Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

6.11.2014 21:28
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.58

Potřebovala bych radu. Mám 12cti letou kobylku, která mi za žádnou cenu nepřejde potok. S kalužema problém nemáme ( i když je velká několik metrů v pohodě mi do nich vkročí) sprcha taky ok. Ale jakmile příjdeme k potoku a chci ho přejít tak konečná. Nejde ani za koněm, ani když druhý přejde a zmizí nám za zatáčkou jen stojí a kouká, ale krok neudělá. Za mnou taky nejde..přijde úplně na kraj a stojí... nohy se jí klepou, ale do vody nevstoupí. Už nevím jak to řešit...strávila jsem s ní u potoka spoustu času ..zkoušeli jsme i když udělala krůček blíž pochválit a pryč a zítra znovu. Ale nohou do vody prostě nevstoupí. Je to kobylka na rekre, takže při vyjížďkách se prostě potoku vyhýbáme, ale chtěli jsme jet na huberta a nemohli jsme, protože se tam přecházel potok. Delší výlety jsou taky o ničem když narazíme na potok a musíme to otočit. Máte někdo podobnou zkušenost? Nějaký tip jak to řešit?

Neregistrovaný uživatel

6.11.2014 21:55
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.127.55

Mám koníka, který měl dříve úplnou hrůzu z vody. Podle mě tam u vás vznikl problém, když se poprvé koba bála jít do potoka, tak se prostě nešlo a to je to nejhorší.. Já i když jsem tam koníka nemohla dostat strávila jsem tam třeba hodinu buď jsme šli ze země a když ani to tak dostal jednu bičíkem a jak hned krásně šel. Možná by vám pomohlo kdyby jste začala dělat práci ze země a snažila se si udělat s kobylou nějaký vztah aby vám věřila a šla za vámi kamkoliv. U mého koně jsem třeba po nějaké době zjistila, že na něj musím tak, že když tam nechtěl jít prostě jsem povolila otěže a nechala ho tam stát a on začal vodu čuchat a pak šel. Já si myslím, že to chce čas a udělat si s kobou nějaký vztah aby vám věřila, šla za váma kamkoliv, chodit na ruce, na ruce a jen na ruce ;-)

Neregistrovaný uživatel

6.11.2014 22:47
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.98

A zkoušíte jen jeden potok nebo více? Moje kobylka prochází potoky bez problému, ale jednou jsme narazili na rozbahněný potok a bála se tam vstoupit, prostě se jí nezdálo to bahno. Neřešila jsem, jela jinudy, za pár dní před potokem bahno nebylo a žádný problém. Jde o to, že kůň strach z vody nemá, ale spíše s prostředí - kolikrát se jim právě nezdá půda pod nohama a mají strach potok přejít, aby se třeba na druhé straně nepropadli. Na každého koně funguje něco jiného a musíte zkoušet. Někdy pomáhá důraznější pobídka, někdy hodiny strávené u potoka, někdy procházení více míst u potoka, než se mu nějaké místo bude zdát bezpečné, apod. Kamarádka takto strávila jednou u potoka 3 hodiny, než jí to kobyla přešla, takže neztrácejte hlavu a zkoušejte, jak různé varianty a tak čekání, až si koník vyřeší situaci sám. Co se mi nejvíce osvědčilo, tak si prostě vyhradit třeba celý den, dojít k potoku a čekat, až kůň situaci vyřeší, až ten potok přejde. On si to několikrát očuchá, obejde, bude dělat kroky sem a tam, ale většinou ho pak nakonec přejde. Jelikož už jste takové pokusy několikrát měla, tak to bude těžší. Kůň si vytvoří blok, vycítí nejistotu jezdce a už se to veze. Takže zkoušet, nestresovat a počkat si až to vyřeší sám. Pokud ho tam dotlačíte násilím, tak pravděpodobně bude mít stejné problémy s podobnými situacemi do budoucna, protože je nebude umět řešit sám a bude očekávat problém :)

Neregistrovaný uživatel

6.11.2014 23:09
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.66

A není to také trochu tím, že už prostě počítáte s tím, že kobyla potok nebude chtít přejít a začnete na to myslet, být třeba i trochu nervózní a ten kůň to pozná? Kdysi jsem jezdila kobylku, byla taková lekavější a taky se bála různých věcí. Jednou jsem s ní jela na vyjížďku, byl tam docela široký brod. Nejdřív trochu nejistě koukala, ale na druhé pobídnutí potok prostě přešla. Vyprávěla jsem to majitelce a ta se děsně divila, jak je to možné, že kobyla se přece bojí přes potoky a přes louže, že s ní ten potok nikdy nechtěla přejít. Když tam s ní šla příště, tak zase zlobila a dělala, že se bojí.

