenaučí..nechci samozřejmě zbytečně riskovat vážná zranění, jak tady někdo píše - ale jak říkám - začátečník fakt nepozná, jestli je kůň pro něj vhodný..spíš se divím té trenérce, že to takhle dělá, když je to úplně kontraproduktivní..je to taková mladá holčina a myslím, že možná nemá úplně dobrý "psychologický odhad" na lidi..a začínám si myslet, že tohle je u trenéra to skoro nejdůležitější..

Krásně jste to shrnula v poslední větě. Teď víte, na co dbát při výběru jízdárny. Hlavně na to, jak na Vás bude působit člověk, který s Vámi bude později pracovat.. dát na svůj instinkt.

Ono "vybojovat" si u koně to ježdění bylo známé spíš dříve, v dobách oddílů. Tam prostě byli okopaní provozáci, co měli děcka na háku a dokud se člověk neprosadil, tak se ani nevyjezdil. Protože zůstal třeba půl hodiny stát v X po nasednutí, protože jeho kůň se s ním nerozešel a "dokud ho nerozejdeš, tak jezdit nebudeš"... to se právě pak člověk cítil jako jelito. Ale tehdá se to tak dělalo. Teď už je přístup cvičitelů úplně jiný a pokud najdete normální jízdárnu, kde to nedělá kdejaká pipinka, co něco okoukala od starší, měla byste se dovolat nějakému solidnímu přístupu.
Mějte na paměti, že se vyplatí raději dojíždět dál za kvalitou, než se nešťastně patlat někde, kde to nevyhovuje
Hodně štěstí. Mám pocit, že čím víc je koní, tím je větší problém vyselektovat někoho, kdo o tom opravdu něco ví...

No, mladá holčina jako trenérka si asi neumí představit, jaké to je jezdit v 30+. Sice jezdím od puberty, ale čím jsem starší, tím jsem raději za klidné zvíře, člověku už rodeo nestojí moc za to, taky není zrovna fajn ležet někde se sádrou šest neděl. Člověk už má priority prostě někde jinde.

Myslím, že ostatní mají pravdu. Pokud u toho máte vydržet a má vám to přinášet radost, tak buď bych žádala o toho stejného koně a nebo se porozhlédla jinde, kde vás nebudou tlačit do situací a zvířat, na která se ještě necítíte.

P.S.: Jezdit na koni s headshakingem je frustrující a otravné i pro zkušenější jezdce, se začátečníkem to podle mne nejde vůbec dohromady.

Jojo, mladý holky co sou pověřovány jako vedoucí.
Nejvíc mě to dostalo v příbězích slečny, co psala blog o tom, jak chodí jezdit na jistý ranč.
Holka, které bylo 12 let, a ona se svou o rok starší kamarádkou běžně na ranči trénovaly zákazníky, a běžně, když byla vyjížďka do terénu, tak tyhle dvě holky byly JEDINÉ! Osoby z ranče, které doprovázely ostatní jezdce včetně začátečníků...
Já nevím, koho odsuzovat dřív, majitele ranče? Nebo slečny, které při napsání názoru na takovéto jednání se do kritika navezly takovým způsobem, že takový slovník bych u nich vážně nečekala.

Klára123 napsal(a):
Jé no já vám všem moc děkuju za názory - skoro totožné.. Jsem domluvená, že se příští týden půjdu podívat na jinou jízdárnu, tak uvidím jak to bude vypadat tam.. každopádně pro mě jako začátečníka je těžké rozlišit, jestli je to takhle správně nebo špatně, protože nemám srovnání a u koní jsem prostě nováček, takže když mi trenérka svěří koně, předpokládám že je pro mě vhodný..jenže pak ho nezvládám a cítím se jako naprostý antitalent, který se nikdy jezdit nenaučí..nechci samozřejmě zbytečně riskovat vážná zranění, jak tady někdo píše - ale jak říkám - začátečník fakt nepozná, jestli je kůň pro něj vhodný..spíš se divím té trenérce, že to takhle dělá, když je to úplně kontraproduktivní..je to taková mladá holčina a myslím, že možná nemá úplně dobrý "psychologický odhad" na lidi..a začínám si myslet, že tohle je u trenéra to skoro nejdůležitější..

