Jak tak nad tím uvažuju,tak me to drzí uz od mala,asi mi bylo 4-5 let,a chtela jsem byt Vinettou.kolem koni jsem se motala porad,mela jsem tu vyhodu ze otec byl kovář.jak jsem videla nekde kone tak jsem tam musela byt.pak jsem se vdala,narodila se mi dcera,a kone jsem musela vypustit.pak nastal zlom .behem jednoho mesice jsem se rozvedla a hned si koupila meho prvniho kone,po pul roce přibyl dalsí,pak nekolik koni na ustajeni a vycvik.ted po 8mi letech co mam kone doma,si to bez nich uz nedokazu predstavit,konecny stav 2 kone,ale porad jeste uvazuju o tretím.No kdoví co bude...kone me nepustí.kone mi davaji to co mi lidé nedají.
cookie
napsal(a):
Jak tak nad tím uvažuju,tak me to drzí uz od mala,asi mi bylo 4-5 let,a chtela jsem byt Vinettou.kolem koni jsem se motala porad,mela jsem tu vyhodu ze otec byl kovář.jak jsem videla nekde kone tak jsem tam musela byt.pak jsem se vdala,narodila se mi dcera,a kone jsem musela vypustit.pak nastal zlom .behem jednoho mesice jsem se rozvedla a hned si koupila meho prvniho kone,po pul roce přibyl dalsí,pak nekolik koni na ustajeni a vycvik.ted po 8mi letech co mam kone doma,si to bez nich uz nedokazu predstavit,konecny stav 2 kone,ale porad jeste uvazuju o tretím.No kdoví co bude...kone me nepustí.kone mi davaji to co mi lidé nedají.
galileo
cookie
napsal(a):
galileo
Když mě poprvé ve 3 letech kopl kůn,hned jsem si je zamilovala,létama se ve mě budovala touha po vlastím koníku a hlavně se k nim dostat.Ke koník jsem začala chodit v 11 letech a pak se učit pečovat a jezdit,koně byli můj velký sen,pro který jsem dělala vše,ač jsem věděla,že mi rodiče koně nemůžou nikdy koupit,protože jsme žili z ruky do huby.
Nyní to je 11 let co jsem s konmi,6 let mám své,počet snad už stálý a to tři poníci od 110-115-120 cm.www.zoo-rumburk.estranky.cz
sheril
napsal(a):
Když mě poprvé ve 3 letech kopl kůn,hned jsem si je zamilovala,létama se ve mě budovala touha po vlastím koníku a hlavně se k nim dostat.Ke koník jsem začala chodit v 11 letech a pak se učit pečovat a jezdit,koně byli můj velký sen,pro který jsem dělala vše,ač jsem věděla,že mi rodiče koně nemůžou nikdy koupit,protože jsme žili z ruky do huby.
Nyní to je 11 let co jsem s konmi,6 let mám své,počet snad už stálý a to tři poníci od 110-115-120 cm.www.zoo-rumburk.estranky.cz
Dnes
cookie
napsal(a):
Jak tak nad tím uvažuju,tak me to drzí uz od mala,asi mi bylo 4-5 let,a chtela jsem byt Vinettou.kolem koni jsem se motala porad,mela jsem tu vyhodu ze otec byl kovář.jak jsem videla nekde kone tak jsem tam musela byt.pak jsem se vdala,narodila se mi dcera,a kone jsem musela vypustit.pak nastal zlom .behem jednoho mesice jsem se rozvedla a hned si koupila meho prvniho kone,po pul roce přibyl dalsí,pak nekolik koni na ustajeni a vycvik.ted po 8mi letech co mam kone doma,si to bez nich uz nedokazu predstavit,konecny stav 2 kone,ale porad jeste uvazuju o tretím.No kdoví co bude...kone me nepustí.kone mi davaji to co mi lidé nedají.
