Zaujímajú ma praktické skúsenosti, buď z pohľadu poskytovateľov, alebo tých, ktorí takéto jazdy absolvovali. Pohybujem sa okolo koní už niekoľko desaťročí, zažila som si kde čo, preto ma tieto veci dosť zarážajú. Aj sebekľudnejší kôň sa môže v teréne zľaknúť, alebo poskočiť. Nejazdec to nesedí a nešťastie je na svete. Pritom takéto služby sa rozmáhajú.
Uživatel s deaktivovaným účtem

sanyhobby
napsal(a):
Zaujímajú ma praktické skúsenosti, buď z pohľadu poskytovateľov, alebo tých, ktorí takéto jazdy absolvovali. Pohybujem sa okolo koní už niekoľko desaťročí, zažila som si kde čo, preto ma tieto veci dosť zarážajú. Aj sebekľudnejší kôň sa môže v teréne zľaknúť, alebo poskočiť. Nejazdec to nesedí a nešťastie je na svete. Pritom takéto služby sa rozmáhajú.
Otázka nabídky a poptávky. My jsme si zájemce vždycky nejdřív prověřili na jízdárně a posoudili, jestli to je i do terénu. Ale ne všude to tak dělají a očividně si s eventuálními následky hlavu nelámou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mno, při tandemovém seskoku taky může selhat padák a nebo klidně už rovnou letadlo, žejo. Každá služba, kterou někdo poskytuje, má svoje rizika. V bazénech se každoročně utopí nějací ti lidé, a nikdo neověřuje na kase, zda umějí plavat. Zatímco uhynulého turistu na koni jsem ještě nezaregistrovala.
Pár nejezdců na koních jsem už zažila, a kupodivu leknutí koně a uskočení zvládali lépe, než začátečníci, kteří se hned křečovitě chytali :-) Zrovna o víkendu jsem jela jako nezávislý pozorovatel na vyjížďku, na které jely na turistických koních děti a turisti, z toho jedna skutečně nejezdkyně a jedno dítě, co nedosáhlo do třmenů (western...). Vyjížďka proběhla klidně, koně jsou zvyklí za sebou chodit jako kačenky, a znají trasu. Vzruch nastal na jednom místě, kde měli túristi naklusat, a koně jim to do mírného kopečka asi 50 metrů sbalili (klasika - jsou tam zvyklí cválat). Všichni zůstali sedět, nejezdecká turistka mírně překvapená, dítě bez třmenů vysmáté, ale zbytek vyjížďky koně dál chrápali, takže žádné nervy. Mohlo se stát, že by turistka spadla a ještě se třeba chytila oblečením za hrušku nebo si zamotala ruku do otěží, kůň na ni šlápnul, spadla na kámen... a to lehce. Na můj vkus to byla příliš "juch juch" akce, ale dopadlo dobře.
Já osobně odmítám mít na starosti víc než jednoho nejezdce, protože když to rohne jeden kůň, zpravidla nedoběhne daleko, na jednoho jezdce se člověk lépe soustředí, a může na něj cíleně řvát (zaklonit, ruce dolů..). Ale když to rohne skupina, tak se může stát opravdu nepříjemnost, zažila jsem (měla jsem jen dvě holčičky, na cizích koních, které jsem znala, ale majitelka mi je naservírovala na vyjdu obě najednou, a to bylo špatně), a už nepotřebuji více. Když jede skupina lidí, co své koně ovládají, a k tomu se přibalí jeden nejezdec, tak v pohodě.
Jenže poptávka je po skupinových vyjížďkách, takže se nedá svítit, provozovatelé budou nabízet i skupinové.
Základem pro provozovatele je mít dobrou pojistku a vybavení technicky v pořádku. Při jakékoli poskytované službě.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mno, při tandemovém seskoku taky může selhat padák a nebo klidně už rovnou letadlo, žejo. Každá služba, kterou někdo poskytuje, má svoje rizika. V bazénech se každoročně utopí nějací ti lidé, a nikdo neověřuje na kase, zda umějí plavat. Zatímco uhynulého turistu na koni jsem ještě nezaregistrovala.
