ahojte všichni tak jelikož sem se včera dozvěděla že se moje koňská laska prodává rozhodla jsem se založit tuhle diskuzi... lidičky poradte mi jak ste se s touhle strátou vyrovnali... to moje zlatíčko sice nejde daleko ale i tak už to nebude jak to bývalo sice nebyl můj ale starala sem se o něho jako o vlastního a měla ho strašně ráda a nějak si nedokážu představit že už prostě za ním nebudu moct přijít kdykoliv že už prostě bude patřit někomu jinému :( tak pisejte pisejte a hodte sem i třeba nějaký fotečky.... mějte se famfarově pa
hany
napsal(a):
ahojte všichni tak jelikož sem se včera dozvěděla že se moje koňská laska prodává rozhodla jsem se založit tuhle diskuzi... lidičky poradte mi jak ste se s touhle strátou vyrovnali... to moje zlatíčko sice nejde daleko ale i tak už to nebude jak to bývalo sice nebyl můj ale starala sem se o něho jako o vlastního a měla ho strašně ráda a nějak si nedokážu představit že už prostě za ním nebudu moct přijít kdykoliv že už prostě bude patřit někomu jinému :( tak pisejte pisejte a hodte sem i třeba nějaký fotečky.... mějte se famfarově pa
nikdy nezapomenu na dnešní ráno, když jsem přišla do stáje a Nikušek ještě ležel a uplně krásně se na mě podíval... to bylo uplně to nejkrásnější přivítání!! Hned mi šly slzy do oči, když sme si uvědomila že tohle už asi nikdy nezažiju (teda možná ano ale už ne s ním)...
hany
napsal(a):
ahojte všichni tak jelikož sem se včera dozvěděla že se moje koňská laska prodává rozhodla jsem se založit tuhle diskuzi... lidičky poradte mi jak ste se s touhle strátou vyrovnali... to moje zlatíčko sice nejde daleko ale i tak už to nebude jak to bývalo sice nebyl můj ale starala sem se o něho jako o vlastního a měla ho strašně ráda a nějak si nedokážu představit že už prostě za ním nebudu moct přijít kdykoliv že už prostě bude patřit někomu jinému :( tak pisejte pisejte a hodte sem i třeba nějaký fotečky.... mějte se famfarově pa
No já jako malá ve věku od 6 -9 let chodila do JK a starala se první o SHT Poničku Livču a potom o jejího syna Filipa . Potom po úraze dcery majitele prodaly všechny koně na kterých jsme všichni měly úžasné zážitky ( Ty první ) .
Lívinka
memmory
napsal(a):
No já jako malá ve věku od 6 -9 let chodila do JK a starala se první o SHT Poničku Livču a potom o jejího syna Filipa . Potom po úraze dcery majitele prodaly všechny koně na kterých jsme všichni měly úžasné zážitky ( Ty první ) .
Lívinka
Poté jsem začala navštěvovat stavějící se (nyní už známí Ranč Orel (Tenkrát Sen Indiany) ) zamilovala jsem se do huculíka - Brit se jmenoval - on se nakonec prodal a mi jsme to tam vzdaly , protože za 8 hodin práce , jedna hodina ježdění ..........
No a tak už v té době 12ti lettá jsem začala dojízdět do JK při SOUz Horní Heřmanice kde jsme měly konečně pořádnou možnost pod vedením trenéra se něčemu naučit .
Jezdila jsem na provozácích , na turistických koních ale časem už i na sporťácích a pamatuji se a to moc dobře když mě poprvé pustily na moji lásku - Dirána ( i když jsem byla "malá" a nemohla jsem na něm jezdit - jasně bylo mi asi 12 a on běhal military - starala jsem se jen a jen o něj ...... Poté jsem měla tu čest s ním pracovat až jedno zimní ráno se koníci vyhnaly na pastvu on si velmi škaredě zlomil nohu a musel být utracen ..
Přestala jsem do tohoto Jk dojíždět .....
Diráno ....
hany
napsal(a):
nikdy nezapomenu na dnešní ráno, když jsem přišla do stáje a Nikušek ještě ležel a uplně krásně se na mě podíval... to bylo uplně to nejkrásnější přivítání!! Hned mi šly slzy do oči, když sme si uvědomila že tohle už asi nikdy nezažiju (teda možná ano ale už ne s ním)...
Já taky přišla o svou koňskou lásku... 20 letý hřebec poníka, nemocný. Starala jsem se o něj denně, chodila s ním ven, kupovala mu vitamíny, ale hlavně: stali se z nás velcí kamarádi. Měli jsme se navzájem rádi, věřili si, těšili se na sebe... A přišla jsem o něj jen proto, že jsem mu chtěla pomoct. Nikdy v životě na něj nezapomenu. Tady je o nás menší videjko: http://www.youtube.com/watch?v=yUVr8p0s9bE
memmory
napsal(a):
Poté jsem začala navštěvovat stavějící se (nyní už známí Ranč Orel (Tenkrát Sen Indiany) ) zamilovala jsem se do huculíka - Brit se jmenoval - on se nakonec prodal a mi jsme to tam vzdaly , protože za 8 hodin práce , jedna hodina ježdění ..........
No a tak už v té době 12ti lettá jsem začala dojízdět do JK při SOUz Horní Heřmanice kde jsme měly konečně pořádnou možnost pod vedením trenéra se něčemu naučit .
Jezdila jsem na provozácích , na turistických koních ale časem už i na sporťácích a pamatuji se a to moc dobře když mě poprvé pustily na moji lásku - Dirána ( i když jsem byla "malá" a nemohla jsem na něm jezdit - jasně bylo mi asi 12 a on běhal military - starala jsem se jen a jen o něj ...... Poté jsem měla tu čest s ním pracovat až jedno zimní ráno se koníci vyhnaly na pastvu on si velmi škaredě zlomil nohu a musel být utracen ..
Přestala jsem do tohoto Jk dojíždět .....
Diráno ....