No přemýšlela jsem nad tím hodněkrát a prý to je snad genetické, nechápu totiž jak já dcera rodičů kteří ke koním žádný vztah neměli a nijak mě k tomu nevedli je od narození doslova koňmi posedlá. Už od mala mě uvádělo k vytržení o něčem co se týká koní jen slyšet, zbožně jsem zírala na stopy kopyt v blátě a do cirkusu se mnou šli jen jednou protože jsem celé představení prořvala že chci vozit na poníkovi v zoo jsem se od výběhu koní odmítala hnout....no k maminčině nelibosti jsem polštářem sedlala aspoň bratra to jsme dostali za prodřené kolena na teplácích. Sbírala jsem alespoň všecko na čem byl kůň a do jezdeckého oddílu začla konečně chodit až ve 14 letech, dřív rodiče nedovolili a v okolí nic příhodného nebylo.
Mám třicet a párkrát jsem už toho měla vážně dost a zkoušela s koňma přestat, ale nejde to... jste na tom podobně? Máme dva koně doma.
stalonek
napsal(a):
Ten galileo mi silně připomíná koníka,na kterého jsme si měli kupovat asi před třema rokama, naprostá shoda jmen, a nakonec nekoupili protože kopal při čištění . Hucul,tehdy 6 let. není to náhodou on? Jinak fešák koník.
ahoj,jj je to on asi pred 3 lety jsem ho prodavala,diky bohu neprodala,a jsem rada.
stalonek
napsal(a):
Ten galileo mi silně připomíná koníka,na kterého jsme si měli kupovat asi před třema rokama, naprostá shoda jmen, a nakonec nekoupili protože kopal při čištění . Hucul,tehdy 6 let. není to náhodou on? Jinak fešák koník.
ten stalon je mi nejaky povedomy,kdyz jsem kupovala Gala,tak vedle nej stal bud stejny kun,nebo je to shoda jmen.nebyla byvala majitelka matoskova?krestni jmeno si nepamatuju.nekde od vsetína huslenky ,tusím.
ziki
napsal(a):
No přemýšlela jsem nad tím hodněkrát a prý to je snad genetické, nechápu totiž jak já dcera rodičů kteří ke koním žádný vztah neměli a nijak mě k tomu nevedli je od narození doslova koňmi posedlá. Už od mala mě uvádělo k vytržení o něčem co se týká koní jen slyšet, zbožně jsem zírala na stopy kopyt v blátě a do cirkusu se mnou šli jen jednou protože jsem celé představení prořvala že chci vozit na poníkovi v zoo jsem se od výběhu koní odmítala hnout....no k maminčině nelibosti jsem polštářem sedlala aspoň bratra to jsme dostali za prodřené kolena na teplácích. Sbírala jsem alespoň všecko na čem byl kůň a do jezdeckého oddílu začla konečně chodit až ve 14 letech, dřív rodiče nedovolili a v okolí nic příhodného nebylo.
Mám třicet a párkrát jsem už toho měla vážně dost a zkoušela s koňma přestat, ale nejde to... jste na tom podobně? Máme dva koně doma.
Ahoj, tak já jsem koňma postižená už od narození. Naši si prvního poníčka, hřebečka z cirkusu, koupili ještě před tím než jsem se narodila, takže od 1roku mě ně něm vozili, hned jak jsem byla alespoň trochu tělesně zdatná, začala jsem se o něj sama starat. Jelikož byl Regentek už hodně starý a nemocný, v 11letech mi naši pořídili dalšího poníka, tentokrát už většího 135KVH. NO a ve 24letech jsem si pořídila druhého valáška. tentokráte už velkého, teda velkého, no asi 150KVH Koně mam doma, seno, slámu, vše si děláme sami. Kdo má koně doma a je na ně sám, ví že je to někdy opravdu řehole, ale neměnila bych. I přítel, nekoňák, se s tím smířil, koupili jsme domeček s pozemkem kam budu koníky na jaře stěhovat. Koňmi jsem prostě postižená a jen doufám, že mě to nikdy neopustí a třeba se i děti pomamí
cookie
napsal(a):
Jak tak nad tím uvažuju,tak me to drzí uz od mala,asi mi bylo 4-5 let,a chtela jsem byt Vinettou.kolem koni jsem se motala porad,mela jsem tu vyhodu ze otec byl kovář.jak jsem videla nekde kone tak jsem tam musela byt.pak jsem se vdala,narodila se mi dcera,a kone jsem musela vypustit.pak nastal zlom .behem jednoho mesice jsem se rozvedla a hned si koupila meho prvniho kone,po pul roce přibyl dalsí,pak nekolik koni na ustajeni a vycvik.ted po 8mi letech co mam kone doma,si to bez nich uz nedokazu predstavit,konecny stav 2 kone,ale porad jeste uvazuju o tretím.No kdoví co bude...kone me nepustí.kone mi davaji to co mi lidé nedají.