Pár nejezdců na koních jsem už zažila, a kupodivu leknutí koně a uskočení zvládali lépe, než začátečníci, kteří se hned křečovitě chytali :-) Zrovna o víkendu jsem jela jako nezávislý pozorovatel na vyjížďku, na které jely na turistických koních děti a turisti, z toho jedna skutečně nejezdkyně a jedno dítě, co nedosáhlo do třmenů (western...). Vyjížďka proběhla klidně, koně jsou zvyklí za sebou chodit jako kačenky, a znají trasu. Vzruch nastal na jednom místě, kde měli túristi naklusat, a koně jim to do mírného kopečka asi 50 metrů sbalili (klasika - jsou tam zvyklí cválat). Všichni zůstali sedět, nejezdecká turistka mírně překvapená, dítě bez třmenů vysmáté, ale zbytek vyjížďky koně dál chrápali, takže žádné nervy. Mohlo se stát, že by turistka spadla a ještě se třeba chytila oblečením za hrušku nebo si zamotala ruku do otěží, kůň na ni šlápnul, spadla na kámen... a to lehce. Na můj vkus to byla příliš "juch juch" akce, ale dopadlo dobře.
Já osobně odmítám mít na starosti víc než jednoho nejezdce, protože když to rohne jeden kůň, zpravidla nedoběhne daleko, na jednoho jezdce se člověk lépe soustředí, a může na něj cíleně řvát (zaklonit, ruce dolů..). Ale když to rohne skupina, tak se může stát opravdu nepříjemnost, zažila jsem (měla jsem jen dvě holčičky, na cizích koních, které jsem znala, ale majitelka mi je naservírovala na vyjdu obě najednou, a to bylo špatně), a už nepotřebuji více. Když jede skupina lidí, co své koně ovládají, a k tomu se přibalí jeden nejezdec, tak v pohodě.
Jenže poptávka je po skupinových vyjížďkách, takže se nedá svítit, provozovatelé budou nabízet i skupinové.
Základem pro provozovatele je mít dobrou pojistku a vybavení technicky v pořádku. Při jakékoli poskytované službě.
Ha, svět je malý :)
ta turistka, to jsem byla já :) Trochu mě mrzí ta turistka - nejezdkyně, myslela bych že těch cca 15 hod na jízdárně co mám za sebou už bude trochu vidět... ale budiž, vím že to bude běh na dlouhou trať, cizí jazyk taky člověk neumí po patnácti lekcích.
Díky za podporu v terénu každopádně :). To že se nemám předklánět slyším od trenérky pořád, ale ty ruce dole jsem slyšela poprvé, zkusím se na to víc soustředit. I když zatím prostě nevím na co se soutředit dřív :).
Pro Sanyhoby zkušenost absolventa jedné takové jízdy: pro mě to také byla hurá akce, jak píše Buggyra. Šla jsem na vyjížďjku na doporučení s tím že ta stáj organizuje i kempy pro děti a vozí i lidi s nulovou zkušeností, že na to mají vhodné koně. Trochu už o koních něco vím, jdu do toho s vědomím že se snadno stane že sletím a bude jen otázka štěstí jestli sletím šikovně a skončí to nějakou tou modřinou nebo se stane něco z těch horších scénářů (Buggyra) a bude to podstatně dramatičtější. I když jdu ke koni do boxu může mě v extrému zabít, to už prostě vyplývá z povahy situace - velké lekavé zvíře. Co mi vyjížďka dala - první zkušenost s westernovým sedlem (ta hruška mi tam fakt zavazela :), zkušenost s tím že takovéhle ježdění jako vagonky ve vláčku mě jezdecky asi moc nedá a zpětnou vazbu ohledně mých jezdeckých chopností - to ale "průměrný" turista nehledá.
Souhlasím s Buggyrou, skoro každá služba obnáší nějaké riziko. Jen u těch koní je to možná pro laika méně očividné - každý ví že se padák nemusí otevřít a že v bazénu se dá utopit, laik ale nemusí tušit že se i hodný kůň může splašit, zvlášť když mu organizátor řekne že koník je hodný a nikam neuteče. Míru rizika laik nemá šanci posoudit, prostě spoléhá na to že organizátor ví co dělá.
