Vaše chyby s konmi

woldemortik napsal(a):
Četla jsem diskuzi na moderca vtekla mi nápad každý udelal chybu jak s jezděním tak s jechovýchovou čichovem.sama jsem udělal chybu a ne málo,al ejak se říká nidko není neomilný zvláště ne člověk.

moje chyba bala ta že jsem prodala koně a pozdeji jsem litovala chtěla bych ho spět,ale už to nejde.nebo že jsem odjela do španělska a nechala jsem na starsoti koně přítolovy strejdovy koně zdrhly a kobyle se dala malá ohlávka a ta jí sedřela kůži pod nánosníkem a pod pohrdelníkem.nechla jsem udečku na louce a někdo mi ji ukradl.byla jsem lenivá koním prodloužit ohradu a oni utekly a rošlapaly pole řepy.je toho dostm,ale jak jsem ji řekla nikdo neni neomylný. přiznám to až každý ví že nikdo není bez chyby.

ps pardon na gramatiku.moc mi nejde jsem dyzgrafik

Marti super nápad
Ale všechny chyby určitě nevypíši, člověk je dělá každý den, takové ty drobné jako že např. okřiknu koně že mi nechce držet kopyto a pak si všimnu že po zemi letí igelitový pytlík kterého se strašně bojí, jenže to pak zpádky nevezmu. Chyb myslím děláme zpoustu. A těch drobnějších, těch je nezpočet.

Mezy mé větší prohřešky patří např.... co mě napadá.. :
Bylo to že když jsem přiježďovala mladého koně a ten mě schodil, trenérka ho pak dost seřezala a mě bylo do breku. Nechápala jsem její reakci a hlavně jsem si vyčítala že mě schodil, že jsem to nevyseděla protože to nebylo nic nevyseditelného, prostě moje nepozornost, vůbec jsem nemyslela na ježdění. Jsou to dvě chyby v jednom. Dodnes si to vyčítám ten koník od té doby schazoval a asi po měsíci ho prodali. Prý se má super ale já měla tenkrát strašný výčitky, i když trenérka zareagovala dost hnusněto je taková moje velká chyba

Spoustu chyb bylo když jsem pracovala se svojí kobylkou, to byla metoda pokus - omyl a spoustu omylů který jsem ale už neopakovala

Opravdu si ale nevzpomínám na vše, možná mě ještě něco napadne

red and white napsal(a):
Marti super nápad
Ale všechny chyby určitě nevypíši, člověk je dělá každý den, takové ty drobné jako že např. okřiknu koně že mi nechce držet kopyto a pak si všimnu že po zemi letí igelitový pytlík kterého se strašně bojí, jenže to pak zpádky nevezmu. Chyb myslím děláme zpoustu. A těch drobnějších, těch je nezpočet.

Mezy mé větší prohřešky patří např.... co mě napadá.. :
Bylo to že když jsem přiježďovala mladého koně a ten mě schodil, trenérka ho pak dost seřezala a mě bylo do breku. Nechápala jsem její reakci a hlavně jsem si vyčítala že mě schodil, že jsem to nevyseděla protože to nebylo nic nevyseditelného, prostě moje nepozornost, vůbec jsem nemyslela na ježdění. Jsou to dvě chyby v jednom. Dodnes si to vyčítám ten koník od té doby schazoval a asi po měsíci ho prodali. Prý se má super ale já měla tenkrát strašný výčitky, i když trenérka zareagovala dost hnusněto je taková moje velká chyba

Spoustu chyb bylo když jsem pracovala se svojí kobylkou, to byla metoda pokus - omyl a spoustu omylů který jsem ale už neopakovala

Opravdu si ale nevzpomínám na vše, možná mě ještě něco napadne

Napadá mě ještě jedna velká, vedla jsem koně do výběhu se napást ( byl to starý výběh ze kterého se dělaly výběhy pro zvířata, a kus ohrady chyběl jen podel země bylo natažené lanko které rozvádělo elektriku do výběhů okolo. )Byla tam pěkná tráva a já si řekla že jí půjdu napást. Bylo mi asi 12let. A tak jsem doufala že ho překročí. cestou tam jsem do přišlápla a kobylka ho v pohodě překročila ani na něj nešlápla. Cestou zpádky jsem si řekla že ho překročí ale ona na něj šlápla a jak byl zaplý ohradník tak se lekla a zamotala se, celý ohradník roztrhla a byla vystrašená ale naštěstí ne zraněná. Mě nezbylo než ohradník svazovat pod proudem. Brněli mě ruce ještě tejden ale myslím že jsem byla snad vyděšenější než kobylka.

Jo, pár bych těch chyb ještě vyhrabala ale to asi my všichni

red and white napsal(a):
Marti super nápad
Ale všechny chyby určitě nevypíši, člověk je dělá každý den, takové ty drobné jako že např. okřiknu koně že mi nechce držet kopyto a pak si všimnu že po zemi letí igelitový pytlík kterého se strašně bojí, jenže to pak zpádky nevezmu. Chyb myslím děláme zpoustu. A těch drobnějších, těch je nezpočet.

