Uživatel s deaktivovaným účtem

Dobrý den,
před 8 lety jsem si koupila kobylu A1/2.koupila jsem ji s tím, že kobyla uz od mala kouše. Dozvěděla jsem se také, že už jednou musela být kvůli špatnému chování prevychovana. Kobylu jsem měla ráda a tak jsem ji koupila, nyní ji je 15 let a kobyla po mě cca 1-2x do měsíce "chnapne" pysky. Mě se to samozřejmě nelíbí, nikdy mi sice nic neudělala, ale je to nepříjemné. Zkoušela jsem jeden rok ji pouze okriknout, což nepomohlo. Pak jsem zkusila dat ji po čumáku, což taky nepomohlo. Co byste mi tedy doporučili? Prostě si ji nevšímat? Nebo ji placnout po čumáku? Děkuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Dobrý den,
před 8 lety jsem si koupila kobylu A1/2.koupila jsem ji s tím, že kobyla uz od mala kouše. Dozvěděla jsem se také, že už jednou musela být kvůli špatnému chování prevychovana. Kobylu jsem měla ráda a tak jsem ji koupila, nyní ji je 15 let a kobyla po mě cca 1-2x do měsíce "chnapne" pysky. Mě se to samozřejmě nelíbí, nikdy mi sice nic neudělala, ale je to nepříjemné. Zkoušela jsem jeden rok ji pouze okriknout, což nepomohlo. Pak jsem zkusila dat ji po čumáku, což taky nepomohlo. Co byste mi tedy doporučili? Prostě si ji nevšímat? Nebo ji placnout po čumáku? Děkuji.
Učitě bych úplně přestala dávat pamlsky, často i potom koně chňapají po lidech a jsou "na ránu". a pak klasika, já kobču vždycky, když mi šacovala kapsy, lehce plácla po nozdrách, kde je citlivá a hned ucukla a pak sem z úst vylozila "e-e!", po krátké době se naučila ucuknout i jen na to slovní upozornění.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tu radu s pamlsky asi zkusím, ale nemyslím si, že je to tím. Dělá to opravdu 1x za měsíc, ale překvapí me to. Takže okamžitě zareaguji zvýšeným hlasem+pleskanec po puse. Ona je vcelku naladova. Jeden den je hodnoucka a druhy den je na pěst. Další den se mazli a druhy den na sebe nenecha sáhnout. Ale oni prý kobyly mají občas svou náladu. Jen mě to občas mrzí, začátky nebyly jednoduché ale našly jsme si k sobě cestu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Takovýhle okusování a provokování zkoušejí naši "mladíci".Jak ale u dospělého koně řešit nevím.Já třeba když čistím valáška "svého", tak on by mě taky různě okusoval a cumlal kde to jde.Tak dostane do huby "jeho" hřbílko a je vyřešeno.Sice mě s ním přeleští hlavu občas, ale to se dá vydržet.On má jinak tu hubu strašně všetečnou, když je "prázdná". Hodně pomohla hračka v boxu a takový ten liz na zavěšení v boxu.S tím si hraje hodinu klidně a pak už ho to okusování tolik nebere.Plesknout mu jí samozřejmě taky jde.
Dotaz
napsal(a):
Zeptám se asi blbě, ale kdysi jsem v Hempflingovi četla, že je prostě třeba udělat pořádný "céres" (tím nemyslel bití). Nepomohlo by to? Evidentně lehká obrana nezabrala, pomůže hodně přehnat reakci, aby kobyla pochopila, že tohle opravdu ale opravdu ne? Nebo je to pitomost?
Nevím...mně hlavně v tomhle a v podobných případech přijde důležité, proč a v jaké souvislosti to ten kůň dělá. Bez toho bych si netroufla cokoliv radit.
A pokud je to opravdu chňapání naznačující útok (což si podle popisu nejsem jistá), být to moje kobyla, dřív než jak to řešit by mě zajímalo, proč to dělá.
