Dobrý den,
Chtěl jsem se zeptat, jestli je tohle klasické škubání anebo nějaký jiný problém. Pyrurka má přes dva roky a nikdy nebyl problém. Žádná změna co by to mohlo způsobovat, chybí ji pouze barevné peříčka.
Děkuji za radu co s tím.
Neměla bych se k pyrurům vyjadřovat, mám jenom jednoho, i to krátce. Navíc neuvádíte, v jakých podmínkách Váš pyrura žije - pravděpodobné je ochočený, samostatně v bytě chovaný jako "domácí mazel" (nemám ráda toto označení).
Pyrura je známý jako velmi aktivní, hravý papoušek. Ten můj překvapuje - možná po zkušenostech u bývalých majitelů, kde byl přes den sám v kleci - fakt velkým strachem ze samoty. Ale stačí mu i andulčí společnost (zatím, v dospělosti asi nebude). Pyrura dospívá ve věku kolem roku a půl. Když si spojíte tyto info, možná Vám to poskytne možnou příčinu škubání.
Také v potravě může něco důležité chybět. U pyrur jenom sbírám zkušenosti, ale třeba u žaků i jiných papoušků (andule, kakariki) je mi jasné, že zcela bez soli to nejde a trochu živočišných bílkovin jistě neuškodí. Když vědci zkoumali složení jílových vrstev, kde se slétávalo nejvíc papoušků, zjistili, že jsou to vrstvy s nejvyšším obsahem rozpustných solí (samozřejmě včetně NaCl). Andule doslova šílejí, když jim dám do misky například trochu jemně solené kuřecí polévky s uvařeným kuřecím krkem... kakariki si pochutnával na smýkaném hmyzu, který jsme jako doplněk jiné masité potravy nosili zachraňovanému mláděti poštolky. Z třešní měl nejraději červíky. Ale každý druh má jiné nároky. Kdybychom tak věděli, co vše papouši ve volné přírodě konzumují.
Já myslím, že 100% vám nikdo neřekne, jestli je to psychického, nebo jiného rázu. Každopádně já bych řekla, že se škube. Ony ty pyrurky k tomu taky mají sklony, i když se to nikde nepíše. Já sice přímo se škubáním zkušenost nemám, ale docela dlouho jsme bojovali (a snad úspěšně) s rozmělňováním letek na pravém křídle, které si tak zničil, že jednu dobu mohl chodit akorát pěšky. Co bylo přesnou příčinou nevím, ale krylo se to s dost protivnou pubertou a zpětně si vybavuju, že to začalo v době, kdy jsem ostatní papoušky dala ven do voliery a on je neslyšel a "zůstal" sám. Navíc jsem mu v té době i přestavěla klec, sice trochu, ale i tak...Dá se říci, že v té době se úplně změnil a z vlezlé pyrury se stal naprostý samotář, který se vyhýbal jakémukoliv kontaktu, kdy ale na druhou stranu bylo vidět, že mu tento kontakt chybí. Řešili jsme to celkem dlouho, změnili jsme kompletně jídelníček, pořídili mu kamaráda (to byl asi největší problém, protože pyrur rudohlavých a dokrmených moc není), výletovou voliéru, a zdá se že to zabírá (klepu - uvidíme na jaře až nastane období rozmnožování..), ale je mi jasné, že to nemusí být napořád bohužel...
talian

XXX.XXX.195.189
woodys
napsal(a):
Dobrý den,
Chtěl jsem se zeptat, jestli je tohle klasické škubání anebo nějaký jiný problém. Pyrurka má přes dva roky a nikdy nebyl problém. Žádná změna co by to mohlo způsobovat, chybí ji pouze barevné peříčka.
Děkuji za radu co s tím.
Škube se Vám, u pyrur je to častý jev. Někdy z ničeho nic přestanou, ale pak se zase oškubou a někdy se oberou až na kůži.
woodys
napsal(a):
Dobrý den,
Chtěl jsem se zeptat, jestli je tohle klasické škubání anebo nějaký jiný problém. Pyrurka má přes dva roky a nikdy nebyl problém. Žádná změna co by to mohlo způsobovat, chybí ji pouze barevné peříčka.