Ta holčina určitě není trenérka. Může si tak říkat, ale není. Získat trenérskou licenci není jen tak.
Může tedy mít cvičitelskou licenci. Měla by ji mít, pokud stáj provozuje výuku jezdectví. Bez licence je to jenom tak, že méně nezkušený učí více nezkušeného.
Tento systém jde použít třeba, když vás má naučit zpívat písničku, ale určitě nikoli, pokud se máte naučit něco tak složitého, jako je jízda na koni.
Nehledě na to, že i jako cvičitelka může pouze cvičit jezdce, nikoli dvojici jezdec + kůň. Měla by tedy od svého nadřízeného dostat takové zvíře, které odpovídá stupni vaší výuky.
Ne, že si vezme prvního volného koně, podle systému, :" Hele, vem si Jívu, ta dnes ještě nebyla! Ženská se sveze a nebudeš ji muset jezdit ty, víš jaká je to kráva blbá!"
Takto mi to totiž připadá. Jako úplnému nováčkovi vám hajtru nedají, ale když zjistí, že nepadáte, sotva kůň vykročí, zkusí si usnadnit práci.

Bežte preč skôr, než sa naučíte koní báť.

lenacia napsal(a):
Jojo, mladý holky co sou pověřovány jako vedoucí.
Nejvíc mě to dostalo v příbězích slečny, co psala blog o tom, jak chodí jezdit na jistý ranč.
Holka, které bylo 12 let, a ona se svou o rok starší kamarádkou běžně na ranči trénovaly zákazníky, a běžně, když byla vyjížďka do terénu, tak tyhle dvě holky byly JEDINÉ! Osoby z ranče, které doprovázely ostatní jezdce včetně začátečníků...
Já nevím, koho odsuzovat dřív, majitele ranče? Nebo slečny, které při napsání názoru na takovéto jednání se do kritika navezly takovým způsobem, že takový slovník bych u nich vážně nečekala.

Jo, to taky znám, zažila jsem takovou vyjížďku na vlastní kůži. Coby začátečník jsem po pár hodinách na jízdárně konečně vyrazila ven. Doprovod nám dělala nějaká podobně mladá holčina. Můj kůň při přecházení silnice najel tomu před sebou na zadek, ten ho pokopal, můj se lekl a shodil mě na silnici. Ležela jsem s otřesem mozku na asfaltce, kůň utíkal do pole a holka dál seděla na koni a jenom ječela: Utíká Vám kůň, běžte si ho chytat! Neslezla, počkala než jsem koně opravdu chytila a ještě jsem musela odjet zbytek vyjížďky, protože se se mnou přece nebudou vracet, ostatní si tu vyjížďku zaplatili.
Pak jsem si tam blázen ještě platila další výcvik a "trenérka" se mi před ostatními klienty akorát posmívala, že se ani neudržím na koni.
Takže opravdu doporučuju vybírat pečlivě a ne se snažit něco lámat přes koleno. Jsou to Vaše peníze a hlavně Vaše zdraví, kdyby se něco stalo.

Nanny: Mám velmi podobný, neprofesionální zážitek, z dětského tábora. Už jsem to tu kdysi zmiňovala. Jezdila jsem tehdá tak půl roku? v oddíle, takže jsem sotva uměla vysedávat. Mno...byla jsem jediná, vyjma hlavního vedoucího (který ale s oddíly za koňmi nechodil), kdo alespoň něco věděl o koních. Ostatní vedoucí (normálně dospěláci) byli absolutní nekoňáci. Náplň tábora spočívala v tom, že jsme měli dojít do stáje, vyčistit a nasedlat koně a jít si pojezdit do přilehlé přírody a pak je zase vrátit... ti koně byli v dezolátním stavu - okulhaní s různými zraněními (dodnes si pamatuji rozšklebenou sečnou ránu přes celý karp!), kopaví a kousaví - nesnášeli děti, jak nikdo nevěděl, jak se k nim chovat... Uzdečka byla páka navázaná na provázku ze švihadla (prádelní šňůra)... MAZEC!
Škoda, že se v takovýchhle případech člověk těžko dovolá nějaké nápravy stran orgánů...ledaže se stane nějaký opravdový průšvih.

No je to škoda..musím to opravdu vyřešit, protože tímto způsobem bych opravdu akorát sedala na koně jen se strachem a to nechci...myslím, že třeba děti začátečníky, kteří tam chodí, tak na tyhle koně nedávají, ale asi říkají, že když už jsem takhle "stará", tak to můžou risknout, když spadnu, tak to nebude takový průšvih, jako když by žuchlo dítko, které tam přijde s rodičem, který na něj po dobu tréningu kouká.. no věk má evidentně samé nevýhody! :-D každopádně mě to neodradilo, akorát si myslím, že jsem začala bohužel zbytečně stresově - minule jsem na té kobylce s headshakingem úplně dostala psychický blok, řekla jsem trenérce že s ní nedokážu klusat a byla to pro mě děsivá hoďka, kdy jsem chodila skoro celou dobu jen v kroku a vyrovnávala se s jejími škuby nahoru dolů.. a pak jsem za to zaplatila :-D

Kláro, nepíšete odkud jste, ideální bude napsat lokaci, třeba Vám někdo poradí jízdárnu s dobrým trenérem.