Zastávám v životě názor, že násilí plodí jen další násilí. Pokud se kůň opravdu pokusí zaútočit, tak pravidlo tří sekund (tj. okamžitý céres) uznávám, ale chápu jen jako okamžitou první pomoc, která do budoucna nemusí nic řešit anebo řeší jen zdánlivě. Každý kůň, kterému v útoku brání jenom strach z člověka, může být do budoucna časovaná bomba.
Zadavatelka píše, že její kobyla prošla jakousi převýchovou, čili někdo už si na ní možná honil triko. Tudíž bych s ceresem byla opatrná - pokud dát po čumáku nepomůže, tipuju, že v případě zadavatelky nemá cenu přidávat na síle, nejspíš to nikam nepovede.
A céres podle Hempflinga - nevím, no..ony Klausovi fungujou různé věci, které běžným smrtelníkům nefungujou a některé bych ani nedoporučovala zkoušet
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Terven
napsal(a):
Nevím...mně hlavně v tomhle a v podobných případech přijde důležité, proč a v jaké souvislosti to ten kůň dělá. Bez toho bych si netroufla cokoliv radit.
A pokud je to opravdu chňapání naznačující útok (což si podle popisu nejsem jistá), být to moje kobyla, dřív než jak to řešit by mě zajímalo, proč to dělá.
Zastávám v životě názor, že násilí plodí jen další násilí. Pokud se kůň opravdu pokusí zaútočit, tak pravidlo tří sekund (tj. okamžitý céres) uznávám, ale chápu jen jako okamžitou první pomoc, která do budoucna nemusí nic řešit anebo řeší jen zdánlivě. Každý kůň, kterému v útoku brání jenom strach z člověka, může být do budoucna časovaná bomba.
Zadavatelka píše, že její kobyla prošla jakousi převýchovou, čili někdo už si na ní možná honil triko. Tudíž bych s ceresem byla opatrná - pokud dát po čumáku nepomůže, tipuju, že v případě zadavatelky nemá cenu přidávat na síle, nejspíš to nikam nepovede.
A céres podle Hempflinga - nevím, no..ony Klausovi fungujou různé věci, které běžným smrtelníkům nefungujou a některé bych ani nedoporučovala zkoušet
To jste napsala moc hezky.Násilí plodí násilí.Vždy se mu snažím proto vyhnout u koně a nebo i psa.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Dobrý den,
před 8 lety jsem si koupila kobylu A1/2.koupila jsem ji s tím, že kobyla uz od mala kouše. Dozvěděla jsem se také, že už jednou musela být kvůli špatnému chování prevychovana. Kobylu jsem měla ráda a tak jsem ji koupila, nyní ji je 15 let a kobyla po mě cca 1-2x do měsíce "chnapne" pysky. Mě se to samozřejmě nelíbí, nikdy mi sice nic neudělala, ale je to nepříjemné. Zkoušela jsem jeden rok ji pouze okriknout, což nepomohlo. Pak jsem zkusila dat ji po čumáku, což taky nepomohlo. Co byste mi tedy doporučili? Prostě si ji nevšímat? Nebo ji placnout po čumáku? Děkuji.
A chňapne, nebo ťukne zuby, nebo prostě dotkne se vás přímo vás ? Píšete, že vám nic neudělala, ani modřinu, ani třeba oděv nenakousla?
Nebo prostě čas od času klapne pysky, do vzduchu, někde poblíž vás?
V jaké situaci se tohle stane?Nějaký moment, kdy jí to nedá a klapne si?Spouštěcí mechanismus?
Máme těžkou kobylu, na které se také vyřádili různí lidé.My jí kupovali jako 8mi letou, zlou.Každopádně už jí máme 12let, spoustu věcí jsme si navzájem vyjasňovali.Ona je madam, sebevědomá, silná, s vlastním názorem.Jsou věci, které jí toleruji.Pak samozřejmě hranice, přes které vlak nejede.