Děkuji za radu co s tím.
Pyrurka se škube. Je oškubaná tam, kam si dosáhne, vidíte, že hlavičku má v pořádku. Z 90% to bývá psychická záležitost, popřemýšlejte, co se u vás v poslední době změnilo - i když píšete, že si nejste vědom, (pokud jste si pořídili v této době nějaké další zvíře, bude to s největší pravděpodobností tím). Pyrury jsou společenští a nemají rády samotu, takže i to může být důvod. Škubání se musí co nejrychleji řešit, protože se může stát zlozvykem a závislostí a už se toho nikdy nezbavíte. Tohle všechno píši z vlastní zkušenosti.
Caninde

XXX.XXX.53.128
Na toto žiaľ neexistuje univerzálna rada. Skúste postupne zmenu všetkého alebo jej zaobstarajte partnera.
m.zedlitzer
napsal(a):
Dobrý den.
Chovám od r.2009 dnes již 7 párů pyruru zelenolících v bytě a ještě jsem se nesetkal se škubáním sama sebe. Zřejmě to bude problém tzv. mazlíčků, kteří nemají dostatečnou zábavu. Proto mně udivuje, že se zde píše, že škubání je častý jev u pyrur. Nesdílím tento názor.
Míro, my je chováme v páru, takže nemají důvod se škubat. Ale souhlasím s tím, že častý jev to u pyrur není, na to jsou jiní "kabrňáci".
eli22
napsal(a):
Míro, my je chováme v páru, takže nemají důvod se škubat. Ale souhlasím s tím, že častý jev to u pyrur není, na to jsou jiní "kabrňáci".
Ahoj Ivetko.
Podle mně je to tím, že pyrura jako mazlíček je přehnaně opečováván v prvních chvílích po pořízení. Pak člověk zjistí, že má i jiné povinnosti a kontakt omezí. A problém je na světě. Možná že ještě horší to bude u ručně dokrmených pyrur. Tam je to pouto daleko intenzivnější. Nekamenujte mně za můj soukromý názor, nemusím mít zcela pravdu, ale z častých příspěvků na toto téma se to nabízí. Každý papouch potřebuje hned zpočátku nastavit takový režim, jaký bude v běžném provozu domácnosti. Pak nedojde ke stresujícím podmínkám. Samozřejmě, že každý papouch je jiný, o tom se již napsalo dost. Záleží na mnoha vlastnostech a okolnostech.
woodys
napsal(a):
Dobrý den,
Chtěl jsem se zeptat, jestli je tohle klasické škubání anebo nějaký jiný problém. Pyrurka má přes dva roky a nikdy nebyl problém. Žádná změna co by to mohlo způsobovat, chybí ji pouze barevné peříčka.
Děkuji za radu co s tím.
Dobrý den,
měl jsem obdobný problém u mladého chovného samce P. roseifrons. V době toku si oškubal celou přední část, když údajná samička ( po následné zkoušce DNA se ukázalo, že se jedná také o samečka ) nejevil ( a ) o něj zájem. Po výměně za jinou samičku z kterou si " padli " do oka vše ustálo a dnes je sameček perfektně opeřený. Je možné, že Váš papoušek již pohlavně dospělý ( předpokládám, že je sám ), potřebuje protějšek. Zda to skutečně bylo jenom absencí samičky v době toku těžko říct, ale v konečném důsledku došlo k nápravě. Samozřejmě jiní chovatelé mohou mít na to různé pohledy, ale u mého papouška to pomohlo. Taky souhlasím s názorem, že škubání peří u pyrur není častým jevem a zatím mimo uvedeného případu jsem se s tím ani u jednoho ze šesti chovaných druhů pyrur nesetkal.
woodys
napsal(a):
Dobrý den,
Chtěl jsem se zeptat, jestli je tohle klasické škubání anebo nějaký jiný problém. Pyrurka má přes dva roky a nikdy nebyl problém. Žádná změna co by to mohlo způsobovat, chybí ji pouze barevné peříčka.