Jinak kůň pro začátečníka by měl být bezproblémový. Není třeba se stydět za to, že se bojíte nebo že se ve Vás vytváří bloky, já u koní jezdím od 9, jezdila jsem už fakt na hodně zvířatech, ale dneska po 30 se už bojím sednout jen tak na koně, kterého neznám a už jsem prostě opatrná.

Potřebujete sedět na takovém koníku, abyste se mohla soustředit na sebe. Střídání koní je dobré, to má pravdu, ale i tak to musí být vhodní koně pro Vás.

Klára123 napsal(a):
No je to škoda..musím to opravdu vyřešit, protože tímto způsobem bych opravdu akorát sedala na koně jen se strachem a to nechci...myslím, že třeba děti začátečníky, kteří tam chodí, tak na tyhle koně nedávají, ale asi říkají, že když už jsem takhle "stará", tak to můžou risknout, když spadnu, tak to nebude takový průšvih, jako když by žuchlo dítko, které tam přijde s rodičem, který na něj po dobu tréningu kouká.. no věk má evidentně samé nevýhody! :-D každopádně mě to neodradilo, akorát si myslím, že jsem začala bohužel zbytečně stresově - minule jsem na té kobylce s headshakingem úplně dostala psychický blok, řekla jsem trenérce že s ní nedokážu klusat a byla to pro mě děsivá hoďka, kdy jsem chodila skoro celou dobu jen v kroku a vyrovnávala se s jejími škuby nahoru dolů.. a pak jsem za to zaplatila :-D

Věřte, že důvěrně znám, o čem píšete a stejně jako ostatní radím odejít. Čím dřív odejdete, tím to bude snazší, hrozí, že časem si ve stáji vytvoříte jisté vazby, ať už na lidi nebo na koně a odcházet se vám bude hůř.
Začínala jsem s ježděním před čtyřicítkou, zároveň s tehdy desetiletou dcerou, v jedné naprosto nevhodné turistické jízdárně. Nejprve jsme absolvovaly jakousi jízdárenskou rychlonalejvárnu, poté už jsme jezdily téměř výhradně do terénu. Zpětně musím konstatovat, že k výcviku začátečníků tam snad nebyl vhodný ani jeden kůň. Ne snad z důvodu nějaké extrémní nezvladatelnosti, i když i úprky byly, ale téměř každý kůň měl nějaký zlozvyk či zdravotní problém. Headshaking, intenzivní klopýtání, opakované kulhání, kopání v boxu...o úrovni našich nabytých dovedností se radši nezmiňuju. Vyjížďky vedly obvykle dívčiny, některé i neplnoleté. Dodnes si vyčítám, že jsem takový subjekt sponzorovala celé tři roky...oblíbily jsme si koně i některé lidi, zůstávaly jsme z jakési setrvačnosti. Tou dobou jsme příležitostně jezdily i v jedné soukromé stáji na Šumavě, kde se nám víceméně otevřely oči, zjistily jsme, že to jde i jinak a že strach v sedle není nezbytná nutnost.
Po třech letech jsem si splnila sen a vypravila jsem se na intenzivní jezdecký kurz Karola Hollého na Slovensko. Tam jsem zamlčela tři roky pochybného výcviku a nechala se zařadit mezi naprosté začátečníky. A asi nemusím psát, že oproti úplným začátečníkům jsem byla v nevýhodě.
Po návratu z kurzu už jsem se na výše zmíněnou jízdárnu nedokázala vrátit, začaly jsme s dcerou docházet na výuku ježdění jinam...vystřídaly jsme toho celkem dost na to, abych zjistila, že kvalitní jezdecký výcvik pro začínajícího rekreačního jezdce, který navrch není kaskadér, se hledá blbě.
Váš dovětek "...a pak jsem za to zaplatila" je velmi trefný. Též se mi zdávalo absurdní, že za hodinu strachu a stresu ještě navrch platím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Krásně jste to shrnula v poslední větě. Teď víte, na co dbát při výběru jízdárny. Hlavně na to, jak na Vás bude působit člověk, který s Vámi bude později pracovat.. dát na svůj instinkt.