Občas, když jsem "otravná" klapne do vzduchu, někde kolem mě, a dokáže se pěkně jedovatě šklebit, s přilepenýma ušima dozadu.To patří do kategorie můžeš, tvař se jak chceš, ale přitom dobře pracuj.A do tahu, to ona je
Kdyby mě opravdu chtěla kousnout, samozřejmě se trefí a bude to bolet.Tohle na koni nepřehlédnete, že to myslí vážně.
Ale tyhle náznaky mi připadají jako taková forma komunikace.Vždycky jí vynadám, ve stylu, co to děláš, nesmíš, apod. Ona ví, že já vím, a dál se nic nekoná.
Při říji to nedělá, to je neobyčejně milá.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Terven
napsal(a):
Nevím...mně hlavně v tomhle a v podobných případech přijde důležité, proč a v jaké souvislosti to ten kůň dělá. Bez toho bych si netroufla cokoliv radit.
A pokud je to opravdu chňapání naznačující útok (což si podle popisu nejsem jistá), být to moje kobyla, dřív než jak to řešit by mě zajímalo, proč to dělá.
Zastávám v životě názor, že násilí plodí jen další násilí. Pokud se kůň opravdu pokusí zaútočit, tak pravidlo tří sekund (tj. okamžitý céres) uznávám, ale chápu jen jako okamžitou první pomoc, která do budoucna nemusí nic řešit anebo řeší jen zdánlivě. Každý kůň, kterému v útoku brání jenom strach z člověka, může být do budoucna časovaná bomba.
Zadavatelka píše, že její kobyla prošla jakousi převýchovou, čili někdo už si na ní možná honil triko. Tudíž bych s ceresem byla opatrná - pokud dát po čumáku nepomůže, tipuju, že v případě zadavatelky nemá cenu přidávat na síle, nejspíš to nikam nepovede.
A céres podle Hempflinga - nevím, no..ony Klausovi fungujou různé věci, které běžným smrtelníkům nefungujou a některé bych ani nedoporučovala zkoušet
Děkuji za komentář, ja když ji kupovala, tak mi bylo řečeno, že to dělá uz do malička. Takže jsem pochopila, že se ji to nikdo nepokoušel odnaučit. Když jsem ji poznala, byla na mě opravdu zlá a hnusná. V boxe mě pořád napadala, nemohla jsem ji ani pohladit. Z vyjížděk jsem se vracela ubrečená, protože mi dávala "lekce". Začala jsem s ni pracovat a nyní je v pořádku i kdyz mi to dalo pěknou práci, myslím že je se mnou ráda. Jen má občas tu svou náladu no. Nechci ji mlátit, asi se s tím naučím prostě žít. Jednou za měsíc mi toto udělá, dostane po tlamě a je na měsíc pokoj. Když jsem ki kupovala, kousala až to hezké nebylo. Ona vždy byla šklebna.
Uživatel s deaktivovaným účtem

koně
napsal(a):
A chňapne, nebo ťukne zuby, nebo prostě dotkne se vás přímo vás ? Píšete, že vám nic neudělala, ani modřinu, ani třeba oděv nenakousla?
Nebo prostě čas od času klapne pysky, do vzduchu, někde poblíž vás?
V jaké situaci se tohle stane?Nějaký moment, kdy jí to nedá a klapne si?Spouštěcí mechanismus?
Máme těžkou kobylu, na které se také vyřádili různí lidé.My jí kupovali jako 8mi letou, zlou.Každopádně už jí máme 12let, spoustu věcí jsme si navzájem vyjasňovali.Ona je madam, sebevědomá, silná, s vlastním názorem.Jsou věci, které jí toleruji.Pak samozřejmě hranice, přes které vlak nejede.