tak postiženost mou rodinou naprosto nepochopitelná začala od doby, kdy jsem začala chodit asi..:))
Naši od mých 3 let začali stavět na dědině barák a v té době ještě koně fungovaly místo traktorů, takže ve třech letech jsem pocitvě u všech sousedů obcházela se starýma sedlákama a jejich koňma pole, po poli...vrchol nastal, kdy jsme byla zcela euforická usazena za chomout, nohy v roznožce, páč to byly vždycky slušné monstra..:) představa, že se mi dneska kolem koní motá tak otravný svišť, jak jsem byla já, asi bych vraždila..:D
Jinak jsme si pak odmítala mýt ruce, všem dávala čuchnout, jak voním atd., však to všichni asi znáte.:)
Jo a velmi oblíbená zábava byla stopovat otisky kopyt či podkov..občas i pár km, naši naštěstí stavěli,tak si nevšimli, že jsme na pár hodin fuč..:)
asi od 6 jsem se snažila procpat do nějakých JK nebo soukromníkům, takže nějakcí hryzaví poncli, pak velké koně..:)
a od 23 vlastním jednoho a o rok později kobylu...:) sen splněn na 200%...
akorát teda jsem na všechno sama, s tím že mi to je tolerováno rodinou, která zřejmě stále nechápe a přítelem, který má svůj fotbal a rybičky..:)
tady je vidět Keruškovu ohloenou hlavu po operaci...
buggyna

XXX.XXX.217.22
cookie
napsal(a):
Jak tak nad tím uvažuju,tak me to drzí uz od mala,asi mi bylo 4-5 let,a chtela jsem byt Vinettou.kolem koni jsem se motala porad,mela jsem tu vyhodu ze otec byl kovář.jak jsem videla nekde kone tak jsem tam musela byt.pak jsem se vdala,narodila se mi dcera,a kone jsem musela vypustit.pak nastal zlom .behem jednoho mesice jsem se rozvedla a hned si koupila meho prvniho kone,po pul roce přibyl dalsí,pak nekolik koni na ustajeni a vycvik.ted po 8mi letech co mam kone doma,si to bez nich uz nedokazu predstavit,konecny stav 2 kone,ale porad jeste uvazuju o tretím.No kdoví co bude...kone me nepustí.kone mi davaji to co mi lidé nedají.
Zrov minulý týden sme se s kamarádkou bavily,že bez těch uřechtanejch povor prostě žít nemůžemeI kdyby člověk chtěl tak to nejde
U mne to začalo v 9 letech když sme s kamrádkama šly přes les se kouknout na koně. Malé hloupé holčičky ovšem lezly do výběhu k mladý 3 letým hřebcům NJN,ale co dělat když láska je láska! Zamilovala jsem se tam do krásného tmavého plnokrevného hnědáka - největší sviňa v celém hřebčíně
Později sme začaly do hřebčína DOLLOM chodit i pravidelně pomáhat. Od té doby bylo plno pauz od koní,buď nebylo kam chodit, a nebo kvůli známkám ve škole to bylo rodiči zatrhnuto
Pak přišla puberta a s náma to u koní mlátilo...ovšem zůstaly sme a dodnes nelituju,pže to byla nejkrásnější doba a čas kterej sem v půberťě mohla zažít.
Dnes je tomu 13. let a sem šťastná že sme tenkrát přes ten les šly. Kdyby ne, dnes bych nevěděla kam cpát peníze,na koho se těšit a s kym prožívat radosti i strasti. A o čem vést dlouhodlouhé diskuze.
Jojo,Brambušku mám už 2 a čtvrt roku a nelituju vůbec ničeho, ba naopak
cookie
napsal(a):
ten stalon je mi nejaky povedomy,kdyz jsem kupovala Gala,tak vedle nej stal bud stejny kun,nebo je to shoda jmen.nebyla byvala majitelka matoskova?krestni jmeno si nepamatuju.nekde od vsetína huslenky ,tusím.