Neregistrovaný uživatel

6.11.2014 23:25
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.98

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A není to také trochu tím, že už prostě počítáte s tím, že kobyla potok nebude chtít přejít a začnete na to myslet, být třeba i trochu nervózní a ten kůň to pozná? Kdysi jsem jezdila kobylku, byla taková lekavější a taky se bála různých věcí. Jednou jsem s ní jela na vyjížďku, byl tam docela široký brod. Nejdřív trochu nejistě koukala, ale na druhé pobídnutí potok prostě přešla. Vyprávěla jsem to majitelce a ta se děsně divila, jak je to možné, že kobyla se přece bojí přes potoky a přes louže, že s ní ten potok nikdy nechtěla přejít. Když tam s ní šla příště, tak zase zlobila a dělala, že se bojí.

To je bohužel běžné, je to takový lidský zlozvyk. Snažím se to v některých situacích odnaučit, ale je to těžké. Mám právě kobylu, která je hodně dopředná, hlavně na cestách na kterých se dřívě často běhalo a nyní se ji snažím odnaučit to vztekání a touhu jít dopředu. Jenže právě už i já mám ty cesty zafixované jako: tam zase bude chtít cválat, musím být připravená a tak nějak přenáším ty informace na koně a pak mi tam tuplem dělá bordel - už když se k takovým místem blížím, tak si vytahuju tu jednu připravenou cigaretu, zapálím si a přemýšlím si. Kupodivu to funguje, nemyslím na to, že tam je ta cesta, kde dělá bordel a pak i kůň je v klidu. Musíte jít k takovým místů s klidem, jako kdyby jste tam procházeli už 100x a nevnucovat si myšlenku, že tam nepůjde. Když mám špatnou náladu, tak i kůň má špatnou náladu - leká se, nervačí. Pokud jsem v klidu, tak mi projde vším bez mrknutí :) Je to hodně blbá lidská vlastnost, ale kadžý se s ní musíme naučit pracovat. Když si to tak vezmu, tak jsem v mých začátcích jezdila 3 mladé koně, kteří normálně do terénu nechodili - byla jsem mladá a blbá a osedlala a jedzila co se dalo. Nikdy jsem s nimi nezažila nějaké stávkování a že by někam nechtěli jít a proč? Protože jsem žádné takové chování nidky nezažila - nikdy jsem neuvažovala o tom, že by se kůň měl bát vody nebo něčeho takového, co znal z běžného provozu, ohrady. Takže jsem takové myšlenky neměla, nestresovala a kůň také nic neřešil. Ale jak jsme starší, známe tolik situací, tolik koní, tolik chování, tak už si sami vsugerováváme problémy, které kůň nemá a nikdy neměl. No jo, někdy méně zkušeností je více smajlík

Neregistrovaný uživatel

6.11.2014 23:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.116.7

Kdysi jsem měla kobylu, nechtěla přes brod ani za nic....ale když byl směrem k domovu, přešla ho. Za párkrát ho přešla i opačným směrem. Ale jak měla měkko - bláto pod nohama = konec. Nepřešla to ani ve výběhu, každou bažinu jsem objížděla...jednou vlítla do bláta a tak jí to vyděsilo, že padla a zůstala ležet, jen koulela očima.....zvedali jí dva chlapismajlík

Neregistrovaný uživatel

7.11.2014 07:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2

Jezdila jsem kobylu, která dělala to stejné - viděla potok a hotovo. Nechtěla se k němu přiblížit, zápich, couvání, tancování.... když to její stájový parťák přešel (ten byl zase přesný opak), jak byla na něm závislá, tak ani za ním nešla. Šlo to po dobrém, po zlém, ze země - kdy já jsem stála v potoce, nohy durch, kobyla na okraji potoku zapíchnutá a já lítala po potoce - bylo to v březnu. Tak jsem si řekla takhle prostě ne, jezdím ji chvíli a toto nezkousnu. Co jsme šly do terénu, to jsme šly schválně přes potok, kolikrát se stalo, že jsme se šli na hodinu projít a u potoka jsme stály hodinu, než jsme ho přešly. Kobyla začala povolovat, zjistila, že musí a že to vlastně takové zlo není - řešila to ale klasicky. Čuchala, stoupla do toho a co nejrychleji pryč, tak to já ani náhodou, zastavila jsem jí, začala nervozně tancovat, jakmile zastavila, šíleně moc jsem jí pochválila a vyšly jsme z potoku. Bylo léto a kobyla mi chodila do jakéhokoliv potoku a byly jsme dokonce v řece a prošli v něm cca 10 metrů, kde měla vodu i do půly nohou bez mrknutí oka. Vše je o přístupu a Vaší důslednosti, pokud jdete k potoku s tím, že ho kůň nepřejde, tak ho opravdu nepřejde.