Občas, když jsem "otravná" klapne do vzduchu, někde kolem mě, a dokáže se pěkně jedovatě šklebit, s přilepenýma ušima dozadu.To patří do kategorie můžeš, tvař se jak chceš, ale přitom dobře pracuj.A do tahu, to ona je
Kdyby mě opravdu chtěla kousnout, samozřejmě se trefí a bude to bolet.Tohle na koni nepřehlédnete, že to myslí vážně.
Ale tyhle náznaky mi připadají jako taková forma komunikace.Vždycky jí vynadám, ve stylu, co to děláš, nesmíš, apod. Ona ví, že já vím, a dál se nic nekoná.
Při říji to nedělá, to je neobyčejně milá.
Řekla bych, že je to přesně toto, co popisujete. Klapne pysky u mě, uši samozřejmě dozadu a jak se na ni podívám, rychle uhne hlavou.Protože chápe, že to nesmí. Opravdu me nikdy nekousla doopravdy, žádná modrina nikdy. A je to výjimečně, ale občas mě tim naštve. Je to velmi podobný případ.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Momenty jsem si také pečlivě hlídala, dokonce je i zapisovala, bohužel..jednou to udela v boxe, pak venku, na procházce, při čištění. Prostě kdy se to hodí. Také mě napadlo, že třeba zjišťuje, jak moc dávám pozor :D.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Momenty jsem si také pečlivě hlídala, dokonce je i zapisovala, bohužel..jednou to udela v boxe, pak venku, na procházce, při čištění. Prostě kdy se to hodí. Také mě napadlo, že třeba zjišťuje, jak moc dávám pozor :D.
Jednou budete mít skvělou rychlost, obranu a pohotové reakce.Kam se hrabe Bruce Lee.
Terven
napsal(a):
Nevím...mně hlavně v tomhle a v podobných případech přijde důležité, proč a v jaké souvislosti to ten kůň dělá. Bez toho bych si netroufla cokoliv radit.
A pokud je to opravdu chňapání naznačující útok (což si podle popisu nejsem jistá), být to moje kobyla, dřív než jak to řešit by mě zajímalo, proč to dělá.
Zastávám v životě názor, že násilí plodí jen další násilí. Pokud se kůň opravdu pokusí zaútočit, tak pravidlo tří sekund (tj. okamžitý céres) uznávám, ale chápu jen jako okamžitou první pomoc, která do budoucna nemusí nic řešit anebo řeší jen zdánlivě. Každý kůň, kterému v útoku brání jenom strach z člověka, může být do budoucna časovaná bomba.
Zadavatelka píše, že její kobyla prošla jakousi převýchovou, čili někdo už si na ní možná honil triko. Tudíž bych s ceresem byla opatrná - pokud dát po čumáku nepomůže, tipuju, že v případě zadavatelky nemá cenu přidávat na síle, nejspíš to nikam nepovede.
A céres podle Hempflinga - nevím, no..ony Klausovi fungujou různé věci, které běžným smrtelníkům nefungujou a některé bych ani nedoporučovala zkoušet
Tak on radil u koníka, který předbíhá, udělat prostě divadlo, povyk, by ten kůň zaznamenal, že to není žádoucí, nešlo o fyzický útok člověka, prostě jen humbuk.
Souhlasím, že je třeba znát formu a příčinu. Pokud by to bylo ojedinělé, jak slečna píše, tak já bych to asi neřešila. Pokud nekouše a je to takto zřídkavé, tak bych ji akorát napomenula či pleskla, když se se šklebem hodně přiblíží. Když by to kobyla přeťápla do roviny útoku, odpověď by měla být úměrná.
Mala som takú kobylu, prešla si skutočne všetkým možným, najmä mučením (nielen) pod sedlom a tak každé čistenie a občas aj obyčajný dotyk pre ňu bol znamením, že sa bude mučiť zas.