Třeba ty seskoky padákem jsou nějak regulované - "řidič" padáku má nějaké zkoušky, padák musí splňovat technické parametry... podobně bazény musí splnit normy a je tam plavčík. To u koní předpokládám není, vyjížďky si může organizovat kdo chce a jak chce (?) a stav sedla asi taky nikdo neřeší? To by asi řešil až soud při případné nehodě. Ale jak říká Buggyra, přesto jsem ještě neviděla titulek "turistka se zabila na vyjížďce" :), možná jen díky štěstěně.
Je to hledání hranice mezi zbytečnou byrokracií a rozumnou opatrností, sama nemám jednoznačný názor. Hloupé je že "jezdec-turista" sám míru rizika posoudit nemůže, a plně závisí na zkušenostech a odvaze (lehkomyslnosti?) organizátora. Jako etické minimum bych viděla upozornit turisty na to že jde stále o zvíře a že se i se zlatým koníkem mohou stát ošklivé věci.
Sama jsem několik takových vyjížděk vedla, koně na farmě znali a uměli chodit za sebou, jít ve stejném ruchu jako ten první, nepředjíždět se a na určitý hvizd zastavit.
Největším problémem byli neukáznění turisté nedbajíce pokynů ;-)
Neříkám, že mi nikdo na vyjížďce nespadl, ale nikdy nebyl problém. Všem byly poskytnuty helmy, dětem i ochranné vesty, vysvětleny pokyny a vždy se nekompromisně jelo podle nejslabšího jezdce.
Důležité je, mít ty správné vychované koně, kteří mají vyřešenou hierarchii a nemají potřebu cokoliv řešit pod nejezdci. Samozřejmostí je, že se na nich jenom nevozí turisti, ale občas si je vezme zkušený jezdec. Ti samí koně dokázali bez problémů strávit jeden den pod dětmi na táborech, druhý den pod turistou na procházce a třetí na jízdárně pod jezdcem, popř. pod jezdcem na pozici vedoucího vyjížďky.
A ano, zažila jsem i stáje, kde to bylo o krk, ale vím, že to jde dělat i tak, aby se rizika minimlizovala a koně si na sebe mohli přivydělat a turisti byli spokojení
Ďakujem za reakcie. Sama vlastním niekoľko koní, zatiaľ len pre vlastnú potrebu. Bývam v krásnej krajine, chodí okolo čoraz viac turistov a stáva sa často, že sa na mňa obracajú s požiadavkou o vychádzku do okolia. Sú to hlavne rodiny s deťmi, nejazdci. Uvažovala som o tejto forme zárobku. No neviem si to v praxi predstaviť, resp. Na zodpovednosť by som si to nevzala, aj keby som mala seba lepšie kone. Uvažovala som, že by som to mohla urobiť jedine tak, že by som vzala jedného koňa, viedla ho a počas pochodu by sa rodinka na koni vystriedala. Som možno príliš úzkostlivá, ale o pád človeka z môjho koňa naozaj nestojím.
Pred pár rokmi som absolvovala vyhliadkovú jazdu v Egypte. Tam to riešili tak, že kone silno vyvezovali pevnými vyvezovačkami. Kone mali doslova huby na prsiach. Ledva kládli nohu pred nohu. Keby som dopredu vedela, ako to bude prebiehať, ani nejdem. Svojím koňom by som to neurobila.
Uživatel s deaktivovaným účtem

alano: Musím říct, že mám skutečně obrovskou radost, že se nikomu nic nestalo. Stačilo by, aby kůň zakopnul... Ani domýšlet... (mám moc velkou představivost)
15 hodin na jízdárně (a kvalita trenéra také do toho hodně mluví) je jen takové řekněme pěkné seznámení s koněm :-) Bylo vidět, že nesedíte na koni poprvé, ale holt nemáte zažité pohybové stereotypy, které by byly potřeba (např. to zaklánění, resp. zasednutí). Zaklonit se je jen zástupný pokyn - účelem je dostat těžiště jezdce dolů. A to se stane, když se jezdec zakloní, narovná záda a spustí ramena. Proto také pokyn "ruce dolů". Ruce vytažené nahoru způsobí napětí zádových svalů, zvednutí těžiště jezdce, horší schopnost balancování, zatnutí břicha, no a zatnuté zablokované svaly nemohou pružně reagovat na změny těžiště koně -> když těžiště jezdce nekopíruje těžiště koně, hážem šipku.