Mezy mé větší prohřešky patří např.... co mě napadá.. :
Bylo to že když jsem přiježďovala mladého koně a ten mě schodil, trenérka ho pak dost seřezala a mě bylo do breku. Nechápala jsem její reakci a hlavně jsem si vyčítala že mě schodil, že jsem to nevyseděla protože to nebylo nic nevyseditelného, prostě moje nepozornost, vůbec jsem nemyslela na ježdění. Jsou to dvě chyby v jednom. Dodnes si to vyčítám ten koník od té doby schazoval a asi po měsíci ho prodali. Prý se má super ale já měla tenkrát strašný výčitky, i když trenérka zareagovala dost hnusněto je taková moje velká chyba

Spoustu chyb bylo když jsem pracovala se svojí kobylkou, to byla metoda pokus - omyl a spoustu omylů který jsem ale už neopakovala

Opravdu si ale nevzpomínám na vše, možná mě ještě něco napadne

No tak když si já vzpomenu na své chyby tak mi příjdou dost malicherné oproti jedné, která stála život mého prvního koně s nímž jsem pohřbila i kus srdce. Když mi bylo 15 tak jsem ho dostala, předtím jsem na něm dva roky jezdila. Na vánoce dělám koním kýbl pamlsků - jablka, mrkev, chleba. V mých 18ti jsem jim do toho přidala oves, krapet větší množství, jinak jej nedostávali. Koně dlouho nejezdily a po štědrém dnu mi oves zbyl tak dostávali denně trochu. Někdy koncem ledna přijely jedny holky na koních a šli jsme jezdit, zatímco ony měly koně denně vyježděné tak nasadily pořádné tempo a to ten můj musel být první a já ho nebrzdila, pak jsem pocítila že má dost že nemůže, tak jsem to otočila domů. Druhý den měl černou moč s chuchvalci krve, hned jsem vytáhla chytrou knížku a přečetla si o tom, dostala jsem strach a volala veta, v té době jediného co jsem znala, ten mi řekl že pokud ten kůň nemá cenu kolem 100tis nebude se pokoušet ho zachraňovat a že by musel do Brna na kapáky, poradil mi co mám dělat a víc se semnou nebavil, tak jsem ho nechala jen na vodě a senu, pod dekama a co hodinu jsem s ním chodila maličké kolečko v kroku před stájí, a to i v noci. Postupně bylo znát že se lepší, nebyl tak křečovitý a už začal dělat blbiny, přesto nesměl běhat. Jednoho dne ráno jsem šla pustit kobylu a zapoměla jsem že jsou odjištěné vrata u toho nemocného. Když kobylka vyběhla on chtěla taky a celou váhou se opřel do vrat, jenže za nimi jsem k němu zády stála já, odhodilo mě to do druhého boxu a kůň utekl ven. Tam s dekou běhal, dováděl ve vysokém sněhu, chytit se nenechal, hrál semnou hru jakože příjdu k němu a ten hups do vzduchu a zas uteče, cválal jak divý vyváděl, měl radost..já ne. Když už jsem ho chytla bylo pozdě. Naposled jsem u něj byla v 11 v noci kdy se třásl, dala jsem mu druhou deku a ráno tam ležel mrtvý. Umřel v hrozných bolestech, měl překousnutý jazyk. Když jsem brzy ráno šla do stáje už jsem to cítila..že tam je a vlastně už není. Ten můj bezmocný řev musela slyšet celá dědina. Nic horšího jsem nezažila a už zažít nechci. Proto mi ostatní chyby příjdou opravdu malicherné, protože u těch byla možnost nápravy.

thesis napsal(a):
No tak když si já vzpomenu na své chyby tak mi příjdou dost malicherné oproti jedné, která stála život mého prvního koně s nímž jsem pohřbila i kus srdce. Když mi bylo 15 tak jsem ho dostala, předtím jsem na něm dva roky jezdila. Na vánoce dělám koním kýbl pamlsků - jablka, mrkev, chleba. V mých 18ti jsem jim do toho přidala oves, krapet větší množství, jinak jej nedostávali. Koně dlouho nejezdily a po štědrém dnu mi oves zbyl tak dostávali denně trochu. Někdy koncem ledna přijely jedny holky na koních a šli jsme jezdit, zatímco ony měly koně denně vyježděné tak nasadily pořádné tempo a to ten můj musel být první a já ho nebrzdila, pak jsem pocítila že má dost že nemůže, tak jsem to otočila domů. Druhý den měl černou moč s chuchvalci krve, hned jsem vytáhla chytrou knížku a přečetla si o tom, dostala jsem strach a volala veta, v té době jediného co jsem znala, ten mi řekl že pokud ten kůň nemá cenu kolem 100tis nebude se pokoušet ho zachraňovat a že by musel do Brna na kapáky, poradil mi co mám dělat a víc se semnou nebavil, tak jsem ho nechala jen na vodě a senu, pod dekama a co hodinu jsem s ním chodila maličké kolečko v kroku před stájí, a to i v noci. Postupně bylo znát že se lepší, nebyl tak křečovitý a už začal dělat blbiny, přesto nesměl běhat. Jednoho dne ráno jsem šla pustit kobylu a zapoměla jsem že jsou odjištěné vrata u toho nemocného. Když kobylka vyběhla on chtěla taky a celou váhou se opřel do vrat, jenže za nimi jsem k němu zády stála já, odhodilo mě to do druhého boxu a kůň utekl ven. Tam s dekou běhal, dováděl ve vysokém sněhu, chytit se nenechal, hrál semnou hru jakože příjdu k němu a ten hups do vzduchu a zas uteče, cválal jak divý vyváděl, měl radost..já ne. Když už jsem ho chytla bylo pozdě. Naposled jsem u něj byla v 11 v noci kdy se třásl, dala jsem mu druhou deku a ráno tam ležel mrtvý. Umřel v hrozných bolestech, měl překousnutý jazyk. Když jsem brzy ráno šla do stáje už jsem to cítila..že tam je a vlastně už není. Ten můj bezmocný řev musela slyšet celá dědina. Nic horšího jsem nezažila a už zažít nechci. Proto mi ostatní chyby příjdou opravdu malicherné, protože u těch byla možnost nápravy.