No a po asi dvouletém "půstu" mě kamarádky nalákaly k jejich známému že chová chlaďásky a že pokud uvidí že se máme k práci že mu je můžem pomáhat jezdit a starat se ně .....
Zakoukala jsem se do Jůlie - obřího begánka 
Ale zase a opět jsme se spálila , protože jsem po čase zjistila že nás tam má jen na to abychom mu
1.) uklidily ve stáji
2.) koupil mladé koně mi je obsedly , naučily základům a on je prodal - handlíř - jo beru takové lidi nijak mi to nevadí , ale mi jsme si k těm koním udělaly vztah a on nám je sebral .....
Už jsem chtěla zase raději sedět doma když se z USA vrátil jeho syn a mě uchvátil jakožto úchyláka na americká plemena kobylka appaloosi Silver Line kterou si sebou dovezl .......
memmory
napsal(a):
No a po asi dvouletém "půstu" mě kamarádky nalákaly k jejich známému že chová chlaďásky a že pokud uvidí že se máme k práci že mu je můžem pomáhat jezdit a starat se ně .....
Zakoukala jsem se do Jůlie - obřího begánka
Ale zase a opět jsme se spálila , protože jsem po čase zjistila že nás tam má jen na to abychom mu
1.) uklidily ve stáji
2.) koupil mladé koně mi je obsedly , naučily základům a on je prodal - handlíř - jo beru takové lidi nijak mi to nevadí , ale mi jsme si k těm koním udělaly vztah a on nám je sebral .....
Už jsem chtěla zase raději sedět doma když se z USA vrátil jeho syn a mě uchvátil jakožto úchyláka na americká plemena kobylka appaloosi Silver Line kterou si sebou dovezl .......
Poté byl s "Týnou" velký obsedací boj který nechaly jen a jen na mě ..... Budeš na ní jezdit ty tak ji ji přijezdi , věděli že toho už dost umím a tak mě nechaly .....
Po asi roční práci ať ze země nebo na lonži , pomalém obsedání a konečně po přiježdění jsem usoudila a nejen já už by mohla mít hříbátko a že až po něm začneme trénovat a skusíme si nějaké závody jak jsem měla já i majitelé kobyli v plánu . Jezdila jsem za ní téměř deně na kole v dešti i větru na jaro i v létě , bylo to asi 20 km do místa kde bydlím ..... Tak jsem ji připustily Appa hřebcem a kobylka nám při porodu zemřela ...
Jediná fotka co s ní mám
Silver Line
memmory
napsal(a):
Poté byl s "Týnou" velký obsedací boj který nechaly jen a jen na mě ..... Budeš na ní jezdit ty tak ji ji přijezdi , věděli že toho už dost umím a tak mě nechaly .....
Po asi roční práci ať ze země nebo na lonži , pomalém obsedání a konečně po přiježdění jsem usoudila a nejen já už by mohla mít hříbátko a že až po něm začneme trénovat a skusíme si nějaké závody jak jsem měla já i majitelé kobyli v plánu . Jezdila jsem za ní téměř deně na kole v dešti i větru na jaro i v létě , bylo to asi 20 km do místa kde bydlím ..... Tak jsem ji připustily Appa hřebcem a kobylka nám při porodu zemřela ...
Jediná fotka co s ní mám
Silver Line
Tak jsem se zařekla že já těm koním tu smůlu asi přináším a že koně nechci ani vidět ...
Samozdřejmě mi to nedalo a náhodou kousek od nás asi 7 km si jeden starší pán koupil kobylku z té úplně první stáje kam jsem chodila jako malá ......
Bára Hucul X Arab čená kobylka se šňupkou .....
Začala jsem mu ji okukovat , jezdit a přemýšlely jsme o koupi kobylky mnou , kydž ž i rodiče svolily jedno ráno zazvonil telefon a volal její majitel že přes noc měla velmi silnou koliku a podlehla jí ......
memmory
napsal(a):
Tak jsem se zařekla že já těm koním tu smůlu asi přináším a že koně nechci ani vidět ...
Samozdřejmě mi to nedalo a náhodou kousek od nás asi 7 km si jeden starší pán koupil kobylku z té úplně první stáje kam jsem chodila jako malá ......
Bára Hucul X Arab čená kobylka se šňupkou .....
Začala jsem mu ji okukovat , jezdit a přemýšlely jsme o koupi kobylky mnou , kydž ž i rodiče svolily jedno ráno zazvonil telefon a volal její majitel že přes noc měla velmi silnou koliku a podlehla jí ......
Nakonec jsem si na jarě roku 2003 koupila Luiska září toho roku dovedla Cavalla a od té doby je mi asi jen a JEN PŘÁNO .......
Ještě poté proběhla výměna Cavalla za Melody a Mittáska ale je to vše už jen z vůle ne z nutnosti ...
Jediná nehoda je letošní potrat kobyly ......
memmory
napsal(a):
Nakonec jsem si na jarě roku 2003 koupila Luiska září toho roku dovedla Cavalla a od té doby je mi asi jen a JEN PŘÁNO .......
Ještě poté proběhla výměna Cavalla za Melody a Mittáska ale je to vše už jen z vůle ne z nutnosti ...
Jediná nehoda je letošní potrat kobyly ......
Fuj to jsem se ale rozepsala
pájule
memmory
napsal(a):
Fuj to jsem se ale rozepsala
No musím říct, že jsi toho prožila opravdu hodně. Doufám, že se ti bude už jen a jen dařit!!!
pájule
napsal(a):
No musím říct, že jsi toho prožila opravdu hodně. Doufám, že se ti bude už jen a jen dařit!!!
Mno to já doufám taky
memmory
napsal(a):
Mno to já doufám taky
Tak mě taky odvezli v ponděli mýho miláčka koníčka... Tajně jsem doufala, že přece jenom to nějak zvládneme a nebudeme ho muset prodávat, ale bohužel... Diablo už má novou majitelku, která je super, tak jim moc držím palce, škoda jen že jsou tak daleko.......
mispulka
napsal(a):
Tak mě taky odvezli v ponděli mýho miláčka koníčka... Tajně jsem doufala, že přece jenom to nějak zvládneme a nebudeme ho muset prodávat, ale bohužel... Diablo už má novou majitelku, která je super, tak jim moc držím palce, škoda jen že jsou tak daleko.......