To, že kůň je nebezpečný sport, a že se ošetřovatel i jezdec mohou zabít, vysvětluji u nás návštěvníkům ve chvíli, kdy procházejí branou našeho zařízení. Podepisují informovaný souhlas a provozní řád. Informovaný souhlas oznamuje čtenáři, že se může zabít, a jakými všemi způsoby (je jich dost). Provozní řád poskytuje čtenáři základní přehled o osvědčených praktikách, jak se zdravotním rizikům vyhnout. A také jak neohrozit zdravotně toho koně. Je škoda, že nějaký takový dokument nemá i dotyčná stáj, kde jste byla (raději nechme vše v anonymitě).
To u koní předpokládám není, vyjížďky si může organizovat kdo chce a jak chce (?) a stav sedla asi taky nikdo neřeší? Zákon to řeší v rovině podnikatelské - tedy pokud chce někdo provozovat trénink jezdců za peníze a nebo jinou formu komerčního ježdění, musí mít státem uznávanou kvalifikaci, aby mu vydali živnostenský list. Je to živnost vázaná. Tím je zaručeno, že dotyčná osoba bude mít povědomí o bezpečnosti jízdy, pravidlech silničního provozu, první pomoci, bude umět sama koně ovládat a bude umět základním způsobem odhadovat chování koní v různých situacích. Taková kvalifikovaná osoba by v každém případě měla zvládnout posoudit i stav a bezpečnost sedla.
Uživatel s deaktivovaným účtem

můj bože, co jsem to napsala! na které jely na turistických koních děti a turisti Samozřejmě "jeli"!! Asi jsem nejprve chtěla mrsknout pouze větu o dětech, a pak jsem připsala turisty... A nikdo nic neřekne!
sanyhobby
napsal(a):
Ďakujem za reakcie. Sama vlastním niekoľko koní, zatiaľ len pre vlastnú potrebu. Bývam v krásnej krajine, chodí okolo čoraz viac turistov a stáva sa často, že sa na mňa obracajú s požiadavkou o vychádzku do okolia. Sú to hlavne rodiny s deťmi, nejazdci. Uvažovala som o tejto forme zárobku. No neviem si to v praxi predstaviť, resp. Na zodpovednosť by som si to nevzala, aj keby som mala seba lepšie kone. Uvažovala som, že by som to mohla urobiť jedine tak, že by som vzala jedného koňa, viedla ho a počas pochodu by sa rodinka na koni vystriedala. Som možno príliš úzkostlivá, ale o pád človeka z môjho koňa naozaj nestojím.
Pred pár rokmi som absolvovala vyhliadkovú jazdu v Egypte. Tam to riešili tak, že kone silno vyvezovali pevnými vyvezovačkami. Kone mali doslova huby na prsiach. Ledva kládli nohu pred nohu. Keby som dopredu vedela, ako to bude prebiehať, ani nejdem. Svojím koňom by som to neurobila.
Jezdila jsem na turistické jízdárně jako vodič. S jezdci, co uměli, s nejezdci, co neuměli, a i nadrobit.
Už bych to nedělala. Příliš velký adrenalin. A musíte mít dobrou pojistku.
Jednodušší je (a i pojistka) pokud koně vedete a nepustíte ho z úvazu. ŽÁDNÉ vypnutí vodítka, aby si to někdo zkusil "řídit sám", nic takového.
A my jsme to ještě omezili jen na děti. Tvrdili jsme, že naše koně dospělé neunesou. To se osvědčilo.
Bohužel, neznajíc legislativu, jsme měli vstupné dobrovolné. To se neosvědčilo.
Takže pokud chcete přivýdělek, zjistěte si, jak je to s penězi. Závist je sfiňa a klidně si u vás někdo sveze vnouče a pak vás udá, že neodvádíte daně.