Ono "vybojovat" si u koně to ježdění bylo známé spíš dříve, v dobách oddílů. Tam prostě byli okopaní provozáci, co měli děcka na háku a dokud se člověk neprosadil, tak se ani nevyjezdil. Protože zůstal třeba půl hodiny stát v X po nasednutí, protože jeho kůň se s ním nerozešel a "dokud ho nerozejdeš, tak jezdit nebudeš"... to se právě pak člověk cítil jako jelito. Ale tehdá se to tak dělalo. Teď už je přístup cvičitelů úplně jiný a pokud najdete normální jízdárnu, kde to nedělá kdejaká pipinka, co něco okoukala od starší, měla byste se dovolat nějakému solidnímu přístupu.
Mějte na paměti, že se vyplatí raději dojíždět dál za kvalitou, než se nešťastně patlat někde, kde to nevyhovuje
Hodně štěstí. Mám pocit, že čím víc je koní, tím je větší problém vyselektovat někoho, kdo o tom opravdu něco ví...

Nechci působit jako sentimentální obhájce "starých dobrých časů", ale to co popisujete, oddílům vlastní nebylo.

Chtěli-li jste dělat oddílového trenéra, nešlo to bez trenérské licence, které předcházel trenérský kurs a teoretické i praktické zkoušky a samozřejmě plnoletost. Takže výcvikovou hodinu nemohla vést "kdejaká pipina, co něco odkoukala od starší".

Při výuce jízdy jsme používali určitou standardní metodiku. Začínalo se na voltižním pásu, posléze v sedle na lonži (nejdříve se zavázanými otěžemi a také často bez třmenů) a - ANO, MÁTE PRAVDU - samostatně jezdil až ten, kdo uměl uměl alespoň v základu koně ovládat. Školní koně byli možná okopaní, ale kde nejsou... Na druhé straně to byla hodná a spolehlivá zvířata, u kterých nehrozilo, že vám žáka přizabijí + je pravidelně brávali pod sedlo zkušení jezdci kvůli korekci.

Mě spíš jímá hrůza z dnešních komerčních jízdáren, kde velmi často vládnou poměry popisované zadavatelkou - nepřiježděné koně, cvičitelé bez jezdeckých a trenérských dovedností, naprostí začátečníci bez zkušeností na cvalových vycházkách atd.

Taky bych z takové jízdárny odešla. Člověk se časem začne bát, možná mu to i koně zprotiví. Se strachem Vás chápu, taky jsem začínala po 30. Mám nejradši procházky v terénu krokem, max. ten klus, ale cval ne (a ani ho neumím). Cval se mi nechce učit v terénu, kde koník občas klopýtne...nechci někde spadnout jen proto, že majitelka chce cválat. Navíc já jsem platící a to by se mělo respektovat...Mně dnes přijde, že lidi hledí jen sami na sebe, neberou nějakou odpovědnost za druhého, který sedí na jejich koni a jezdit neumí. Přitom sami si mohou jet kdykoliv a vyjezdit se do sytosti. Tempo by se mělo přizpůsobit tomu nejslabšímu. Dnes se opravdu hledá jen těžko solidní a vstřícný člověk. Každý chce rychlé prachy a za každou cenu. Taky jsem nebyla daleko od toho, abych se na koně vykašlala úplně (díky přístupu na placených vyjížďkách). Já osobně bych si nedovolila honit začátečníka cvalem, byla bych šťastná, pokud by chtěl jen krokem. Když se pak stane úraz, pozdě bycha honiti...

peggi16 napsal(a):
Taky bych z takové jízdárny odešla. Člověk se časem začne bát, možná mu to i koně zprotiví. Se strachem Vás chápu, taky jsem začínala po 30. Mám nejradši procházky v terénu krokem, max. ten klus, ale cval ne (a ani ho neumím). Cval se mi nechce učit v terénu, kde koník občas klopýtne...nechci někde spadnout jen proto, že majitelka chce cválat. Navíc já jsem platící a to by se mělo respektovat...Mně dnes přijde, že lidi hledí jen sami na sebe, neberou nějakou odpovědnost za druhého, který sedí na jejich koni a jezdit neumí. Přitom sami si mohou jet kdykoliv a vyjezdit se do sytosti. Tempo by se mělo přizpůsobit tomu nejslabšímu. Dnes se opravdu hledá jen těžko solidní a vstřícný člověk. Každý chce rychlé prachy a za každou cenu. Taky jsem nebyla daleko od toho, abych se na koně vykašlala úplně (díky přístupu na placených vyjížďkách). Já osobně bych si nedovolila honit začátečníka cvalem, byla bych šťastná, pokud by chtěl jen krokem. Když se pak stane úraz, pozdě bycha honiti...