Teď mi ho nahrazuje moje úžasná kobylka Lucky, kterou už nedám nikomu....... Jedině přes mou mrtvollu
memmory
napsal(a):
No a po asi dvouletém "půstu" mě kamarádky nalákaly k jejich známému že chová chlaďásky a že pokud uvidí že se máme k práci že mu je můžem pomáhat jezdit a starat se ně .....
Zakoukala jsem se do Jůlie - obřího begánka
Ale zase a opět jsme se spálila , protože jsem po čase zjistila že nás tam má jen na to abychom mu
1.) uklidily ve stáji
2.) koupil mladé koně mi je obsedly , naučily základům a on je prodal - handlíř - jo beru takové lidi nijak mi to nevadí , ale mi jsme si k těm koním udělaly vztah a on nám je sebral .....
Už jsem chtěla zase raději sedět doma když se z USA vrátil jeho syn a mě uchvátil jakožto úchyláka na americká plemena kobylka appaloosi Silver Line kterou si sebou dovezl .......
Je to 10let co jsem začala chodit do jedné stáje, ve chvíli co jsem tam přišla jssem se zamilovala do uhlově černého hřebce poníka, Kedara. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla na něm jezdit, ale potom se o něj začla starat kámoška a já jsem dostala do péče jeho matku Kety. S Kety jsem prožila krásné 4roky, první závody, pády, super vyjížďky, prostě všechno. Měla jsem ji moc ráda, ale pořád jsem koukala po Kedarovi. Jednoho dne jsem se dozvěděla, že Kety se prodaává do Prahy (já jsem z Novojičínska), což je hodně velká vzálenost na to, abych ji mohla navštěvovat. kety se odvezla a já se začala starat o velké koně. Stáj se ovšem začala rozprodávat a majitel se odstěhoval, zůstala ale jediný kůň, Kedar. V té době se přistěhovala známá se svým koněm a tak jsem se po domluvě s Kedarovým majitelem dohodla, že se o něj budu starat a ustájím si ho u té známé doma spolu s jejím koněm. Její kůň se ovšem po nehodě musel nechat utratit a tak Kedar znovu osiřel. Po nějaké době si koupila novou kobylku a Kedar měl kamarádku. Štěstí ovšem netrvá dlouho a po necelých 3měsících se mi ozval majitel Kedara, že ho che prodat a než to udělá odveze ho jinam. Určil mi den a místo kam ho mám dopravit (po kopytě). Když jsem ho zanechávala v cízí stáji, bylo mi do breku, odešla mi největší a nejkrásnější část dětství....To ovšem nebylo to nejhorší, co mělo následovat. V listopadu po zdravotních potížích, kdy jsem sse po týdnu dostala z nemocnice mi volal majitel kedara, jestli bych se nestavila do té stáje kde byl. Nevím, proč si najednou vzpoměl. Pak z něj nakonec vylezlo, že Kedar v noci utekl a srazilo ho auto a je na tom zle. Nemohl chodit, protože do toho auta skočil (podotýkám, že řidič měl v krvi alkohol). Ještě ten den jsem za ním jela a málem mi puklo srdce, z veselého koníka, jak jsem ho znala zbylo jen málo. Ležel natáhnutý na slámě a těžce oddechoval. Majitel mi později volal, že se rozhodli ho dát dohromady za každou cenu. Absolvoval několik vererinárních zákroků. Vše se ale zdálo téměř zbytečné, protože stále se nedokázal postavit na pravou přední nohu. Měl tam urvaný sval, který nešel nijak chirurgicky upravit a vypadalo to, že kulhat zůstane už navždy. Jezdila jsme za ním denně a brala ho na krátké procházky. Pak přišla opět rána, když jsem se dozvěděla o dalším jeho přesunu. Tentokrát byl symbolicky prodán do (tehdy ještě) ostravského útulku, Bylo to sice dál, ale i tak jsem nepřestávala za ním jezdit... Den před přijímačkama na střední školu jsem se rozhodla se za ním jet podívat pro zvednutí nálady. Když jsem dojela na místo, bylo mi oznámeno, že Kedara si odvezla rodinka do Opavy. Nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že se tohle může dít. Přijímačky jsem sice zvládla, ale byla jsem psychicky úplně mimo. Po nějaké době, se mi ozvala majitelka útulku, že Kedara museli převézt na jiné místo, protože rodince, která neměla s Kedarem žádné zkušenosti, utekla tři dny o něm nevěděli. nakonec ho odchytla policie a tak byl převezen. To už ovšem bylo vrcholem všeho a po dlouhé rozmluvě s našima jsme se rozhodli si Kedara vzít domů. Taťka vyrobil stáj, sehnal seno, piliny, slámu a vše potřebné a nastal den, kdy měla celá tato hrůza skončit..... Už téměř 3roky Kedar obývá naší zahradu a je spokojený. Noha se vyléčila takměř sama a Kedar absolvoval i nějaké závody. Nyní mám sice ještě velkého koně, který není s Kedarem, ale i tak je Kedar šťastný a hlavně je doma!
A teď si vemte, co všechno jsme museli zažít, než jsme mohli být konečně spolu?
mispulka
napsal(a):
Teď mi ho nahrazuje moje úžasná kobylka Lucky, kterou už nedám nikomu....... Jedině přes mou mrtvollu
Míšulko tak nakonec se neuklidnil ???