Môžem hovoriť iba z pozície človeka už so skúsenosťami, vodiča som samozrejme robila, v časoch, keď som ešte študovala aj za peniaze, zišli sa, no nenávidela som to, pretože som bola v neustálej tenzii, čo keby, pretože ľudia proste majú svoje predstavy.
Na starého hucula bol spoľah, aj na prastaré kobyly, jedno dopoludnie vozenia na Deň detí pre zamestnancov poisťovne na 2 koňoch a zarobili sme si 3000 korún, čo boli v tej dobe šialené prachy, deti tam kopali loptu koňom pod nohy, škriekali, skákali v hrade...kobyly chápali, neriešili, pchali sme do nich mrkvu, aby to preboha vydržali, vydržali roky v jazdeckej škole, toto ich nerozhádzalo, hoci ja by som tých parchantov uškrtila.
Po deťoch sa s pribúdajúcimi promile začali osmeľovať aj rodičia, proste, paráda :D
Zase v lete som bola u známych, majú chov huculov, robia tábory, pretekajú, vozia aj nejazdcov (vodič zo zeme), kone vo vláčiku, všetci helmy, deti korytnačky, bola som na vychádzke s nimi, jedna paráda, 10 koní vonku, pekne vo vláčiku, tréner si poctivo odšliapal na zemi X km, korigoval deti, určil poradie koní a tie isté kone potom súťažili na Stezke, ale aj vozili turistov, aj nejazdcov., majú veľký a malý okruh, kone to poznajú, ide sa krokom, pred húštinami tréner vždy píska a tlieska a tak, vraj odtiaľ odčas vybehne vysoká (čakala by som skôr medvede, heh) a za tých X rokov čo to robia to už majú vychytané.
Niekedy je taká vychádzka tým prvým impulzom a huculiari tak radi to svoje plemeno prezentujú a právom a nevidím na tom nič zlé.
Lenže, ten chov a tých ľudí poznám roky, viem, že ho môžem odporúčať ďalej s čistým svedomím kľudne aj nejazdcom.
Zažila jsem takových vyjížděk hodně jako "zákazník". Dneska už vím, že jako začátečník nebo dokonce nejezdec už bych do toho nešla. Můj první pád byl právě na takové vyjížďce, kdy jsem se uměla tak akorát rozejít a zastavit a průvodkyně nám řekla, že koně nesmějí chodit moc blízko za sebou, že ten přede mnou kope. No, samozřejmě stalo se, ten předchozí pořádně vykopl a už jsem ležela uprostřed asfaltky s otřesem mozku. A to jsem ještě musela vyjížďku dojet, protože nás bylo víc a kvůli mě přece všichni nepojedou zpátky, případně jsem prý mohla koně dovést zpátky sama a pěšky.
O léta později už jako jezdec téměř pokročilý jsem se dostala na jeden německý ranč. Měli tam asi 50 andaluských koní, vůbec to nebyly lemry líný a flegmatický, ale byli perfektně přiježdění, žádný vláček a jdeme. Pořádají vyjížďky tak o 10 jezdcích, sice se ptají, jestli člověk jezdí nebo ne, ale nemají kapacitu na prověřování. Já jela na cca 4leté kobyle, poslouchala na pomyšlení, velice jemná, neokopaná, přiznám se, že netuším, jak v takovém provozu tohle dosáhnou. Vyjížďka půldenní, opravdu složitým terénem, ale koně šlapali perfektně, průvodkyně profesionální a bylo to super.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Buggyra: ono tam mohlo hrát roli i informační šum, asi jsem byla nejhorší jezdec ve skupině, asi jediný kdo tam ještě nebyl, a vedoucí vyjížďky o mě mohla dostat zkreslené informace (domlouváno přes několik lidí; nicméně si mě mohli a měli prověřit). Dnes jsem se kvůli předklánění pěkně potrápila na jízdárně a opravdu mi pomohlo až soustředit se na ta ramena, doteď jsem to nějak jsem nemohla najít. Tak snad už ?!:).