Kobyla chňapala neustále - pri čistení, ako úplný magor, bolo vidno, že je nervózna, niekedy sa dokonca zahryzávala do seba (to po tom, ako prestala útočiť na mňa), potom to už iba naznačovala, alebo mi jemne chytila do zubov odev, držala ho, treštila oko a čakala, čo bude. Bolo to strašné, ale nie kvôli tomu, že by som sa jej bála, ale kvôli tomu, že som si ani len nedokázala predstaviť, čím všetkým si musela v živote prejsť...Dostalo sa mi potom postupne niečo do uší, ale to boli tak strašné veci, že som to ani nechcela vedieť.
Celý tento jej systém - budú mi robiť zle/budem sa brániť/bude trest/to mi vygeneruje ešte väčšie napätie/budem sa brániť/bude trest som jej narušila jednoducho tým, že som si ju vôbec nevšímala.
Úplne to prestala robiť až keď prešla do ustajnenia 24/7. Tiež som ju nikdy nenútila dlho pri čistení stáť, nemala to proste rada, preto som veľmi ocenila, keď som ju mohla čistiť navoľno vo výbehu, vtedy nebol problém, myslím, že mala istotu, že ak by sa niečo potento, tak že môže utiecť.
Nikdy by som takého koňa nebila, nefackovala, neokrikovala, ani inak netrestala, nemáte šajnu, čo jej kedy kto urobil a verte, že to mohli byť aj veci, ktoré by vám rozum nepobral...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tu radu s pamlsky asi zkusím, ale nemyslím si, že je to tím. Dělá to opravdu 1x za měsíc, ale překvapí me to. Takže okamžitě zareaguji zvýšeným hlasem+pleskanec po puse. Ona je vcelku naladova. Jeden den je hodnoucka a druhy den je na pěst. Další den se mazli a druhy den na sebe nenecha sáhnout. Ale oni prý kobyly mají občas svou náladu. Jen mě to občas mrzí, začátky nebyly jednoduché ale našly jsme si k sobě cestu.
Mám to taky tak, jeden den paráda, druhý den mám na vodítku saň.
U mé kobyly pomáhá zvýšený hlas. Hodně zvýšený. Bití bych u té své vůbec nezkoušela, nemusela bych to přežít ve zdraví.
Většinou u nás tato situace nastává, když je kobyla hodně vydivočená a už neví, co by. Zkuste zjistit, co chňapání předchází.
Horsana
napsal(a):
Mala som takú kobylu, prešla si skutočne všetkým možným, najmä mučením (nielen) pod sedlom a tak každé čistenie a občas aj obyčajný dotyk pre ňu bol znamením, že sa bude mučiť zas.
Kobyla chňapala neustále - pri čistení, ako úplný magor, bolo vidno, že je nervózna, niekedy sa dokonca zahryzávala do seba (to po tom, ako prestala útočiť na mňa), potom to už iba naznačovala, alebo mi jemne chytila do zubov odev, držala ho, treštila oko a čakala, čo bude. Bolo to strašné, ale nie kvôli tomu, že by som sa jej bála, ale kvôli tomu, že som si ani len nedokázala predstaviť, čím všetkým si musela v živote prejsť...Dostalo sa mi potom postupne niečo do uší, ale to boli tak strašné veci, že som to ani nechcela vedieť.
Celý tento jej systém - budú mi robiť zle/budem sa brániť/bude trest/to mi vygeneruje ešte väčšie napätie/budem sa brániť/bude trest som jej narušila jednoducho tým, že som si ju vôbec nevšímala.
Úplne to prestala robiť až keď prešla do ustajnenia 24/7. Tiež som ju nikdy nenútila dlho pri čistení stáť, nemala to proste rada, preto som veľmi ocenila, keď som ju mohla čistiť navoľno vo výbehu, vtedy nebol problém, myslím, že mala istotu, že ak by sa niečo potento, tak že môže utiecť.
Nikdy by som takého koňa nebila, nefackovala, neokrikovala, ani inak netrestala, nemáte šajnu, čo jej kedy kto urobil a verte, že to mohli byť aj veci, ktoré by vám rozum nepobral...