Tak to je mi moc líto .......
tauria
napsal(a):
Je to 10let co jsem začala chodit do jedné stáje, ve chvíli co jsem tam přišla jssem se zamilovala do uhlově černého hřebce poníka, Kedara. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla na něm jezdit, ale potom se o něj začla starat kámoška a já jsem dostala do péče jeho matku Kety. S Kety jsem prožila krásné 4roky, první závody, pády, super vyjížďky, prostě všechno. Měla jsem ji moc ráda, ale pořád jsem koukala po Kedarovi. Jednoho dne jsem se dozvěděla, že Kety se prodaává do Prahy (já jsem z Novojičínska), což je hodně velká vzálenost na to, abych ji mohla navštěvovat. kety se odvezla a já se začala starat o velké koně. Stáj se ovšem začala rozprodávat a majitel se odstěhoval, zůstala ale jediný kůň, Kedar. V té době se přistěhovala známá se svým koněm a tak jsem se po domluvě s Kedarovým majitelem dohodla, že se o něj budu starat a ustájím si ho u té známé doma spolu s jejím koněm. Její kůň se ovšem po nehodě musel nechat utratit a tak Kedar znovu osiřel. Po nějaké době si koupila novou kobylku a Kedar měl kamarádku. Štěstí ovšem netrvá dlouho a po necelých 3měsících se mi ozval majitel Kedara, že ho che prodat a než to udělá odveze ho jinam. Určil mi den a místo kam ho mám dopravit (po kopytě). Když jsem ho zanechávala v cízí stáji, bylo mi do breku, odešla mi největší a nejkrásnější část dětství....To ovšem nebylo to nejhorší, co mělo následovat. V listopadu po zdravotních potížích, kdy jsem sse po týdnu dostala z nemocnice mi volal majitel kedara, jestli bych se nestavila do té stáje kde byl. Nevím, proč si najednou vzpoměl. Pak z něj nakonec vylezlo, že Kedar v noci utekl a srazilo ho auto a je na tom zle. Nemohl chodit, protože do toho auta skočil (podotýkám, že řidič měl v krvi alkohol). Ještě ten den jsem za ním jela a málem mi puklo srdce, z veselého koníka, jak jsem ho znala zbylo jen málo. Ležel natáhnutý na slámě a těžce oddechoval. Majitel mi později volal, že se rozhodli ho dát dohromady za každou cenu. Absolvoval několik vererinárních zákroků. Vše se ale zdálo téměř zbytečné, protože stále se nedokázal postavit na pravou přední nohu. Měl tam urvaný sval, který nešel nijak chirurgicky upravit a vypadalo to, že kulhat zůstane už navždy. Jezdila jsme za ním denně a brala ho na krátké procházky. Pak přišla opět rána, když jsem se dozvěděla o dalším jeho přesunu. Tentokrát byl symbolicky prodán do (tehdy ještě) ostravského útulku, Bylo to sice dál, ale i tak jsem nepřestávala za ním jezdit... Den před přijímačkama na střední školu jsem se rozhodla se za ním jet podívat pro zvednutí nálady. Když jsem dojela na místo, bylo mi oznámeno, že Kedara si odvezla rodinka do Opavy. Nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že se tohle může dít. Přijímačky jsem sice zvládla, ale byla jsem psychicky úplně mimo. Po nějaké době, se mi ozvala majitelka útulku, že Kedara museli převézt na jiné místo, protože rodince, která neměla s Kedarem žádné zkušenosti, utekla tři dny o něm nevěděli. nakonec ho odchytla policie a tak byl převezen. To už ovšem bylo vrcholem všeho a po dlouhé rozmluvě s našima jsme se rozhodli si Kedara vzít domů. Taťka vyrobil stáj, sehnal seno, piliny, slámu a vše potřebné a nastal den, kdy měla celá tato hrůza skončit..... Už téměř 3roky Kedar obývá naší zahradu a je spokojený. Noha se vyléčila takměř sama a Kedar absolvoval i nějaké závody. Nyní mám sice ještě velkého koně, který není s Kedarem, ale i tak je Kedar šťastný a hlavně je doma!
A teď si vemte, co všechno jsme museli zažít, než jsme mohli být konečně spolu?
Mne sa to stalo tiež......asi 1 a pol roka som jazdila a starala sa o "svojho" milovaneho konika Pohanka, s ktorym som si zazila svoje....dobre aj zle chvile....ale zboznovala som ho a on mi veril, co ma tesilo asi najviac......a potom mi ho predali......prerevala som cely den.....bola som blba, lebo ocino by mi ho kupil, ale bala som sa to povedat mamine, ktora ked sme ho navstivili povedala, ze som mala povedat, ze by sme ho kupili...
Bola som hlupa a dodnes si to vycitam, ale zase nikdy by som nebola poriadne spoznala Liberticku, o ktoru sa teraz staram a jazdim.......nahradila ho, ale on ostane navzdy moja prva konska laska a raz, ak este bude zit kupim si ho a uz ho nikomu nedam......zatial zbohom Pohunko.... :_(
mispulka
napsal(a):
Teď mi ho nahrazuje moje úžasná kobylka Lucky, kterou už nedám nikomu....... Jedině přes mou mrtvollu
Vzpomínkové video na Tanouška... http://www.youtube.com/watch?v=NV_zgYVR7Qc
shallowy
napsal(a):
Mne sa to stalo tiež......asi 1 a pol roka som jazdila a starala sa o "svojho" milovaneho konika Pohanka, s ktorym som si zazila svoje....dobre aj zle chvile....ale zboznovala som ho a on mi veril, co ma tesilo asi najviac......a potom mi ho predali......prerevala som cely den.....bola som blba, lebo ocino by mi ho kupil, ale bala som sa to povedat mamine, ktora ked sme ho navstivili povedala, ze som mala povedat, ze by sme ho kupili...
Bola som hlupa a dodnes si to vycitam, ale zase nikdy by som nebola poriadne spoznala Liberticku, o ktoru sa teraz staram a jazdim.......nahradila ho, ale on ostane navzdy moja prva konska laska a raz, ak este bude zit kupim si ho a uz ho nikomu nedam......zatial zbohom Pohunko.... :_(
Dřív jsem jen jezdila na tábory... ale u nás v okolí nic nebylo. Když se konečně nastěhoval k sousedům poník shetlanda, Bohouš tak jsem se o něj hned začala starat. Měla jsem s ním krásný vztah a hodně mne toho naučil, byl to první koník o kterého jsem se starala. Když v tom hrozily povodně a majitel (byl tak trochu podivín) ho odvezl do bezpečí, bohužel se Bob už nikdy nevrátil a asi skončil na jatkách.