K vyjížďkám tu padlo spousta proti. Přišlo by mi ale škoda kdyby ti zodpovědní do toho raději vůbec nešli a nechali pole volné těm co si s bezpečností až tak hlavu nelámou. Přínosy vidím finanční (popsaný vláček deseti huculů je pro majitele makačka, ale zaplatí se pěkně; proti tomu voděním jednoho zákazníka na jednom koni - může se tohle vůbec vyplatit?). A pak ty nefinanční - poskytovat lidem radost z pohybu venku v hezké přírodě a z kontaktu s koněm, a to i těm kteří nemohou jezdit systematicky. Už zmíněné přivedení lidí ke koním. Příležitost lidi naučit něco o koních a o tom jak se k nim chovat třeba jako řidič. Dokážu si představit že člověka který má rád práci s lidmi může taková práce těšit.
Jsem ráda že podobné služby existují, a že je provozují i rozumní lidé, a děkuji jim za tuhle možnost :). A zároveň chápu že každý nemá podmínky a povahu na něco takového. Asi nejhorší je srážka s blbcem - ať už na motorce v lese, možná ještě hůř v sedle vašeho koně, a při nejhorším z vašeho koně spadlého.
Takovéto služby nabízí jeden ranč nedaleko naší stáje. Nabízí mimo jiné vyjížďky pro nejezdce, pro začátečníky a pro pokročilé. A všechny tyto služby jsou otřesné.
Vyjížďka pro začátečníky funguje tak, že začátečník jede na koni a je veden vodičem. Přičemž vodič je děvče chodící na ranč pravidelně jezdit (klidně i 12leté). Kůň je někdy na udidle, někdy na ohlavce. Pokud je na vyjížďce dítě, jako dospělý doprovod jdou rodiče pěšky. Jinak je tam pouze (většinou) nezletilý vodič. Při extrémním nedostatku vodičů dokonce párkrát posadili dítě na koně, vodítko dali do ruky rodiči laikovi a popsali mu cestu.
Vyjížďka pro začátečníky (ti, kteří nezvládají koně na jízdárně ve všech chodech) se jezdí bez vodiče, pouze s jednou ,,instruktorkou''. Tou je tam už cca rok patnáctileté děvče, které nedávno složilo licenci. Na vyjížďce se kluše, cvála, jezdci strašně lítají v sedle, ale skoro vždy dojedou celí - koně jsou opravdu hodní.
A vyjížďky pro pokročilé jsoh nejlepší. Při první vyjížďce s nimi jede ta nezletilá ,,instruktorka'', aby se ujistila jak umí jezdit. A od příště prostě přijdou půjčí jim koně a řeknou za hodinu se vraťte a nechají je jet samotné. I pokud se jedná o 13 děti.
Tohle prostě ideál není.
Hm, práve fejsbúkmi prebehla nejaká info o dievčatku, 11 ročnom, ktoré na nejakej vyche spadlo (asi) z poníka, pretože poľovník vystrelil, nemalo prilbu, nejaký škaredý úraz, vraj príde o zrak na jednom oku...
Koník bol ale údajne jej, mladý, čerstvo obsadnutý, ako som kúpila, tak predávam.
Mno...
Žárovka

XXX.XXX.79.13
Z pohledu provozovatele stáje, která nabízí vyjížďku i lidem, kteří v životě na koni nejeli- raději svezu 5 začátečníků než 5 rádoby jezdců. Má to své ALE. Chodím téměř celou sezonu pěšky, koně ve vláčku. Pokud nemám další vodiče, zvládnu sama skupinu max. 5 lidí, na děti se ptám dopředu, ty musí mít vodiče vždy. Zkouška na jízdárně mi nic neřekne. Ten, kdo trochu jezdí i do terénu, dá mi za pravdu, že na jízdárně a venku se většina koní chová úplně jinak. I s tzv. jezdci jezdím první vyjíž´dku krokem, max. na rovné lesní cestě klusnem. Takových se už našlo, co tvrdili, že jsou mistry světa a pak je málem sbírám pod koněm. Tento provoz samozřejmě vyžaduje dobrou pojistku, protože i ten nejhodnější kůń může mít zkrat, např. při šlápnutí do vosího hnízda.