Ano, je to on. Od Vsetína - Halenkov. Původní majitelka Michaela Matošková .
Na jaře to budou tři roky co jsme ho odtamtud brali. Ale tenkrát byl už sám. Vy jste si koníka nakonec nechala? teda jestli jak mi z textu vyplývá asi neměnil majitele
stalonek
napsal(a):
Ano, je to on. Od Vsetína - Halenkov. Původní majitelka Michaela Matošková .
Na jaře to budou tři roky co jsme ho odtamtud brali. Ale tenkrát byl už sám. Vy jste si koníka nakonec nechala? teda jestli jak mi z textu vyplývá asi neměnil majitele
aha až teď čtu další příspěvek.. To je fajn že jste si koníka mohla nakonec nechat A co ta vaše druhá kobylka.. ehm.. Kasandra nebo tak nějak? Jak ta se má?
stalonek
napsal(a):
aha až teď čtu další příspěvek.. To je fajn že jste si koníka mohla nakonec nechat A co ta vaše druhá kobylka.. ehm.. Kasandra nebo tak nějak? Jak ta se má?
jak vidím svet je maly,gala jsem kupovala od míšiny sestry,pred 8mi lety
,nakonec jsem neprodala gala ale kassandru,misto ni jsem si koupila klusacku,ale tu jsem pred 2ma mesici prodala a hned jsem kupovala odstavce po appě.gal mi uz zustane,je to mazanek.vychovava ted mladeho lexe.
cookie
napsal(a):
jak vidím svet je maly,gala jsem kupovala od míšiny sestry,pred 8mi lety
,nakonec jsem neprodala gala ale kassandru,misto ni jsem si koupila klusacku,ale tu jsem pred 2ma mesici prodala a hned jsem kupovala odstavce po appě.gal mi uz zustane,je to mazanek.vychovava ted mladeho lexe.
jeste jedna fotka z huberta,ve westernovém sedle se fakt blbě skace
cookie
napsal(a):
jeste jedna fotka z huberta,ve westernovém sedle se fakt blbě skace
jojo,svět je opravdu malý. Jinak pěkné foto .. Taky se mi ve westernu neskáče nic extra,ale tak občas sranda musí být
.. Mě se hůř skáče v placce.. Bohužel fotku nemám, na skoky jsem si raději přesedlala
stalonek
napsal(a):
jojo,svět je opravdu malý. Jinak pěkné foto .. Taky se mi ve westernu neskáče nic extra,ale tak občas sranda musí být
.. Mě se hůř skáče v placce.. Bohužel fotku nemám, na skoky jsem si raději přesedlala
Já jsem vylezla na svět a už jsem věděla že koníci jsou moje láska na doživotí.Mám dva norička a čétéčko a uvažuji o frísákovi.Prostě koně jsou moje nevyléčitelná nemoc a jsem za to moc ráda.
leennyy
napsal(a):
Ahoj, tak já jsem koňma postižená už od narození. Naši si prvního poníčka, hřebečka z cirkusu, koupili ještě před tím než jsem se narodila, takže od 1roku mě ně něm vozili, hned jak jsem byla alespoň trochu tělesně zdatná, začala jsem se o něj sama starat. Jelikož byl Regentek už hodně starý a nemocný, v 11letech mi naši pořídili dalšího poníka, tentokrát už většího 135KVH. NO a ve 24letech jsem si pořídila druhého valáška. tentokráte už velkého, teda velkého, no asi 150KVH Koně mam doma, seno, slámu, vše si děláme sami. Kdo má koně doma a je na ně sám, ví že je to někdy opravdu řehole, ale neměnila bych. I přítel, nekoňák, se s tím smířil, koupili jsme domeček s pozemkem kam budu koníky na jaře stěhovat. Koňmi jsem prostě postižená a jen doufám, že mě to nikdy neopustí a třeba se i děti pomamí
Tak ja sem asi vyjimka ja sem se o kone zacala zajimat az tak v 18 ve 3 rocniku na ss kdyz sme meli predmet chov koni od te doby sem byla posedla jak sem skoncila skolu tak sem se ucila jezdit za 3/4 roku koupila prvniho a presne za rok druheho uz sou to 4 roky a je to muj zivoj