Já měla naštěstí štěstí a kousek od nás se nastěhovala paní se dvěma 2letkama a 2poníky. Prvně jsem se jen starala, pak jezdila na poničce a pak "mi" byla zakoupena 8letá angloarabka. Hodně jsem se jí snažila věnovat, jezdily jsme spolu ven a začínaly jsme i různé prvky na jízdárně. Učily jsme se od sebe navzájem. Bohužel byla minulý měsíc prodána (naštěstí k velmi milým lidem)
*Nikdy nezapomenu Bobe a Fio...* :-(
Ted se věnuji jedné z těch 2letek (nyní skoro 5 leté) a tvoříme si spolu krásný vztah, protože není přiježděná tak na tom pracujeme a taky na vzájemné důvěře. U ní prodej nehrozí, ale majitelka se mají stěhovat tak jen doufám že ne daleko a že mi další moje "láska" nezmizí...
olga visnakova
shallowy
napsal(a):
Mne sa to stalo tiež......asi 1 a pol roka som jazdila a starala sa o "svojho" milovaneho konika Pohanka, s ktorym som si zazila svoje....dobre aj zle chvile....ale zboznovala som ho a on mi veril, co ma tesilo asi najviac......a potom mi ho predali......prerevala som cely den.....bola som blba, lebo ocino by mi ho kupil, ale bala som sa to povedat mamine, ktora ked sme ho navstivili povedala, ze som mala povedat, ze by sme ho kupili...
Bola som hlupa a dodnes si to vycitam, ale zase nikdy by som nebola poriadne spoznala Liberticku, o ktoru sa teraz staram a jazdim.......nahradila ho, ale on ostane navzdy moja prva konska laska a raz, ak este bude zit kupim si ho a uz ho nikomu nedam......zatial zbohom Pohunko.... :_(
Queen of Straws-appaloosa-jedno děvče vlastnilo tuto úžasnou klisnu a díky zábavám, diskotékám a tak, jsem s touto klisnou trávila mnoho času a úplně nejvíce po ukončení ranche v Kohoutově, kdy slečna bydlela čas u nás, chodila se bavit a já mohla trávit fůru času s touto klisnou, nyní je na skvělém místě v Jeseníkách-Ranch Orel-a je milována. Ona mě dala sílu pořídit si vlastní klisnu Favor Bianco Paca a díky této druhé klisně mého života počalo vše v mém životě u koní mnohem více, než kdy předtím...............www.utulek-bianka.cz bianka.rajce.net
olga visnakova
olga visnakova
napsal(a):
Queen of Straws-appaloosa-jedno děvče vlastnilo tuto úžasnou klisnu a díky zábavám, diskotékám a tak, jsem s touto klisnou trávila mnoho času a úplně nejvíce po ukončení ranche v Kohoutově, kdy slečna bydlela čas u nás, chodila se bavit a já mohla trávit fůru času s touto klisnou, nyní je na skvělém místě v Jeseníkách-Ranch Orel-a je milována. Ona mě dala sílu pořídit si vlastní klisnu Favor Bianco Paca a díky této druhé klisně mého života počalo vše v mém životě u koní mnohem více, než kdy předtím...............www.utulek-bianka.cz bianka.rajce.net
Favor Bianco Paca-Bianka.......................bohužel zahynula tragicky ve svých necelých čtyřech letech-má vstřícná bílá kamarádka.............na kříži má nápis-"V mém srdci stále žiješ-
olga visnakova
olga visnakova
napsal(a):
Favor Bianco Paca-Bianka.......................bohužel zahynula tragicky ve svých necelých čtyřech letech-má vstřícná bílá kamarádka.............na kříži má nápis-"V mém srdci stále žiješ-
A žije-Bianka mě provází a pomáhá pomáhat (kdo mě zná, pochopí)
hany
napsal(a):
ahojte všichni tak jelikož sem se včera dozvěděla že se moje koňská laska prodává rozhodla jsem se založit tuhle diskuzi... lidičky poradte mi jak ste se s touhle strátou vyrovnali... to moje zlatíčko sice nejde daleko ale i tak už to nebude jak to bývalo sice nebyl můj ale starala sem se o něho jako o vlastního a měla ho strašně ráda a nějak si nedokážu představit že už prostě za ním nebudu moct přijít kdykoliv že už prostě bude patřit někomu jinému :( tak pisejte pisejte a hodte sem i třeba nějaký fotečky.... mějte se famfarově pa
Tak já jsem přišla o svou koňskou lásku..a to navždycky..
Byl to mladý 4letý hřebec A 1/1- Montana Moon, kůň který si mě našel, ten kterého někdo hledá celý život. Já i přesto že jsem o koupi koně neuvažovala, tak jsem změnila názor s tím že pouze tohoto a žádného jiného... Bohužel jsem ho nemohla vidět denně, ani nijak často, protože byl ode me daleko. A protože to byl dostihák tak majitel řekl, že pokud tuto sezonu nebude nějak extra dobře běhat že by mi ho prodal. Proto jsem čekala a doufala, že i když ne po této sezoně tak třeba za dýl si ho koupim, prostě si na něj počkám i kdyby to mělo být i několik let..
Je to asi měsíc co jsem se dozvěděla, že zemřel po komplikacích po kastraci...:-((((
olga visnakova
napsal(a):
A žije-Bianka mě provází a pomáhá pomáhat (kdo mě zná, pochopí)
Zajímavé téma.Já se se svým zlatíčkem taky musela rozloučit.Přišlo to všechno strašně rychle.Dělaly sme spolu PNH,jezdily bez ničeho,chodily na procházky bez ohlávky,jedna druhé veřila..Pak ale přišly kupci ,Stazka se prodala..Jak sem se stoho dostala?Pomohli mi hodně kamarádi,hlavně koně..Jsem moc ráda,že je Stazka u majitelů,kteří se oni skvěle starají..