Krásné ráno, jako stvořené pro vyjížďku. Slunce se rozhodlo udělat tento den ještě krásnějším a vesele svítí. Sesednu z kola a blížím se ke stáji, kde panuje až nezvyklé ticho. Jen ptáci se rozhodli narušit ho svým zpěvem. Po vstupu do stáje mě kůň nevítá radostným zaržáním, nyní leží na zemi a tiše oddychuje, sotva zvedne hlavu, aby na mě upřel pohled plný bolesti a prosící o pomoc. Okamžitě volám veterináře. Slibuje příjeztd do 20 minut. Zdá se to jako věčnost! Marně se pokouším dostat koně na nohy. Později klečím v pilinách a objímám jeho hlavu. Pod mýma rukama se z bělouše stává kůň z dokonale myší srsti. Přes slzy ho pozoruju a hladím po tváři, vzpomínám na krásné chvíle prožité v jeho sedle. Prosím ho, ať neumírá a zůstane semnou. Tak zní moje jediné přání v tu chvíli. Cítím, jak kůň sebral všechnu sílu a zvedl hlavu. Z jeho pohledu se dá vyčíst jediné- omluvu. Omluvu za to, že mi moje poslední přání nemůže splnit. Bolest mu ustoupila a já jako ve spomaleném filmu vidím, jak pomalu pokládá hlavu, zavírá oči a naposledy vydechuje. Z koutku oka se vyronila slza a razí si cestu po zpěněné tváři. Splyne se spocenou srstí. Veterinář přijel pozdě. Zpěv ptáků utichl a venku prší. Počasí soucítí semnou. Nejkrásnější pohled je z koňského hřbetu. A nejhorší pohled je na to, když koně pláčou.....

woldemortik napsal(a):
Četla jsem diskuzi na moderca vtekla mi nápad každý udelal chybu jak s jezděním tak s jechovýchovou čichovem.sama jsem udělal chybu a ne málo,al ejak se říká nidko není neomilný zvláště ne člověk.

moje chyba bala ta že jsem prodala koně a pozdeji jsem litovala chtěla bych ho spět,ale už to nejde.nebo že jsem odjela do španělska a nechala jsem na starsoti koně přítolovy strejdovy koně zdrhly a kobyle se dala malá ohlávka a ta jí sedřela kůži pod nánosníkem a pod pohrdelníkem.nechla jsem udečku na louce a někdo mi ji ukradl.byla jsem lenivá koním prodloužit ohradu a oni utekly a rošlapaly pole řepy.je toho dostm,ale jak jsem ji řekla nikdo neni neomylný. přiznám to až každý ví že nikdo není bez chyby.

ps pardon na gramatiku.moc mi nejde jsem dyzgrafik

Ahoj Marťo, zajímavé téma...

Já udělala chybu jen jednu, která mě málem stála život.

Před několika lety (bylo mi tehdy kolem 23 let), jsem vedla mladého hřebce chlaďáska z ohrady do boxu. Procházela jsem dalším výběhem a musela za sebou zastrčit břevna. Koník mi caploval a různě poškubával s vodítkem a mě se nedařilo zatáhnout ta břevna. Udělala jsem osudovou chybu a to tu, že jsem si konec vodítka navlékla na zápěstí . Koník do chvíle, než se mi podařilo zasunout druhé břevno v klídku stál, pak vypálil cvalem ke stájím. Se mnou to trhlo a otočilo čelem po směru cvalu, koník nasadil tempo, já taky... stíhla jsem mu... pravou rukou jsem se mu opírala do zádě, abych se nedostala pod něj a z levé ruky jsem se snažila sklepnout navléknuté vodítko. Než vodítko ze zápěstí povolilo, dokázala jsem tlakem do slabiny koníka ve cvalu otočit, tím se uklidnil a přešel do kroku.

Byla to moje pitomost, nehorázná pitomost, která mě tehdy málem stála život a celý život si jí budu pamatovat.

eavy napsal(a):
Ahoj Marťo, zajímavé téma...

Já udělala chybu jen jednu, která mě málem stála život.

Před několika lety (bylo mi tehdy kolem 23 let), jsem vedla mladého hřebce chlaďáska z ohrady do boxu. Procházela jsem dalším výběhem a musela za sebou zastrčit břevna. Koník mi caploval a různě poškubával s vodítkem a mě se nedařilo zatáhnout ta břevna. Udělala jsem osudovou chybu a to tu, že jsem si konec vodítka navlékla na zápěstí . Koník do chvíle, než se mi podařilo zasunout druhé břevno v klídku stál, pak vypálil cvalem ke stájím. Se mnou to trhlo a otočilo čelem po směru cvalu, koník nasadil tempo, já taky... stíhla jsem mu... pravou rukou jsem se mu opírala do zádě, abych se nedostala pod něj a z levé ruky jsem se snažila sklepnout navléknuté vodítko. Než vodítko ze zápěstí povolilo, dokázala jsem tlakem do slabiny koníka ve cvalu otočit, tím se uklidnil a přešel do kroku.

Byla to moje pitomost, nehorázná pitomost, která mě tehdy málem stála život a celý život si jí budu pamatovat.

já taky přidám do mlýna. žádnou tak hriznou ránu jsem naštestí nezažila, jen vždycky strašný strachy.
nezapomenu na to, kdy jsem jako úplný začátečník mela poprvé připravit jedné kobylce krmení. dostávala melasu ze který se jí delala čvachtanice, já se desne bála že jsem tam dala moc vody a že kobylka umře :o) celou noc jsem nespala :o) to bylo spíš na zasmání :o)
jednou jsem se takto celou noc bála když jsem odcházela ze stáje. při procházení stodolou najednou shaslo, asi praskla žárovka. nebyla jsem si jistá zda je elektřina zaplá nebo ne, ale bála jsem se že to nekde prskne a stodola shoří i s konma. taky planý strachy.
horší to už bylo asi před rokem, kdy jsem odcházela na vyjíždku a špatně jsem zavřela dveře od přístřešku, jeden koník vlezl do stodoly a nažral se pšenice, co tam byla pro slepice nebo pro co, měla jsem srach aby nechytl koliku. naštěstí v klidu.

nejvíc jsem si vyčítala to, že nedávno mému koníkovi teklo z očí. misto toho abych volala hned veta, snažila jsem se to vyléčit sama. nakonec vet stejně musel přijet protože mel koník silný zánět spoji¨vek a mohl na jedno oko oslepnout. moje desná chyba.
a taky si vyčítám to, když chci s prckem pod sedlem pracovat a on nejde tak jak bych chtěla, občas mi ujedou nervy a vyleju si zlost na něj jako by za to mohl on... za to se strašně stydím....

eavy napsal(a):
Ahoj Marťo, zajímavé téma...