Děkuji za radu co s tím.
m.zedlitzer
napsal(a):
Dobrý den.
Chovám od r.2009 dnes již 7 párů pyruru zelenolících v bytě a ještě jsem se nesetkal se škubáním sama sebe. Zřejmě to bude problém tzv. mazlíčků, kteří nemají dostatečnou zábavu. Proto mně udivuje, že se zde píše, že škubání je častý jev u pyrur. Nesdílím tento názor.
Já mám za mazlíčky pyrury rudohlavé a jedním chovatelem těchto krásných ptáků mi bylo sděleno, že zrovna tento druh k tomu má docela sklony, je údajně docela problém sehnat ptáky, co neškubou sebe nebo druhé, a to i v zahraničí.. Nevím, jestli je ta situace tak vážná, protože tyto ptáky zase tolik chovatelů nemá, ale osobně jak jsem psala mám zkušenost s oždibáváním peří, které se mi snad podařilo eliminovat. Každopádně můžu říct, že kvůli tomu jsem upustila od dalšího chovu těchto pyrurek a nechávám si je jen jako mazlíčky...
salvador

XXX.XXX.195.189
bathory
napsal(a):
Já mám za mazlíčky pyrury rudohlavé a jedním chovatelem těchto krásných ptáků mi bylo sděleno, že zrovna tento druh k tomu má docela sklony, je údajně docela problém sehnat ptáky, co neškubou sebe nebo druhé, a to i v zahraničí.. Nevím, jestli je ta situace tak vážná, protože tyto ptáky zase tolik chovatelů nemá, ale osobně jak jsem psala mám zkušenost s oždibáváním peří, které se mi snad podařilo eliminovat. Každopádně můžu říct, že kvůli tomu jsem upustila od dalšího chovu těchto pyrurek a nechávám si je jen jako mazlíčky...
Ano, je to tak tento rod (nejen rudohlavé) má se škubáním často problém. Někdy si jen okusují okraje pírek, pak to vypadá že mají pírka jako by černě olemovaná nebo okousaná od parazita. Ale často i na nějakou dobu obrostou a pak se nečekaně oberou znovu.
salvador
napsal(a):
Ano, je to tak tento rod (nejen rudohlavé) má se škubáním často problém. Někdy si jen okusují okraje pírek, pak to vypadá že mají pírka jako by černě olemovaná nebo okousaná od parazita. Ale často i na nějakou dobu obrostou a pak se nečekaně oberou znovu.
Dobrý den.
Nesouhlasím s názorem, že rod Pyrhurra má problémy se škubáním. Je možné, že některé druhy v rámci rodu mají tyto problémy, ale u pyrur zelenolících jsem to nezaznamenal Vždy se to chce vyjadřovat ke konkrétnímu druhu, jinak je to zavádějící. Je to samé jako s hlukem. Rod pyrhurra je všeobecně považován za ukřičený, ale druh zelenolící se jeví relativně tichý. Jak jsem psal mám 7 párů v bytě a nemám problém jak s hlukem, tak se škubáním. Nemluvím tedy o mazlíkovi, jednom papouchovi, podle kterého bych chtěl porovnávat celý druh.
A těm, co zelenolící křičí, tak tam je potřeba hledat chybu v chovateli, něco dělá špatně. Každý tvor má nějaký hlasový projev a když se mu něco nelíbí, lekne se a podobně, tak se ozve a pokud bude ve stresu může se i škubat.
Toto je jen můj postřeh z konkrétního chovu.
talian

XXX.XXX.195.189
m.zedlitzer
napsal(a):
Dobrý den.
Nesouhlasím s názorem, že rod Pyrhurra má problémy se škubáním. Je možné, že některé druhy v rámci rodu mají tyto problémy, ale u pyrur zelenolících jsem to nezaznamenal Vždy se to chce vyjadřovat ke konkrétnímu druhu, jinak je to zavádějící. Je to samé jako s hlukem. Rod pyrhurra je všeobecně považován za ukřičený, ale druh zelenolící se jeví relativně tichý. Jak jsem psal mám 7 párů v bytě a nemám problém jak s hlukem, tak se škubáním. Nemluvím tedy o mazlíkovi, jednom papouchovi, podle kterého bych chtěl porovnávat celý druh.