Jak tedˇ čtu vaše příběhy,tak mi připadá,jak bych to až moc prožívala..Stazka žije dál,má se dobře,ale nikdy už to nebude jako dřív,nebudem spolu každý den ..Kdo pochopí pochopí..Všem, co se musí nebo museli se svým koníkem rozloučit,držím při tomto krušném období palce,atˇ to zvládnou...
hany
napsal(a):
ahojte všichni tak jelikož sem se včera dozvěděla že se moje koňská laska prodává rozhodla jsem se založit tuhle diskuzi... lidičky poradte mi jak ste se s touhle strátou vyrovnali... to moje zlatíčko sice nejde daleko ale i tak už to nebude jak to bývalo sice nebyl můj ale starala sem se o něho jako o vlastního a měla ho strašně ráda a nějak si nedokážu představit že už prostě za ním nebudu moct přijít kdykoliv že už prostě bude patřit někomu jinému :( tak pisejte pisejte a hodte sem i třeba nějaký fotečky.... mějte se famfarově pa
TAk já tohle zažila už dávno. Bylo mi 15 a začínala jsem více jezdit a ve stáji byl téměř tříletý valach A1/1 ... vůbec mne nezajímal až někdy za půl roku mi ho dali jednou do haly na ježdění.... Potom častěji a častěji, majitelka tam moc nedocházela a vždy když ano tak se mne ptala zda si ho nechci vzít. Po pár měsících jsem si ho zamilovala a dokonce jsem se kvůli němu rozešla o rok později s klukem - jen abych na něj měla více času. No za rok to vypadalo asi tak že jsem na koni šíleně visela a i on byl na mě zvyklý a majitelce to začalo vadit. Nabídla ho mého otci k prodeji ale my si tehdy nemohli koně dovolit a já studovala první ročník střední školy a měla celkem problémy... Tak ho ustájila jinde a zakázala mi za ním chodit. BYla jsem tam jen jednou, koník na štontu a skoro nenastláno, nějaká holka volala majitelce a ta mi vzkázala že tam už nemám chodit. Odjela jsem s šíleným brekem a s tím že si ho jednou koupím. Pak jsem se dozvěděla že se prodal někam dále a pak jsem po něm pátrala dlouho až před rokem a půl jsem našla jeho majitelku (měl by letos 12) a bohužel Normenek byl po smrti už tři roky :-( Zase jsem to obrečela i když to bylo už tolik let... Nyní mám koníka svého, musím tedy přiznat že má některé rysy toho milovaného ale ten čas to vyléčil, jsem v pohodě a jsem ráda že jsem toho koníčka mohla poznat a strávit s ním nějaký ten čas....
spirit
napsal(a):
TAk já tohle zažila už dávno. Bylo mi 15 a začínala jsem více jezdit a ve stáji byl téměř tříletý valach A1/1 ... vůbec mne nezajímal až někdy za půl roku mi ho dali jednou do haly na ježdění.... Potom častěji a častěji, majitelka tam moc nedocházela a vždy když ano tak se mne ptala zda si ho nechci vzít. Po pár měsících jsem si ho zamilovala a dokonce jsem se kvůli němu rozešla o rok později s klukem - jen abych na něj měla více času. No za rok to vypadalo asi tak že jsem na koni šíleně visela a i on byl na mě zvyklý a majitelce to začalo vadit. Nabídla ho mého otci k prodeji ale my si tehdy nemohli koně dovolit a já studovala první ročník střední školy a měla celkem problémy... Tak ho ustájila jinde a zakázala mi za ním chodit. BYla jsem tam jen jednou, koník na štontu a skoro nenastláno, nějaká holka volala majitelce a ta mi vzkázala že tam už nemám chodit. Odjela jsem s šíleným brekem a s tím že si ho jednou koupím. Pak jsem se dozvěděla že se prodal někam dále a pak jsem po něm pátrala dlouho až před rokem a půl jsem našla jeho majitelku (měl by letos 12) a bohužel Normenek byl po smrti už tři roky :-( Zase jsem to obrečela i když to bylo už tolik let... Nyní mám koníka svého, musím tedy přiznat že má některé rysy toho milovaného ale ten čas to vyléčil, jsem v pohodě a jsem ráda že jsem toho koníčka mohla poznat a strávit s ním nějaký ten čas....
a tohle je můj koník... Taky plnokrevník, jen o něco světlejší, stejně vysoký, jen trochu mohutnější ... taky téměř bez odznaků... můj miláček
spirit
napsal(a):
a tohle je můj koník... Taky plnokrevník, jen o něco světlejší, stejně vysoký, jen trochu mohutnější ... taky téměř bez odznaků... můj miláček
Roccavaldinu jsem si koupila v necelých 18cti a tenkrát jsem s ježděním začínala,jako amatér jsem nemohla potkat lepšího koníka!nikdy mně neshodila.v době koupě měla rok a 3/4,plňaska co neběhala,zanedbaná hubená.vyloupla se z ní krasavice.prožily jsme spolu krásných víc jak 10let.sice v mládí byla magnet na úrazy různé...povahově ale spolehlivá naprosto.životní láska.umřela mi při porodu svého druhého hříběte...to bych nikdy nečekala.nikdy nezapomenu na tuto zlatou kobylku Rocky.její poslední foto ....
westgirl
napsal(a):
Roccavaldinu jsem si koupila v necelých 18cti a tenkrát jsem s ježděním začínala,jako amatér jsem nemohla potkat lepšího koníka!nikdy mně neshodila.v době koupě měla rok a 3/4,plňaska co neběhala,zanedbaná hubená.vyloupla se z ní krasavice.prožily jsme spolu krásných víc jak 10let.sice v mládí byla magnet na úrazy různé...povahově ale spolehlivá naprosto.životní láska.umřela mi při porodu svého druhého hříběte...to bych nikdy nečekala.nikdy nezapomenu na tuto zlatou kobylku Rocky.její poslední foto ....