Já udělala chybu jen jednu, která mě málem stála život.

Před několika lety (bylo mi tehdy kolem 23 let), jsem vedla mladého hřebce chlaďáska z ohrady do boxu. Procházela jsem dalším výběhem a musela za sebou zastrčit břevna. Koník mi caploval a různě poškubával s vodítkem a mě se nedařilo zatáhnout ta břevna. Udělala jsem osudovou chybu a to tu, že jsem si konec vodítka navlékla na zápěstí . Koník do chvíle, než se mi podařilo zasunout druhé břevno v klídku stál, pak vypálil cvalem ke stájím. Se mnou to trhlo a otočilo čelem po směru cvalu, koník nasadil tempo, já taky... stíhla jsem mu... pravou rukou jsem se mu opírala do zádě, abych se nedostala pod něj a z levé ruky jsem se snažila sklepnout navléknuté vodítko. Než vodítko ze zápěstí povolilo, dokázala jsem tlakem do slabiny koníka ve cvalu otočit, tím se uklidnil a přešel do kroku.

Byla to moje pitomost, nehorázná pitomost, která mě tehdy málem stála život a celý život si jí budu pamatovat.

No,chýb bolo premnoho :( ..Kobylu som často nechávala chodiť po stajni,ona nakoniec zaparkovala pred prípravkou krmív a žobrala dobroty,dokonca sa naučila otvárať kľučku na dverách.Pred 2 rokmi,na jar,ked sme už mali pobalené a čakali na henger,čo ju mal odviesť na pastvu,zasa snorila po stajni,ja som bola dnu v prípravke..zrazu ohlávkou zavadila o kľučku na dverách a peklo sa začalo Pamätám si len,že som vybehla von a ona práve vtedy vytrhla tie obrovské,kovové dvere a vymrštila nám ich nad hlavy,stále boli prichytené o ohlávku..Dvere spadli k druhému koňovi do štondu,sklenená výplň sa rozbila a kobyla nacúvala na tie dvere..našťastie povolila ohlávka a kobyla mala len škrabanček na hlave..a ja infarkt ..skoro..

nikootin napsal(a):
já taky přidám do mlýna. žádnou tak hriznou ránu jsem naštestí nezažila, jen vždycky strašný strachy.
nezapomenu na to, kdy jsem jako úplný začátečník mela poprvé připravit jedné kobylce krmení. dostávala melasu ze který se jí delala čvachtanice, já se desne bála že jsem tam dala moc vody a že kobylka umře :o) celou noc jsem nespala :o) to bylo spíš na zasmání :o)
jednou jsem se takto celou noc bála když jsem odcházela ze stáje. při procházení stodolou najednou shaslo, asi praskla žárovka. nebyla jsem si jistá zda je elektřina zaplá nebo ne, ale bála jsem se že to nekde prskne a stodola shoří i s konma. taky planý strachy.
horší to už bylo asi před rokem, kdy jsem odcházela na vyjíždku a špatně jsem zavřela dveře od přístřešku, jeden koník vlezl do stodoly a nažral se pšenice, co tam byla pro slepice nebo pro co, měla jsem srach aby nechytl koliku. naštěstí v klidu.

nejvíc jsem si vyčítala to, že nedávno mému koníkovi teklo z očí. misto toho abych volala hned veta, snažila jsem se to vyléčit sama. nakonec vet stejně musel přijet protože mel koník silný zánět spoji¨vek a mohl na jedno oko oslepnout. moje desná chyba.
a taky si vyčítám to, když chci s prckem pod sedlem pracovat a on nejde tak jak bych chtěla, občas mi ujedou nervy a vyleju si zlost na něj jako by za to mohl on... za to se strašně stydím....

Nikčo,já mám stejný zážitek s krmením koníTýden jsem se známým starala o koníky a chosila je krmit ..Když jsem šla poprvé měla jsem takové nervy!Taky že jsem málo namočila ječmen,že jsem ho nechala málo ve vodě....No doma jsem taky byla jak na trní,že ráno přijdu a všichni budou mrtví...Ale druhé ráno byli všichni živí¨
Teď se nám to zdá jako malichernost,ale on ten strach měl něco do sebe..stát se může vše..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

markemic napsal(a):
Nikčo,já mám stejný zážitek s krmením koníTýden jsem se známým starala o koníky a chosila je krmit ..Když jsem šla poprvé měla jsem takové nervy!Taky že jsem málo namočila ječmen,že jsem ho nechala málo ve vodě....No doma jsem taky byla jak na trní,že ráno přijdu a všichni budou mrtví...Ale druhé ráno byli všichni živí¨
Teď se nám to zdá jako malichernost,ale on ten strach měl něco do sebe..stát se může vše..

právě.... když jsi teprve na začátku a učíš se, vyleká tě kdeco... krmení je zrádný..

woldemortik napsal(a):
Četla jsem diskuzi na moderca vtekla mi nápad každý udelal chybu jak s jezděním tak s jechovýchovou čichovem.sama jsem udělal chybu a ne málo,al ejak se říká nidko není neomilný zvláště ne člověk.