Neregistrovaný uživatel

7.11.2014 13:26
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.79.245

Zadavatelka - Míst jsme zkoušeli několik, ale všude to bylo stejné. Okraj potoka buď kamenitý nebo posetý spadaným listím. Zkoušeli jsme i vybetonovaný brod kde jezdí přes potok auta, ale přišla na kraj a stopka. Co se týče mojí psychiky nevím. Třeba k tomu brodu jsrm šla s tím že ten určitě přejde. Nebo k potoku většinou jdu s tím, že dnes už to prostě přejdem. Jednou jsem ji tam zkoušela i narvat - neustálé pobídky plus bičík ale stála zapřená na břehu a nic...byla uplně v křeči jen aby se nedotkla té vody. Po dobrém pěkně ze země jsme tam tuhle stáli hodinu a neudělala ani jeden krůček do vody. Práci ze země děláme a kamkoli jinám se bojí jít se mnou na hřbetě (koleje, mostek) tak když sesednu tak za mnou jde když vidí že mě to nesežralo, ale ten potok je pro nás zakletý. Napadlo mě jestli nemůže mít nějaký blok z dřívějška protože ona se opravdu klepe a tváří se že radši na místě umře než aby tam vkročila.

Neregistrovaný uživatel

7.11.2014 14:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.20.36

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka - Míst jsme zkoušeli několik, ale všude to bylo stejné. Okraj potoka buď kamenitý nebo posetý spadaným listím. Zkoušeli jsme i vybetonovaný brod kde jezdí přes potok auta, ale přišla na kraj a stopka. Co se týče mojí psychiky nevím. Třeba k tomu brodu jsrm šla s tím že ten určitě přejde. Nebo k potoku většinou jdu s tím, že dnes už to prostě přejdem. Jednou jsem ji tam zkoušela i narvat - neustálé pobídky plus bičík ale stála zapřená na břehu a nic...byla uplně v křeči jen aby se nedotkla té vody. Po dobrém pěkně ze země jsme tam tuhle stáli hodinu a neudělala ani jeden krůček do vody. Práci ze země děláme a kamkoli jinám se bojí jít se mnou na hřbetě (koleje, mostek) tak když sesednu tak za mnou jde když vidí že mě to nesežralo, ale ten potok je pro nás zakletý. Napadlo mě jestli nemůže mít nějaký blok z dřívějška protože ona se opravdu klepe a tváří se že radši na místě umře než aby tam vkročila.

Kamarádka měla také problém s koněm přejít potok, vejít do řeky atd. naštěstí její kůň z vody nepanikařil.
Jela jsem na svém koni, jejího jsem vzala za lícnici u uzdečky a než se stačil vzpamatovat, byl v řece.
Od té doby nemá problém cokoli přejít.
Není to návod, ale mě v tu chvíli nic jiného nenapadlo a hejhle, zabralo to. smajlík

Neregistrovaný uživatel

7.11.2014 14:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.20.36

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kamarádka měla také problém s koněm přejít potok, vejít do řeky atd. naštěstí její kůň z vody nepanikařil.
Jela jsem na svém koni, jejího jsem vzala za lícnici u uzdečky a než se stačil vzpamatovat, byl v řece.
Od té doby nemá problém cokoli přejít.
Není to návod, ale mě v tu chvíli nic jiného nenapadlo a hejhle, zabralo to. smajlík

opr. "ejhle"