A těm, co zelenolící křičí, tak tam je potřeba hledat chybu v chovateli, něco dělá špatně. Každý tvor má nějaký hlasový projev a když se mu něco nelíbí, lekne se a podobně, tak se ozve a pokud bude ve stresu může se i škubat.
Toto je jen můj postřeh z konkrétního chovu.
Pyrurové zelenolící jsou hluční papoušci, to že se vám nijak neprojevují je zřejmě díky způsobu chovu kdy máte páry zavřeny v malých bednách v bytě. Což je samozřejmě pro ně naprosto nevhodné. Nedávno psal jeden velký zahraniční specialista na pyrury v jisté skupině na FB, že každá klec menší než d160 x š100 x v200 cm je pro tento rod aktivních papoušků malá.
Pokud jim dopřejete dostatek prostoru a ještě k tomu venku tak teprve poznáte jací tihle papoušci jsou úžasní a to i přesto, že na sebe budou radostně pokřikovat.
talian
napsal(a):
Pyrurové zelenolící jsou hluční papoušci, to že se vám nijak neprojevují je zřejmě díky způsobu chovu kdy máte páry zavřeny v malých bednách v bytě. Což je samozřejmě pro ně naprosto nevhodné. Nedávno psal jeden velký zahraniční specialista na pyrury v jisté skupině na FB, že každá klec menší než d160 x š100 x v200 cm je pro tento rod aktivních papoušků malá.
Pokud jim dopřejete dostatek prostoru a ještě k tomu venku tak teprve poznáte jací tihle papoušci jsou úžasní a to i přesto, že na sebe budou radostně pokřikovat.
Dobrý den.
Původní tazatel/ka psal/a o jednom pyrurovi, tedy mazlíkovi, kterého má doma. To je o něčem jiném než voliérový chov.
To jen na upřesnění.
talian
napsal(a):
Pyrurové zelenolící jsou hluční papoušci, to že se vám nijak neprojevují je zřejmě díky způsobu chovu kdy máte páry zavřeny v malých bednách v bytě. Což je samozřejmě pro ně naprosto nevhodné. Nedávno psal jeden velký zahraniční specialista na pyrury v jisté skupině na FB, že každá klec menší než d160 x š100 x v200 cm je pro tento rod aktivních papoušků malá.
Pokud jim dopřejete dostatek prostoru a ještě k tomu venku tak teprve poznáte jací tihle papoušci jsou úžasní a to i přesto, že na sebe budou radostně pokřikovat.
Souhlasím s Vámi, je to i otázkou chovu.Pokud je chováte ve voliérách, tam jsou daleko více ukřičenější a i více veselejší a hravější.V bednách je mi jich líto.A můžete mít mít čističky vzduchu, či jiné vymoženosti, ale prolet ve voliéře a sluníčko, ničím nenahradíte K..
Dobry den, pyrura na obrazkoch sa nešklbe ale ohrýza si perie. je to mentálna porucha - zdravotne vyzera v pohode ale poškodzovanie peria má príčinu v oblasti psychiky. Pyrura je po 2 rokoch dospelá, dozrieva aj jej psychika a pomohla by prítomnost akehokolvek vzrastom vhodneho druha. Potom su len 2 možnosti - bud prestane alebo to nauči aj svojho druha.
Odchovy pyrur v bednovych klietkach?
No a čo! Choval som pyrury 11 druhov v období 16 rokov, dnes už len červenobruché /dôchodcovia/. Vždy vo volierkach asi 1 m3, prípadne v bednovych klietkach 100x80x60 cm.
Vo velkych volierach 3x1x2 metre boli plaché, nervozne, odchovy skoro žiadne, kondícia super.
V menších volierkach boli krotkejšie, zvedavé, interaktívne, odchovy super, kondícia vynikajúca.