Bold Lassie byla kobylka A1/1 kterou jsem poznala v útulku J.O.Bianka ...nebyla nejplandší ..(prez 20 let) ale byl to koník s úžasným srdcem a já ji naprosto zbožňovala ....prožili jsme spolu fakt užasné chvilky na které nezapomenu ....Ale Moje matka ji koupit nechtěla a jak to v útulcích chodí hledal se kobylce nový domov kde by svá léta dožila ...a domov se opravdu našel ...Ja si řikala mno aspon se bude mit u nekoho dobre ...Jenže po třech měsících jsme se dozvěděli že kobylka díky týrání majitele uhynula .... Dodnes na ni nemohu zapomenout a neni den kdybych si na ni nevspoměla ...
wendinkah
napsal(a):
Bold Lassie byla kobylka A1/1 kterou jsem poznala v útulku J.O.Bianka ...nebyla nejplandší ..(prez 20 let) ale byl to koník s úžasným srdcem a já ji naprosto zbožňovala ....prožili jsme spolu fakt užasné chvilky na které nezapomenu ....Ale Moje matka ji koupit nechtěla a jak to v útulcích chodí hledal se kobylce nový domov kde by svá léta dožila ...a domov se opravdu našel ...Ja si řikala mno aspon se bude mit u nekoho dobre ...Jenže po třech měsících jsme se dozvěděli že kobylka díky týrání majitele uhynula .... Dodnes na ni nemohu zapomenout a neni den kdybych si na ni nevspoměla ...
Na Hubertu v Zalonove
wendinkah
napsal(a):
Na Hubertu v Zalonove
Dnes mám malého lumpíka kterého také miluju ale ne tak jako ji ..:-)
hany
napsal(a):
ahojte všichni tak jelikož sem se včera dozvěděla že se moje koňská laska prodává rozhodla jsem se založit tuhle diskuzi... lidičky poradte mi jak ste se s touhle strátou vyrovnali... to moje zlatíčko sice nejde daleko ale i tak už to nebude jak to bývalo sice nebyl můj ale starala sem se o něho jako o vlastního a měla ho strašně ráda a nějak si nedokážu představit že už prostě za ním nebudu moct přijít kdykoliv že už prostě bude patřit někomu jinému :( tak pisejte pisejte a hodte sem i třeba nějaký fotečky.... mějte se famfarově pa
Před pár lety, jsem bydlela v Praze. Chodila jsem k jedné soukromnici na statek a zamilovala jsem si tehdy osmiletého hřebečka Mercedesa. Nikdo na něj neměl čas, kromě mě, trávila jsem s ním každou volnou chvíli, jezdila jsem ho, až ho paní chtěla prodat. Naši mi ho koupili, byl to můj nejšťastnější den v životě, když jsem zjistila, že je můj. Prožili jsme spoustu zážitků, parkurů, naučil mě, co dnes umím. Můj vysněný kůň. Přišla doba, kdy jsme se měli stéhovat na moravu, bohužel, čtrnáct dní před stěhováním, utekl z pastvy, kvůli nedovřené brance. Srazilo ho auto, doteď se mi ve zlých snech vrací pohled jak tam ten můj vysněný kůň ležel. Na koně jsem zanevřela a nikdy už žádného nechtěla vidět, po čtyřech letech, mám dalšího koně snů, který mi ukázal, že život jde dál a doufám, že už brzy bude můj.
hany
napsal(a):
ahojte všichni tak jelikož sem se včera dozvěděla že se moje koňská laska prodává rozhodla jsem se založit tuhle diskuzi... lidičky poradte mi jak ste se s touhle strátou vyrovnali... to moje zlatíčko sice nejde daleko ale i tak už to nebude jak to bývalo sice nebyl můj ale starala sem se o něho jako o vlastního a měla ho strašně ráda a nějak si nedokážu představit že už prostě za ním nebudu moct přijít kdykoliv že už prostě bude patřit někomu jinému :( tak pisejte pisejte a hodte sem i třeba nějaký fotečky.... mějte se famfarově pa
Nedávno to byly 4 roky co jsem poprvé spatřila kobylku mého života. V boxu stálo malé, podviživené, špinavé, šklebivé, kopavé, kousavé cosi neurčité barvi co chtělo jenom jíst a jíst. Bez nějákého okouzlujícího exterieru o povaze ani nemluvně, neumělo to nic, nedalo se to vodit, čistit, pomale na to šahat, jediné co se dalo tak dát ji žrat. Měla v očíh zmatek, nevěděla co bude dál, měla v ních nejistotu, ale ten její kukuč mě okozlil. Tak začala moje láska k ní. Já tenkrát nezkušené dítě a vedel mě něco nezvladatelného atd., no jak čas minul tak tak já zkoušela a zkoušela a kobylka mě učila a učila, chyba znamenalo vše bolestivé a v lepším případě zveliké zklamání, dobrý krok byla kupa radosti, nic nedávala zadarmo, ale nakonec se začala měnit. Poznávali jsme jedna druhou, učila mě vše co mohla, to co mi dala tato kobylka mi nedalo dohromady X koní. Ukázala mi co chci vlatně dokátat a dělat, chvíle s ní byli to nejhežčí co mohli být. Přestala kopat, kousat já se na ni mohal zdokonalovat v ježdění, a nakonec s ní i jezdit pohodlně ven a po nějakém čase s ní trávit každou chvilku uvolněně bez obav, mohla jsem k ní vše, vždy to pro mě udělala. Odjela jsem si s ní první závody a vyhráli jsme hned dvě první místa a to jsem ji znala teprve půl roku. Byl to úžasný pocit. Této kobylce vděčím za vše, nedá se to popsat slovy, ale kdo svého koně života už poznal tak ví o čem mluvím. Byl to užasný koník.
Bohužel před rokem se stala ošklivá nehoda, která nás rozdělila. Oddělila nás od sebe, ale pro mě je tu pořád, i když ne hmotně, ale její duch žije ve mně dále.. 7.6. to bude přesně rok.. 