moje chyba bala ta že jsem prodala koně a pozdeji jsem litovala chtěla bych ho spět,ale už to nejde.nebo že jsem odjela do španělska a nechala jsem na starsoti koně přítolovy strejdovy koně zdrhly a kobyle se dala malá ohlávka a ta jí sedřela kůži pod nánosníkem a pod pohrdelníkem.nechla jsem udečku na louce a někdo mi ji ukradl.byla jsem lenivá koním prodloužit ohradu a oni utekly a rošlapaly pole řepy.je toho dostm,ale jak jsem ji řekla nikdo neni neomylný. přiznám to až každý ví že nikdo není bez chyby.

ps pardon na gramatiku.moc mi nejde jsem dyzgrafik

2* v životě jsem uvázala koně k pohyblivé věci. Poprvý kobču k brance na kolečkách. Cukla hlavou, branka zadrnčela, kobyla začala v panice couvat, ale naštěstí povolili kámošovo nový otěže (na karabinu, měla jsem je připlý k ohlávce) a chytla jsem akorát řevu za zničený otěže. Po druhý shodou okolností ten samej kůň, ale přivázanej k pluhu za traktor. No, samozřejmě mi s ním vycouvala přes celej dvůr a krásně ho zryla. Dodnes si pamatuju, jak jsme s kámoškou zahanbeně zahrabávali to oranisko, aby na nás nikdo nepřišel.

Taky jsem kdysi už snad po padesáté ten den vyháněla koně ze stodoly od čerstvýho sena. Vždycky zbourali naskládaný desky a vlezly tam. Chtěla jsem je vyhnat kočárovým bičem, jenže jedna skokanka se vytočila, hup přes metr a půl plot z desek, za kterým stál ovšem obracák na seno a ona do něj. No co si budeme povídat. Byla děravá jak cedník, ale naštěstí bez následků...

Poslední perla, co mi tak naskakuje v hlavě byla dětská naivita, že naučím koně sama tahat pneumatiku. S vratama ode dvora dokořán... Samo, že mi krchla. Hledali jsme ji do noci. Dokonce 2* přešla hlavní silniční tah aniž by se něco stalo...

Byla jsem mladá a tupá, to přiznávám. Ale hodně mi to dalo...


Především to, že kůň vám může věřit jak chce, ale v panice se nezastaví...

bonbonka napsal(a):
No,chýb bolo premnoho :( ..Kobylu som často nechávala chodiť po stajni,ona nakoniec zaparkovala pred prípravkou krmív a žobrala dobroty,dokonca sa naučila otvárať kľučku na dverách.Pred 2 rokmi,na jar,ked sme už mali pobalené a čakali na henger,čo ju mal odviesť na pastvu,zasa snorila po stajni,ja som bola dnu v prípravke..zrazu ohlávkou zavadila o kľučku na dverách a peklo sa začalo Pamätám si len,že som vybehla von a ona práve vtedy vytrhla tie obrovské,kovové dvere a vymrštila nám ich nad hlavy,stále boli prichytené o ohlávku..Dvere spadli k druhému koňovi do štondu,sklenená výplň sa rozbila a kobyla nacúvala na tie dvere..našťastie povolila ohlávka a kobyla mala len škrabanček na hlave..a ja infarkt ..skoro..

to je děsný!!! hlavně že byl koník v pohodě, já se takto jednou děsně vyděsila, když majitelku stáje nenapadla větší kravina než zkoušet dva poníky nakládat do přívěsu aby se toho nebáli- ten jeden z nich měl šílený strach- a toho právě přivázala k lavičce. nevím ted jak přesně to bylo, ale byli najednou k lavičce přivázaní oba poníci, každý z jedný stranny- byla to taková ta těžká kovovo-dřevěná. no a ten co byl tak vystresovaný z přívesu zničehonic vyletel že poběží do stáje skrz stodolu. rozletel se i s lavičkou a poníkem na druhém konci takže udělali takové vražedné účko a já se ocitla přímo uprostřed, hnali se do stáje, já jim jen tak tak uskočila vedle otevřených vrat, jnak by mě o ně rozmáčkli.... pak se nějak zastavili, nic se nestalo ale ten ško jak se na mě valila lavička a s poníkama přede mnoua za mnou zeď...

impact napsal(a):
2* v životě jsem uvázala koně k pohyblivé věci. Poprvý kobču k brance na kolečkách. Cukla hlavou, branka zadrnčela, kobyla začala v panice couvat, ale naštěstí povolili kámošovo nový otěže (na karabinu, měla jsem je připlý k ohlávce) a chytla jsem akorát řevu za zničený otěže. Po druhý shodou okolností ten samej kůň, ale přivázanej k pluhu za traktor. No, samozřejmě mi s ním vycouvala přes celej dvůr a krásně ho zryla. Dodnes si pamatuju, jak jsme s kámoškou zahanbeně zahrabávali to oranisko, aby na nás nikdo nepřišel.

Taky jsem kdysi už snad po padesáté ten den vyháněla koně ze stodoly od čerstvýho sena. Vždycky zbourali naskládaný desky a vlezly tam. Chtěla jsem je vyhnat kočárovým bičem, jenže jedna skokanka se vytočila, hup přes metr a půl plot z desek, za kterým stál ovšem obracák na seno a ona do něj. No co si budeme povídat. Byla děravá jak cedník, ale naštěstí bez následků...

Poslední perla, co mi tak naskakuje v hlavě byla dětská naivita, že naučím koně sama tahat pneumatiku. S vratama ode dvora dokořán... Samo, že mi krchla. Hledali jsme ji do noci. Dokonce 2* přešla hlavní silniční tah aniž by se něco stalo...