A v tomhle já vidím hlavní výhodu vlastního koně. Ani jsem ho nechtěla, vždycky bylo dost koní, na kterých jsem mohla jezdit, ale...Taky mám pořád respekt ze cvalu, hlavně je mi nepříjemné, když mě někdo nutí k něčemu, na co se necítím. Když jsem si kupovala vlastního, tak jsem s nadsázkou říkala, že když se teď rozhodnu do smrti chodit krokem, nikomu do toho nic není. Prvních pár měsíců jsme opravdu tím krokem chodili. Kůň je spolehlivý, postupně ze mě všechny strachy a nervy spadly, začala jsem mu věřit, takže jsme víc a víc klusali a jednoho dne přišel i ten cval a neznám nic krásnějšího než pomalu v klidu procválat louku. Ale jenom na tom svém, kterého znám, na cizím by se mi ten strach možná zase vrátil (a možná taky ne, ale nevím, jestli to chci zkoušet). Ale to už je koukám úplně jiná diskuze.

Https://www.youtube.com/watch?v=_ZFprZQnU04

Možná vlastně pro začátek nejvhodnější řešení.

Meifi, to ano, ale dlouho by to člověku nestačilo. Takový plastový kůň se neleká, nevymýšlí, nezakopne, jede tak, jak se spustí, ale vlastně se na něm moc nenaučíte (samozřejmě kromě sedu a toho pocitu, jak koňský pohyb vypadá). Ale určitě to není špatný, taky jsem si to vyzkoušela. Ale mě posadili na dostihový trenažér v Chuchli a rovnou mi pustili tu rychlost závodního koně, po pár minutách se mi pěkně třásly nohy, jet celý dostih musí být opravdu hodně fyzicky náročné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Https://www.youtube.com/watch?v=_ZFprZQnU04

Možná vlastně pro začátek nejvhodnější řešení.

Nevím, osobně jsem pro začátek spíše pro tu lonž a voltižní pás.Já osobně se vždy snažila, aby se moji svěřenci nejdříve naučili cítit pod sebou koně - a to člověku nedá žádný simulátor. Jízdu bez sedla a otěží v tomto směru považuji za ideální. A s voltižním pásem má jezdec pocit, že se v případě potřeby může něčeho chytnou (a koňská huba to není ). Bohužel tahle pomůcka se snad už prakticky nepoužívá.

Druhým krokem vždy bývalo sedlo + lonž, bez otěží. Jezdec se naučil sedět, naklusat a nacválat a lonž mu dodávala jistotu, že kůň je pod kontrolou.

Dneska hned každého posadí do sedla, vrazí mu do ruky otěže a "Jeď!". Jezdec je zbytečně v křeči, o nezávislém sedu a klidné ruce si můžeme nechat jen zdát.

Trenažér však vůbec nezavrhuji. Podle mě však udělá spíše službu v pokročilejším stupni výcviku (např. nácvik drezurní práce).

Balisek: ono to taky všude nebylo tak ideální, jak popisujete. Již tu byla vlákna ohledně "vzpomínání na staré časy"... Nejsem extra pamětník, ale vyrostla jsem taky v oddíle. A nedám na tu výchovu a výcvik dopustit, ale tak optimální to u nás tedy nebylo.
Za prvé - pochybuji, že byli jen trenéři. Pokud vím, tak byla většina cvičitelů. Na trenéra bylo nutné vyjezdit Republiku (krom xletých zkušeností jakožto cvičitel) a na to si hned tak každý nesáhl...
Za druhé ohledně těch klidných a dobře jezditelných koní: dřív převážná část provozních koní nemělo možnost chodit ven jinak než pod sedlo. A krmilo se ovsem. A podle toho to taky vypadalo... takže - výběr koní ano, přiježdění koně, kteří chodili i pod zkušené ano, ale myslím, že se padalo daleko víc, než se padá na jízdárnách dnes. To už jsme se tady se spoustou lidí shodli. Ale to je vždy o zkušenostech, na co člověk narazil.