Ked sa nedarilo v odchovoch alebo boli pyrury nervozne a stále plache, išli do bednovej klietky. Ich správanie sa zmenilo k lepšiemu, skludnili sa a odchovy sa darili vynikajúco. Všetky vajcia oplodnené, každé vyliahnuté a mladé pyrury odchované.
To svedčí o tom, že je jedno, v akej klietke alebo voliere ich máte, na kondíciu to vplyv nemá - aktivitu a pohyb si sami zreguluju podla svojej potreby.
Treba mat zakladne vedomosti z ornitologie, chovania sa rodu alebo druhu a vyživy a ostatné držitel musí vypozorovat zo spravania vtakov. Ak toto držitel zvladne a pyrury su v kondicii a uspešne hniezdia, stava sa z držitela chovatel.
Plati to pre všetky vtaky v zajatí.
Plati to pre vsetkych drzitelov.
Skusenosti s chovom a odchovom konkretneho rodu alebo druhu može posudit len ten, kto konkretny rod alebo druh chova. Pokial sa vyjadruje k vtakom, ktorych nechova, je to vzdy len nazor /akceptovatelny alebo na prd - vid skoro cela diskusia o inych temach/. Skusenosti su zažité procesy a stavy, ktoré sa dajú len prijat, rozvíjat a analyzovat.
Takže - pyrura na obrazku = psychicky problem.
Bednove klietky = bez nich by sme nemali polovicu druhov pyrur v chovoch.
Vyjadrenie nazoru a sudenie inych = keby sa kazdy vyjadroval len k tomu, v com je vzdelaný, skúsený a po potlačení svojho gigantického ega aj istý - snad sa to v tejto diskusii aj prejavi.
Vážim si diskutujucich, ktorí daju kožu na trh /však viete ktorí ste to/ aj napriek napadaniu a udivu držitelskych amaterov.
Ospravedlnujem sa za tuto uvahu - viedli ma k nej mnohé vlákna v poslednej dobe, kde super diskusiu vzdy pokazí nejaký psychicky a držitelsky nekompetentný vyjadrovatel názoru...
Prajem Vam všetkym krasny vikend.
kele
napsal(a):
Dobry den, pyrura na obrazkoch sa nešklbe ale ohrýza si perie. je to mentálna porucha - zdravotne vyzera v pohode ale poškodzovanie peria má príčinu v oblasti psychiky. Pyrura je po 2 rokoch dospelá, dozrieva aj jej psychika a pomohla by prítomnost akehokolvek vzrastom vhodneho druha. Potom su len 2 možnosti - bud prestane alebo to nauči aj svojho druha.
Odchovy pyrur v bednovych klietkach?
No a čo! Choval som pyrury 11 druhov v období 16 rokov, dnes už len červenobruché /dôchodcovia/. Vždy vo volierkach asi 1 m3, prípadne v bednovych klietkach 100x80x60 cm.
Vo velkych volierach 3x1x2 metre boli plaché, nervozne, odchovy skoro žiadne, kondícia super.
V menších volierkach boli krotkejšie, zvedavé, interaktívne, odchovy super, kondícia vynikajúca.
Ked sa nedarilo v odchovoch alebo boli pyrury nervozne a stále plache, išli do bednovej klietky. Ich správanie sa zmenilo k lepšiemu, skludnili sa a odchovy sa darili vynikajúco. Všetky vajcia oplodnené, každé vyliahnuté a mladé pyrury odchované.
To svedčí o tom, že je jedno, v akej klietke alebo voliere ich máte, na kondíciu to vplyv nemá - aktivitu a pohyb si sami zreguluju podla svojej potreby.
Treba mat zakladne vedomosti z ornitologie, chovania sa rodu alebo druhu a vyživy a ostatné držitel musí vypozorovat zo spravania vtakov. Ak toto držitel zvladne a pyrury su v kondicii a uspešne hniezdia, stava sa z držitela chovatel.
Plati to pre všetky vtaky v zajatí.
Plati to pre vsetkych drzitelov.