Byla jsem mladá a tupá, to přiznávám. Ale hodně mi to dalo...


Především to, že kůň vám může věřit jak chce, ale v panice se nezastaví...

nj..odvtedy kobylu nepriväzujem a manipulujem s ňou akurát tak s vazákom okolo krku ,ked musí mať ohlávku,je mi mdlo..
Ešte k tej paranoji z krmenia,ako tu niekto písal : Kamoška dala kobyle na prilepšenie kúsok repy..a bola z toho obturácia pažeráka...ked mi volali,že si počas krmenia ľahla a napína ju..no,zostarla som asi o 30 rokov a na tvári sa mi vyhodil lišaj,čo nešiel dole asi 3/4 roka..Odvtedy trpnem pri každom súste mrkvy,či jablka a čakám,či sa zas neupchala..Boli časy,ked som radšej nestihla autobus domov,než by som mala odísť predtým,ako dožrala..V tej dobe totiž jeden žrebček na následky zahltenia ovsom a následnej aspiračnej pneumonie uhynul..

bonbonka napsal(a):
nj..odvtedy kobylu nepriväzujem a manipulujem s ňou akurát tak s vazákom okolo krku ,ked musí mať ohlávku,je mi mdlo..
Ešte k tej paranoji z krmenia,ako tu niekto písal : Kamoška dala kobyle na prilepšenie kúsok repy..a bola z toho obturácia pažeráka...ked mi volali,že si počas krmenia ľahla a napína ju..no,zostarla som asi o 30 rokov a na tvári sa mi vyhodil lišaj,čo nešiel dole asi 3/4 roka..Odvtedy trpnem pri každom súste mrkvy,či jablka a čakám,či sa zas neupchala..Boli časy,ked som radšej nestihla autobus domov,než by som mala odísť predtým,ako dožrala..V tej dobe totiž jeden žrebček na následky zahltenia ovsom a následnej aspiračnej pneumonie uhynul..

Něco podobného se mi stalo loni.. Máme na uvazování koní takový kůl. Jenže není zabetonovaný do země a pro mě se ale zdá, že je dost pevný. Uvázala jsem k němu valacha a začala ho čistit. Kole (asi metr od něho) projel traktor. Valach se lek tak, že celý kůl vyrval a začal s ním tryksem utíkat. Naštěstí se za chvilku zastavil a jen tak koukal, co že to má uvázené k vodítku. Jiný kůň by se umlátil a zlámal si noy. ale stejně od té doby má strašný strach z traktorů a to je pro mě děsnej trest, protože jak slyším traktor, tak vyvádím spíš já a říkám si, co zase bude vyvádět. A teď mě čeká strašná doba než se to zase odnaučí, chjo....
Ale je fajn, že se každý přizná k prohřeškům a nikdo nedělá machry, jak jsme pitomý.

ladys napsal(a):
Něco podobného se mi stalo loni.. Máme na uvazování koní takový kůl. Jenže není zabetonovaný do země a pro mě se ale zdá, že je dost pevný. Uvázala jsem k němu valacha a začala ho čistit. Kole (asi metr od něho) projel traktor. Valach se lek tak, že celý kůl vyrval a začal s ním tryksem utíkat. Naštěstí se za chvilku zastavil a jen tak koukal, co že to má uvázené k vodítku. Jiný kůň by se umlátil a zlámal si noy. ale stejně od té doby má strašný strach z traktorů a to je pro mě děsnej trest, protože jak slyším traktor, tak vyvádím spíš já a říkám si, co zase bude vyvádět. A teď mě čeká strašná doba než se to zase odnaučí, chjo....
Ale je fajn, že se každý přizná k prohřeškům a nikdo nedělá machry, jak jsme pitomý.

No,tak v tomto zašla kamoška ešte dalej a priviazala koňa o liatinový odkvap..samozrejme,že sa zľakol,vytrhol ho a v totálnej panike cválal preč,pričom poškodil 2 autá a následne aj seba

bonbonka napsal(a):
No,tak v tomto zašla kamoška ešte dalej a priviazala koňa o liatinový odkvap..samozrejme,že sa zľakol,vytrhol ho a v totálnej panike cválal preč,pričom poškodil 2 autá a následne aj seba

Moje největší a nenapravitelná chyba byla v počátcích u koníků-svoji první klisničku Bianku jsem ustájila u soukromníka a měla jsem s ní volný a nádherný vztah. Jednoho dne jsem přišla do stáje a ona sedřená stála v boxe a klepala se. Suveréně jsem ji, dle zvyku vyvedla ven, abych zjistila, co se stalo a nikterak jsem ji nedržela.................vyběhla pře ze mě z boxu, utíkala do lesa a mě napadlo, že k našim, tam jsme spolu byli štastné...............ano, utíkala v panice k našim a po cestě ji srazilo auto. Nikdy si neodpustím, že jsem tak věřila své výchově, že jsem ji nedržela pevněji, nebo tak něco. Tuším, co se v tom boxe stalo i kdo za to mohl, jenže Bib už mi to nevrátí. Když jsme dojeli na místo, kde ležela, zjistili zda Ti z auta jsou v pořádku, nebyl k sehnání veterinář a tak nejhorší trest pro mou naivitu, bylo to, že mi umírala v náručí. To byla první velká chyba. Jsem starší, ale stále se mám co učit a rozhodně mi nic nepřijde dokonalé. Chodila s nákrčákem, na volno i v lese-chyba-nikdy nemohu řídit instinkt koně, seč je vztah sebelepší.................nejhorší pravda mého života je venku, je to už pár let za mnou a přeci stále se mnou. Čekám i kdo se do mě pustí, jen to nemá smysl komentovat. Pod jejím jménem jsme pojmenovali útulek a snažíme se koníkům pomáhat...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