Postup od lonže (voltiž) k samostatnému ježdění je jasný a neoddiskutovatelně prospěšný. Ale co já vím, tak se lonž k výcviku začátečníků ve většině případů využívá - je to bezpečnější a snadnější pro všechny tři zúčastněné.

Trenažér je tak drahý, že si na něj většina stájí nesáhne. Podle mě je nejlepší pro nácvik vysedávání, které u některých lidí může být zdlouhavý kvůli tomu, že nemají smysl pro rytmus... a koni je to nepříjemné. Jinak mi nepřijde k ničemu. Ale zkušenost s tím nemám. Podle mě je interakce s živým zvířetem nejlepší cvičení :).

Klára123 napsal(a):
Jé no já vám všem moc děkuju za názory - skoro totožné.. Jsem domluvená, že se příští týden půjdu podívat na jinou jízdárnu, tak uvidím jak to bude vypadat tam.. každopádně pro mě jako začátečníka je těžké rozlišit, jestli je to takhle správně nebo špatně, protože nemám srovnání a u koní jsem prostě nováček, takže když mi trenérka svěří koně, předpokládám že je pro mě vhodný..jenže pak ho nezvládám a cítím se jako naprostý antitalent, který se nikdy jezdit nenaučí..nechci samozřejmě zbytečně riskovat vážná zranění, jak tady někdo píše - ale jak říkám - začátečník fakt nepozná, jestli je kůň pro něj vhodný..spíš se divím té trenérce, že to takhle dělá, když je to úplně kontraproduktivní..je to taková mladá holčina a myslím, že možná nemá úplně dobrý "psychologický odhad" na lidi..a začínám si myslet, že tohle je u trenéra to skoro nejdůležitější..

Seděla jsem na koni také poprvé po třicítce, ale měla jsem štěstí na trenéra. Kvalitního trenéra poznáte podle toho, že nebudete na jeho hodinách padat, protože to bere jako svou špatnou vizitku a nebudete mít také pocit, že koně nezvládáte. Posadí vás na zkušeného, dobře přiježděného koně a budete se učit několik desítek hodin základy. Na lonži, nemusíte se pak soustředit na koně, ale sama na sebe a dobrý sed. Což je úplný základ. Dobrý trenér na vás nebude pořvávat a bude postupovat adekvátně k vaší jezdecké pokročilosti a fyzické zdatnosti, postupně bude přidávat jednotlivé prvky skládačky tak, jak je budete schopná zvládnout. Budete se cítit po hodinách dobře.
Jak už tu někdo psal, dobré by bylo napsat přibližnou lokalitu, odkud jste, třeba někdo bude vědět o někom poblíž.

Odejít a rychle!
Občas vedu vyjížďky s klienty, na koních kteří umí chodit za sebou a podle prvního naklusat a zastavit a vždycky před vyjížďkou obcházím lidi, ptám se jaké mají zkušenosti, jestli chtějí klusat, cválat, do lesa nebo na louku a pak když nasedneme, skouknu si je a všem najednou se představím, řeknu kam pojedeme, jak pojedem (za sebou v řadě, nepředjíždíme se) a kdyby byl jakýkoliv problém, ať neváhají zavolat. Pokud mi klient na vyjížďce spadne, beru to dost špatně jako své selhání, naštěstí se mi to stává málokdy.
Jízdárny vedu málokdy, ale i tak mám podobná kritéria - leckdy přibrzdím dříve než si klient řekne, vidím na něm nepohodu a někdo se ostýchá říct, že už třeba mu klus vadí a fyzicky to nedává. Tak přejdeme do kroku, začnu povídat nějaké zajímavosti a za chvíli to zkusíme znovu.

Sama jsem ještě před rokem chodila na jízdárnu, kde jsem byla spokojená, první hodinu si mě otestovali, zeptali se co mám v plánu a po první hodině na starším kliďasovi jsem tam půl roku jezdila na sportovní kobylce a všichni jsme byli spokojení. Kamarádka, co je pokročilý začátečník, tam ale spokojená nebyla, chtěli toho po ní moc najednou. Ale na koně si stěžovat nemohla, vždy měla spolehlivého. Jen nechtěla sportovní výcvik a oni i když se snažili tak to neuměli podat tak nějak pohodově, pro 40+ člověka bez velkých ambicí. Teď jezdí na mém koni, pod mým velením, kdy se nebojí se mě zeptat na jakoukoliv "blbost" a pokroky dělá vcelku rychle. Nicméně tu pravou jízdárnu stále hledá.

Takže každý musí najít, co je mu milé a příjemné, i když ta cesta hledání je někdy opravdu na dlouho. Nebojte se odejít a zkusit to někde jinde!