Neregistrovaný uživatel

7.11.2014 15:29
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.52.8

musíte vytrvat a nevzdat to, měla jsem koně plnokrevníka, který běhal jen roviny, rozklepal se jen když měl přejít louži a potok, to byl hotový horor, on pod pěnou, nervák a na zadní, já v listopadu mokré ponožky, myslela jsem si, že když slezu a projdu vodu, projde se mnou a já byla zmáčená a nic, tak jsem to vzdala, neb kůň už byl tak psychicky vyřízen, že fakt bílá pěna, tak druhý den jsem se na to připavila, že tam budeme dýl, šla jsem to z druhé strany tedy domů a taky nic, řekla jsem si, že tentokrát neslezu, že tam prostě musí sám, vzhledem k tomu, že neměl tendenci se zapíchnout, ale do strany, nahoru či couvat, tak protože byl velmi jemný na hubu, tak jsem ho otočila a zacouvala a to šel tedy zacouvala jsem ho do vody, najednou měl zadní nohy ve vodě, přizvedl se lechce na zadní jak se lekl, podařilo se mi ho stočit i předními do potoka, stál tam čučel, zkoumal, frkal, byl hodně hodně vychválen a pak si tam cákal nohou a od té doby problém nebyl, musíte věřit, že to dokážete, vystavte si na to čas, já nejsem pro žádné rady ohledně biče, lonžáku apod, prostě vytrvejte, zkuste,jestli není potok smeřem domů někde, za koňmi apod, nebo zacouvat jak my, od té doby již s tím problém neměl ani na Hubertech apod, vaše kobča už není nejmladší může mít blok z dřívějška a to se odbourává hůře. Věřte si a zkoušete od malých stružek po větší postupně.

Neregistrovaný uživatel

7.11.2014 21:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.66

Jenom taková perlička z dnešní vyjížďky. Včera jsem si tu četla tuhle diskuzi a říkala si, jak je fajn, že kobylka, co jezdím, nemá problém s potoky, brody ani s ničím podobným. Dneska jsme přijely k potůčku, který přecházíme několikrát týdně, kobyla najednou zpomalila, zastavila se a pak ho krásným skokem přeskočila. Ještě před potokem jsem si vzpomněla na diskuzi a jsem přesvědčená, že se tahle myšlenka na ni přenesla, protože mi nic takového nikdy v minulosti neudělala. Na cestě zpátky už ho zase přešla bez problémů. smajlík

Neregistrovaný uživatel

7.11.2014 22:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.114.253

já mám teda štěstí na koníky poseroutky . . . nejsou všude za koněm, ale když třebas můj valášek viděl v šesti letech poprvé potok, koník před ním , když viděl že on ee, tak se couvl a taky nepůjde, to už mi bylo jasné, že ho je třeba s tímhle víc seznámit, seskočila jsem, no převést se taky nenechá, tak jsem udělala věc kterou jsem dělala kdysi, když mě trénoval můj huculák. prostě ho nechám stát, rozloučím se a jdu . . . . ještě se mi nestalo, aby v ten moment, kdy mu hodím otěže přes krk a otočím se zády, že jdu pryč hnedka necupkal zamnou smajlík někdy stačí naznačit, že uvolňuju v ruce otěž a odejdu bez něho a hned jde . . .

Ale chápu, že tohle není nejlepší návod smajlík

16.6.2016 10:48
LadaLada

XXX.XXX.97.126

Mame to presne tak, sebemensi struzka = v ocich smrt.

16.6.2016 11:09
lenkazam

XXX.XXX.192.6

Jen bych chtěla podotknout, že vždy lépe trénovat potůčky na cestě domů...nějak to jde lépe a koně to tolik neřeší.

16.6.2016 11:24
cerysek

XXX.XXX.174.34

Taky mám takový problém, chtěli jsme s našima koníkama přejít potůček, jenom na ruce, takže jsme tam strávili přes 3 hodiny, místním chatařům dlužím asi půl kila kostkového cukru, protože už se na to nemohli dívat a vymýšleli, jak nám pomoct, ale nepomohlo naprosto nic, po dobrým, po zlým, koně už po 3 hoďkách vynervení a my taky. Nakonec jsme se na druhou stranu dostali, ale tak, že kůň potok nepřešel, ale přeskočil a to pořádným obloukem, dost nebezpečná situace, byl na vodítku, manželovi se mihly kopyta kolem hlavy. Od té doby jsme tam s poseroutkama nešli, je zajímavý, že veliké a hluboké louže jim nevadí, tam hrabou nohama a cákají, ale jakmile to teče, je šmytec, i kdyby měl potok šířku 20 cm. Věřím že časem by se to naučit dalo, ale na to je zapotřebí opravdu velká fůra času.

Přidejte reakci

Přidat smajlík