olga visnakova napsal(a):
Moje největší a nenapravitelná chyba byla v počátcích u koníků-svoji první klisničku Bianku jsem ustájila u soukromníka a měla jsem s ní volný a nádherný vztah. Jednoho dne jsem přišla do stáje a ona sedřená stála v boxe a klepala se. Suveréně jsem ji, dle zvyku vyvedla ven, abych zjistila, co se stalo a nikterak jsem ji nedržela.................vyběhla pře ze mě z boxu, utíkala do lesa a mě napadlo, že k našim, tam jsme spolu byli štastné...............ano, utíkala v panice k našim a po cestě ji srazilo auto. Nikdy si neodpustím, že jsem tak věřila své výchově, že jsem ji nedržela pevněji, nebo tak něco. Tuším, co se v tom boxe stalo i kdo za to mohl, jenže Bib už mi to nevrátí. Když jsme dojeli na místo, kde ležela, zjistili zda Ti z auta jsou v pořádku, nebyl k sehnání veterinář a tak nejhorší trest pro mou naivitu, bylo to, že mi umírala v náručí. To byla první velká chyba. Jsem starší, ale stále se mám co učit a rozhodně mi nic nepřijde dokonalé. Chodila s nákrčákem, na volno i v lese-chyba-nikdy nemohu řídit instinkt koně, seč je vztah sebelepší.................nejhorší pravda mého života je venku, je to už pár let za mnou a přeci stále se mnou. Čekám i kdo se do mě pustí, jen to nemá smysl komentovat. Pod jejím jménem jsme pojmenovali útulek a snažíme se koníkům pomáhat...

A její hrob na místě nehody

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

olga visnakova napsal(a):
A její hrob na místě nehody

Byla to i trochu moje chyba.
Měli jsme hříbě. Vychovali jsme ho, obsedli, začali jezdit. Ale měli jsme ho u jednoho příbuzného, který koním rád dopřával,hlavně šrot, vojtěšku. Jednoho dne koník skoro přestal chodit. Nevěděli jsme, co se děje. Náhodou u nás byl kovář, který řekl, atˇ mu nasadíme dietu, což se také stalo. Koník měl schvácená kopyta. Poté jsme mu to balili do bahna, stříkali hadicí atd.
Druhý den jsme odjeli do práce a ten příbuzný slíbil, že se o koníka dobře postará.
Ten den jsem musela dlouho zůstat v práci a přítel byl služebně mimo. A protože jsem se toho příbuzného trochu bála /ten koník byl jeho, ale my se o něj starali/ , tak jsem si řekla, že kdyby se něco dělo, určitě nám zavolá. No a v úterý jsme tam přijeli a našli prázdnou stáj.
Ten pán nám řekl, že koníkovi v pondělí narval plný žlab vojtěšky, prý si myslel, že jeden den dieta stačila! Jenže ten koník dostal koliku a ani vet mu nepomohl.
Byl to pro nás hrozný šok. Nyní už jen na toho chudáčka vzpomínáme. Byl úžasný a krásný.
KOníky jsme tam měli ještě dalších 8 let, ale už je máme doma a je to o něčem jiném.
Takže, i když někdo chce koníkovi hodně dopřát, na druhou stranu si ani neuvědomuje, že mu tím vlastně škodí.

marketka napsal(a):
Byla to i trochu moje chyba.
Měli jsme hříbě. Vychovali jsme ho, obsedli, začali jezdit. Ale měli jsme ho u jednoho příbuzného, který koním rád dopřával,hlavně šrot, vojtěšku. Jednoho dne koník skoro přestal chodit. Nevěděli jsme, co se děje. Náhodou u nás byl kovář, který řekl, atˇ mu nasadíme dietu, což se také stalo. Koník měl schvácená kopyta. Poté jsme mu to balili do bahna, stříkali hadicí atd.
Druhý den jsme odjeli do práce a ten příbuzný slíbil, že se o koníka dobře postará.
Ten den jsem musela dlouho zůstat v práci a přítel byl služebně mimo. A protože jsem se toho příbuzného trochu bála /ten koník byl jeho, ale my se o něj starali/ , tak jsem si řekla, že kdyby se něco dělo, určitě nám zavolá. No a v úterý jsme tam přijeli a našli prázdnou stáj.
Ten pán nám řekl, že koníkovi v pondělí narval plný žlab vojtěšky, prý si myslel, že jeden den dieta stačila! Jenže ten koník dostal koliku a ani vet mu nepomohl.
Byl to pro nás hrozný šok. Nyní už jen na toho chudáčka vzpomínáme. Byl úžasný a krásný.
KOníky jsme tam měli ještě dalších 8 let, ale už je máme doma a je to o něčem jiném.
Takže, i když někdo chce koníkovi hodně dopřát, na druhou stranu si ani neuvědomuje, že mu tím vlastně škodí.

je ja sem nasekala chyb že si je už ani nepamatuju...až na tu nejblbější že se nemá kontrolovat podbřišak na koni stojícim s kopce dolů....loket na leví ruce už asi nebude OK do smrti.....

dakotka napsal(a):
je ja sem nasekala chyb že si je už ani nepamatuju...až na tu nejblbější že se nemá kontrolovat podbřišak na koni stojícim s kopce dolů....loket na leví ruce už asi nebude OK do smrti.....