Dess: lépe vysvětlené jsem to nikdy neviděla! Vše do posledního slůvka sedí!

Díky opět za názory - myslím, že už chápu o co jde, v podstatě jsem to cítila tak jak to většina z vás píše, ale "blbý začátečník" jako já holt neví nic a nechá sebou manipulovat. Ale myslím, že jsem na to snad přišla relativně brzo, nemám naštěstí nechuť k dalšímu učení se jezdit, spíš mám chuť to změnit, aby byly tréningy co nejvíc podobné vámi popisovanému ideálnímu přístupu Myslím, že je dobře, že se o tom takhle tady píše, třeba si nějaký další začátečník ušetří počáteční štrapáce a bude mít hezčí start do světa ježdění, protože si pozorněji vybere jízdárnu.. No co říct, mám trochu vztek, ten začátek mohl být fakt lepší, nemusela jsem teď mít takový strach a naražená záda doteď, ale jde sedál..Zítra jedu zkusit jinou jízdárnu, takovou menší rodinnou nadoporučení mé dobré známé, takpak poreferuju co a jak tam.. Hezký večer a pozdravujte své koníky!

I špatná zkušenost, je zkušenost.

Kláro, napište odkud jste, klidně přes soukromou zprávu. Např. jízdárny v okolí Prahy mám celkem zmáknuté, pokud se vás to týká.

Já už jsem trochu pokročilejší a třicet mi ještě nebylo, ale ani tak bych si za svoje těžce vydělané peníze neplatila jezdeckou hodinu kde

1) není cvičitel s cvičitelskou licencí - to je naprostý základ, chci učit ostatní, musím k tomu mít kvalifikaci, musím být plnoletá a plně odpovědná a taky rozumná - dítě prostě není schopné vyhodnotit ten potenciální průs..., když na problematického koně posadí "pani" začátečnici ;)

2) nejsou koně v dobrém stavu - samozřejmě (s pěknými upravovanými kopyty, lesklou srstí (po odstranění bahna ;), kterým nelezou kosti)

3) nejsou koně vhodní pro méně zkušené (mladí koně, koně se zlozvyky)

Na druhou stranu musíte být ochotná za kvalitní služby dobře zaplatit. Já jsem např. narazila na jízdárny, které nejsou až tak drahé, ale je to tam katastrofa.

Jenže jsou i jízdárny, kde to drahé je a ještě je to katastrofa

Tak přátelé musím vám napsat, že na nové jízdárně, kde jsem byla ve středu a dnes znovu je to úplně něco jiného - v pozitivním slova smyslu! Jezdila jsem na starším klidném koníkovi, hezky kontaktním a milým a trenérka byla taky bezvadná - kolem čtyřicítky, citlivá, nenutící, příjemná, přátelská.. Koník má krásně jemné chody, na to, že to je školní kůň, tak reaguje dobře na pobídky..strávila jsem tam několik hodin, holt malá rodinná jízdárna bude asi pro mě to nej..sice nemají jezdeckou halu, ale to je mi v tuto chvíli jedno, protože hala mě jezdit a mít vztah ke koním nenaučí :-D Velký rozdíl vidím v tom, že z předchozích tréningů jsem chodila vyklepaná a v depce, jak jsem neschopná a teď jsem měla po ježdění super pocit a těším se na další setkání..Jinak jsem z okolí Ostravy, takže díky vlastovce za nabídku tipů na jízdárny, ale to bych měla z ruky :-D.

Klára123 napsal(a):
Tak přátelé musím vám napsat, že na nové jízdárně, kde jsem byla ve středu a dnes znovu je to úplně něco jiného - v pozitivním slova smyslu! Jezdila jsem na starším klidném koníkovi, hezky kontaktním a milým a trenérka byla taky bezvadná - kolem čtyřicítky, citlivá, nenutící, příjemná, přátelská.. Koník má krásně jemné chody, na to, že to je školní kůň, tak reaguje dobře na pobídky..strávila jsem tam několik hodin, holt malá rodinná jízdárna bude asi pro mě to nej..sice nemají jezdeckou halu, ale to je mi v tuto chvíli jedno, protože hala mě jezdit a mít vztah ke koním nenaučí :-D Velký rozdíl vidím v tom, že z předchozích tréningů jsem chodila vyklepaná a v depce, jak jsem neschopná a teď jsem měla po ježdění super pocit a těším se na další setkání..Jinak jsem z okolí Ostravy, takže díky vlastovce za nabídku tipů na jízdárny, ale to bych měla z ruky :-D.