Mám podobnou zkušenost. "Zdědila" jsem koně s pověstí lidožrouta, který v minulosti opravdu pár lidem vážně ublížil. Z našeho prvního setkání jsem si odnesla velice ošklivý hematom přes půl stehna. Útočil nečekaně, zdánlivě bezdůvodně, bez jakéhokoliv spouštěče...
Když jsem postupně rozkrývala jeho minulost, zjistila jsem, že kůň za svůj život několikrát změnil majitele a prošel hodně stájemi, kde-kdo se ho pokoušel "napravovat" různými způsoby - "přirozenou" komunikací (čti honěním bičem v kruhovce do zblbnutí), lopatou nebo naopak přehnaně "sluníčkovým" přístupem...
Postupem času jsem zjistila, že jediné, co kůň potřebuje, je respekt k jeho osobnímu prostoru. Nejlépe to asi vystihl chovatel, u kterého se narodil: "Je to kůň na ježdění, ne na mazlení."
Jeho počáteční výpady jsem neřešila bitím nebo křikem, ale ignorancí. Když mu čistím box a výběh, vyvedu ho ven a zavřu na chvíli do kruhovky. Pozdravím se s ním, podrbu, poplácám, pochválím, odměním - ale nevynucuji si přílišný kontakt, pusinkování a podobné blbiny... Když se na mě šklebí, "domluvíme" se, že na tohle opravdu nejsem zvědavá a má si hledět svého - on chvíli kouká, a pak se zas tváří normálně. Navíc potřebuje pravidelnou práci. Ačkoliv mu už táhne na dvacet, není to kůň, kterého necháte popásat ve výběhu a on tam bude naprosto spokojený. Když zaměstnává svaly i hlavu, pozitivně to ovlivňuje i jeho psychiku.
Řekla bych, že po roce vzájemného soužití se nám podařilo v rámci možností vybudovat hezký vztah. On respektuje mě, já jeho. Zásadně se změnil také postoj k němu ze strany lidí ve stáji. Zatímco předtím ho všichni obcházeli širokým obloukem a nebo se k němu přibližovali výhradně s tušírkou; dnes ho už pohladí, podají mu jablíčko nebo mrkev... A kůň zjišťuje, že lidi vlastně nejsou tak zlí...
Někdy cesta k nápravě opravdu spočívá jen a pouze v poznání minulosti koně a respektu k tomu, co má v sobě a za sebou - v přijmutí ho takového, jaký je i s jeho "specifiky"...
Můj bývalý pony mě občas při pucování štípal. Vždy jsem se ohradila a dostal jednu přes čumák, až jsem přišla jak na něj. Časem jsem dokázala vycítit, kdy to chce udělat a těsně před tím než to udělal jsem ho šťouchla botou do spěnky. Určitě ne silou, ale jen aby zapomněl na štípnutí a do hlavy mu vtrhla myšlenka, co se to stalo?! A bylo po problému, nejsem si jistá, možná jsem to četla v knížce od Montyho R :).
Francy_
napsal(a):
Můj bývalý pony mě občas při pucování štípal. Vždy jsem se ohradila a dostal jednu přes čumák, až jsem přišla jak na něj. Časem jsem dokázala vycítit, kdy to chce udělat a těsně před tím než to udělal jsem ho šťouchla botou do spěnky. Určitě ne silou, ale jen aby zapomněl na štípnutí a do hlavy mu vtrhla myšlenka, co se to stalo?! A bylo po problému, nejsem si jistá, možná jsem to četla v knížce od Montyho R :).
Je to dobrý nápad, pokud vidíte, že se kůň chystá. Pokud jste zády, máte smůlu.