Skusenosti s chovom a odchovom konkretneho rodu alebo druhu može posudit len ten, kto konkretny rod alebo druh chova. Pokial sa vyjadruje k vtakom, ktorych nechova, je to vzdy len nazor /akceptovatelny alebo na prd - vid skoro cela diskusia o inych temach/. Skusenosti su zažité procesy a stavy, ktoré sa dajú len prijat, rozvíjat a analyzovat.
Takže - pyrura na obrazku = psychicky problem.
Bednove klietky = bez nich by sme nemali polovicu druhov pyrur v chovoch.
Vyjadrenie nazoru a sudenie inych = keby sa kazdy vyjadroval len k tomu, v com je vzdelaný, skúsený a po potlačení svojho gigantického ega aj istý - snad sa to v tejto diskusii aj prejavi.
Vážim si diskutujucich, ktorí daju kožu na trh /však viete ktorí ste to/ aj napriek napadaniu a udivu držitelskych amaterov.
Ospravedlnujem sa za tuto uvahu - viedli ma k nej mnohé vlákna v poslednej dobe, kde super diskusiu vzdy pokazí nejaký psychicky a držitelsky nekompetentný vyjadrovatel názoru...
Prajem Vam všetkym krasny vikend.
Hezký příspěvek. Máte pravdu, že pyrura se neškube, ale peří si uštípává a je to psychická záležitost. Já mám to samé u mníška a nepomohlo ani pořízení protějšku, takhle si poškozuje peří už dva roky, naštěstí to toho druhého nenaučil, respektive on to neodkoukal. Zatím.
Dobry den. Mel jsem jednou podobne postizeneho samce pyrury cervenobricheho. Jelikoz jsem potreboval tehdy starsiho samce do paru, koupil jsem ho i s podobnym brichem, zacal ho kazdy den silne rosit dvakrat denne az do uplneho promaceni, samec se skubanim prestal a pri dalsim preperovani doperil. V mem chovu jsem takto pyrury rosil kazdy den vsechny, bylo to pak znat i na peri. V misce se takhle nikdy poradne neokoupali. Kdyz bylo leto a byli v proletovacich volierach po sezone, nechal jsem strikat hadici skrz voliery. To byla podivana. Pyrurove miluji slunce a vodu, velice dulezity aspekt k jejich spokojenosti. M. Stepan.
K tomu chovu pyrur v bednovkách, mimochodem taky jsem je tak choval v bednách délky od 110 do 180 cm, ale pokud máte někdo profil na facebooku tak jděte na profil chovatele Arly Williama Sanderse a podívejte se na jeho videa z chovu pyrur.
https://www.facebook.com/arly.w.sanders.
Dobrý den,
tak jsem vyzkoušel několik rad, ale nic nepomáhá. Včera jsem si všiml, že si vyškubala křídlo až do krve.
Uvažuji mu koupit partnerku, ideálně dokrmenou, ale to by byl asi problém sehnat nějakou dokrmenou stejně starou. Neochočenou moc nechci, neboť pyrurák je velký mazel, mluví pár slov a nechci aby zdivočel. A hlavně jestli by to vůbec pomohlo.
Nemyslíte, že to mohou způsobovat nějaké parazity?
woodys
napsal(a):
Dobrý den,
tak jsem vyzkoušel několik rad, ale nic nepomáhá. Včera jsem si všiml, že si vyškubala křídlo až do krve.
Uvažuji mu koupit partnerku, ideálně dokrmenou, ale to by byl asi problém sehnat nějakou dokrmenou stejně starou. Neochočenou moc nechci, neboť pyrurák je velký mazel, mluví pár slov a nechci aby zdivočel. A hlavně jestli by to vůbec pomohlo.
Nemyslíte, že to mohou způsobovat nějaké parazity?
Paraziti spíš ne. Ale pro sichr vyzkoušejte. Na noc dejte na dno klece čistý bílý papír. Ráno by tam byly tečky od parazitů.
woodys
napsal(a):
Dobrý den,
tak jsem vyzkoušel několik rad, ale nic nepomáhá. Včera jsem si všiml, že si vyškubala křídlo až do krve.