Blahopřeju

Klára123 napsal(a):
Tak přátelé musím vám napsat, že na nové jízdárně, kde jsem byla ve středu a dnes znovu je to úplně něco jiného - v pozitivním slova smyslu! Jezdila jsem na starším klidném koníkovi, hezky kontaktním a milým a trenérka byla taky bezvadná - kolem čtyřicítky, citlivá, nenutící, příjemná, přátelská.. Koník má krásně jemné chody, na to, že to je školní kůň, tak reaguje dobře na pobídky..strávila jsem tam několik hodin, holt malá rodinná jízdárna bude asi pro mě to nej..sice nemají jezdeckou halu, ale to je mi v tuto chvíli jedno, protože hala mě jezdit a mít vztah ke koním nenaučí :-D Velký rozdíl vidím v tom, že z předchozích tréningů jsem chodila vyklepaná a v depce, jak jsem neschopná a teď jsem měla po ježdění super pocit a těším se na další setkání..Jinak jsem z okolí Ostravy, takže díky vlastovce za nabídku tipů na jízdárny, ale to bych měla z ruky :-D.

Mít vztah ke koním se naučit nedá..Prostě mám a nebo nemám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mít vztah ke koním se naučit nedá..Prostě mám a nebo nemám.

No tak to je mi opravdu jasné, ale každý vztah, ať už mezi lidmi nebo člověk/zvíře se musí tvořit, budovat, pracovat na něm... stejně jako v partnerství.. a pokud jste na jízdárně, kde vidíte koně "z rychlíku" a pokaždé pracujete s jiným, netrávíte s tím koněm čas, těžko se navazuje "vztah". Prostě odjezdíte přesný čas, zaplatíte, zpruzeného koně vrátíte a nazdar. A to právě nechci. Kdybych neměla ke koním žádný vztah, abych se neučila jezdit a pracovat s nimi..

Klára123 napsal(a):
No tak to je mi opravdu jasné, ale každý vztah, ať už mezi lidmi nebo člověk/zvíře se musí tvořit, budovat, pracovat na něm... stejně jako v partnerství.. a pokud jste na jízdárně, kde vidíte koně "z rychlíku" a pokaždé pracujete s jiným, netrávíte s tím koněm čas, těžko se navazuje "vztah". Prostě odjezdíte přesný čas, zaplatíte, zpruzeného koně vrátíte a nazdar. A to právě nechci. Kdybych neměla ke koním žádný vztah, abych se neučila jezdit a pracovat s nimi..

V pohodě..Zeptat jsem se musel. A taky blahopřeji.

No jo, nejhorší je na nějaké jízdárně říct, že už trochu umíte jezdit - dají vám pak toho koně, kterého potřebují pod někoho nacpat, ale úplný začátečník by se na něm asi dlouho neudržel. Kdybych zůstala u komerčních jízdáren, tak se dnes bojím na koně vlézt... :(.

To je pak krásný zážitek z toho ježdění.Když do komerční jízdárny, tak dvě tuby vteřinového lepidla sebou a doufat, že si nelehne. Když tu někdy pozoruji zákazníky co se tu učí jezdit, tak vážně dobrá polovina těch lidí by neměla vůbec na koně lézt.Za tohle jízdárna prostě nemůže..Ne že by to byl člověk tlustý třeba ale spíš prostě "brambor".Nejdřív by podle mě potřeboval makat na kondici a pak teprve lézt na koně.Vždyť jsou lidi co nedají nohu do třmenu a když už se jim to povede, tak zase nejsou schopni se odrazit a vyhoupnout se do sedla.Už nám tu spadla paní i v kroku. Takže někdy si ty trenérky vážně užijou s těmi lidmi.

Lipo12 napsal(a):
No jo, nejhorší je na nějaké jízdárně říct, že už trochu umíte jezdit - dají vám pak toho koně, kterého potřebují pod někoho nacpat, ale úplný začátečník by se na něm asi dlouho neudržel. Kdybych zůstala u komerčních jízdáren, tak se dnes bojím na koně vlézt... :(.

Vydrží pak jen ti, kteří to opravdu berou vážně.

sisi58 napsal(a):
Vydrží pak jen ti, kteří to opravdu berou vážně.

Nebo spíš ti, kteří to berou vážně, takovou jízdárnu rychle opustí a hledají nějakou seriózní, s rozumným vztahem ke koním i zákazníkům.