Dobrý den, prosím vás o rady, názory a zkušenosti. Troufám si říct, že jsem u koní dlouho, zkušenosti trochu snad taky nějaké jsou. Ale v tomhle opravdu nevím. Koupili jsme welš kobylku doveženou z Británie. Tam žila ve stádě a nejspíš se s ní nic moc nedělalo. Před vánocemi dovežená, v prosínci obsednutá, v lednu jsme ji koupili a zatím má dostatek času, který mi byl doporučen. Potřeboval trochu nabrat, což už se pastvou podařilo. Když tedy pominu, že si protiřečím tím, že nějaké zkušenosti mám, přitom jsem koupila takového blázna, tak v tom svoji chybu přiznávám. Ale spousta lidí mi tvrdila, že je to jen o zvyku a že se uklidní. Nechala jsem se zlbnout sympatiemi . Teď k věci. koníky máme v režimu 24/7 venku s možností boxu. Kobylka byla napřed s malinkými ponicemi, později už se třemi velkými důchodci. Do dnes se nechce nechat chytit. Vždycky "se" to nějak povede. Většinou stačí vytrvat, nehonit, pomalu v klidu za ní chodit. Jednu dobu jsem ji zkoušela zavírat na noc do boxu, ještě s těhulí. Tam se v klidu nažrala atd. Aby byl klid se s ní mazlit, zvedat nohy, zkoušet sedlat, občas ven na nějakou vycházku nebo na lonž. Teď do boxu nechodí.Ale když je doba krmení dojde, hlavu dá do žrádla, nechá se hladit, nebojí se. Pokud chci (třeba i s kýblem) toto stejné zkusit mimo dobu krmení, tak se mnou nechce nic mít a tváří se, že se hrozně bojí. Když jsem ji jednu dobu musela kapat do oka, tak ani náznak strachu. Normálně do boxu na krmení, večer a ráno nakapat, masku na oč (kterou nikdy neviděla a bez problémů si i nechala nasadit) a šla ven. Když se vodí je úplně v klidu, na lonži je snaživá, práce ze země, hraní si taky. Ale občas, neuvědomuji si vůbec žádnou příčinu, najednou propadne panice a prchá. Snaží se vytrhnout. Když se jí to třeba i povedlo, zase se po chvilce nechá chytit a zase spolupracuje normálně. Při tom děsu vypadá opravdu vyděšeně, ne jako že si dělá srandu. Ale možné to je a mám na o špatný odhad. Když se měla poprvé strouhat, čekala jsem hrůzu. Byla naprosto v pohodě. Když se měl brát krev, nechala se uplatit za pá kokin. Já ji nechápu. u nás se jí rozhodně nic strašného neděje, takže spíš něco z minulosti. Prosím, máte s takovým "pošukem" zkušenost? Jak jste to překonali? Mám zkusit střeba dělat s ní víc, že je to jen o tom zvyku? Pokud jsem to jednu dobu zkoušela, měla jsem pocit, že se vše ještě zhoršovalo. Že chytání trvalo déle. A to jsme chodily třeba jen na vycházky na ruce, nebo jsem ji jen hladila, zvedla nohy, dostala pamlsek a zase pustila. budu ráda za každý názor. Děkuji.
Welšové jsou podle mě diagnóza Buď jim přijdete na chuť, nebo ne.
Jsou to sice poníci, ale velmi citliví a vznětliví
Máme matku a od ní hříbě.Taky jsem si s ní užila, ale vytrvejte.
Teď jí bylo 13let, mám jí od roka.Zpočátku to bylo dost zběsilé, ale chce to velkou důslednost, ale zároveň klid a trpělivost.Nyní je to nejhodnější a nejúžasnější poníček pro malé i větší děti
Uživatel s deaktivovaným účtem

Skúsila by som naklikať- pokiaľ kobyla ináč nemá problémy, nie je nejako drzá a vy potrebujete, aby si spoila človek=sranda, pozitívka je určite rozumná cesta.
A môj tip je, že v tej británii nikdy s človekm nic nerobila, dotiahli ju sem a dostala rýchlovýcvik, ktory podľa toho, že jej máte dopriať dostatok času, dobre nestrávila. Automaticky by som očakávala aj ďalšie problémy pod sedlom.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Souhlas s příspěvkem nade mnou. Sama mám welshe, který je schopen kvůli listu lopuchu odskákat deset metrů a pak se ani nehne, když mu zpod kopyt vyletí bažant. Ale věřím, že časem z něj bude skvělý parťák do pohody i nepohody, jen to chce opravdu hoooodně času... :).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Když kůň není vysloveně zlý, tak se dá existovat asi se vším.Mě taky namlouvali jak plňas bude jiný a horká krev.Ani moc ne a línej je celkem podobně jako moje kobča a ta je ST.