Uvažuji mu koupit partnerku, ideálně dokrmenou, ale to by byl asi problém sehnat nějakou dokrmenou stejně starou. Neochočenou moc nechci, neboť pyrurák je velký mazel, mluví pár slov a nechci aby zdivočel. A hlavně jestli by to vůbec pomohlo.
Nemyslíte, že to mohou způsobovat nějaké parazity?
Spojte sa s veterinárom, odoberte stery z kože /nie z peria/ na vatovú tyčinku, čo Vám dá veterinár a dajte ster na kultiváciu. Pýtajte si kultiváciu mikrobiologickú + citlivosť na ATB, kultiváciu kvasiniek a dôkaz plesní /mikroskopicky aj kultivačne/ zo steru aj peria. Dajte vedieť o výsledkoch. Vyliečiť sa dá skoro všetko.
Skúste vypozorovať, či sa pyrura poškodzuje zo strachu, úzkosti, nervozity alebo zažíva iný stav, ktorý môže byť tiež príčinou poškodzovania. Dala by sa napraviť aj aromaterapiou. Už som ju úspešne u mazlíkov robil. Najprv však vylúčime infekčné príčiny, dobre?
woodys
napsal(a):
Dobrý den,
tak jsem vyzkoušel několik rad, ale nic nepomáhá. Včera jsem si všiml, že si vyškubala křídlo až do krve.
Uvažuji mu koupit partnerku, ideálně dokrmenou, ale to by byl asi problém sehnat nějakou dokrmenou stejně starou. Neochočenou moc nechci, neboť pyrurák je velký mazel, mluví pár slov a nechci aby zdivočel. A hlavně jestli by to vůbec pomohlo.
Nemyslíte, že to mohou způsobovat nějaké parazity?
My jsme k dvouletému samečkovi agapornise, který je ochočený, je to přísavka, pořídili dvouletou neochočenou samičku agapornise.Sameček je stále ochočený, nezměnilo se vůbec nic a holka, když viděla, že se s námi kamarádí a ještě dostane z ruky něco dobrého, tak se začala přibližovat, přistávala stále blíž a blíž a dneska po 4 měsících co jí máme nám cestuje po těle, přistává na rameni, oklovává řemínek od hodinek a bere si z ruky.Nemyslím si, že příchodem neochočeného ptačího kamaráda zdivočí ochočený papoušek.
Myslím, že to je psychický problém, ne fyzický nebo nemoc. Náš mníšek - primárně se začal odrbávat kvůli určitým změnám doma, a to pak přerostlo ve zlozvyk. Na fotce je vidět, že kam došáhne, tam si peříčka uštípne.
eli22
napsal(a):
Myslím, že to je psychický problém, ne fyzický nebo nemoc. Náš mníšek - primárně se začal odrbávat kvůli určitým změnám doma, a to pak přerostlo ve zlozvyk. Na fotce je vidět, že kam došáhne, tam si peříčka uštípne.
Pokial sa poškodzuje až do krvi, treba vylúčiť infekčné príčiny. To je alfa - omega. potom sa dá uvažovať o náprave a liečbe psychiky.
kele
napsal(a):
Pokial sa poškodzuje až do krvi, treba vylúčiť infekčné príčiny. To je alfa - omega. potom sa dá uvažovať o náprave a liečbe psychiky.
Rozumím, ale tento se zpočátku taky lokálně občas škubnul do krve, ne že by mu tekla, ale bylo vidět krvavé místo. Pak se opeřil, znovu se začal uštípávat a teď už se štípe pravidelně, ale ne do krve. Snažili jsme se to řešit asi rok, zkoušeli všechno možné i nemožné, byla jsem v kontaktu s MVDr. Tukačem, udělala vše, co radil, ale zbytečné. Jeho názor pak byl, že teď je to už zlozvyk, vlastně víc než zlozvyk, že je v podstatě něco jako feťák.Asi měl pravdu. Nicméně přestali jsme to řešit, dávám mu věci (látky) na "proštípávání", takže chvilku štípe sebe, chvilku jiný "materiál". Jinak je v pořádku, mluví tak třicet i více slov a vět. V květnu mu bude pět let.