:-´(
Video věnované této úžasné kobylce: http://youtube.com/watch?v=N7HRyY005N8
berusenka
napsal(a):
Nedávno to byly 4 roky co jsem poprvé spatřila kobylku mého života. V boxu stálo malé, podviživené, špinavé, šklebivé, kopavé, kousavé cosi neurčité barvi co chtělo jenom jíst a jíst. Bez nějákého okouzlujícího exterieru o povaze ani nemluvně, neumělo to nic, nedalo se to vodit, čistit, pomale na to šahat, jediné co se dalo tak dát ji žrat. Měla v očíh zmatek, nevěděla co bude dál, měla v ních nejistotu, ale ten její kukuč mě okozlil. Tak začala moje láska k ní. Já tenkrát nezkušené dítě a vedel mě něco nezvladatelného atd., no jak čas minul tak tak já zkoušela a zkoušela a kobylka mě učila a učila, chyba znamenalo vše bolestivé a v lepším případě zveliké zklamání, dobrý krok byla kupa radosti, nic nedávala zadarmo, ale nakonec se začala měnit. Poznávali jsme jedna druhou, učila mě vše co mohla, to co mi dala tato kobylka mi nedalo dohromady X koní. Ukázala mi co chci vlatně dokátat a dělat, chvíle s ní byli to nejhežčí co mohli být. Přestala kopat, kousat já se na ni mohal zdokonalovat v ježdění, a nakonec s ní i jezdit pohodlně ven a po nějakém čase s ní trávit každou chvilku uvolněně bez obav, mohla jsem k ní vše, vždy to pro mě udělala. Odjela jsem si s ní první závody a vyhráli jsme hned dvě první místa a to jsem ji znala teprve půl roku. Byl to úžasný pocit. Této kobylce vděčím za vše, nedá se to popsat slovy, ale kdo svého koně života už poznal tak ví o čem mluvím. Byl to užasný koník.
Bohužel před rokem se stala ošklivá nehoda, která nás rozdělila. Oddělila nás od sebe, ale pro mě je tu pořád, i když ne hmotně, ale její duch žije ve mně dále.. 7.6. to bude přesně rok.. :-´(
Video věnované této úžasné kobylce: http://youtube.com/watch?v=N7HRyY005N8
Verun, koukala jsem na tvé pěkné ale smutné video. Můžu se zeptat co se Elišce stalo??? Pokud nechceš neodpovídej. Pochopim to.
marcelajessy
napsal(a):
Verun, koukala jsem na tvé pěkné ale smutné video. Můžu se zeptat co se Elišce stalo??? Pokud nechceš neodpovídej. Pochopim to.
Za pochvalu videa děkuji, ale je to moj eprvní video který jsem vůbec dělala takže je obyčejné...
Jinak o tom co se stalo nechci mluvit... musela bych se opět rozčilovat a vše si to připomínat...
marketka
berusenka
napsal(a):
Za pochvalu videa děkuji, ale je to moj eprvní video který jsem vůbec dělala takže je obyčejné...
Jinak o tom co se stalo nechci mluvit... musela bych se opět rozčilovat a vše si to připomínat...
Tak to je velmi dojemné vyprávění se smutným koncem. Nemám slov...
marketka
napsal(a):
Tak to je velmi dojemné vyprávění se smutným koncem. Nemám slov...
ja jsem přišla jednou ke koním, a prostě tam byl vet, kůň nemohl na nohy, furt zakopával, žádný vet nevěděl co je s ním a měl jinou prognozu. kůň se jmenoval Basir, starokladrubský valach, nebyl můj, ale patřil jednomu pánovi, kterému se o něj starala jedna paní, letos by mu bylo 10 let. chodila jsem tam jezdit na jiného koníka, ale i tak se mě to hrozně dotklo že už tady není. poslední dny svého života se hrozně trápil, faktiš dodnes nikdo neví co mu bylo, nemohl koordinovat své poh\yby, bo 4 x 4,5 už mu taky dělal potíže, nemohl se stavět na nohy a vůbec, byl celý smutný, a pak jsem jednou přijela zase na návštěvu, a ta paní mi řekla, co nejspíš bude dál. jednou jsem kolem takhle jela na dostihy, a byla tam hnusná velká kraksna, ka kterou nikdy nezapomenu. odporný bílý náklaďák.před ním stála ta panís Bazim a mě došlo že ho vidím naposledy. byl utracen pro svůj zdravotní stav, v téměř deseti letech. v neděli to bude měsíc.
stalonek
napsal(a):
ja jsem přišla jednou ke koním, a prostě tam byl vet, kůň nemohl na nohy, furt zakopával, žádný vet nevěděl co je s ním a měl jinou prognozu. kůň se jmenoval Basir, starokladrubský valach, nebyl můj, ale patřil jednomu pánovi, kterému se o něj starala jedna paní, letos by mu bylo 10 let. chodila jsem tam jezdit na jiného koníka, ale i tak se mě to hrozně dotklo že už tady není. poslední dny svého života se hrozně trápil, faktiš dodnes nikdo neví co mu bylo, nemohl koordinovat své poh\yby, bo 4 x 4,5 už mu taky dělal potíže, nemohl se stavět na nohy a vůbec, byl celý smutný, a pak jsem jednou přijela zase na návštěvu, a ta paní mi řekla, co nejspíš bude dál. jednou jsem kolem takhle jela na dostihy, a byla tam hnusná velká kraksna, ka kterou nikdy nezapomenu. odporný bílý náklaďák.před ním stála ta panís Bazim a mě došlo že ho vidím naposledy. byl utracen pro svůj zdravotní stav, v téměř deseti letech. v neděli to bude měsíc.
takhle podzim 2006
stalonek
napsal(a):
takhle podzim 2006
1. Má láska na první pohled - v důsledku koliky se umlátil přes noc v boxe.
2. Má životní koňská láska - jednoho dne odvezena a prodána bez jakéhokoliv ,,varování".
Od té doby nejezdim.