tak to je snad nejzajímavější a zároveń nejpoučitelnější téma které tu kdy bylou koní jsem udělala za svůj život mnoho chyb,ale většinou jen takové malé,které neohrozily na životě ani koně ani mě.Většinou šlo o chyby v přiježďování jako,že jsem se snažila provést cvik bez korektních pobídek,případně jsem použila pomůcky,o kterých jsem se později dověděla,že problém nevyřeší,spíš jej prohloubí.No výcvik typu pokus omyl.Největší omyl jsem asi udělala ten,že jsem měla ustájeného koně rok u člověka,který byl slušněji řečeno jen obchodník s koňmi,o koně se pořádně nestaral a vlastně jim ani nerozumněl.Dneska aspoň vím,co vechno bylo špatně a stejných chyb se budu vyvarovat.Stejně toho je ještě hodně co nevím a určitě se to opět vlastní chybou naučím

pedruna napsal(a):
tak to je snad nejzajímavější a zároveń nejpoučitelnější téma které tu kdy bylou koní jsem udělala za svůj život mnoho chyb,ale většinou jen takové malé,které neohrozily na životě ani koně ani mě.Většinou šlo o chyby v přiježďování jako,že jsem se snažila provést cvik bez korektních pobídek,případně jsem použila pomůcky,o kterých jsem se později dověděla,že problém nevyřeší,spíš jej prohloubí.No výcvik typu pokus omyl.Největší omyl jsem asi udělala ten,že jsem měla ustájeného koně rok u člověka,který byl slušněji řečeno jen obchodník s koňmi,o koně se pořádně nestaral a vlastně jim ani nerozumněl.Dneska aspoň vím,co vechno bylo špatně a stejných chyb se budu vyvarovat.Stejně toho je ještě hodně co nevím a určitě se to opět vlastní chybou naučím

No též sem udělala a jistě ještě udělám spoustu chyb, z některých sem se poučila a za některé se fakt stydím..Někdy jak už tu někdo psal výše, když mi koník nechodí jak má tak mi taky někdy ujedou nervy a koník to schytáale je to naštěstí výjmečně....
No a co mi stalo nejhoršího, na tom koni sem sice nejela,ale já byla ta starší a měla být rozumější..vydaly smese s kámoškou přes krátky plechový mostek, než sme přešly tak říkám že pudem přes vodu...potok nebyl velkej ani širokej jen víc vody po dešti a nebylo vidět na dno, to kámoška usoudila že rači pudem po mostě..tak sem řekla že jo,ale že je povedem na ruce...já měla otřepanýho pardála a ona mladici, když můj kůn šel po mostě nevidávalo to nikaj horzný zvuk..mladá šla v poho za namáma, zvuku se neděsila...já už byla na druhé straně když koukám jak mladá de blbě zadkem a jednou nohou šlápla mimo mostek,a zrovna tam kde nebylo zábradlí..no letěla dolů po zádech..nevim jak by to dopadlo kdyby na ní ta kámoška seděla...vysoko to bylo tak půl metru, kobyla se tam na zádech mlátila a nohou kopala do toho mostku, kámoška na ní čuměla jak nevim co, říkám tak jí pomož..když sní vylelzla na břeh kobyla stála a děsně se klepala..byla celá mokrá a všude měla krvavé oděrky...na jednu zadní trochu kulhala...usoudila sem že bude lepší dělat jako že nic...at jí vodí..pořádně sme jí poplácali..nechaly jí kousnout trávy a na ruce koně vedly dom...Nejhorší na tom je že sme chtěly projít vesnicí na koních kolem hospody kde sedá vesnická omladina jako borky největší a tak místo toho sme šly jak zmoklé slepice...majitelé to vzali v pohodě, kobyle v podstatě nic nebylo..ale trauma z mostku mádoted.ale věřim tomu že to beruša časem zmákne a po mostech bude chodit ok...

daty napsal(a):
No též sem udělala a jistě ještě udělám spoustu chyb, z některých sem se poučila a za některé se fakt stydím..Někdy jak už tu někdo psal výše, když mi koník nechodí jak má tak mi taky někdy ujedou nervy a koník to schytáale je to naštěstí výjmečně....
No a co mi stalo nejhoršího, na tom koni sem sice nejela,ale já byla ta starší a měla být rozumější..vydaly smese s kámoškou přes krátky plechový mostek, než sme přešly tak říkám že pudem přes vodu...potok nebyl velkej ani širokej jen víc vody po dešti a nebylo vidět na dno, to kámoška usoudila že rači pudem po mostě..tak sem řekla že jo,ale že je povedem na ruce...já měla otřepanýho pardála a ona mladici, když můj kůn šel po mostě nevidávalo to nikaj horzný zvuk..mladá šla v poho za namáma, zvuku se neděsila...já už byla na druhé straně když koukám jak mladá de blbě zadkem a jednou nohou šlápla mimo mostek,a zrovna tam kde nebylo zábradlí..no letěla dolů po zádech..nevim jak by to dopadlo kdyby na ní ta kámoška seděla...vysoko to bylo tak půl metru, kobyla se tam na zádech mlátila a nohou kopala do toho mostku, kámoška na ní čuměla jak nevim co, říkám tak jí pomož..když sní vylelzla na břeh kobyla stála a děsně se klepala..byla celá mokrá a všude měla krvavé oděrky...na jednu zadní trochu kulhala...usoudila sem že bude lepší dělat jako že nic...at jí vodí..pořádně sme jí poplácali..nechaly jí kousnout trávy a na ruce koně vedly dom...Nejhorší na tom je že sme chtěly projít vesnicí na koních kolem hospody kde sedá vesnická omladina jako borky největší a tak místo toho sme šly jak zmoklé slepice...majitelé to vzali v pohodě, kobyle v podstatě nic nebylo..ale trauma z mostku mádoted.ale věřim tomu že to beruša časem zmákne a po mostech bude chodit ok...

je to jsem ráda že se toto téma chytlo.myslela jsem že budu za blba a temá se neume,al jse ráda každý si ulevý ze svých chyb a bude mu lip že to nedusí v sobě až do konce života myslim že někteří konáci jsou v ohledu nad chybou která se snaží odčinit chápavý