Je pravda, že není moc koní, co stíhají dvě věci naráz. Když odvedete pozornost od zamýšleného, může to pomoci.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Francy_
napsal(a):
Můj bývalý pony mě občas při pucování štípal. Vždy jsem se ohradila a dostal jednu přes čumák, až jsem přišla jak na něj. Časem jsem dokázala vycítit, kdy to chce udělat a těsně před tím než to udělal jsem ho šťouchla botou do spěnky. Určitě ne silou, ale jen aby zapomněl na štípnutí a do hlavy mu vtrhla myšlenka, co se to stalo?! A bylo po problému, nejsem si jistá, možná jsem to četla v knížce od Montyho R :).
Haha, to se mi líbí.
Každopádně určitě je to nesnadné aplikovat. Já jsem si přivezla poníka, co měl docela špatný vztah k lidem. Nikdy nezaútočil na dospělého, ale ukazoval, že na společnost není zvědavý. Ještě dnes, po cca 4 měsících vzájemného oťukávání, jsou chvíle, kdy klopí uši, když jsem moc blízko. A když na něj chci sáhnout, třebas jen pro podrbání, tak prostě naznačí odstoupení. Někdy, když mám čas a klid, tak ho s tím konfrontuji (není vyloženě nazlobený, ale extra nadšený taky ne), někdy ho nechám být. Neodchází s přilepenými ušisky, ale prostě je poklopí nazad a naznačí odchod. Je to ale zvědavec zvědavá, jakmile mě vidí ve výběhu, jde se pozdravit, prozkoumat, zda něco nenesu. Asi nemá vyloženě problém s mou osobou, ale také mám pocit, že to není extra mazlivé zvíře, co by vyhledávalo pozornost tohoto typu. Uvidíme, jak se bude dál vyvíjet. Určitě je pro mě ale pozitivní, že už zjistil (a upevňuje si to dál), že lidi koním nemusí ubližovat a že být v jejich (byť i blízké) přítomnosti, může být i příjemné. K tomuto se snažím chodit co nejčastěji, jen tak, bez následné manipulace, ohlávky, čištění...prostě jen, aby si zvykal na to, že lidi se kolem koní pohybují a sahají na ně.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Haha, to se mi líbí.
Každopádně určitě je to nesnadné aplikovat. Já jsem si přivezla poníka, co měl docela špatný vztah k lidem. Nikdy nezaútočil na dospělého, ale ukazoval, že na společnost není zvědavý. Ještě dnes, po cca 4 měsících vzájemného oťukávání, jsou chvíle, kdy klopí uši, když jsem moc blízko. A když na něj chci sáhnout, třebas jen pro podrbání, tak prostě naznačí odstoupení. Někdy, když mám čas a klid, tak ho s tím konfrontuji (není vyloženě nazlobený, ale extra nadšený taky ne), někdy ho nechám být. Neodchází s přilepenými ušisky, ale prostě je poklopí nazad a naznačí odchod. Je to ale zvědavec zvědavá, jakmile mě vidí ve výběhu, jde se pozdravit, prozkoumat, zda něco nenesu. Asi nemá vyloženě problém s mou osobou, ale také mám pocit, že to není extra mazlivé zvíře, co by vyhledávalo pozornost tohoto typu. Uvidíme, jak se bude dál vyvíjet. Určitě je pro mě ale pozitivní, že už zjistil (a upevňuje si to dál), že lidi koním nemusí ubližovat a že být v jejich (byť i blízké) přítomnosti, může být i příjemné. K tomuto se snažím chodit co nejčastěji, jen tak, bez následné manipulace, ohlávky, čištění...prostě jen, aby si zvykal na to, že lidi se kolem koní pohybují a sahají na ně.
Takhle nějak to dělám s koněm já.Nic po něm nechci a jak si panečku zvykli.Tak nějak to ty potvůrky ze mě cítí, že nehrozí tady máš cukr a za zády mám bič.Myslím to obrazně samozřejmě ten bič. Práce nebaví nikoho a proč by jinak chtěl každý vyhrát ve sportce, že?